7. Tomio Okamura o tom, jak v Česku zoufale chybí vzory, také státníci s vizí, o výměně manželek za milenky, zvýhodnění úplných rodin, vztahu ke stáří a solidárnosti se společností

Česká republika současnosti jako národ bez státníků a bez vize

V čem vidíte zásadní problém současnosti i budoucnosti české společnosti? Vyprázdněnost politiků? Jejich vypočítavou krátkozrakost?
Nyní probíráme důchodovou reformu, probíráme tady nějakou ekonomickou reformu, ale můj názor je, že se klidně můžeme ureformovat, ale nic se nezmění, pakliže ta změna, ten proces nezačne už od rodiny a výchovy dětí. Víte, jaký je podle mého názoru mezi politikem a státníkem? Politik myslí jen na 4 roky, na své volební období, aby mohl realizovat volební program. Kdežto státník, ten by měl mít vizi na 10, 50, 100 let, kam by měla naše země směřovat. Problém důchodové reformy není apriori v nastavení parametrů, to je přeci až krok číslo 2. Ale první krok, a to už je zase k Vašemu serveru, je vštípit dětem již od začátku, že návodem na spokojený život je pracovitost a poctivost. K tomu patří i podpora úplných rodin. V Praze se například rozvádí do 5 let 80 % manželství, do jednoho roku jsou to ze tří manželství dvě a i ta zbylá třetina je do pěti let z poloviny rozvedená. Proto je potřeba zdůraznit nutnost úplné rodiny a podpořit ji i finančně. Aby děti byly vychovávány v úplných rodinách. U nás je ovšem pro některé politiky těžké podpořit úplnou rodinu, když mnoho z těch nejvýše postavených má milenky, kvůli nimž se rozvedli.

Není milenka jako milenka, aneb mužský pohled na celoživotní partnerství

Po jmenování politiků z jedné strany politického spektra mně spravedlnost nedá a namítnu, že: Paroubek si také pořídil milenku…
Paroubek k tomu přistoupil ještě relativně slušně, rozvedl se a novou partnerku si vzal...

Myslíte si, že je slušné, když jej podporovala celý život, ji potom takhle vyměnit?
Já na to mám trošku jiný náhled. Vy na to máte ženský názor. A zrovna Vy byste to mohla při své skvělé vizáži vidět jako já. Jak asi víte z vlastního manželství nebo z vlastních vztahů nebo nevím, jak to máte, tak u dlouhodobého vztahu musí na sobě pracovat oba dva.

To je pravda (s úsměvem očekávám, jak odpověď bude pokračovat)
Mně připadá, že paní Paroubková trošku „zaspala“ vzestup svého exmanžela a dostatečně na sobě nezapracovala. Chytrá ženská, která má vedle sebe ambiciózního chlapa, který chce být premiérem, tak si včas řekne: „Aha, takže začnou se kolem něho točit média, holky, přijde s nimi do styku, začne někomu imponovat.“ Ona určitě je chytrá ženská, ale to, o čem mluvím, je taková ta ženská chytrost. Ambicioznímu chlapovi musí žena taky trošku sekundovat. Já v tomhle tom nejsem naivní, mně je už 39, to znamená, že vím, že láska není zamilovanost, to asi víme všichni, a na dlouhodobém vztahu je potřeba pracovat, aby nevznikl stereotyp. Tím ovšem pana Paroubka nijak neobhajuji, jen se snažím říci, že věci nebývají tak černobílé, jak se na první pohled zdají. To znamená, kdyby se paní Paroubková upravila podobným stylem jako Vy, tak by si možná pan Paroubek nenašel hned jinou…

Děkuji :-)
A ještě s prominutím, kdyby se o něj postarala taky trochu večer, motivovala by ho k tomu udržet si jej doma. To tak zkrátka je, když je muž výkonný a pracuje. Když to žena nevidí, tak promiňte, ale pak je trošku naivní. A trošku žensky hloupá. Ano, může věřit: „Mám toho manžela jednoho jediného, mám ho ráda celý život,“ ale dneska je ta realita jiná. Vzala si někoho, koho přeci musela dobře znát už z Restaurací a jídelen nebo z práce v magistrátu. Je to chlap, který je akční. Já jsem ho znal ještě před tím, než byl premiérem a již tehdy byl takový rozhodný. Ty příklady, kdy žena stagnuje a muž jde prudce nahoru, vidíme všude okolo. Jedinou možností ženy, když jí není 20 a chytrá holka to ví, je být upravená a snažit se svému muži nějakým způsobem sekundovat, pracovat také na sobě.

Jak partnery motivovat k výchově dětí v úplných rodinách?

Reforma tedy musí začít od podpory úplné rodiny, aby se nám tady rodily děti v úplných rodinách a byly v nich i vychovávány. Druhá věc je, a což je zásadní klíč té reformy, učit děti ve školách pracovitosti. Vést je k ní právě na těch vhodných českých příkladech, aby si děti neřekly, že návod na úspěch je vytunelovat firmu, krást, nebo být v Superstar, nebo dělat támhle striptýz ve Vyvolených, nebo se obnažovat někde jinde. Ale že je to ta poctivá každodenní práce. Tady přeci musí reforma začínat! Reforma s dlouhou vizí. Nebude to jednoduché, změnit osnovy a zvolit vhodné příklady.

Možná i vhodné učitele.
S nadsázkou můžeme říci, že budou učit podle toho, co se jim nařídí, stejně jako to činili za komunismu. Ale teď vážně. Na tom, že by se vedení dětí k pracovitosti, slušnosti a táhnoucí příklady měly dostat do osnov, se přece musí shodnout všichni, celá společnost včetně pedagogů, bude to přece přínosem i pro ně ve vlastní rodině. Učiteli, který má vlastní děti, vedení ke slušnosti a pracovitosti, to vše posvěcené osnovami a doplněné správnými příklady, pomůže nejen jemu samotnému, ale i těm jeho vlastním dětem. Taky bude jednou starý a bude chtít, aby se o něj děti postaraly. Ne mít parchanty, kteří jej šoupnout do domova důchodců a pak si budou chodit pro důchod. Jsem přesvědčený, že se většina učitelů shodne na tomto modelu. To pomůže přeci jim samým.

Společenská situace je ovšem taková, že když jste slušný a pracujete, tak jste skoro středem posměchu.
No to nevím, já to nezažívám, je to možný.

Pokud člověk dělá nějakou práci přínosnou pro společnost, která ovšem tolik nevydělává, tak se na něj všichni udiveně koukají, proč to dělá.
No, protože ho to třeba baví. Já se věnuji většinu dne práci dobrovolníka v asociaci, 8 let a nemám za to ani halíř.

Vraťme se k motivaci k úplným rodinám.
Rodina to v dnešním světě nemá jednoduché, zvlášť u nás, kde jsou ve srovnání s Rakouskem a Německem nízké příjmy. Je potřeba ji finančně motivovat. Kdo udrží úplnou rodinu do 15 nebo 18 let věku dítěte a děti se skutečně vyučí nebo složí maturitu, to je jedno, by měl být zásadně zvýhodněn. My od rodičů přeci chceme, aby vychovávali svoje děti ve slušné rodině, aby vychovali své děti slušně. Slušně, pokud možno v úplné rodině. To je vše. Nemůžeme je k tomu nutit, můžeme je k tomu motivovat. A zpětně je za jejich snahu odměnit.

Máte na mysli nějaké daňové úlevy?
Mám na mysli nějaký bonus. Osobně jsem proti nesystémovým daňovým výjimkám, protože nám zcela znepřehlednily systém, je toho hrozně moc. Naopak bychom potřebovali snížit byrokracii a zpřehlednit systém. Na té nepřehlednosti vydělávají daňoví poradci, účetní, úředníky platíme kvůli tomu zbytečně navíc. Pořád jsou další a další školení o daních, nikdo se v tom z občanů pořádně nevyzná. Daňové výjimky nebo odečitatelné položky bych nezaváděl, myslím, že už jich máme dost. Spíše bych pro ty rodiny zavedl nějaký bonus. To jsou základní pilíře, které v České republice nejsou apriori dořešené. A jak taky, když i nejvrcholnější politici mají milenky. To pak těžko můžou veřejně hovořit o kvalitní úplné rodině, nikdo by jim to nevěřil a také novináři by to hnedka zpochybnili.

Vztah japonské společnosti ke stáří

Je zajímavé, že v Japonsku nejsou klasické domovy důchodců,  ale platí určitý koloběh v životě – dítě, dospělý, starý člověk, dítě, dospělý, starý člověk, což vychází již z buddhismu. Triviální koloběh, který tady platí z dávné minulosti, který si ovšem lidi v naší společnosti mnohdy neuvědomují. Proto se chovají bezohledně ke starým lidem. Neuvědomují si, že také jednou budou staří a opuštění a společensky nepotřební. Tyto věci jsou v Japonsku vyjasněny hned z kraje. Proto s tím japonská společnost nemá výrazný problém.

Solidárnost se společností, která nás nechává zbohatnout

Maminka, která je velmi věřící člověk, takže jsme logicky pravidelně chodili do kostela, mi vždycky zdůrazňovala, abychom byli ohleduplní k ostatním, abychom byli solidární, abychom se snažili druhým pomáhat, měli schopnost rozdělit se. Abychom samozřejmě nekradli, to je to desatero, abychom se chovali slušně a poctivě, abychom nemluvili sprostě. Z dnešního pohledu české společnosti jsou tyto atributy nazývány banalitami, ale mně osobně jako banality nepřipadají.

Jak jsem se zmínil, jsem mixem japonského přístupu k řešení vlastního života, který na sobě aplikuji a toho maminčina přístupu k řešení vztahů ve společnosti a vztahu k bližním. Někteří velmi bohatí lidé si myslí, že zbohatli pouze na základě svých schopností. Což určitě částečně pravda je, ale já se jich ptám: „A dokázal bys zbohatnout při svých schopnostech v nejchudší africké zemi?“ Samozřejmě, že ne. Dokázal zbohatnout v České republice. A dokázal zbohatnout, a to je můj názor, v České republice, protože je tady 10 miliónů občanů, kteří každý den pracují, odvádí daně, což i tomu boháči umožní jezdit po dálnici D1 z Prahy do Ostravy. Musel by mít totiž stovky miliard, aby si postavil celou dálnici, aby si mohl postavit v každém koutě republiky nemocnici, aby mu do deseti minut přijela záchranka, až mu bude špatně. Ani největší miliardář si takovou síť nemůže vytvořit, to je absolutně neufinancovatelné. Stejně tak i děti a příbuzní toho miliardáře jezdí metrem, všichni se pohybují po veřejných komunikacích, chodí do školy. Považuji tedy za velmi důležité být solidární a pořád si uvědomovat, že to, že se někdo mohl stát úspěšným člověkem, není jen kvůli němu, ale je to minimálně do velké části díky té společnosti, ve které žije. Znova říkám, v nejchudší zemi v Africe bych já určitě zbohatnout nedokázal. Je to díky tomu, že jsme v České republice a že ti lidé, byť mnozí nevědomky, vytvářejí tady prostředí, kde je možnost zbohatnout, kde nás hned na ulici nezastřelí, kde je možné, i když se tady krade neskutečně, jet tím dobrým autem po silnici a užívat si života. Protože kdo z miliardářů si zaplatí policii po celé České republice, aby ho hlídala? Kdo si zaplatí vězení, aby tam ti gauneři byli? To všechno jde z veřejných peněz, na to vše přispívají všichni lidé žijící v České republice. Proto já považuji přímo za povinnost být solidární a být ohleduplný k ostatním lidem. Z tohoto pohledu mně upřímně řečeno nevadí progresivní daň, protože si myslím, že je dobré být solidární s ostatními. I když je člověk úspěšný.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

7. Jak v Česku zoufale chybí vzory, státníci s vizí a zvýhodnění úplných rodin - diskuze

  • konečně názor člověka, který nezapomíná na biblické hodnoty
    články s tomiem okamurou sleduji, spíš ze zájmu zjistit z jakého prostředí vyšel. A zjištuji, že slušní lidé ještě nevymřeli ani mezi bohatými. A to o podpoře rodiny, tak to mi srdce plesá...jak budeme vychovávat svoje děti, takový budou...naprosto souhlasím. Spousta lidí si akorát stěžuje a co tím naučíme naše děti, stěžovat si a mít ruce v klíně. Jsem věřící a v první řadě ráno děkujeme za vše co máme a dostáváme...a není toho tak málo, jak si často myslíme. děkuji pane okamuro
    johankazarku   | 12.10.2011 12:32:11
    Reagovat | URL příspěvku
  • Takže pokud to shrnu
    tak manželka sedí doma s děckama (protože chlap je v práci od nevidím do nevidím, aby vydělal na drahou školu), po večerech dělá vylepšovací kurzy, aby přivydělala na tu drahou školu, na sebe čas nemá, protože kupodivu aj někdy spí, a chlap pak nazná, že není dostatečně krásná a opečovávaná (což je fakt hodnota jak sviňa) a že se mu večer nedostatečně věnovala (páč na ty drahé školy nevydělal dost) a najde si milenku.
    zajic   | 12.10.2011 12:22:48 | Reakcí: 1, poslední: 12.10.2011 12:36:08
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Takže pokud to shrnu
      tak to asi prioritně nebylo myšleno, ale zrovna příklad paroubkových je terno...nevím kde ona zůstala a kam se on vyšvihl? Já v něm vidím akorát podvodníka, co nesplnil daný slib své ženě.
      johankazarku   | 12.10.2011 12:36:08
      Reagovat | URL příspěvku
  • skvěle!!!
    Jdete na to dobře pane Okamuro, to je to co nám chybí - náš národ potřebuje mít pocit, že jsme jeden tým a vaše ideály by mohly pomoci k jeho stmelení. Národní hrdost nám chybí a nějaká naděje, že to co svou prací vytvoříme děláme pro sebe a svoje děti a nikdo nám to tajně neukradne.
    Potřebujeme vizi, protože jak praví klasik, bez vize je krize.
    sanny01   | 11.10.2011 14:36:15
    Reagovat | URL příspěvku
  • Více takových osobností!!!!
    ročetla jsem si všechny články s Tomiem Okamurou a musím říct, že stejně jako jeho kniha, mě nadchly. Netrpělivě čekám na další, protože naprosto sdílím jeho názory.
    Nejsem z bohaté rodiny, a přesto se necítím být někým, kdo by si pořád musel na něco stěžovat a pouze křičet, že chce víc a víc(aniž by se sám snažil), jako to alýchám v okolí čím dál častěji. Sama jsem studovala při práci a s manželem jsme v to samé období stavěli domeček na hypotéku, na kterém jsme se také dost nadřeli a nikdy jsme necítili potřebu stále někomu brečet na rameni. Mí kolegové, kteří jako vysokoškoláci (já jsem zatím na pracovní pozici středoškoláka i když jsem si 2 školy mezitím dodělala) a lidé, kteří už mají dospělé samostatné děti si neustále na vše stěžují a brečí. Přitom nás čeká rodina, takže mnohem větší náklady a při úplně jiných platech, než jsou ty jejich. Domy mají po rodičích na vesnici, takže zajištěné bydlení mají též (takže nejsou to lidé, kteří by doposud nebyli nijak dostatečně zajištěni).
    Proč je dnes českou módou si jen stěžovat? Proč, když se člověk bez nároku na odměnu věnuje nějaké zájmové činnosti (sport, výchova dětí apod.), je považován za blázna? Často na něj minimálně (!) polovina okolí pohlíží jako na podivína, který je hloupý, že dělý "zadarmo pro druhé". Je opravdu třeba aby došlo ke změně myšlení ve společnosti a to především výchovou tak, jak píše (říká) Tomio. Pro mě je Tomio opravdu OSOBNOST!
    kolkina   | 11.10.2011 08:32:00
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobry den, paní doktorko, moc bych Vás prosila o radu, dnes ráno jsem byla na očkování břišního tyfu kvůli plánované cestě do zahraničí a za chvíli poté jsem si dělala těhotenský test a vyšel pozitivně. Velmi mě to vyděsilo, bojím se, aby vakcína nějak neublížila těhotenství. Menstruaci mám dostat až za 5 dní, ale čárka už je hezky vidět. Prodělala jsem již dva aborty a strašneěse bojím, aby to tentokrat bylo vše v pořádku. Myslíte, že očkování takhle na začátku může nějak poškodit budoucí plod? Moc děkuji za případnou odpověď.

Dobrý den, v tak ranné fázi těhotenství by toto očkování na vývoj plodu mít nemělo. Teď už s tím každopádně nelze nic dělat, ale myslím, že velké obavy nejsou na místě.

MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline | dnes, 09:51
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce