Tris – Jak se žije v Dahabu?

Na jaře mi bude 31 let, jsem z Brna a v Egyptě resp. v Dahabu jsem byla prvně před 12 lety.

Martina - Tris

Poprvé v Dahabu

Jeli jsme tenkrát k moři na dovolenou s celou širokou potápěčskou rodinou. Bylo to moje první potápění od doby, kdy jsme si společně s mým tátou udělali oprávnění v chorvatském Krku. Hrozně jsem se těšila. Bylo to rok po té, co zemřel můj o tři roky mladší brácha. Všichni jsme potřebovali změnu a dovolená v Egyptě na místo tradičního Chorvatska se zdála být ideální.

Jak se žije v Dahabu

Bylo to úžasné. Do Dahabu, Rudého moře a našeho divemastera, tedy potápěčského průvodce, jsem se zamilovala téměř okamžitě. Láska to byla ale platonická a svoje vzplanutí jsem přikládala spíš prudkému slunci a dehydrataci.

Dahab už byl sice jinačí, než když ho osídlili první beduíni a navštěvovali hlavně Izraelci a Hippies, ale pořád měl kouzlo zapomenutého ráje a fantastické korálové moře, které zážitek z pobytu jen umocňovalo.
Během příští dovolené se platonická láska změnila v románek.

Platonická láska přerostla v něco víc

Za rok jsme jeli všichni znova. Bylo to stejné, nebo i lepší. To místo mě prostě pohltilo. Platonická láska se ale změnila v opravdový románek a já jsem zbytek roku strávila kromě studia i chozením po brigádách, abych našetřila na další výlety do náruče miláčka.

Během mých pobytů v Dahabu jsem se domluvila se šéfem potápěčské základny, aby mě v létě vzal na brigádu, a další dvě letní sezony už jsem tam pracovala v recepci. Bez smlouvy, bez víza a pracovního povolení. Tak jak většina cizinců v Dahabu pracovala a stále ještě pracuje. Smlouva je stejně zbytečná, neb ani jedna strana by se práva nedovolala. Turistické vízum jsem měla na měsíc, pro nové bych musela jezdit do Izraele na egyptskou ambasádu, což bylo časově i finančně náročné, takže jsem prostě zůstala bez víza načerno a při odletu jsem zaplatila penále 153 egyptských liber tj. cca 450 Kč. Pro cizince je téměř nemožné získat pracovní povolení. Respektive to jde, ale cena je vysoká, trvá to dlouho a stejně se u toho musí všemožně podvádět, aby ho člověk získal.

Přestěhovala jsem se

Hned po té, co jsem udělala poslední zkoušky a dodělala tak vysokou, jsem se opět rozjela směr Dahab. Tentokrát ale na dobu neurčitou… přestěhovala jsem se na jaře 2006. Rok, který následoval, byl dramatický a hodně mě změnil.

Byl konec dubna a sezóna byla v nejlepším. Na základně už jsem byla mazák a desítkám turistů jsem pomáhala zorganizovat jejich potápění, objednávala jsem jeepy a pickupy, vyplácela výplaty, počítala útratu, zapisovala deník potápění… no prostě už jsem měla všechno v malíku.

Výbuchy v Dahabu

Byl už večer a já jsem běhala od jednoho k druhému, abych honem zařídila poslední a mohla už skončit šichtu. Když se ozvaly tři silné rány a všichni se běželi podívat na střechu, já jsem hluk ignorovala a snažila se dokončit rozdělanou práci. Potom se hotelem prohnaly davy prchající od výbuchů, z nichž nejbližší byl vzdálený asi 80 m. To už se nedalo ignorovat. Panika zaplavila celý Dahab. S přítelem, dalšími spolupracovníky a hrstkou zákazníků jsme naskákali do aut a všichni jsme odjeli do našeho bytu, kde jsme strávili celou noc pozorováním dění v ulicích a odpovídáním na telefonáty našich blízkých i novinářů z celého světa, kteří našli číslo firemního mobilu na internetu. Výsledkem tří explozí časovaných bomb na promenádě bylo 23 mrtvých a zhruba 80 zraněných.

Následujících několik dní byl Dahab k nepoznání

V noci promenáda zářila tisíci zapálených svíček. Několik rezervací na následující měsíc bylo zrušeno, ale za pár týdnů se rozjela sezóna znovu.

Jak se žije v Dahabu

Tehdy se dost změnil můj pohled na média. Každý si psal něco jiného, jeden od druhého opisoval a to i s chybami a krom absurdních teorií o Al-Kaidě, se po týdnu objevila u nás na základně i jakási reportérka z Izraele, aby podala svědectví o tom, jak je Dahab nebezpečný, a teroristé číhají za každým slunečníkem. Velmi věrohodně to vylíčila. Jenom nevím, jestli by byla tak důvěryhodná, i kdyby ji kamera zabírala i od ramen dolů, kde se rýsovalo veliké bříško. Tipovala jsem osmý měsíc těhotenství.

Tento rok byl pro nás náročný

Takhle ten rok začal a celý se hrozně táhl, i když se neustále něco dělo. Přítel přišel o práci, konečně jsem přišla na to, že kromě „trávy“ kouří i „haš“, několikrát jsme byli vykradeni, přítele zmlátili, téměř pravidelně trpěl různými zdravotními potížemi a zima byla ten rok prostě hnusná. Říkáte si asi, co to je hnusná zima v Egyptě. Zataženo, silný vítr, písečné bouře, noční teploty okolo 12 °C v domcích bez topení, s centimetrovými škvírami ve dveřích, oknech, stropě.

Byla jsem vyčerpaná a vypadala jsem strašlivě, anglicky mluvící říkají „Like a piece of shit!“. Živila jsem nás sama, každý měsíc mě čekalo překvapení v podobě přítelova zranění nebo nemoci, plus boj se závislostí na hašiši, a taky jeho permanentní stěžování si na problémy v Dahabu. Už to dál nešlo, rozhodli jsme se odjet jinam. Kontakty, zkušenosti i výstroj jsme měli. Známý nám domluvil práci v Hurghadě a během týdne už bylo jasné, že napřed odjede on s většinou našich věcí a za měsíc se připojím já. Z účtu jsem vybrala posledních 10 tisíc, aby měl na dopravu, ubytování a nezbytné výdaje, a tak jak jsme naplánovali, odjel začátkem dubna.

Já v té době zařizovala novou pobočku v Laguně

Dahabská Laguna je písčitá oblast, kde jsou všechny lepší hotely jako Hilton, Le Meridien nebo třeba Swiss Inn. Práce v jiném prostředí a fakt, že mi byla pobočka svěřena a i byla vybavena přímo mě na míru, mě naladil pozitivně. První večer před zavíračkou mě překvapil kamarád se sklenkou v ruce. Stála jsem po kolena ve vodě, pozorovala západ slunce s šampaňským a čokoládovými bonbóny v rukou a žasla nad tou krásou. Už za několik dní se mi velmi ulevilo a začala jsem si život v Dahabu zase užívat. Vůbec nebyl tak černý, jak partner líčil. Překvapivě jsem zjistila, že i jako žena a cizinka se dokážu o všechno postarat sama. Najednou jsem měla dost peněz, dokonce jsem něco i ušetřila. Kupodivu bylo vše levnější a absolutně nekomplikované.

A pak mi to teprve došlo! Žila jsem v bludu.

Jak se říká: „Je těžké poznat pravdu, když lež je přesně, to co chcete slyšet“.

Tak zaprvé ten zmetek nekouřil „haš“ ale heroin. A pak už asi nemusím pokračovat. Veškeré výdaje několikanásobně navyšoval, vymýšlel si nemoci i lékařské zákroky, to on nás vykrádal a samozřejmě to byl i důvod jeho neschopnosti udržet si práci. Bylo mi z něj zle, ale byl daleko. Prostě jsem ho vypustila z hlavy. Začala jsem chodit večer ven s přáteli. Pili jsme a chodili tancovat. Přítel brzy zjistil, že se něco děje, několikrát mi zavolal a pak se dokonce objevil i v Dahabu. Nevím přesně z jakého důvodu jsem ho nechala bydlet u mě. Asi abych měla možnost pořádně mu všechno omlátit o hlavu. Byla jsem zlá. Jako vždy měl nachystanou snůšku polopravd, ale ty už mě nezajímaly.

Začala jsem znovu, od nuly

V podstatě jediné, co mi zůstalo, byla práce a několik kusů oblečení. Tehdy jsem poznala, kdo vlastně jsem, co mám ráda, za co stojím a na čem mi záleží. Stálo to zato! Byla jsem v práci nonstop 7 měsíců, 10 hodin denně. (mmj. volné víkendy v turistických destinacích neexistují). A každý večer před půlnocí jsem napochodovala do Toty, místního dance baru a protančila se až do zavíračky v půl čtvrté ráno.

A tam jsem poznala Ahmeda

Napřed se jen motal okolo, a řekli si o rande. Přišla jsem na něj pozdě a bylo mi to úplně jedno. Nechtěla jsem partnera, nehledala jsem nikoho, ale na Ahmedovi něco bylo a toužila jsem jenom po obyčejném objetí.

Strávili jsme večer na pláži. Abych ho odradila, vyzvracela jsem na něj celou svoji minulost i s detaily. Nějak to ale nezabralo, a když jsem se druhý den ráno probudila u něj doma, zavolala jsem kamarádce do práce, že si beru 2 dny volna.

Další rande už nikdy nebylo

Od té doby totiž žijeme spolu. Za měsíc už jsme sice mluvili o svatbě, ale opravdicky mě o ruku požádal následující léto. Svatba byla za další rok v létě 2009, když už jsem čekala první mrně.

Jak se žije v Dahabu

Vdavky v Egyptě, ostatně jako cokoli, jsou komplikované. Důvodů je spousta, ale ten hlavní je, že neexistuje dostatečně věrohodný zdroj, kde by člověk mohl získat informace. Tápe tak od jednoho právníka k druhému, a každý tvrdí něco jiného. Nakonec nezbylo, než abychom se informovali přímo na úřadu v Alexandrii, odkud Ahmed pochází. Tam jsme se taky vzali na Ministerstvu spravedlnosti v červenci 2009 a za 14 dní jsme uspořádali svatební párty v Dahabu, na kterou přijeli i moji rodiče.

S těhotenstvím a následným rodičovstvím přišlo objevování i nové tváře Dahabu a místní komunity
Dokud je člověk „single“ nebo s partnerem, ale bezdětný, je Dahab jen skvělé místo k potápění, nočnímu životu a pokuřování vodní dýmky, které se tu říká šíša. Veškeré dění se tak motá kolem práce, kolegů z práce a turistů… těch, které v práci obsluhujeme.

Jak se žije v Dahabu

Otěhotněla jsem

Když jsem otěhotněla, zdálo se, že jsem snad jediná těhotná na celé Sinaji. Naštěstí pro mě, moje polská kolegyně a dobrá kamarádka Baša (Barbara) otěhotněla hned 3 měsíce po mně. To bylo opravdu skvělé. Společně jsme přečetly tuny knih o těhotenství i výchově a také prvně kontaktovaly skupinu Rusů tady žijících. Jsou to většinou těhotné nebo matky s malými dětmi. Jejich manželé a partneři tu bývají také, ale není to pravidlo. Tyhle ženy sem všechny jezdí rodit. Je to skupina, která se utvořila kolem dobře známé a kritizované učitelky jógy a porodní báby Leny Fokiny. Ta je známá nekonvenčními způsoby, jak s matkami i dětmi cvičit, učit je plavat, jak zacházet s dětmi během nemocí atd. Kritizována je pro tzv. létání s dětmi, kdy se novorozenci i starší miminka vyhazují do vzduchu a chytají za různé končetiny.

Zatím co já jsem se tím úplně nenadchla, Baše se to zalíbilo a navštěvovala kurzy jógy pro těhotné a později s Lenou i doma porodila za asistence přítele. Moje nadšení ochladlo hlavně kvůli tomu, že Lena razí zbytečně tvrdý přístup: „Správně to je, jak říkám já!“ Já takhle věci nevidím a zvlášť tady u nás, kde mám možnost dozvědět se, jak jinak se co dělá v ostatních zemích, ať už jde o děti, nebo něco jiného. Ráda bych dodala, že ke kritizovanému létání s dětmi nemám jediný komentář. Nikdy jsem neslyšela, že by došlo k úrazu. Všechny tyto ruské dětičky jsou ve velmi dobré kondici jak fyzicky tak psychicky. Nutno také říci, že Lena Fokina toto provozuje už zhruba 30 let, trénovala svoje děti a nyní i vnoučata. Některé děti začínají samy chodit okolo osmého měsíce a umí plavat před dovršením dvou let. Mimo jiné většina praktikuje bezplenkovou metodu, kterou považují za něco absolutně normálního, stejně jako například kamarádka ze Singapuru, která zmínila, že v Číně je to obvyký způsob a tudíž firmy jako Pampers se jen těžko prosazují.

Naše děti

Jak se žije v Dahabu

Syn Youssef, česky Josífek, se narodil v lednu 2010, sestřička Hania následovala za 3 roky po něm. S dětmi přišla etapa poznávání nových lidí, hlavně maminek a jejich rodin ze všech koutů světa. Společně se staráme o děti, zakládáme jesličky, pořádáme pravidelné bleší trhy každý čtvrtek a pátek. Ti kdo se nepotápějí, cvičí jógu nebo poznávají kulturu beduínů během safari v poušti. A každé jaro začne sezóna Dahabským beduínským a mezinárodním festivaly trvajícími několik dní. …No řeknete, nezní to jako pohádka?

Tak tohle je Dahab. Je tu všechno jinak, trochu komplikované a někdy nepochopitelné pro ne-Egypťana, ale zabalené do úžasné atmosféry.

 

Zpracovala Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Jak se žije v Dahabu - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • Všude dobře, doma nejlépe
    Někdy se mi až tají dech nad tím, co je člověk ochoten udělat pro lásku. Nevím, jestli bych dokázala kvůli partnerovi opustit svoji rodnou zemi. Vy ano?
    libuna   | 12.06.2014 12:46:26
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

dobry den, bol mi zosteny hematom 17mm x 12mm, (som v 8.týzdni- ktory dnu krvaca, na vysetrenie som bola v centre fetalnej a gynekologickej diagnostiky kdeže moj gynekolog nevedel to za utvar mam při plode tak ma poslal tam. tam mi predpisali lieky utrogestan 2x denne (jednu rano, jednu vecer vaginalne a duphaston dva tabletky na obed. ale dnes som bola při mojom gynekologovi a on mi napisal -to som zjistila az v lekarni kde mi hovořila jako ich mam brat- ze mam brat ten duphaston tiez jednu rano jednu vecer jako aj utrogestan. moja otázka nie: ked to budem brat takto -obidva naraz rano aj vecer - bude to mat rovnaky ucinok jako ked by som ich brala tak jako mi to predpisal doktror v tom centre? bojim sa a chcem aby to malo taky ucinok aky ma mat. dakujem za odpoved

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce