Prosinec 2012/3  - Jen zdánlivě nezáživný týden

Nejedna maminka své povídání začíná tím, že se vlastně "nic moc nedělo". Ale nakonec se v každém příběhu objevilo něco zajímavého. Janney již má každým dnem rodit. Lillynka slavila narozeniny její holčičky, Zuzka.F obíhala doktory, Antara zjistila, že Vašík nemá rád sníh, MartiHy protrpěla skoro 5 hodin čekáním v nemocnici a Angieblack byla na nákupech.

 

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé ze sedmi rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1.000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží NOVINKU vydavatelství Babyonline, publikaci Zdravé těhotenství.

 

Bříško pár dnů před porodemJanney (29 let, druhorodička, 39. týden)

Myslím, že tímto týdnem se blížím do finále. Takže posílám můj možná poslední soupis týdne. Jak mi je celkově? Večer a v noci mě hodně pálí žáha. Vypovídají mi trochu klouby a budím se a vstávám 5x za noc - buď kontrakcí nebo bolesti nohy/strany, na které ležím nebo potřebou jít na záchod. Už začínám mít dost a už bych i ráda malou viděla. Jsem taky trošku víc nevrlá na své okolí a Violku, i když se snažím nebýt. Přibrala jsem momentálně 15Kg od začátku těhotenství.

V sobotu se nám podařilo zajít si do kina na film Lincoln. Violku nám pohlídala kamarádka Liz, má dceru Abby,  s kterou se Violka hodně kamarádí a krásně si spolu prý hrály. Film byl moc fajn, ale je delší a já musela 2x na záchod. Také je to zastaralejší a politická angličtina, takže jsem měla chvílema problém to pojmout. Ale i tak, jít do kina je super. Odpoledne jsem se vrhla na psaní přáníček do Čech. Letos jsem to o dost zkrouhla, ale i tak to docela trvalo. Večer jsem šla na párty, kam nás pozvali známí (především holky z našeho book clubu, co je v rámci skupiny matek).  Mělo to být bez dětí a s či bez partnera a tak Terry hlídal doma Vio - stejně jsem si říkala, že by ho to až tak moc nebavilo. No skončilo to tak, že jsem tam byla jediná bez partnera a to bylo trošku divný. Polovinu lidí jsem tam vůbec neznala, ale zase jsem se docela dobře najedla – byly tam různé předkrmy a jednohubky. Když jsem přišla domů, Terry byl také v dobré náladě a při vínku hrál na kytaru. V neděli jsme vyrazili všichni 3 si zaplavat do našeho fitness clubu - docela jsem se pěkně protáhla. Akorát  mě mrzí, jak nemůžu do té výřivky.. no strčila jsem si tam aspoň nohy.

PokojíčekV pondělí jsem odvezla veškeré dopisy a balíčky co mám do Čech na poštu. Bylo tam šíleně plno, ale ještě jsme to chytly dobře. Teď je novinka, že na cokoli co je větší než dopis se musí vypisovat celní prohlášení a i pošťačka to musí vše ručně ťukat do počítače, tak jsme tam spolu strávily aspoň 15 minut. Byla jsem ráda, že je to odesláno.  Už jsem měla sepsáno,  co prostě musím, nebo bych ráda dokončila před porodem a tohle byla jedna z důležitých položek, takže jsem zas byla o něco klidnější. Večer se mi podařilo vyžehlit koš oblečení včetně pár hadrových plen pro miminko. Terry ten den dal výpověď v práci, tak jsme byli napjatí, jak to přijmou, ale vše proběhlo dobře. Pracovat ho nechají normálně, jak si zažádal, do 4. ledna a dokonce výhody pojištění nám zůstanou na celý měsíc leden. Naštvaný na něj nikdo nebyl.

V úterý jsem odvezla Violku do školky a pak jsem jela na kontrolu k doktorovi. U doktora jsem se dozvěděla, že jsem na 2cm otevřená, čípek hodně měkký a ztenčený na 75%. Hlavička, že už sestoupila trochu do pánve (na -2, což nevím, co znamená). Podezřívám ho, že mi udělal Hamiltona, protože řekl jen, že něco udělá a že ucítím tlak. Ty brďo, to byla bolest, že jsem si málem prokousla ret. Následovala pro mě nevítaná zpráva a to,  že on tu od pátku 21.12. nebude přes celé Vánoce a tak buď dostanu nějakýho náhradního doktora,  nebo, že mě může na příští týden naplánovat do nemocnice. Řekla jsem, že bych opravdu radši měla jeho u porodu, ale ptala jsem se, jestli to není nějak špatné pro miminko. Řekl mi, že já už jsem tak připravená na porod a miminko taky, že už je to v podstatě jen uvedení mě do aktivního porodu. Že i miminko je veliké a že těch 6 dní před termínem by on považoval v mém případě za ideální. Tak jsem na to kývla. Akorát, když zavolal do nemocnice, tak mu řekli, že zatím tam místo nemají, ať zavolá v pátek. Rozloučili jsme se teda s tím, že mi zavolá v pátek ráno a pokud by místo neměli, tak jsem objednaná v úterý ráno k němu na kontrolu. Řekl ale, že porod může být každým dnem. Byla jsem z týhle kontroly docela rozhozená - zaprvé ta bolest když mě vyšetřoval, za druhé ta zpráva, že tu na Vánoce nebude, když původně říkal, že ano a za třetí ten fakt, že jsem se vlastně objednala na vyvolání, což jsem původně nechtěla. Později jsme se ale zklidnila. Pozeptala jsem se okolo, našla jsem si nějaké informace a už se ohledně toho cítím o moc lépe. V mém případě by to pro miminko ani mé tělo neměl být žádný šok, protože už jsem tak moc připravená na porod. A upřímně s tím jak mám menší pánev, tak by to později už mohl být problém, aby prošla. S Violkou to bylo už na hranici a to se narodila 5 dní před termínem.

Ten den nám přišlo také houpací křeslo do pokojíku, které budu mít na kojení a houpání malé a Terry dokonce to křeslo sám sestavil, bez toho abych ho žádala. Pokojík je tedy připraven. Já odvezla ten večer Violku na gymnastiku a ještě jsem si zašla na pedikúru, abych neměla do porodnice hnusné oprejskané nehty. Já už na ně nedosáhnu. Ve středu jsem dodělala vánoční dekoraci před dům a do předsíně a začala jsem psát přáníčka pro americké přátele. Také jsem měla hodně prádla na praní. Ráno jsem si všimla, že má Violka nějaké flíčky na obličeji, ale myslela jsem, že je to jen od toho jak si šmudlá obličej o postel nebo polštář. Nicméně upozornila mě na to při vyzvedávání i učitelka, a že má obavu, aby to nebylo něco nakažlivého, třeba zarděnky nebo tak. Ve čtvrtek jsem ji tak místo do školky vezla k doktorovi, ale upřímně – nemyslela jsem si, že je to něco vážného. U doktora jsme nedopadly nijak. Také vůbec nevěděli, co by to mohlo být. Především proto, že jinak je naprosto zdravá - neměla ani žádné teploty, nic. Ještě Violku ukázala dalšímu doktorovi a ten řekl, že jediné co, by se obával, bylo, že to byla pátá nemoc a potom by mohl být problém u mě jako těhotné. Takže mi řekli, ať zavolám svému gynekologovi, zda nechce udělat nějaké testy, jestli mám protilátky. Ten mi volal a říkal, že takto pozdě v těhotenství už by to neměl být problém, že pak maximálně zkontrolují to miminko. Já mu řekla, že si stejně myslím, že to pátá nemoc nebyla. Nakonec ji to do soboty zmizelo - asi pomohl i měsíčkový krém.

Ve čtvrtek mi odešla hlenová zátka. Také jsem dodělala všechna vánoční přáníčka a také jsem se pokusila o portrét, který jsme slíbila namalovat kamarádce z fotky (syna její známé), ale byla to katastrofa. Nejen, že už nemám cvik, ale taky ta fotka byla šíleně nekvalitní, takže když jsem ji zvětšila, neviděla jsem žádné detaily. Prostě jsem to po 2 hodinách vzdala a napsala jsem jí, že toho prostě nejsem schopná. Docela se mi ulevilo, protože to byla taková poslední věc, co jsem někomu slíbila, že do Vánoc stihnu. V pátek ráno mi volal pan doktor, že mě tedy zapsal do nemocnice na pondělí na tu provokačku (vyvolání porodu). Ale, že musím čekat až na ně - až mi zavolají z nemocnice, že mají místo. Že se může stát, že budou mít místo třeba až v úterý nebo ve středu - je to podle toho, kolik jim tam přijde samorodících. Je tam zřejmě hodně plno.. a to mají 17 pokojů plus další na císaře. Ale z 90% by to mělo být v pondělí. Docela mě to uklidnilo a zvedlo mi to náladu. I tak jsem si pořád říkala, že mám celý víkend na to, aby to na mě přišlo samo. No je neděle ráno a ještě nerodím, i když párkrát jsem už myslela, že ano. V pátek to byla klasika.Violka do školky, já na skok na jednu sešlost kamarádek, něco nakoupit, pouklidit. Odpoledne jsme pak s Violkou dělaly perníčky, jak jsem jí slíbila a večer se zastavila kamarádka a pomohla mi správně nainstalovat autosedačku pro malou. Takže už jezdím v autě s vajíčkem. Ve školce jsem sepsala svolení, že může přivézt a vyzvednout Violku Dáša. Oni ji tam znají, mají na ní telefon a tak, takže by to neměl mít problém. S Alyson jsem domluvila další podrobnosti a zdá se, že je vše celkem jasné. Hlídat Violku nám bude přes porod a pobyt v porodnici Alyson. Můžem ji přivést kdykoli, i v noci, nebo si pro ní i přijede. Mám pro ní zapakovanou tašku s oblečením, pak přidáme pár plyšáků a nějaké jogurty a tak. Jediný problém je, že sama má 2 děti a třetí sedačka se jí do auta nevejde. Buď mohlaViolka nejít do školky a zůstat doma, ale nakonec jsem vymyslela lepší plán. Dáša veze staršího syna do základky a pak dceru do stejné školky jako Violka. Má mezitím k dobru 15 minut a základka je velmi blízko domu, kde bydlí Alyson. Takže Dáša vyzvedne Violku ráno u Alyson a doveze ji spolu s Kristýnkou do školky. Pak je obě ve 12 hodin vyzvedne a Violku opět odveze k Alyson.  Alyson si tak na chvíli od ní odpočine a Violka nezamešká školku obzvlášt teď, když se učí písničky na vánoční besídku, která je příští pátek.

Pokud se ale malá narodí v pondělí, Terry bude muset do práce alespoň na půl dne ve čtvrtek a pátek. To mě mrzí, že prostě nemůže zůstat doma celý ten týden. No po příštím pátku už jsou prázdniny a Vánoce, tak to snad vypadá nadějně, že si ke stromečku sedneme všichni spolu.

Lillynka (31 let, druhorodička, 28. týden)

BříškoJak jsem avizovala, minulý víkend jsme strávili v Těšíně u Robertovi rodiny. Byl to příjemný víkend, děti si pohrály, dospělí pokecali, oslavili se Markétky a malého Davídka narozeniny a celkově musím přiznat, že tam jezdím moc ráda. Od pondělí jsem oficiálně na nemocenské, takže mně v pondělí dostihla lenost a nechala jsem si Markétku dva dny doma. Prostě se mi nechtělo vstávat, ke všemu, jak napadl sníh, docela jsem měla obavy, abych se někde nepřizabila. Na Zbraslavi, kde je Markétky školka, totiž lidi sníh moc neodklízejí a vždycky to tam klouže. Není rok, co bych se tam aspoň jednou nenatáhla. A tak jsme zbaběle zůstaly doma. V úterý jsem měla odpoledne sraz s kamarádkou z práce. Užila jsem si příjemné dvě hodinky v kavárně, dala si dobrou palačinku, pak jsme obešly pár obchodů a já si nakoupila pár hezkých věcí, abych měla radost.

Ve středu jsem měla celý den dost melancholický. Moje malá holčička slavila 6. narozeniny. Ráno jsem jí odvedla do školky, protože ten den tam měli Klauna Pepína a odpoledne jsem si jí vyzvedla. Udělaly jsme si krásný večer, Robert měl nějakou akci v práci, a tak jsme si je oslavily spolu jen my dvě. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že už je tak velká. Ten večer jsem se snažila jít brzy spát, protože ráno jsem vstávala o půl 6, jela jsem na zátěžový glukózový test. No jsem ráda, že ho nemusím opakovat. Před 6 lety jsem ho zvládala líp, než tentokrát. I přesto, že teď už to není tak složité, jako tenkrát. Sestřička mi nabrala krev, pak jsem vypila glukózu a šla si sednout do čekárny. Pravda v 7 ráno se mi moc číst nechtělo, takže o půl 8 jsem už měla docela krizi, chtělo se mi spát, začalo se mi dělat špatně a celkově jsem myslela, že to ty dvě hodiny nemůžu přežít. Naštěstí po 8 jsem si šla nechat udělat EKG a pak už to docela uteklo. Před devátou mi sestřička odebrala krev znova, pravda z pravé ruky žádná netekla, tak si vzala dětskou jehlu a zkusila to z ruky levé. Povedlo se :).. Než jsem dorazila domů, stavila jsem se v DM nakoupit si balící papír na dárky, vždycky tam mají pěkný výběr a tam se mi zatmělo před očima a byla jsem ráda, že jsem se dopotácela k autobusu. Ani nevím, jak jsem dojela domů. Jen vím, že jsem se najedla, lehla si a probudila se o tři hodiny později. Zase jsem si aspoň pořádně odpočinula. 

Oslava narozeninV pátek už měl Robert dovolenou, ráno se nám zas nechtělo vstávat, a tak Markétka zůstala doma. Dopoledne jsem strávila přípravou dortu k jejím narozeninám, a když mi začal čas vycházek, jeli jsme nakoupit a konečně koupili krásný stromeček. Večer jsme měli návštěvu, stejně tak probíhal celý víkend. Každý den nás někdo přijel navštívit, aby blahopřál Markétce k narozeninám. Bylo to moc fajn, užili jsme si to všichni. Včera tu byli naši, tak jsme poseděli, pojedli, popili (dětský šampus má něco do sebe :)), Markétka si užívala dárků a celkově to bylo super. Jen ta ranní ledovka nebyla nic příjemného. Dneska přijel brácha a přivezl Markétce herní konzoli Wii. Nejsem si jistá, že to je dárek zrovna pro ní :), obávám se, že u něj budeme trávit čas celá rodina. Dostala hru s tancováním a u toho jsem se vyřádila i já, v rámci svých těhotenských pohybových možností :)) a hodně jsme se u toho nasmáli. Na další týden nemám moc plánů, chci dobalit dárky, ozdobit stromeček, a hlavně se příliš nestresovat a být v pohodě. Zjistila jsem, že pokud se začnu o něco víc nervovat, začne mi tvrdnout břicho, různě mě pobolívat a to mě pak stresuje ještě víc. Takže se chci taky trochu soustředit na sebe a užívat si volných dní. Ale uvidíme, co nám tento týden přinese. 

Vánoční stromečekZuzka.F (28let, prvorodička, 27. týden)

Tak zase týden pryč a Vánoce za dveřmi. Předem bych chtěla poděkovat za dáreček od Babyonline, hned jsem se začetla je to pěkně napsaná kniha - děkujeme. V pondělí jsem byla u zubaře, tak jsem si myslela, že mě bude šetřit, ale nene. Hned čištění kanálků a vrtání a injekce a dva zuby předělaný a to ještě není všechno, má se mnou pan doktor velké plány.Takže jsem se radši objednala až na konec dubna, aby mimčo nemuselo trpět se mnou :-) to už by se mělo na mě jen dívat. Čeká mě korunka atd. Ve čtvrtek návštěva u paní doktorky. Ještě mám dále brát Magnésko a nesmím nic dělat občas stále tvrdneme. Jsem objednaná na příště na 10.1. a to mě čeká očkování jelikož jsem A negativní, plus odběry a hurá ultrazvuk to už budeme 30.týden.Výsledky cukrovkového testu v pořádku tak jsem ráda, že si mohu dát cukroví :-)
Zjišťovala jsem to 3D a chtěla jsem to do Vánoc, myslela jsem, že to budu mít jako vánoční dáreček. Ale mají plno tak jsem volala do jiné ordinace, kde mají 3D a tam mě objednali až na 4.1. tak to taky nestihnu do Vánoc. Vzala jsem aspoň tento termín, protože mi říkali, že pak už to dítě je moc velký a ta fotka moc nejde. Takže ideálně takhle kolem toho 27 týdne. V sobotu vánoční jarmark ve městě, takže koupit už jen jmelí a čekat na Ježíška :-) I když u nás bude chodit Ježíšek až v březnu společně s čápem nebo vránou :-) Tento týden jinak asi nic nového u nás.
Ultrazvuk
Tak ještě doplňuji informace k tomuto týdnu. Nabídla mi známá, že nám domluví 3D ultrazvuk do Vánoc. Tím pádem budeme mít krásný dáreček pro všechny pod stromeček a to 3D fotečku. Takže v pátek 21. 12., mimochodem na moje narozeniny, jedeme na 3D ultrazvuk a to až do Příbrami jelikož tady v Boleslavi už místo neměli až v lednu a to by už prý mohlo být moc veliké. Vánoční výlet budeme mít tedy už v pátek tak doufám, že se mrně bude chtít ukázat, když už jedeme takovou dálku. Těšíme se a dáme vědět, jak jsme dopadli :-)
 

Antara (31 let, druhorodička, 22. týden)

Tenhle týden byl tak poklidný, skoro až nudný, že pomalu nemám o čem psát. V pondělí dopoledne jsme chtěli jet s Luckou a Kryštofem do herny do Brandýsa, ale závěje sněhu nám to překazily, ani jedna z nás si v takovém počasí netroufla řídit... takže až po Novém roce. Vašík si poprvé vyzkoušel sníh a zjistil, že ho nemá rád :) Je to mokré, studí to, musí kvůli tomu mít rukavice, které nesnáší a ještě se mu po tom špatně chodí a klouže to :) Ani teď po týdnu si ještě nezvykl, ale musí to pár měsíců vydržet. Odpoledne jsme odnesli na poštu balík s vánočními dárky pro rodinu švagrové (Fanynka pro Amálku a mikroskop pro Adámka), aby je měli včas pod stromečkem, protože my tam dorazíme později. A po odpoledním spaní, které se nekonalo, protože mladý pán vyřvával místo spaní v postýlce, no pak to bylo opravdu záživné.... Honza do večera v práci na školení a Vašík měl zase jeden ze svých vztekacích záchvatů... 4 hodiny tu jen řval, rozčiloval se, všechno bylo špatně od jídla, přes hračky a pohádky v televizi. V 8 večer když jsem ho dávala do postele, tak už mně třeštila hlava a já jsem litovala, že si nemůžu dát aspoň tak půl flašky vína nebo aspoň ibuprofen. V úterý si ráno Vašík vyzkoušel, jaké je to sedět v bagru, který tu kousek pracuje na stavbě. Byl úplně nadšenej, že může sedět v kabině a mačkat čudlíky. A když pak ještě přijela míchačka a nalévala beton do základů domů... No stáli jsme tam asi půl hodiny, venku asi -7, ale to mu vůbec nevadilo...prostě fascinovaný chlap. Já chci holčičku :) Odpoledne Honza dorazil z práce dřív a já jsem zašla k mému praktickému doktorovi na těhotenskou prohlídku, protože mi odmítl dát jen razítko do průkazky. Hrůza, v ordinaci (ne v čekárně) jsem strávila 50 minut čistého času! Sestra mi teda udělala EKG -  jediná užitečná věc - a pak jsem jí opakovala věci z mé zdravotní karty - rodinnou anamnézu. To si zapsala do počítače a šla jsem k doktorovi, kde jsem mu to jen tak pro srandu králíkům musela zopakovat znova. No prostě jsem nechápala a trochu víc zuřila, opravdu mám lepší zábavu než doktorovi vykládat věci, které si může přečíst v kartě! Ale razítko mám..teď už jen zubní, kam jdu v pondělí.

PokojíkStředa, čtvrtek nudná klasika, procházky, věnování se domácnosti, jen ve čtvrtek jsme zajeli do Neratovic na nákup na víkend a do DM pro tu kabelku za body...mimochodem, zase takový zázrak to není. V pátek odpoledne jsme byli u Kryštůfka si hrát, Vašík dokonce začal říkat k tetě a bušit u toho na dveře, jakože máme ihned vyrazit. Večer jsem asi hodinu a půl žehlila, už tam byla pěkná kupa, ale asi jsem si to měla rozdělit na kratší dobu.V noci mě hrozně píchalo v břiše, tvrdlo mi a vůbec jsem se tak nějak celkově nevyspala. Jsem zvědavá, jak to zvládnu do konce těhotenství, když už teď mi tolik tvrdne břicho a bolí mně.... Doktor mně určitě řekne, že mám víc odpočívat, ale už neřekne, jak to mám udělat :)

V sobotu ráno jsme očekávali návštěvu přátel s jejich 8-měsíční holčičkou, měli u nás být celý den, já nagruntováno, napečeno a navařeno a nic... volali, že malá zvrací, druhý pokus bude příští sobotu. Celý den jsme se pekelně nudili, venku byla ledovka, že se nedalo vyjít ani před dům a Vašík se nemohl vylítat, tak zase zlobil jak zjednaný. Odpoledne jsme mu akorát nalepili tapety s motivem krtečka do pokojíčku, ještě musíme po Vánocích koupit skříňku, od Ježíška dostane stoleček se židličkama, pověsit obrázky a celkově ten jeho pokojík doladit. Zatím je takový neuspořádaný, ale příští rok už mu chceme koupit velkou postel, pravděpodobně palandu, aby se mu tam pak vešel i bráška. V neděli jsme jeli na oběd k přátelům a strávili u nich celé odpoledne... kluci si na televizi zahráli Nintendo - myslím, že Honza zítra nebude moci hýbat rukou :), my s kamarádkou pokecaly a Vašík kupodivu ani nezlobil :)

Cestou domů jsme se ještě stavili koupit stromeček, nakonec máme jedličku v květináči asi jenom metr vysokou, ale prý si vynahradíme u našich, ty mají letos 270 cm velkou jedli :) No a uvidíme, jaký bude poslední týden před Vánocemi, snad tedy nebude poslední celkově a nepřijde konec světa :)

MartiHy (26 let, prvorodička, 21. týden těhotenství)

Tento týden nám začal naprosto nezajímavě běžně, jako každý jiný. Z práce do práce, koupit nějaký ten dárek a hlavně se těšit na příští týden na pondělní ultrazvuk. Konečně jsem po trošce i zvládla dodělat vánoční výzdobu v domě. Vždycky, když jdu do práce, tak se snažím dopoledne co nejvíc relaxovat, protože cele odpoledne a večer na nohu dá docela zabrat. A ke konci směny už kolikrát nemůžu vydržet, jak mě bolí záda. Tak jsem zjistila, že je pro mě lepší nic moc před prací nedělat a pak to není taková hrůza. Tak se ze mě stala taková lenivka lenivá, která toho moc neudělá, než jde do práce :-D

V nemocnici Ale po pravdě tento týden nebyl úplně až tak nudný. Absolutně adrenalinový byl pro nás čtvrtek. Měl jsem jít na odpolední do práce. Jako obvykle jsem přijela, uvařila jsem si čaj a šla do kanceláře. Během předávání informací o rezidentech mě strašně rozbolelo břicho. Poprvé to začalo den předem, pak v průběho noci a ráno. Už v noci, když jsem se kroutila v křeči jsem si říkala, že budu sledovat prcka, jestli se hýbe. Kdyby ne, měla jsem v plánu, že hned ráno bychom zajeli do nemocnice. Naštěstí k ránu se opět začal hýbat. Poslední dvě noci byl šmudlík strašně hodný. Ráno mě pak vzbudil zvonek, kurýr dovezl balíček. Bolest byla opět tu. během chvíle to však odeznělo a jak si říkala, že už je po všem. Ž e to nic nebylo. Jenže na začátku směny se to vrátilo a kolegyně mě hned posílaly domů. Nejdřív jsem jim odporovala, že to určitě přejde. Jenže když mě začaly strašit tím, že můzu mít pohnutý břišní sval a klidně můžu začít rodit dřív, tak jsem teda jela domů. Ještě jsem Julii a Lettie slíbila, že zajdu k doktorovi a dám jim vědět. Manžel byl teda vyjevený, co dělám doma, ale hned se převlékl a jeli jsme do nemocnice. Na pohotovosti na příjmu jsme se hned ptali, jestli jsme správně, nebo jestli máme jít zrovna na porodní oddělení. Tam nám řekli, že jsme dobře, ať chvilku počkáme. Za chvilku nás volala sestra. Zvážila mě, změřila tlak, teplotu a zeptala se , co mi vlastně je. Tak jsem jí řekla, že mám příšerné bolesti na levé straně v břiše. Chvilku se dívala na tabulku příznaků těhotných a pak nás poslala do čekárny. Tam jsme čekali asi hodinu, než nás volala taková mladá doktorka. Ta nás vzala do vyšetřovny, což byla obrovská V nemocnicimístnost s takovýma výklenkama zakrytýma závěsy. Ani nevím, kolik jich tam bylo, ale určitě hodně. Tahle mladá doktorka se mě opět ptala, co mě bolí. Trpělivě jsem všechno zopakovala, tak mi poslechla srdce a pomačkala břicho. Pak přišla sestra, která mi opět změřila tlak, teplotu, cukr v krvi a vzala si vzorek moči. A zase jsme čekali. Po dost dlouhé době nám přišla ta mladá doktorka říct, že mě převezou na porodní. Chvilku na to se tam vyřítil chlapík s kolečkovým křeslem a už jsem si to razila na porodní. Tam na recepci strašně příjemná paní začala shánět moji kartu z antenatal ward. Chvíli na to nás vzala další paní do malé vyšetřovny a já měla dát zase vzorek moči. Změřila mi tlak, teplotu a zase jsme čekali. Po hodině chvíli přišla asi doktorka, která mi prohmatala břicho a prohlásila, že je to infekce močových cest. Takže po skoro čtyřech hodinách jsme se konečně dozvěděli, že mám infekci. to nás ale čekalo další čekání. Další půl hodinu jsme čekali na sestru, která nám donesla antibiotika a vše zapsala do mé těhotenské složky. Pak jsme konečně jeli domů. Sice chvíli nám trvalo, než jsme se vymotali ven, hlavně že to bylo za náma. Bylo to příšerné odpoledne strávené pouze čekáním. Od čtyř do půl deváté večer. Strašně mě překvapilo, že mi neudělali ultrazvuk, aby se ujistili, že je šmudlík v pořádku. Hlavně taky nám doktorka z porodního skoro vynadala, že jsme nešli nejdřív tam, že jsme na pohotovost vůbec neměli chodit. No byl to půl den plný strachu, nervozity a bolesti.

Čokoládové muffinkyOd pátku mám naštěstí volno, tak jen relaxuji a snažím se pít po kýblech :-D V pátek mi ale nebylo zrovna nejlíp. Každý pohyb mě bolel, myslela jsem, že exploduju s každým pohybem. Naštěstí antibiotika zabírají rychle a teď v neděli už jsem relativně v pohodě a troufla jsem si upéct i perníkové muffinky s čokoládou. Zítra nás čeká ultrazvuk, tak se strašně těšíme. David vždycky prckovi říká, že se jde fotit. Asi proto, aby nám tam pak hezky zapózoval na fotečku :-D Ale nevim nevim, jak to dopadne. Šmoulík se tam furt nějak vrtí. Možná už nacvičuje pózy :-) Ale to se dozvíme až zítra a vy až za týden :-)

Angieblack (29 let, druhorodička, 16. týden)

Všichni  v okolí šílí z Vánoc, ale nějak to jde mimo mě. Nic jsem extra nesháněla, dárky celkem mám, sice něco chybí, ale to se možná do Vánoc ani nestihne, pošta mi nic nedoručuje, jen cukroví pečeme, ale ne v takovém měřítku, jako loni. Nevím čím to je, že to tak neprožívám. Možná mě to chytne až tenhle týden, možná ne. Cítím se dobře, nevolnosti už jsou fakt minimálně a většinou pořád jen z hladu. Bříško roste, možná až moc, už ho radši schovávám, protože mě štvou ty poznámky, že už mám minimálně před porodem. Únava pořád standardní, nic extrémního. Do oblečení se pořád ještě vejdu, i když už jsou mi pohodlnější volné věci.

Tenhle týden byl celkem nezáživnej, hlavně začátek. Ve středu jsme byli ve městě na focení, opožděně k druhému roku a udělali jsme to dohromady s vánočním. Když jsem řekla fotografce, že fotky potřebuju do 18.12., tak se mi vysmála, že to nestíhá. Ještě jsem neobjednala kalendáře pro tchánovce, pro mamku a pro babičku. Firma mi zaručuje dodání do Vánoc, když objednám do 18.12. No, jsem zvědavá, jestli se to stihne. A když ne, tak se taky houby stane a dostanou je po Vánocích. V případě tchánovců je mi to úplně jedno a máma se tím taky netrápí. Focení probíhalo v klidu, Adamovi se to líbí, je to rozený model, akorát trochu neukázněnej. Dekorace si vybíral sám, takže furt odbíhal. Ateliér jsem sehnala na poslední chvíli a podle toho to taky vypadalo. Bylo to snad ve sklepě, nebyl tam zrovna pořádek a celkem zima. Chtěla jsem ho nechat fotit bosého, což by fakt nešlo a i tak to odnesl nachlazením, ze kterého se dostává ještě dneska. Ale fotky dělá paní krásné, tak se nechám překvapit. 

Další program týdne byl omezen Adamovou nemocí, nechtělo se mi ho někam vláčet s nudlí u nosu, takže padla návštěva u dědy. Ale páteční Ikeu a nákupy dárků jsem vypustit nemohla, tak jsme ho nechali u tchánovců, i když jsem nechtěla a vyrazili sami. Teda já, tatínek byl pracovat. Ikea celkem v klidu, dala jsem si dokonce i kafe a dortík, byla jsem tam ještě před otvíračkou. Nabrala, co jsem měla naplánováno, něco málo navíc, co po mě kdo chtěl koupit. Postel pro Adama, matraci, přikrývky. Vše jsem naskládala do vozíku, sedla si před kasama na lavičku a koukala kolem, byla to sranda. Alevi tak tam těch lidí nebylo moc. Ovšem mě to zmohlo. Tatínek vyzvedl, zaplatil a frčeli jsme na Smíchov, kde pracuje. Já dostala za úkol koupit za každou cenu nové boty, sice jsem to splnila s vypětím všech sil a plného močáku, ale dala jsem to. Pak jsem si za odměnu dala Mekáč a vrhla se zase nakupovat. Mám teda všechno, co jsem chtěla koupit, ale ruce jako opice, nohy mě bolely. Byla jsem ráda, že už jedeme domů, a i když jsem si den bez dítěte fakt užila, s ním by mě trefilo, tak se mi po něm už hodně stýskalo. A bylo vidět, že on nás taky rád vidí, strašně se mazlil.

V sobotu odpočinek, ale byl ve znamení úrazu. Spadnul z gauče, když lezl z bunkru a zrovna tak šikovně, že spadnul přímo na hranu čelem a rozsekl si ho. Ve chvíli boule jako kráva, řev, ale krátkej, čokoláda to spravila. Tatínek vyšiloval, od panikaření je u nás on, já byla v klidu a proto to taky byla prý moje vina. Na šití to podle mě nebylo a navíc, každou chvíli měla přijet ségra, zdravotní sestra na akutním příjmu, která se mu na to mrkne. Konstatovala, že na šití to fakt není, stáhla, zalepila, pofoukala, šel spát, jako by se nic nestalo. Pekli jsme s ní cukroví, co nám ještě zbývalo a co je lepší dělat ve dvou lidech jako strojkové. Zmákly jsme to, i Adam pomáhal, říkal, že dělá hovínka. Neděle to samé, jen mi jí zkazila švagrová, která si vyvzpomněla, že jakože přijede a my se z ní asi zblázníme, že se uráčila nás navštívit. Vzala si psa na procházku, přišla a zase odjížděla. No, smysluplná návštěva. Aspoň kdyby přivezla něco dobrýho, ale to jí nenapadne, ona peče jen pro cizí. Fuj, jsem se rozčílila. 

Ve středu nás čeká další poradna, tak se těším, že zase prcka uvidím a zkontrolujeme, jak se mu daří. Uvažuju, že ani nepůjdu na triple testy, musím se zeptat doktorky, co si o tom myslí a uvidíme.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Jitka Bednaříková

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Prosinec 2012/3 - Jen zdánlivě nezáživný týden - diskuze

  • Milé maminky, všem Vám přeji krásné a klidné vánoce.
    Janney, doufám, že na vánoce budete už 4. Držím palce
    tygřímáma   | 19.12.2012 08:56:54
    Reagovat | URL příspěvku
  • No teda...
    MartiHy, trochu mi to Tvoje čekání v nemocnici připomíná pohádku O slepičce a kohoutkovi... Jak chudák slepička chodila pro vodu.. No popravdě, nechtěla bych tohle zažít, jsi dobrá, že jsi to zvládla! 
    JitkaB   | 18.12.2012 06:37:14 | Reakcí: 1, poslední: 18.12.2012 13:58:52
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: No teda...
      Cekani bylo fakt peklo.Nejhorsi bylo,ze celou tu dobu nam nikdo nic nerekl.A pokazde,kdyz se u nas objevila nova doktorka nebo sestra,vsechny symptomy jsem musela zopakovat.Uz jsem si pripadala jak u blbych.Pritom vsechno meli napsane v karte ktera putovala celou tu dobu se mnou.Spousta postupu me tam hrozne zarazila a sokovala,tak jako nas vcerejsi ultrazvuk,ktery byl...  Ale to bude zase za tyden v clanku.
      MartiHy   | 18.12.2012 13:58:52
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobrý den, s partnerem jsem měla první pohlavní styk před měsícem ani ne měl kondom a neudělal se do mě. Durhý pohlavní styk s partnerem,měl kondom a pro jistotu se neudělal. Pak došlo k mazlení, penis do mě nezasunul ale jen mi přejížděl penisem od po klitorisu po otvoru pochvy(ale nezasunul) to se také neudělal. Před týdnem o víkendu. Všechny styky co jsem s ním měla nebyl ani pořádný sex bála jsem se docela tak to do mě ani moc hluboko nezasunul. Už měsíc jsem nedostala měsíčky. Mám se začít strachovat ? Mám si udělat test nebo zajít rovnou k doktorovi ? Je mi 15 let. Je to ode mne nezodpovědné ale nevím kam se mám obrátit

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce