Fakultní nemocnice v Motole

RE:
Rodila jsem zde v srpnu 2009, musím říci, že já s epidurálem problémy neměla, požádala jsem o něj a bylo mi vyhověno. Porod samotný nic moc, jednotliví lidé docela milí a zase jiní docela protivní. Ale to se nedalo nic dělat, byl tam pěkný frmol. V papírech máme napsáno, že jsme ten den byly desátý porod.
Po prasknutí plodové vody, mne záchranka přivezla brzo ráno do porodnice (manžel bohužel předtím pil), po vyšetření mne dali na pokoj a nic moc se nedělo, někdy dopoledne na připravu a pak již na sál. A tam nastalo čekání, ze začátku to šlo a po epidurálu se i ulevilo, ale pak ke konci to nebylo nic moc. Kontrakce jsem ještě jakž takž prodejchávala, ale potom když došlo na závěr a tlačení, tak to trvalo a přesně, vše naučené se vykouřilo z hlavy. A když mi to nešlo tím správným způsobem, tak na mne byli docela, no dalo by se říci zlí. Tak ať si to ještě prodejchávám, když mi to tlačení nejde. Bohužel manžela jsem u porodu nechtěla, doporučuji všem, které to čeká, vemte si partnera sebou, bude to tak lepší. No ke konci porodu mi už potom pomáhali i mne podpírali. Já jsem neměla sílu se přitáhnout ani náhodou.No myslím, že proč mi to možná nešlo bylo možná způsobeno i tím, že mi nedlouho po porodu zjistili Parkinsna. Takže shrnutí porodu, jednotliví lidé při porodu velmi milí, ale pár lidí i nic moc příjemných. Závěr pobytu na porodním sále,dostala jsem včeři, jejíž součástí byla šunka zatavená v igelitu, kterou jsem nemohla otevřít. A taky jsem za celý ten den vůbec nic nepila a pak se mi loupalof úplně patro. Ale rodila bych i přes to vše v této nemocnici zase, domnívám se, že veškeré negativní bylo způsobeno tolika porody a velkou vytížeností personálu.
No pobyt na šestinedělí II byl docela zajímavý taky, podpora kojení spočívala především ve filmu, co nám promítli a v příručkách, co byly na pokojích. Naše malá měla problémy s kojením a tak mi jí začaly dokrmovat uměle a když jsem se bránila, že trochu kojit jí můžu, ale že se neumí přisát, tak mi bylo od dětských sester řečeno, ať si jdu vypůjčit od ženské sestry odsávačku, no dokrmovala jsem i nadále, ale aspoň trochu dostala malá i ode mne. V této souvislosti s velkou vděčností vzpomínám na dvě ženské sestry z šestinedělí II, díky nim jsem nepřestala kojit a vydržela jsem to i když s příkrmem, kojit až do půl roku dítěte. Ty mne ke své práci co měly a trpělivě vysvětlovaly, jak kojit. Poradily i, že poloha vleže pro mne není vhodná, že je lepší vsedě. Dodnes na ně vzpomínám a děkuji jim. Tuším, že se jmenovaly shodou okolností obě Dvořáková, ale mohu se mýlit. Strašně ráda bych jim ukázala mojí malou, ale to se mi asi nepodaří.
Jinak doktoři perfektní, nezajímali se pouze jen o svůj obor a sehnali mi kvvůli problémům co jsem měla i neurologa.
A dětské sestry, no tak na ty moc ráda nevzpomínám, ale musím říci, že toho měli hrozně moc a v tak malém počtu měli pěkný frmol. Tady bych měla jednu radu, když budou na vás nepříjemné, tak se nedejte a mějte na paměti, že jsou to jen lidé a mají toho dost. Jo, musím říci, že k dětem se chovaly moc hezky. A když jsem šla domů z porodnice, tak už jsem si s něma docela rozuměla, jen by si možná mohly uvědomit, že to co je pro ně rutina, tak pro ostatní tj.maminky je často něco úplně nového, pokud rodí poprvé.
Závěrem všeho malé shrnutí, kdybych rodila, tak bych znova zvvolila tuto porodnici. Vždyť nejde o mne, ale o to mrně a to mělo péči perfektní. Bohužel u mne už žádné příště vzhledem k mému zdravotnímu stavu nebude.