Inzerce
Inzerce
Inzerce

II. díl

Čtěte také:
I.díl - Soniks a její těhotenství

Prosinec

Honzíkovi je 1 měsíc - váha 2470 gramů, míra 46 cm.

Před vánočními svátky nás konečně pustili z neonatologie domů. Konečně si po více jak měsíci na neonatologii vezu svůj maličký uzlíček domů. Volám to přítelovi, aby si pro nás dojel, že se nám píše propouštěcí zpráva a zároveň nastávající tchýni, která si v práci bere dovolenou a druhý den ráno nasedá na autobus z Kyjova do Prahy a pak z Prahy do Sušice.

Honzík je hodné miminko na jídlo ho musím budit, stále spinká, je takový maličký, křehký, ale krásný. Nekojím, ale poctivě odstříkávám mlíčko, které pak Honzíkovi dávám přes prst a stříkačku.

Babička (nastávající tchýně konečně dojela) dovezla kuchyňskou váhu na vážení, kolik toho prcek vypije z prsu - snažím se ho přikládat, ale neumí sát. Vážení je srandovní, na kuchyňskou váhu jsme dali pekáč a do něj plínku - Honzík se do pekáče vleze celý. Skoro to vypadá jako bychom si chystali pečínku. Vypil z prsu jen 5 ml a to je málo.



Další dny je to stejné - Honzíka přikládám, ale z prsu vypije tak max. 5-10 ml, přitom dávku má 50 ml.

Druhý den po propuštění z neonatologie k nám přišla dětská lékařka, prohlédnout Honzíka v domácím prostředí, poslechnout si ho. Byl kouzelný, nechal se krásně vyšetřit. Lékařka říkala, že je ještě správně žlutý - měl těžkou žloutenku a musel se 60 hodin svítit.

Vánoce jsme moc neslavili. Přítel sice sehnal stromeček, ale na nějaké pečení, vyvařování nebo shánění dárků nebyl vůbec čas - vždyť ten nejkrásnější a nejdražší dárek nám spinkal v postýlce

Inzerce

Leden

Honzíkovi je 2,5 měsíce - váha 2630 gramů, míra 47 cm.

6. ledna Honzík nechtěl vůbec papat, jen spal a spal nebo brečel, bolelo ho bříško, měl ho nafouklé a tak jsme pro jistotu jeli na pohotovost nejdřív do Sušice, ale odtud nás poslali do Klatov, protože v Sušici není kojenecké oddělení. Honzík dostal další zánět střev a do toho měl pořád zbytkovou žloutenku. Naštěstí byl v normální postýlce a to byl docela paradox - vážil 2500 gramů a v inkubátoru jim ležela 4200 gramová holčička. Proti Honzíkovi to
byl obr. Zánět jsme zvládli a po týdnu mohli jet domů.

Další týden nás čekala kontrola na neonatologii v Plzni. Když MUDr. Dortová viděla jeho bříško, zděsila se a zakázala mi kojit. Předepsala nám naštěpené mlíčko Nutrilon alergy digestiv care po dobu, než se to upraví. Bohužel konstatovala, že Honzíkovi stále nefungují střeva, tak jak by měla a mateřské mléko ho zbytečně zatěžuje, neumí ho strávit.

Cestou zpátky jsme navštívili kamarádku léčitelku Gábinu. Dávala mě a Honzíka trošku dohromady. Říkala, ať se nebojím, že to bude chvíli trvat, ale že Honzík bude v pořádku, že má kolem sebe hodně andílků, kteří ho hlídají a pomáhají mu.

Čekalo nás očkování TBC v Klatovech. Mezitím jsme absolvovali kontrolu na kyčlích, které měl naštěstí v pořádku. Cestou zpátky jsem se stavila v kavárně a dala si něco dobrého, pak jsem šla za obsluhou a zeptala se, kde si mohu malého přebalit a ona na mě vytřeštila oči a povídá, Ježíši, já si myslela, že to je panenka. Nakonec jsem ho přebalila na křesle.



Na konci měsíce nás čekalo vítání občánků v Bohumíně a tak jsme jeli za babičkou a neteří, která byla o měsíc starší než Honzík, ale proti Honzíkovi to byl šílený obr.

Březen

Honzíkovi je 3,5 měsíce - váha 3500 gramů, míra 52 cm.

16. března nás čekala 3 měsíční prohlídka. Honzík váží 3500 gramů. Bohužel si lékařka všimla, že Honzík hůře pohybuje levou ručičkou a nožičkou, hlavičku má z pravé strany oploštělou a ručičky stále zaťaté v pěstičky a nepase ani neudrží hlavičku. Odeslala nás na rehabilitaci a na dětskou neurologii.

Závěr z neurologie zněl: centrálně koordinační porucha ve smyslu hypertonie druhého
stupně. Zní to hrůzostrašně, ale lékařka nás uklidnila, že to krásně rozcvičíme, že DMO to není, i když ze začátku se to tak tvářilo.

Začali jsme poctivě cvičit Vojtovu metodu. Nejdříve prsní zónu, později nácvik pasení koníčků, reflexní otáčení a nakonec reflexní plazení. Ze začátku to byl boj a já to těžce nesla. Bylo toho na mě moc, víc než bych dokázala zvládnout. Problémy se střevy, neschopnost nakojit/nakrmit své dítě, do toho cvičení Vojtovy metody, snažení se o zachování laktace, do toho první menstruace... Neunesla jsem to a dostala hysterický záchvat. Rozbila jsem počítač. Přítel mi chtěl zabránit v dalším ničení domácího zařízení, ale já upadla a měla otřes mozku. Lehla jsem si na 1 den na chirurgii na pozorování, ale druhý den jsem kvůli malému podepsala revers a šla domů. Nejspíš to byl náběh laktační psychózy. I to je možné, spíš to ale bylo z totálního vyčerpání.

Přítel se zapojil do cvičení Vojtovy metody, naučil se krmit Honzíka přes stříkačku, naučil se malého přebalovat, a když měl volno, staral se o prcka on. Já jen odstříkávala mlíčko nebo se snažila ho nakojit. Koupila jsem si kojící kloboučky a najednou to šlo. Vypil hned 30 ml a pak i plnou dávku. Byla jsem tou nejšťastnější maminkou na světě. Přece jen ta námaha stála za to! Už jsem si nepřipadala jako neschopná matka, která neumí své dítě donosit a pak ho neumí nakrmit. Smířila jsem se s osudem a vše najednou šlo lépe. Možná to bylo i tím, že mi přítel začal s péčí o malého pomáhat, že se mi ulevilo. Kamarádka mě naučila baby masáže, Honzíkovi jsme já i přítel při přebalování masírovali bříško, aby se vyprděl, problémy s vyprazdňováním ustaly, přestali jsme používat rourky na prdíky.

Přítel mě objednal na masáž, večer jsem si zašla na přednášku o homeopatii, dopoledne s kamarádkou na čaj, do čajovny nebo na zákusek do cukrárny. Když bylo hezky tak s Honzíkem nebo bez něj, koupila si něco hezkého na sebe, zašla si ke kadeřnici, objednala konečně nové brýle. Prostě se život začal konečně vracet do normálu.

Očkování hexavakcínou a synflorixem máme odloženo na další měsíc, kvůli nezahojenému
ramínku po TBC.

Duben

Honzíkovi je 4,5 měsíce - váží 4980 gramů, míra 57 cm.

Poprvé paseme koníčky. Zatím nám to moc nejde a spíše se u toho vztekáme, ale výsledek před cvičením Vojtovy metody a po cvičení Vojtovky je neuvěřitelný. Na facebooku jsem našla skupinu maminek, zabývajících se předčasně narozenými dětmi a vzájemně si pomáháme, sdílíme a držíme se. Teď vím, že na to nejsem sama a že to, co prožívám já, prožívají další maminky.

Honzík si začíná hrát s hračkami. Nejoblíbenější je hrazdička, snaží se ručičkama bouchnout do zavěšených hraček a pak má nejradši chňapací kostku od Lamaze - má spoustu uch k chycení a krásně cinká a šustí.

Také nás čekala první dávka hexavakcíny a synflorixu. Honzík z toho dostal teplotu.

Poprvé jsem navštívila mateřské centrum, ale pro Honzíka to ještě není. Nemají tam žádnou hrazdičku ani hrací deku pro nejmenší děti, spíše až pro ty chodící. Navíc mám docela strach Honzíka položit na zem, aby na něj některé dítě nešláplo.

Inzerce

Květen


Honíkovi je 5,5 měsíce - váží 6700 gramů, míra 67 cm.

Teda to je skok - jak váhově tak i ve vývoji. Každým dnem mě překvapuje. Krásně pase koníčky, snaží se otočit na bok, ale moc mu to nejde. Zato z bříška, když se mu to nelíbí, je na zádíčkách hned, ale zpět to prostě ještě neumíme. Pomalinku a opatrně zavádíme první příkrmy. Mrkev mu chutná, ale brokolici on nerad. Podařilo se mi 3 týdny plně kojit, ale teď on vyzunkne i 200 ml mlíčka a tolik mlíčka se mi nestihne utvořit a tak kojím ob dávku a dokrmuji Nutrilonem AR - kvůli ublinkávání.

Čekala nás další dávka hexavakcíny a synflorixu, tentokráte bez reakce, jen byl ospalejší.

Pípá nám monitor dechu. Honzík si dal menší pauzičku v dýchání.

Konečně mám čas a dostávám se na diskuzi o předčasně narozených dětech. Přidala jsem příspěvek do emočních zrníček - o předčasném porodu.

Honzík se začal konečně přetáčet na bok, byla jsem šťastná. Další týden jsme měli kontrolu na rehabilitaci a já měla za to, že dostaneme pochvalu. Na rehabilitaci jsem se ale dozvěděla zajímavé věci. Honzík se prý nepřetáčí na bok, jak tvrdím, ale pouze prohýbá do luku a tím pádem se ocitne na boku, ale v záklonu s hlavičkou a prohnutými zády a prý je děsně tuhý, takže volala primářce, kdy tam máme přijít a ona řekla, že teď zrovna má chvilku, tak jsme šli. Zkontrolovala ho, všechny reflexy ok, ale tuhý je teda pořádně, takže nám přibyly další 2 cviky.

Naštěstí mě rehabilitační uklidnila. Říkala: „Nebojte se, to nic není, kdyby s ním něco bylo, tak by se to hned vidělo na reflexech a ty má v pořádku. Maximálně z toho bude mít vadné držení těla a to pilným cvičením odbouráte. Dejte mu 14 dní, a jakmile se naučí přetočit na bok správně, přestane se vám stáčet do luku.“

V květnu se mi taky o týden zpozdily měsíčky. Už jsem si myslela, že jsem znovu těhotná a přiznávám, že se mi ta myšlenka celkem i líbila. Chtěla jsem si vynahradit těhotenství bez konce, mateřství bez začátku, ale měsíčky nakonec dorazily. Bylo mi všelijak, skoro jako bych potratila. Přítel mě ale překvapil svou reakcí, zvládl situaci úplně perfektně. Ptal se Honzíka: „Ahoj Honzíku, co bys radši sestřičku nebo bratříčka?“

Červen

Honzíkovi je 6,5,měsíce - váží 7200 g,  míra 70 cm

V červnu jsem byla první 3 dny bez Honzíka, protože jsem měla přijímací zkoušky na porodní asistentku a tak se přítel nabídl, že pojede s Honzíkem na Moravu, abych byla v klidu a nestresovala se. Byla to pro mě výborná pomoc a já mu za to moc děkuji.

Honzík pláče. Roste mu první zoubek a já nevím co s ním. Napadá mě dát mu homeopatika chamomilu.

Doma se trošku hádáme s přítelem. Spíš je to vyhrocená situace kvůli rostoucím zoubkům, ani jeden z nás se pořádně nevyspí, do toho stres z přijímacích zkoušek na VŠ. Hlásím se na obor porodní asistence do Českých Budějovic. 8. června jedu na přijímačky, ale bohužel jsem napsala špatně druhou část zkoušek - všeobecné znalosti a bylo nás docela dost uchazečů. Kromě toho otevírají jen jednu třídu dálkově cca 20 studentů.

Honzík nedýchá. Na tento den nikdy nezapomenu a bude pro mě vždy tou nejhorší noční můrou. Stalo se to 10. června v brzkých ranních hodinách. V 5:34 přítel vstával do práce na ranní a do toho začala pískat nanynka. Párkrát se nám to už stalo, kluk se překulil nebo sjel z monitoru, ale tohle bylo jiné. On opravdu nedýchal a prošedivěl v obličeji. Zatřepala jsem s ním a nic, prostě nedýchal. Popadla jsem ho do náruče hlavou dolů a uštědřila mu herdu do zad. Nejdřív si říhl, pak zalapal po dechu, probudil se, podíval se na mě, co to provádím a spal dál.

Byla jsem v šoku. Nezmohla jsem se na nic. Přítel, když zjistil, že malý dýchá, tak šel do práce a já zůstala doma sama. Vystrašená, ubrečená, neschopná čehokoliv. Blesklo mi hlavou „volej rychlou“, ale druhé já mi říkalo „neblbni, vždyť už dýchá, počkej. Za hodinu otevírá ordinaci dětská, je to kousek, zajdeš tam hned ráno“. A to jsem udělala. Dětská nám rovnou zavolala sanitku, jen jsem se s ní domluvila, ať pro nás přijede domů. Bydlím hned vedle v ulici, že jen skočím pro nezbytné věci. Do tašky jsem naházela, co mě napadlo, a už tu byla sanitka a jeli jsme do Strakonic na JIPku. Tam začal teprve blázinec - rtg, ekg, eeg, echo srdce, neurologické vyšetření, do toho 72 hodinový monitoring srdíčka a dýchání včetně saturace. Honzíkovi zjistili sinusovou tachykardii, jinak byl naprosto v pořádku. Závěr zněl reflux - vdechnutí čaje - hodinu před touto příhodou jsem mu dávala čajík. V sobotu nás pustili domů a hned v neděli Honzík dostal čtyřicítky horečky a průjem. Volala jsem zpátky do nemocnice, nejspíše chytil rotavirovou infekci. No to nám ještě scházelo. Směla jsem mu dát jen rýžový odvar a mrkev a hodně neslazeného čaje.

14. června jsem zralá na psychiatrii. Teď nám pískal monitor. Naštěstí jen planý poplach. Dávali jsme cihly pod nohy postýlky, takže je teď ve zvýšené poloze a on se probudil a sesunul se dolů do noh. Teplotu jsme krásně srazili, ve 20 hodin mu ještě vyskočila na 40,2, ale po zábalu a po čípku má teď nádherných 37,7.

Honza už má jen zvýšenou teplotu 37,6 a je mu lépe. Právě mi tu pase koníčky a začal se nazvedávat jako by na nohy. Má ale šílený průjem. Odpoledne se tak pokakal, že jsem myslela, že se vylila láhev s čajem. Měl mokrý celý overálek. A byla to stolice žlutá, vodová -  no děs.. Trošku mu propadla fontanelka, ale už mi začíná pít pravidelně poloviční dávky, tak jsem zvědavá, jak zvládne tu dehydrataci, abychom neskončili na infuzích. Je to děs, ale je skvělé, že pije.

Honzík má vodnatý průjem a začíná být apatický. Jedeme do nemocnice. Tam zjišťují těžkou dehydrataci, kdybych čekala do rána, tak taky nemusel přežít. Infuzi mu napichují přes 30 minut, má rozpíchané ručičky i nožičky. Nakonec se infuzi podařilo napíchnout do hlavičky, ale to znamená přivázat Honzíkovi ruce, aby si ji nevytrhl. Honzík už jen bezvládně leží, nepláče, jen tupě zírá do prázdna. Je vysílený. 2 dny nejedl nic, pak mrkvičku a nějaká probiotika. Mlíčko máme vyloučené úplně, protože ho netoleruje a ihned z něj má průjem.



A jsem psychicky úplně na dně, navíc bytný začal kopat základy pro svoji garáž, takže místo vstupu do bytu máme 1 metrovou díru a rozkopaný chodník a nezajímá ho, že nemám křídla a nemohu s kočárkem projet.

S přítelem se hádám, máme další krizi, doma nic nestihám, není uklizeno, navařeno. Do toho má přítel nějakou kamarádku a já se bojím, jestli to není náhodou milenka.

Červenec

Honzík má 7,5 měsíce - váha 7000 g a 72 cm.

Honzík mi hubne. Po rotavirové infekci se neobnovila správná funkce střev, netoleruje mlíčko je na mrkvovém odvaru a na ALL 110 - ta je nemléčná. Každý týden chodíme na převážení. Zkoušíme různá mléka. Otevřít nový balíček Nutrilonu, koupili jsme kojeneckou vodu, změnili značku mléka, zkusili jsme hypoalergenní, nakonec jsme skončili na alergy care.

Máme první úraz. Položila jsem Honzíka doprostřed postele a šla mu v noci připravit mlíko. Najednou rána a Honzík na zemi, rudou tvář. Nemeškám ani minutu, balím věci a letím nastartovat auto. I přes to, že jsem mizerný řidič, dojedu do nemocnice a odtud nás převeze sanitka na pozorování do Klatov.

Zde má oční a neurologické vyšetření včetně ultrazvuku hlavičky. Velkou fontanelu nemá ještě srostlou a tak je to možné. Na svou žádost dostávám z oddělení patologických novorozenců monitor dechu, i když sestřičky se tváří divně, ale po mém upozornění, že před měsícem jsme měli zástavu dýchání, to berou jinak. Hospitalizace se komplikuje teplotami a průjmem. Honzík dostal další zánět střev. Už mi ho je opravdu líto, zhubl na 6900 gramů, vypadá jako kost a kůže. Takhle to dál už opravdu nejde. Odebírají mu krev na alergii na kravské mléko. Po týdnu nás i s průjmem bez teplot pouštějí do domácího ošetření.

Náklady za dosavadní hospitalizaci v nemocnici se vyšplhaly k 8000 Kč (60 Kč den a dítě, 60 Kč doprovod - to je šílené - + 90 Kč pohotovost).

Chci už, abychom se hospitalizaci v nemocnici vyhli obloukem. Máme na hezkých pár let vybráno. Zvažuji pojištění hospitalizace dítěte v nemocnici, ale bohužel naše finanční situace nám to nedovolí, jedeme na doraz

Srpen

Honzík má 8,5 měsíce - váží 7200 gramů, míra 74 cm.

V srpnu máme další kontrolu na neonatologii v Plzni. Vezu tam i 2 balíčky mini čepiček a ponožtiček pro děti do inkubátoru + mini plenky pro děti vážící 500-800 gramů a brožurku s příběhy nedonošených dětí. Setkání je velice příjemné.

Inzerce

Sděluji, co jsme měli za problémy, tu zástavu dýchání přisuzují refluxu. Má s tím stále problémy, doporučují zahuštění mlíčka a zvýšenou polohu, což máme (pod nohami postýlky máme 2 cihly v hlavové části). Dále řešíme Honzíkovy průjmy. Postup naší dětské lékařky byl naprosto správný, doplňují ho jen o vyšetření krve + předepisují Honzíkovi probiotika, aby se obnovila střevní mikroflora. Snad to pomůže.

Honzík se začíná plazit, na zemi dělá píďalku. Stále pokračujeme ve Vojtově metodě, plazení nestačí, protože je to prý jen náhražka lezení, které mu nejde a tak zase cvičíme. Prý to bude trvat už jen chviličku a Honzíkovi to půjde.

Září

Honzík má 9,5 měsíce - váží 7600 gramů míra 74 cm.

Honzík začíná pérovat na čtyřech.

Domácí krize se prohlubuje, chybí finance a vázne komunikace. Vyústilo to ve fyzické napadení - no dostala jsem pár facek, na to jsem zareagovala tím, že jsem zavolala policii ČR, která to začala řešit. Domů dojela sociální pracovnice a druhý den přišly dvě sociální pracovnice, které nám doporučily manželskou poradnu, kam nás hned objednaly.

V poradně jsme řekli, co každého z nás trápí, jsme jako v začarovaném kruhu. Docela nám pomohli efektivně krizi řešit a dalo by se říci, že nám zachránili vztah.

Koncem měsíce Honzík začíná lézt po čtyřech a střídá nesměle ručičky s nožičkami. Vojtovku už cvičit nemusíme hurá! Zbylo nám jen posilovací cvičení na míči a kontrolu máme v říjnu.

Inzerce

Říjen

Honzík má 10,5 měsíce - váží 8700 gramů, míra 75 cm.

Konečně Honzík nemá průjem, začíná jíst to co my. Nejdřív kuřecí maso s bramborovou kaší, rybu, pak i rýži a pak už cokoliv. Honzíkovi nejvíce chutnají polévky.

Partnerská krize je zažehnaná. Přišlo navrácení mateřské necelých 13 000 Kč, doplatily se dluhy - poplatky za hospitalizaci v nemocnici a opravilo se auto.

Rehabilitace byla definitivně ukončena. Honzík se poprvé postavil v postýlce a šíleně se u toho smál. Ze stoje se také poprvé sám posadil. Uvažuji o druhém miminku, probírám to s přítelem. Nechceme ho hned, spíš tak do roka. Antikoncepci neberu, tak nám v tom nic nebrání, můžeme se nezávazně snažit. Otěhotnění mi trvalo docela dlouho, takže ani nepočítáme s tím, že by se zadařilo hned na poprvé. Zkouším si měřit bazální teplotu, jen abych vychytala, kdy ovuluji + kontroluji stav čípku tak za 4 měsíce, snad zaděláme na miminko.

Podáváme výpověď z podnájmu, naskytla se nám příležitost jít do lepšího 3+1 za stejné peníze. Už se těším.

Listopad

Honzík slaví 1. rok - váha 9300 gramů, míra 76 cm.

Honzíkovi je 1 rok. Uteklo to jako voda. Honzíkovi dáváme pryč monitor dechu, je pouze do 9 kg a zkoušíme to bez něho. Jsem z toho docela vyděšená ani ne tak, jak to zvládne Honzík, spíš jak to zvládnu já bez uklidňujícího blikání kontrolky, která signalizuje, že Honzík dýchá.



První dny spí Honzík se mnou v posteli, ale já jsem úplně nevyspaná. Pořád kontroluji, jestli dýchá, dávám mu ruku na hrudníček, před pusu, sem tam ho pošimrám a čekám, až se zavrtí. Pak usnu a spím dál.

Zpozdila se mi menstruace. Po 4 dnech si dělám těhotenský test a je pozitivní, nemohu tomu uvěřit, ta šance, že otěhotním tu byla, ale malá, vždyť minule se to nedařilo a teď hned na první pokus to snad není ani možné.

Podle příběhu Soniks zpracovala Naďa Barochová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

II. díl - diskuze

  • mnoho tu nereaguji, jen čítávám...ale tentokrát musím - skláním se před Vámi, před Vámi všemi třemi...za sílu Honzíka, nezdolnost Vaší a trpělivost Vašeho přítele...obdivuji Vaši schopnost pokračovat, nevzdat se, vydržet, chtít, překonávat... a to vše spolu - vy dva pro toho třetího, čtvrtého....děkuji za nás slabší
    kubik.kobliha   | 07.03.2011 12:14:25
    Reagovat | URL příspěvku
  • je hrozné s čím jste s Honzíkem museli projít, ale hlavně že jste to zvládli, máš můj obdiv, jsi moc silná a statečná, a obdivuji že jste s přítelem šli do té poradny, to byla skvělá věc  

    tak přeji ať vám to s druhým miminkem vyjde,ať je zdravé a ať jste hlavně šťastní  
    HankaŽ   | 05.03.2011 10:30:17
    Reagovat | URL příspěvku
  • četla jsem jedním dechem, máš můj obdiv, jste s Honzíkem silná dvojka 
    Pettule   | 02.03.2011 21:39:16
    Reagovat | URL příspěvku
  • Celá rodinka máte můj obdiv      
    Honzík už je velký chlapák , určitě už bude jen dobře    
    Přeji hodně štěstí      
    Small   | 02.03.2011 18:51:39
    Reagovat | URL příspěvku
  • Vubec si nedovedu predstavit necim takovym prochazet. Mate muj velky obdiv!    Honzik je krasny a sikovny kluk!
    mihra   | 02.03.2011 17:34:52
    Reagovat | URL příspěvku
  • Nejprve smekám, před tím, jak si se se vším probojovala.Člověk , který má zdravé dítko si občas potřebuje přečíst něco takového, aby si začal vážit zdraví u dětí a přestal řešit banalitky. Díky. Přeju Ti druhé těhotenství v pohodě, at se ti narodí zdravéí a donošené miminko a at je Honzík takový bojovník i nadále...nebo ne....spíš at už nemusí bojovat s ničím zákeřným       
    kamila   | 02.03.2011 14:58:34
    Reagovat | URL příspěvku
  • prijde mi az uzasne, kolik maji maminky nedonosenych deti podobych pocitu, chvilkama jsem mela pocit, ze to pisu ja. On je stres pro maminku prvorodicku i narozeni normalniho, zdraveho ditete, natoz ditete nedonoseneho nebo nemocneho. Kdo nezazil nepochopi.
    Minule jsem netusila ze pribeh jeste pokracoval sice s dobrym koncem ale tolika komplikacemi. preju vam uz jen a jen vsechno dobre.    
    jecidlo   | 02.03.2011 14:17:32 | Reakcí: 1, poslední: 02.03.2011 19:08:31
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      jé ty máš taky dooma nedonošeňátka a to rovnou 2 a do toho ještě těhulka a termín porodu v srpnu já mám termín porodu v červenci budeme si držet palečky navzájem aby jsme tentokráte porodili pokud možno v termínu,i když já o tom docela pochybuji 
      ssoniks   | 02.03.2011 19:08:31
      Reagovat | URL příspěvku
  •      
    Drnda91   | 02.03.2011 13:34:06
    Reagovat | URL příspěvku
  • ty brdo
    jste velci frajeri 
    zajic   | 02.03.2011 12:59:23
    Reagovat | URL příspěvku
  • Jste oba stateční a šikovní  Honzík je krásnej kluk. Ať už Vás potkávají jen samé pěkné věci 
    Emma123   | 02.03.2011 09:11:07
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pravděpodobné, že jsem otěhotněla 24.11., když na uz, který proběhl 30.1. byl vidět pouze gestační váček a 15.2. už byla potvrzena srdeční akce? Nemám pravidelnou menstruaci, ale nejsem si jistá termínem porodu.

Moc děkuji za Váš čas

Dobrý den,

datace těhotenství a od toho termín porodu se koriguje na prvotrimestrálním ultrazvukovém vyšetření, v rámci internetové poradny se více radit bohužel nedá.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | dnes, 07:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×