4. Tomio Okamura o japonském školním systému: „Prestižní škola v Japonsku člověka nasměruje na celý život, učí děti pracovitosti, slušnosti a vlastenectví“

Soukromé japonské školství

Jak funguje v Japonsku vzdělávací systém? Říkal jste, že je placený. Mají tam stejně jako u nás školy, školky, případně jesle?
V Japonsku je většina škol soukromých. Skutečně státní školní nebo zdravotnické zařízení je v Japonsku výjimečně. Pakliže nejsou soukromé, tak jsou buď městské, nebo je provozuje čtvrť. Další patří kraji, obdobně jako u nás krajské nemocnice, nebo soukromníkům, podnikatelům nebo nějaké vysoké škole. V zařízeních, která jsou veřejná, jsou hrazena z veřejného rozpočtu, se u povinné docházky školné neplatí, ale rodiče již hradí všechno ostatní, stravování, učebnice. Úplně zadarmo to není nikdy. Potom je celá řada privátních zařízení, tam už se školné platí. Je odstupňováno podle kvality. Vysoké školství v Japonsku je normální podnikání, stejně jako je tomu u amerických vysokých škol. Mnohé z nich mají špičkovou kvalitu, některé naopak žádnou. Všimněte si, že právě v Japonsku i USA, když někdo řekne, že absolvoval vysokou školu, tak se ho všichni automaticky ptají, kde. Protože tam je mezi tím, kde, obrovský rozdíl. A ti, kteří mají málo prestižní, neznámou školu, se to dokonce stydí říct. Všichni si řeknou: „Ten tam jenom chodil a zaplatil.“ K tomu velmi přihlíží i potencionální zaměstnavatelé. To je tržní systém. Některé z těch vysokých škol mají i své střední školy. Tam je to nastaveno tak, že vysoká škola upřednostní žáky, kteří absolvovali právě jejich střední školu. Některé z nich zřídily dokonce i své základní školy.

Takže v Japonsku je systém takových pokračujících škol?
To není systém. Ty prestižní vysoké školy už to mají takhle nastavené. Proč o tom hovořím? Když chodíte na školu, která je velmi známá, tak i ty jejich střední školy jsou vysoce prestižní i nákladné. V Japonsku stejně jako v Americe funguje výborně nabídka a poptávka. Když máte prestižní vysokou školu stejně jako můj tatínek, kterou studují i japonští premiéři, tak Vás to, že jste ji jenom vystudovali, automaticky nasměruje na celý život. Uvědomme si, že Japonsko není malá země jako České republika, má 130 miliónů obyvatel a je světový leader v ekonomice, dokonce jeden z těch úplně vrcholných leaderů. Když v takové zemi máte špičkové vzdělání, tak Vás to automaticky celoživotně platově i přístupem veřejnosti řadí jinam. Stejně jako když máte v Americe Harvard nebo Yale, tak automaticky platíte za chytrého, kterého rádi všude přijmou.

Jak dlouho trvá povinná školní docházka?
Povinná docházka je 9 let. Pak je možno pokračovat další 3 roky na střední škole. Do maturity chodí Japonci postupně na tři typy škol – nejprve 6 let základní škola, pak 3 roky nižší střední škola a nakonec 3 roky vyšší střední škola, kterou dokončíte úplné střední vzdělání. Dohromady to dává 12, ale zákonem povinných je těch prvních 9.

Existuje v Japonsku předškolní vzdělávání? Něco na úrovni naší mateřské školy?
Do mateřské školy se téměř musí chodit, protože v Japonsku se v mateřské škole učí už dvě základní abecedy, Hiragana a Katakana. Příchodem na základní školu se dítě začíná učit první znaky. Docházka do mateřské školy není povinná, rodič to doma dítě může naučit sám. Nicméně, proč by se s tím trápili rodiče doma, když to dítě můžou naučit ve školce.

Existují v Japonsku jesle?
Jesle moc rozšířené nejsou. V Japonsku platí, že tím ekonomickým prvkem, který drží rodinu, je muž, aby se právě manželka mohla malým dětem dostatečně věnovat.

Od kdy začíná docházka do mateřské školy?
Od 4 od 5 začíná mateřská škola. Můj starší bratr chodil, myslím, na rok.

Kdo v Japonsku chce, šanci vždycky má

Z knihy mně připadlo, že japonská společnost je velmi striktně segregována. Znamená to, že se v jedné mateřské nebo základní škole nemůže potkat dítě dělníka nebo řidiče s dítětem lékaře nebo majitelem prosperující firmy, jako je tomu u nás?
V mateřské či základní škole se tyto rozdíly ještě tak neprojevují. Od střední školy, kde je již velký výběr i mezi prestižními soukromými školami, se už rozdíly projevují. Ale není pravda, že byste na prestižní soukromou školu byli přijati jen na základě výše platby, u všech těchto škol jsou zkoušky. Zájem je totiž mnohonásobně vyšší. Ten, kdo je špičkovým studentem, může studovat i na těchto školách na stipendium, i když nemá rodina peníze. Ale těch je málo, podmínky jsou přísné. Já tu segregaci v tomto smyslu absolutně nevidím. To slovo musím odmítnout. Otázka je, co dělali rodiče, když nemají na zaplacení školného? Rodiče tedy nepracovali, nevzdělávali se, aby mohli svému dítěti poskytnout dobré vzdělání? Takhle se ptá Japonec. Ne na segregaci dítěte. Co dělali rodiče v tom smyslu, jestli náhodou v pět hodin nebyli doma z práce, jestli náhodou potom tatínek nešel do hospody a jestli náhodou večer nevysedávali každý den u televize. Místo toho, aby jako ostatní Japonci si po večerech dodělávali kurzy, byli v práci třeba přes čas a snažili se. Japonec se ptá tímto směrem.
Japonsko je totiž zemí s velmi nízkými daňovými sazbami (např. sazba DPH je pouze 5%), stát nechává tedy každému mnohem více peněz ze mzdy než u nás, aby se mohli sami lidé rozhodovat, jak s nimi naloží. Je tedy skutečně na každém, jak odpovědně ke svému životu přistoupí.

Můj tatínek nepracuje od 50 let, protože si v mládí rozhodl, že bude pracovat do 50 let. Má tolik peněz, že už nemusel pracovat. To je volba každého. Přitom ještě za studií si přivydělával po nocích jako dělník v továrně na coca-colu. Jedná se o to, že Japonec se narodí do společnosti, kde nebyl socialismus, kde byl vždycky pouze kapitalismus. Jsou tam obrovští boháči, je zcela běžné vidět na ulici mladé kluky 18, 19 let v Porsche, to mu koupili rodiče. A co? A co s tím teda uděláme? Zbývá jediné. Když po tom někdo touží, musí sám zabrat a začít se snažit. Protože jinak Vám v Japonsku jenom ubíhá čas. Závist zdržuje. A na ten život máte, dejme tomu, jenom 70 let. Pracovní život maximálně do 65. Z mého pohledu, když se vžiju do japonské situace, tak rozebírat, zda je dítě segregováno nebo ne, je absolutní zdržení. Takhle se v Japonsku neuvažuje. To je také zdržuje. Nejlepší je začít hned na sobě pracovat.

Rovnostářství už tu jednou bylo

A co když je někdo z chudého prostředí, ale je chytrý...
Otázka je a priori, co jsem říkal před chvílí. Proč je z chudého prostředí? Proč teda jeho rodiče nepracovali tak, aby se vzdělávali, aby neskončili jako támhle nějaký popelář, jako jsem byl já v dětství? Já jsem s popelářem začal v 15 letech jako brigádník, dělal jsem to až do 18 let. Neštítil jsem se žádné práce. Jezdil jsem normálně jako závozník a vybíral smradlavé odpadky, a pak jsem 3,5 roku nabíral popcorn v občerstvení. Protože prodávat mě nechali jenom jeden den. Po dětském domově jsem začal koktat, takže po tom, co to nadřízený zjistil, tak mě dokonce přeřadil z prodeje pouze k nabírání popcornu. Pracoval jsem 12 hodin denně, každý den, a šel jsem za svým snem. Takže jestli se někdo práce štítí, jestli si někdo myslí, že bude pracovat 8 hodin denně, a pak si půjde do hospody a pak večer stráví u televize, ať si tak je. Ale pak nemůže mít peníze na prestižní školu, to ať se na mě nezlobí. Takto je to nastaveno a já jsem proti rovnostářství. Protože rovnostářství už tu jednou bylo. A výsledkem je obrovská závist mezi lidmi. Přitom jsou Češi historicky schopný národ, který dal světu Smetanu, Dvořáka, Lendla, Navrátilovou, Čáslavskou, Mucha odtud pochází, Kafka se tady narodil. Mnozí z nás se stále zdržují závistí a záští, místo toho, aby okamžitě začali sami pracovat. Přestali si stěžovat a šli příkladem. Přestali pořád rozebírat důvody, proč to nejde. Tohle to v podnikání není možné. Mně když někdo začne ve firmě rozebírat, proč to nejde, tak s ním se rozloučím. Já chci slyšet už od začátku, když něco nejde, návrh, jak to půjde. A tohle je japonský přístup.

Nemáme všichni stejné schopnosti, takhle to příroda nezařídila

V dotazu, že chudák nemůže na prestižní školu, vidím ekvivalent s tím, jestli jsou lidi stejně chytří, jestli mají stejné IQ. Takže jak to příroda zařídila? Příroda zařídila, že máme již z kraje všichni stejné IQ a stejnou startovní čáru, anebo jsme různě chytří? Jestli vycházíme ze základu, že je samozřejmě naše IQ různé a různé také schopnosti, každému jde něco jiného, tak přeci nemá vůbec smysl rozebírat ten krok číslo 2. Každý nemůže být lékař, každý nemůže být vědec, každý nemůže být dobrý fotbalista a každý nemůže být šikovný řemeslník. V tom je ta lidská jinakost. To rovnostářství vůbec nevychází z podstaty lidstva, z podstaty člověka, když je přeci každý a priori jiný. Když bych to rozebral ještě trochu do hloubky, v Japonsku je třeba extrémně drahé studium na lékařské fakultě, na soukromé vysoké škole stojí v přepočtu 2 miliony korun ročně. Lékaři jsou ovšem v Japonsku jedni z nejbohatších lidí, stejně jako v Americe. Ano a na to nemá každý. Takže lékařskou fakultu většinou studují už děti lékařů nebo ten člověk musí být extrémně dobrý, protože studuje na stipendium. Jsou i státní lékařské fakulty, kde je cena studia třetinová. Přesto je to pro většinu lidí v Japonsku drahé.

Pracovité Japonsko vs. rovnostářská Evropa – kdo to dotáhne dále?

Podívejte se na „socialistické“ země, to znamená celou Evropskou unii a Kanadu, mají ekonomicky velké potíže. Proč? Protože lidé v nich se postupně odnaučili pořádně pracovat, což je přesně ten trend, který vidíme například v Řecku, ale i u nás v Čechách. Mládež není vedena ke každodenní práci. Takže funguje ten socialistický systém Evropské unie, který demotivuje, a lidi nakonec zpohodlněli? Nebo naopak funguje ten systém ve Spojených státech, v Japonsku, Jižní Koreji a na Taiwanu, potom třeba v Singapuru? Ten, který může připadat některým intelektuálům nespravedlivý? Takovým socialistickým intelektuálům, kteří si řeknou: „Aha, tam nejsou rovné příležitosti, tam nejsou rovné šance.“ A kde je teda pokrok? Odkud dnes pochází prakticky všechna elektronika, počítačové technologie nebo většina aut? No přesně z těch zemí. Kdo jsou nejčastější nositelé Nobelových cen? Kde dochází k největšímu pokroku? Právě tam, kde je vyvíjen tlak na lidi. Tlak na jejich výkon. V Japonsku jsou vytvořeny, stejně jako v USA, nejlepší podmínky i pro posilování vědy, farmaceutický průmysl a podobně. Firmy jsou podporovány ve snaze i tím, že jim stát nechává víc peněz díky nižšímu zdanění. Proto je tam největší množství chytrých hlav z celého světa. Za A si tam vydělají nejvíc, protože to je systém, který schopné motivuje, a za B paradoxně tenhle tvrdý kapitalismus vytvořil i nejlepší podmínky pro výzkum.

Nositelé Nobelových cen na japonských univerzitách

Když jsme u toho školství, zkusme srovnat Německo s Japonskem. Která německá univerzita se může pochlubit stejně jako nejlepší univerzita japonském Kjótu nebo Tokiu dvěma až třemi vyučujícími z řad nositelů Nobelovy ceny najednou? Pro studenty je to čest a velká motivace, přednáší jim pravidelně nositelé Nobelovy ceny coby kmenoví vyučující na jejich univerzitě. To je úroveň Japonska jako země. A teď se ptám? Je lepší rovnostářský systém, který nás nemotivuje, nepodporuje nás pracovat a učit se? Pro podprůměrného člověka je to jistě lepší systém. Pro člověka, který nemá chuť extrémně pracovat, je pak lepší být v Evropské unii. Ale pro lidstvo je určitě lepší mít nějaký motivační faktor, nějaký stimul k tomu, abychom se jako celek posouvali dál.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

4. Tomio Okamura o japonském školním systému - diskuze

  • Me se to nelibi
    Trosku mi z toho vyplyva, ze lidi s nizsim vzdelanim jsou jakoby horsi. Prece i kdyz nejsem zrovna inteligentni, tak muzu byt dobry clovek.
    A treba se misto vzdelavani po vecer venuju tem detem, ktere mozna nebudou mit nejprestiznejsi skolu, ale budou slusni lidi.

    Navic, ja bych treba mohla mit lekarskou fakultu, ale rozhodla jsem se delat vyzkum, kteru neni moc placeny. Takze v Japonsku bych tim vlastne odsoudila decka k nekvalitnimu vzdelani. Musela bych tedy delat neco, co by me nebavilo, abych mela prachy na dobre skoly.
    zajic   | 06.10.2011 11:09:44 | Reakcí: 8, poslední: 09.10.2011 15:08:54
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Me se to nelibi
      Tady musím ještě doplnit, že i ten výzkum je právě v Japonsku placen královsky. V podstatě vše, za čím je kvalitní vzdělání a pracovitost. Ale i ten, který vzdělání neobdržel v mládí si je může doplnit na večerních školách. Právě japonská společnost dává hodně prostředků na výzkum a vývoj.
      Také musím na pravou míru uvést Tvého "dobrého člověka". Nebylo u rozhovoru myšleno, že méně vzdělaní jsou horší lidé. Naopak se tam do společnosti zařadí každý, kdo pracovat chce. U těch rodičů byli myšleni Ti, kteří pracovat - i na sobě - nechtějí.
      Calamity J.   | 06.10.2011 13:21:59
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Me se to nelibi
        vis jak, ja obcas vecer uz tak strasne nechci na sobe pracovat a chci si jen tak cucet do bedny nebo do knizky. A zatimco ted je to jen na me, tak tam bych tim okradala Marusku o kvalitni skoly.

        Nene, me tenhle socialismus docela vyhovuje 
        zajic   | 06.10.2011 20:34:43
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Me se to nelibi
          A jak bys ji okrádala? V Japonsku si starost o rodinu bere na bedra muž právě proto, aby žena mohla s dětmi zůstat doma co nejdéle. Navíc, máš-li předchozí kvalitní vzdělání, nemusíš nic dohánět po večerech.
          Možná změníš názor, až do té skutečné socialistické školy začne Maruška chodit. 
          Calamity J.   | 06.10.2011 21:10:04
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE: Me se to nelibi
            Vzhledem k tomu, ze Pepa je dite alkoholika a hystericke ucitelky, tak ten by nemel ani zakladku 

            Pepa je teda zarnym prikladem toho, jak se sam svoji pili vypracoval od nuly az na hodne dobre placenou pozici, to jo, on by v tom Japonsku byl ohodnoceny lepsi nez tady.
            Zas by mi asi nevyhovovalo to, ze bych byla jen doma s deckama a Pepa jeste vic v praci nez je. Takhle se tak nejak prostridame, ja mam svoji praci taky rada.

            Socialisticke skoly si pamatuju jeste od sebe, uvidim za 3 roky, jake udelalo skolstvi pokroky 
            zajic   | 07.10.2011 08:29:09
            Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Me se to nelibi
      Vyplývá z toho, že lidi s nižším vzděláním nejsou horší, jen líní...
      Sunny   | 06.10.2011 23:01:17
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Me se to nelibi
        hele, nekdo neni liny, ale proste na to lepsi vzdelani nema v sisce.

        me nepresvedcite, na me je ten system moc tvrdy. 
        zajic   | 07.10.2011 08:26:52
        Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Me se to nelibi
        Někteří nejsou líní, ale prostě jim to ve škole nejde, i kdyby se sebevíc snažili 
        Maite   | 09.10.2011 15:08:54
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Me se to nelibi
      Mne se to taky nelibi.A co kdyz zdedis penize?(myslim generace) a rodicia nic nerobia? a ty dostanes prestiznu skolu?(Oxford),lebo mas dost dobre podmienky na studium??????Takyto system jak pise pan Okumara je mozny len v Japonsku a to si myslim,ze preto,lebo je to tak maly ostrov
      nathalis   | 08.10.2011 20:02:12
      Reagovat | URL příspěvku
  • zajímavé, a podle mě i dobře nastavené. Člověk má čas našetřit dítěti na školu dost dlouho jen se musí snažit a kdyby to bylo jednou i u nás, snad by to bylo taky dobré v tom smyslu, že by nebylo tolik lidí se stejnou profesí, což by pak znamenalo, že člověk co by se učil (jeho rodiče by na to měli) by měl potom uplatnění do budoucna i v práci, že by si ho cenili. Teď je například hodně lidí s ekonomickým zaměřením a práce je pro ně málo. Nevím jestli to třeba není nesrozumitelně napsané  
    Majjda01   | 06.10.2011 09:58:05
    Reagovat | URL příspěvku
  • zajímavý přístup a náhled na věc. Mě se to docela líbí, jen teda ty děti vlastně pak odnesou to že jejich rodiče nic nedělali...a pak jejich děti a jejich děti. ALe jak znám japonsko z vyprávění vše tam funguje jko hodinky a nikdo si tam moc nestěžuje jako tady.
    medox   | 06.10.2011 07:45:10
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

PPM - doba určitá

| IvikR | 04.12.2016, 21:46
Dobrý den paní magistro, ráda bych se Vás zeptala, pokud mám smlouvu na dobu určitou do 30.6.2017 a termín porodu stanoven na 15.6.2017, budu mít nárok na PPM, když jsem v posledním zaměstnání od 1.11.2016 a předchozí zaměstnání trvalo od 1.12.2015 do 31.10.2016? Sčítá se tato doba z obou zaměstnání?Děkuji za odpověď. Iva

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


Mgr. Věra Tautová, DiS. | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce