Meridene a Tomáškův tichý svět - pokračování

Tak se zase rok s rokem sešel a z Babyonline mě požádali o sepsání dalšího pokračování našeho příběhu. A já jsem ráda souhlasila, protože se mě dost často ptáte na FB i tady na Bolu po vzkazech, jak to s námi vypadá. Už několik měsíců si pohrávám s myšlenkou, že začnu psát pravidelný blog, ale prostě mi nezbývá čas a někdy ani energie, ale to pochopíte, až se tady rozepíšu.

Meridene a Tomáškův tichý svět

Poslední datum v pokračování příběhu je 20. červen 2011. Od té doby se toho událo zase opravdu hodně a mě bude nějakou dobu trvat, než to všechno dám dohromady.

27. června 2011, druhé nastavování aneb mnoho povyku pro moc hlasité zvuky

Naše poslední povídání jsme skončili termínem prvního nastavování, kdy Tominka slyšel své první cosi. Tohle je už druhý termín nastavování řečového procesoru.

Na stole jsou Tomáškovy oblíbené hračky a tak po nich hned chňape. Vůbec mu nevadí, že jsme mu vzali procesor a pan inženýr na něj nasazuje kabel, který mu vede do počítače. Nasadíme zpět na ouško, cvakneme magnet na hlavičku a necháme Tomáška chviličku adaptovat a mezitím sdělujeme naše postřehy. Tomášek hezky reagoval na údery na bubínek, pískání na flétnu, když jsme zvolili vhodně hlasitost, tak i na své jméno, přestal mlátit bezhlavě všemi předměty a je opatrný, aby nevyloudil pro sebe nepříjemný tón, venku je už velmi neklidný a roztěkaný. Hlasitost jsme mohli v relativně klidném prostředí dát i na 10 stupeň. Stabilita a rovnováha jsou stále stejné, bohužel.

Začal Tomáškovi do ouška pouštět nové a nové zvuky, napřed bylo všechno v pořádku, bylo to zkoušení té mapy z prvního nastavování, ale jakmile začal pouštět nové zvuky (hlasitější), tak bylo zle. Napřed jen krčil obličejíček a pak začal strašně plakat a hledal úlevu. Zajímavé bylo, že neměl tendenci si ten procesor sundat. Asi zatím nechápe, že on je příčinou toho „trápení“. Zkoušel to opakovaně, ale pořád byl reakcí jen pláč. Tak jsme změnili taktiku a zkoušeli klasiku – bubínek, zvoneček, klepání, zatím v pořádku. Zvýšení hlasitosti a ty samé zvuky, Tomášek je hodně nespokojený a kňourá. Tak se pan inženýr rozhodnul, že se pokusí „změřit“ ouško pomocí jakési křivky. Pokoušel se třikrát a výsledkem byl hrozný pláč. Tomášek se mi stočil do klína jako malé kotě, zavrtal mi hlavičku pod krk, prstíčky mi zajel do vlasů a hledal úlevu. V tu chvíli se mi chtělo strašně brečet a i teď se mi hrnou slzy do očí. Tolik jsem si přála mu ulevit, ale nešlo to. Procesor jsme mu úplně vypnuli a snažili se ho uklidnit. Bylo to těžké, protože mě nechtěl pustit a odmítal kohokoliv jiného. Asi po deseti minutách vzal na milost jednu z hraček z hromady, kterou mu tam paní logopedka nanosila. Uplatila ho i malá čokoládka, kterou jsme vzali s sebou, aby ji dostal od paní logopedky za to trápení.

Pan inženýr zkonstatoval, že to první nastavení podcenil a že měl nastavit už při něm vyšší hlasitost, protože to vypadá, že teprve teď Tomášek začíná opravdu zřetelně slyšet první zvuky a předtím to byly jen slaboučké náznaky. Bylo vidět, že ho to mrzí. Vysvětloval, že prostě u takto malých dětí je to těžké zvolit. Jako bychom měli právo se na něj zlobit. Udělal všechno podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a my mu naprosto důvěřujeme. Řekl, že už Bublinku nebudeme trápit a nastaví mu vyšší hlasitost, ale nechá ji na úplně nejnižším stupni a zvyšovat mu to budeme pomaloučku my sami doma.

Tentokrát to bylo hodně náročné na psychiku Tomáška i naši, ale ustáli jsme to. Dozvěděli jsme se, že máme velmi dobrý přístup, protože Tomášek nedostává na vybranou, jestli procesor chce nebo ne. Hodně často jej prý děti odmítají nosit a strhávají ho i při nastavování, což ztěžuje práci. Navíc prý u některých dětí stačí, aby zaplakaly, a rodiče jim ho sundají sami. Bublísek dostává procesor ráno v rámci našich společných rituálů a tak mu ani nepřijde, že by bylo něco divně. Když ho sundá, tak mu ukážu, že nenenene a když se to opakuje, tak mu jednu třepnu přes ručku a nasadím zpět. Prostě musí ten procesor brát jako svou neoddělitelnou součást, jinak je mu k ničemu. A svobodně se rozhodovat může, až na to bude mít rozum, do té doby se musí spolehnout na nás. Když jsem tohle řekla před logopedkou a inženýrem, tak byli mile překvapeni a zkonstatovali, že náš přístup je velmi dobrý a v dobrém se nám vrátí.

21. července 2011, třetí nastavování

Vůbec jsem nenašla v blogu ani ve svých poznámkách zmínku o třetím nastavování a nevím, jak je to možné. Bylo asi víceméně stejné jako ta předchozí a už začínal ten náš šílený kolotoč, kdy jsem začínala být s Bublinkou víc a víc sama, protože tatínek měl hrozně moc práce a domů chodil strašně pozdě. Možná se o tom zmíním později, protože rok 2011 byl pro nás hodně náročný a byl to ten nejbláznivější rok v našem životě. Ale to už předbíhám.

29. srpen 2011, 4. nastavování aneb nemocný pan inženýr

V Praze to vypadalo jako po výbuchu sopky, všude, kam jen člověk dohlédl, byla rozkopaná kanalizace, plyn, troleje apod. Konec prázdniny, kdy všichni míří domů, je vážně nejlepší doba na rekonstrukci infrastruktury. Jeli jsme v tom příšerném vedru přes tři a půl hodiny. Prostě děs.

Naštěstí jsme přijeli akorát a trefili se přesně do času, kam nás chtěla logopedka nacpat. Náš pan inženýr je totiž momentálně v nemocnici a minimálně ještě měsíc bude doma, takže máme náhradníka. Přiznám se, že mi byl okamžitě sympatický, jak vzhledem, tak jednáním. Tomášek ale tentokrát zklamal a hned jak jsme vešli do místnosti a uviděl ho, tak spustil tak zoufalý pláč, že mě až zaskočil. Paní logopedka se snažila panu inženýrovi vysvětlit, že už si Tomášek zkusil svoje a tak se brání pláčem. Usadila jsem se s ním ke stolu a nechala ho, aby se uklidnil. Logopedka mu nasázela na stůl spoustu hraček, ale Tomášek všechno ignoroval. Tak jsme zatím povídali. Tomášek se nám totiž na dva dny zasekl a vůbec nám nereagoval na zvuk. První kontrola byla samozřejmě monitorovacíma sluchátky a pak jsem volala sos logopedce a do Tamtamu. Nakonec mě uklidnila až Iva z Ostravy, její Kubíček byl implantovaný o týden dříve než Tomášek. Popovídaly jsme si o problémech a zjistily jsme, že máme ty problémy stejné. Po deseti minutách se Tom uklidnil natolik, že jsme mohli začít spolupracovat. Ukázala jsem mu, ať si sundá ouško a dá mi ho. Pan inženýr nasadil kabel a začal zkoušet. Předem nám řekl, že nebude Tomovi do nastavení moc zasahovat, protože ho zná jen z dokumentace a nejlíp mu samozřejmě pomůže jeho pan inženýr. Pochlubila jsem se, že Tomášek už umí podmíněnou reakci na zvuk a vytáhla jsem vlastní pomůcky a ukázali jsme. No, nebylo to úplně ideální jako doma, protože tam používám bubínek, tamburínu, triangl, cvakačku a agogo a tady mu šly ty zvuky z počítače a to je trošku jiné. Nicméně se předvedl moc hezky. Naštěstí se všechno obešlo bez nějakých nepříjemných zvuků a tak i bez dalšího pláče. Abychom se vyhnuli zasáhnutí do nastavení procesoru, tak k té naší současné mapě vytvořil tři další silnější a máme za úkol je vyzkoušet, abychom napříště dokázali říct, která by případně vyhovovala a která ne.

Co je to mapa?

Tady se zase trošku zastavím a pokusím se vysvětlit, co je to ta mapa. Tedy spíše jak ji já sama chápu. Je to v podstatě nastavení zvukového rozsahu toho umělého ouška – tzn. hlasitost, intenzita atd. Tomášek je ještě moc maličký, aby dokázal říci, co slyší a co ne, i když umí tu podmíněnou reakci na zvuk a tyhle nové tři mapy nám pomůžou se posunout dále. Minimálně rok bude trvat, než bude procesor alespoň základně nastaven.

Meridene a Tomáškův tichý svět

Září – prosinec 2011

Ono už to vlastně začalo v srpnu, ale od září to fakt stálo za to. Už někdy koncem července mamka mluvila o tom, že Sandy je nějaká divná a Tobíček po ní pořád leze. Na vysvětlenou Sandy je naše fenka Shih-tzu a Tobíček mamky Jorkšír. A Sandy je u našich, protože manželovi se rozvinula příšerná alergie na psy, takže jsme ji museli dát pryč. Naštěstí na tom Sandy vydělala, protože tam jsou kočky, další dva psi a ona je tam jak v ráji. Je z ní zase bouďák, který lítá kolem baráku, válí se v písku a loužích a vůbec je spokojenější než v paneláku. Ale to jsem odbočila. Došlo mi, že Sandy hárá, tak jsem si ji chtěla vzít na přechodnou dobu domů, že uděláme nějaká opatření a zkusíme to. Mamka nesouhlasila a řekla, že to zvládnou. No, zvládnul to můj tatínek, to jste jistě některé zaznamenaly v diskuzním klubu, kdy na jeho adresu padala různá velice nehezká slova. Sandy byla nakrytá a musela na kastraci. Nejlepší řešení a pro ni i šetrnější, než časté injekce. Tahle sranda nás stála dva tisíce z našeho napnutého rozpočtu.

Tomášek začal chodit do školky

Tomášek je zapsaný do školky ve Varnsdorfu. http://www.msctyrlistek-vdf.cz/ Napřed jsme tam jezdili pouze na konzultace k paní ředitelce, která mi pomáhala s Tomáškovou logopedií. Pak mi nabídla, že by Tominka mohl chodit na pět dní v měsíci do školky, aby si pomaloučku zvykal.

Meridene a Tomáškův tichý svět

Napřed jsem nechtěla a měla jsem strach, ale pak jsem si zcela sobecky uvědomila, že by přeci jen nebylo špatné si od něj občas odpočinout. Ani jsem nevěděla, že to fakt nutně budu potřebovat.

Meridene a Tomáškův tichý svět

Na začátku září Tomášek začal být nemocný

Jeden zánět dutin střídal druhý, k tomu se přidala hnisavá rýma, střevní viróza, angína a zakončil to oboustranný zánět středního ucha, který pro nás znamenal přímou jízdenku do Motolské nemocnice. Strávili jsme tu velice hezký a příjemný týden a mimo jiné i Štědrý den. A to myslím opravdu upřímně bez ironie. Tomášek byl na oddělení sám a tak od dobrých andělů (ti, kteří docházejí obdarovávat děti, které jsou v nemocnici přes vánoce) dostal spoustu dárečků. A to nepočítám tu šílenou hromadu, kterou mu nadělily sestřičky. Do Motola jsme jeli s jednou taškou a z Motola s velikým kufrem, jednou cestovní taškou a dvěma igelitkami. 

Meridene a Tomáškův tichý svět

Meridene a Tomáškův tichý svět

Od začátku září až do konce roku jsem se snažila vyřídit si na sociálce prodloužený „rodičák“, abych mohla s Tominkou zůstat doma až do jeho sedmi let. A asi i z toho důvodu, že jsem ho chudýska neustále tahala autobusem sem tam a jednou i s teplotkou, protože jsme to prostě museli vyřídit a tatínek se prostě z práce urvat nemohl, si asi uhnal i ten oboustranný zánět středního ouška. Nebudu vás napínat. Všechno, co jsem v průběhu listopadu a prosince vyřídila, se úderem nového roku stornovalo a já mohla začít od začátku. Neumíte si představit ten šílený vztek a bezmoc. Jestli se nepletu, tak zrovna v téhle kritické době, jsem se jednou úplně hystericky rozbrečela tygřímámě do telefonu kvůli úplné kravině a nemohla to zastavit. Ještěže tu pro mě byla, neskutečně se mi ulevilo. Ještě jednou díky, Aničko. A další díky patří Andělce, mojí tajné lásce, které jsem do telefonu brečela vztekem taky.

Rok 2012

Je to hodně zvláštní nad tímhle rokem bilancovat zrovna formou pokračování příběhu, ale asi to nebude úplně špatné pro vás i pro mě.

Začala bych asi tím, že se Tomášek začal pomaloučku vracet na víc a víc dní do školky, minimálně jednou do měsíce tam byl. A moc se mu tam líbilo a za mě bylo fajn vědět, že jestli budu muset do práce, tak bude v dobrých rukách.

Můj návrat do práce

Díky shodě okolností a jedné dost nepříjemné události jsem byla donucena velice radikálně řešit svou situaci s prací nebo případným zůstáním s Tominkou doma. Po nekonečných peripetiích se sociálkou a pracákem jsem nakonec dospěla k rozhodnutí vrátit se do práce. Opět může dosvědčit tygřímáma, která byla chudák neustále pod palbou mých výzvědných telefonátů. Domluvila jsem si schůzku s tajemnicí našeho úřadu a vysvětlila jí situaci, v jaké se nacházím. Čekala jsem velice slušné odmítnutí a vysvětlení, že to nejde. O to větší bylo mé překvapení, když mi sdělila, že podobnou situaci předpokládala a tak má pro mě řešení. Nabídla mi možnost polovičního úvazku, abych se mohla dále intenzivně věnovat Tomáškově rehabilitaci.

Museli jsme překlenout i problémy v manželství

Spousta starostí, Tomáškovy neustálé nemoci, moje nervozita z neustálého pobytu pouze sama doma a manželovy pozdní příchody, způsobily, že naše manželství zaznamenalo trhliny. Šílené hádky, střídalo napětí, láskyplná vyznání, prosby o dřívější příchody, prosby o pochopení a úplná absence sexu. Říkala jsem si, že se všechno zlepší, až půjdu do práce. A tak trochu jsem se k té myšlence upnula.

Někdy v dubnu nebo květnu za mnou přišel Ládík, dal mi kupičku peněz a klíčky od auta a poslal mě do Nisy do Liberce, abych si oživila šatník, než půjdu do práce. Aniž by mi tím chtěl cokoliv naznačit, tak jsem si uvědomila, že bych o sebe měla začít trošku víc pečovat. A pak jsem jednou při brouzdáním po youtube ( hledala jsem pohádky pro Tomáška ) narazila na tenhle blog: http://petralovelyhair.blogspot.cz/. A díky Péťě ( to je autorka blogu ) jsem začala měnit pohled sama na sebe. A tak vlastně začala moje transformace z maminky na mateřské na pracující a o sebe pečující. Po kousínkách jsem si začala doplňovat svou kosmetickou taštičku, z které se posléze stal kufřík, který jsem kvůli švagrové obohacovala víc a víc, protože jsem jí začala líčit zaměstnance na různé tématické akce. Znovu jsem si nechala udělat umělé nehty a později si je začala dělat i sama. A těsně před nástupem do práce jsem zašla k holiči a domů přišla úplně nakrátko. 

16.července 2012 byla definitivní tečka za mou působností coby matka na mateřské. Nastoupila jsem do práce. Asi nejhorší bylo zvyknout si na brzké ranní vstávání, protože mezi šestou a půl osmou je přeci jen určitý rozdíl. Ale práce mě bavila a stále baví. A jak jsem předpokládala, tak se začala rovnat i situace u nás doma. Po týdnu Ládík zjistil, že to není úplně jednoduché dělat všechno s tím, že mu za zády asistuje naše mrně. Skloubit péči o domácnost s péčí o prcka přeci jen není vždy úplně jednoduché. Po dvou týdnech už toho měl až až. Nevím, jak by zvládl ten třetí.

Tomášk nastoupil do školky

Překlenuli jsme prázdniny za pomocí mojí maminky a mého chápavého zaměstnavatele a 3. září Tomášek oficiálně nastoupil do školky. Chodí do speciální mateřské školky ve městě, které je 15 km od našeho města, takže ho musíme denně vozit. Naštěstí nebo naneštěstí manželova firma přesídlila svou část do města, které je jen 5 km od Tomáškovy školky a manžel to má hezky po cestě. Takže mě ráno vyhodí v práci, vyhodí Tomáška ve školce a jede do práce. Já kolem 12-té skončím, dojdu si na oběd, skočím na bus a jedu pro Tomáška. Vyzvednu ho, oblíknu a mažeme na autobus. K naší smůle jedeme domů 40 minut, což je pro neposedné tříleté mrně fakt silné kafe. Navíc je to v době, kdy jezdí nejvíce školáků a tak se Tomáškův rozrůstající slovník obohacuje o sprostá slova. Vážně mě baví jít domů, v jedné ruce tašku s nákupem, přes rameno kabelku a za ruku vleču dítě, které vytrvale huláká: “čuá, čuá, čuá“. Asi to nemusím překládat, že? Takhle to bude bohužel fungovat do doby, než Tomášek přestane ve školce spinkat po obídku, pak si ho budu vyzvedávat dřív. Doma pak klasický kolotoč, uvařit na druhý den, poklidit, připravit večeři, vykoupat a spinkat. Budíček je každé ráno pro mě v pět, pro kluky v šest.

Meridene a Tomáškův tichý svět

Do půlky října šlo všechno jako po másle. Tomášek ani nezastonal. Pak ale jedna holčička přinesla bacil do školky a už se to s námi vezlo. A začal klasický kolotoč, který zná asi každá maminka dítka, které je první rok ve školce. Týden doma, týden ve školce, čtrnáct dní doma, tři dny ve školce…. A takhle bych mohla pokračovat. Při jedné z našich četných návštěv pediatra jsme narazili na holčičku s neštovicemi. A přesně dvacátý den se Tomášek vysypal. Tři a půl roku je ideální věk pro neštovice a musím říct, že můj malej chlap to zvládnul úplně s přehledem.

Mé zdravotní problémy

S nástupem do práce se mi zhoršily gynekologické potíže, které vyústily v mé rozhodnutí nechat se sterilizovat. Nicméně po „konzultaci“ na Bolu jsem se rozhodla pro jiné řešení a nechala jsem si zavést nehormonální nitroděložní tělísko. Vyřešilo to spoustu věcí. Ustalo věčné špinění a krvácení a jiné strasti mimo cyklus, přestala jsem být podrážděná, vzteklá, vnitřně opuchlá a hlavně se mi vrátila chuť na sex. Bohužel to odnesla moje pleť, která právě prodělává pubertu. Nicméně manžel je velice spokojený.

A co Tomášek a jeho pokroky?

Samozřejmě už nenosí plínky a kromě nočníku zvládnul v druhé půlce minulého roku nejen nočník, záchod ale i venkovní čurání. Dudlík už taky dávno odhodil. Neuvěřitelně se rozmluvil. Fakt bych nikdy nevěřila, že budu ráda, až zavře tlamku a půjde spinkat, protože mi z něj drnčí hlava. Umí dvě básničky, no možná tři, ale té třetí rozumí jen on, Mámo, táto v komoře je myš a Foukej, foukej větříčku a ta třetí je asi Houpy, houpy kočka snědla kroupy, ale jak říkám, rozumí jí pouze on. Asi se jí učil ve školce a já se nějak nedostala k tomu, abych se na to zeptala. Umí počítat do deseti a pozná všechny barvičky, včetně růžové, fialové, oranžové a šedé. Zná všechny části svého těla. Znakovou řeč už používá minimálně, většinou v situacích, kdy si fakt nerozumíme a nejde to ukázat názorně. Zjednodušené mluvené řeči rozumí docela dobře, ale dokonalé to zatím není. Je schopný porozumět a zapamatovat si a udělat dva úkony najednou. Rád se dívá na pohádky, prohlíží si knížky a sám svou „maďarštinou“ vypráví příběh. Pojí slova a už dokáže vytvořit i větu o třech slovech. Umí se svléknout i oblíknout, obout si boty, uklidit hračky, ovládá dotykový telefon a tablet a to hlavní, telefonuje. Ne vždycky je to souvislý hovor, ale většinou řekne ahoj, co děláš, pak poví básničku nebo třeba napočítá do deseti. Je hodně komunikativní a nedělá mu problém navazování vztahů s ostatními dětmi i s dospělými. Nejradši má dlouhovlasé blond kočky, ale většinou obluzuje každou ženu bez rozdílu věku a barvy vlasů.

Meridene a Tomáškův tichý svět

Ve školce to zvládá lépe než doma. Každé ráno se bohužel pořád loučí s pláčem. Snaží se být statečný, ale prostě jakmile mi má říct ahoj, tak to neustojí. Paní učitelky ho moc chválí, krásně se prý zapojuje do všech činností. Dokonce se školkou absolvoval svou první návštěvu bazénu. Od té doby tam chodí pravidelně a je to prý malý vodní živel.

Parťákem pro lumpárny a vzorem je mu tatínek. Víc a víc tíhne spíš k němu.

Meridene a Tomáškův tichý svět

Ale zase se mnou se rád učí a dělá logopedii. A když je mu ouvej, tak je to maminka, koho hledá. A ještě se chodí často v noci potulit. Užívám si to, ale někdy i vrčím, když se kvůli jeho vrtění nevyspím.

Logopedie

Pořád jezdíme na každoměsíční logopedii do Prahy, ale pomaloučku se začneme rozhlížet po logopedce někde blíž, protože ji budeme potřebovat častěji. Už je nutné naučit Tomáška další věci a na to potřebujeme častější návštěvy a to bychom s pražskou logopedkou nezvládali jak časově, tak finančně. Na nastavování řečového procesoru jezdíme už po třech až čtyřech měsících. A v lednu letošního roku jsme dokonce zvládli i pravidelnou roční kontrolu na klinice. Měli jsme ji absolvovat už v prosinci, ale čáru přes rozpočet nám udělaly ty neštovice.

Dělá nám starosti Tomáškova chůze

Maličko starosti nám v tuto chvíli dělá Tomáškova chůze. Jednou ročně chodíme na kontrolu na neurologii a už posledně jsem paní doktorce říkala, že se mi to jeho vrávorání nelíbí. Nicméně mi pořád všichni dokola opakovali, že je hluchý a co bych po něm chtěla. Jenže mě to prostě nedalo a hlodalo to ve mně. Přeci jen je spousta hluchých lidí, kteří chodí naprosto normálně. Nicméně jsem byla dohodnutá s pediatrem, že stejně musíme hlídat nožičky, protože to vypadá, že je bude mít Bublinka ploché. A tak jsem počkala, co mi řeknou ve školce. Přeci jen tam mají spoustu zkušeností s dětmi zdravými i s různými vadami. Jak jsem předpokládala, tak se jim to moc nelíbilo a doporučili nám znovu vyšetření na neurologii. Z neurologie jsme si nesli doporučení na ortopedii, kde paní doktorka zjistila, že má Tomášek ploché nohy, uvolněné klouby na nohách a uvolněné břišní a zádové svaly a navíc špatně našlapuje a drží rovnováhu na prstíčkách. Takže sečteno a podtrženo, prostě spousta maličkostí, které dohromady tvoří dost vážný problém. Naštěstí to lze řešit, vložky do bot, masáže nožiček, dostatečná fyzická aktivita na posílení svalů, aby udržely ty uvolněné klouby a rehabilitace. K našemu velkému štěstí jediná dětská rehabilitační sestra je 40 km od nás. :)

A co závěrem?

I přes dva náročné roky jsme stále rodina a nadále i budeme. Vydrželi jsme úplně všechno a zjistili, že i přes všechny problémy se pořád milujeme a ustojíme úplně všechno. A velikánský dík patří tady Bolu a všem Bolkám tady, protože bez vás bych to nezvládla. Je to hodně zvláštní říci a napsat to o lidech, které jsem vlastně v životě neviděla, ale jste jako moje druhá rodina. Mám vás moc ráda.

Meridene a Tomáškův tichý svět

Příběh zpracovala Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Jak se daří Tomáškovi? - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobrý den, s partnerem jsem měla první pohlavní styk před měsícem ani ne měl kondom a neudělal se do mě. Durhý pohlavní styk s partnerem,měl kondom a pro jistotu se neudělal. Pak došlo k mazlení, penis do mě nezasunul ale jen mi přejížděl penisem od po klitorisu po otvoru pochvy(ale nezasunul) to se také neudělal. Před týdnem o víkendu. Všechny styky co jsem s ním měla nebyl ani pořádný sex bála jsem se docela tak to do mě ani moc hluboko nezasunul. Už měsíc jsem nedostala měsíčky. Mám se začít strachovat ? Mám si udělat test nebo zajít rovnou k doktorovi ? Je mi 15 let. Je to ode mne nezodpovědné ale nevím kam se mám obrátit

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce