Diskuze - Lenunka a její andílek

ach, úplně se mi svíralo srdce když jsem to četla a věřím, že kdo nezažil, neumí si to ani představit....máte můj veliký obdiv, že jste to ustáli Filípek je krásný klučina - teď už musí být veliký chlap přeju ať vás v životě potkávají již jen samé dobré věci

vzkaz pro Lenku...

Milá Lenko, moc mi pomohlo, když jsem si mohla přečíst Tvůj \"příběh\"... dnes je to přesně měsíc, kdy jsem porodila mrtvého chlapečka Marečka... umřel ve mě v bříšku ve 33. týdnu těhotenství...příčinou byla trombóza v pupečníku a infarkty placenty :-( Nemůžu se s tím, co se stalo vyrovnat...moc mě to bolí! Tolik jsme se s manželem na miminko těšili... a najednou je všechno pryč... místo postýlky mám teď v ložnici vedle postele urničku obloženou plyšáčkama... Pořád na něho myslím, vidím ho všude, bojím se jít spát... Tolik bych si přála, abych se jednou ráno z toho hnusného snu konenčně probudila, sáhla si na bříško a bylo tam Pořád dokola si pokládám otázku: Proč se to muselo stát? Proč já? ...lékaři nám tvrdili, že na to z ultrazvuku ani vyšetření krve přijít nešlo...ale já si stejně přesto pořád myslím, že věda je v dnešní době tak moc vyspělá a je tolik vymožeností, že by se takovéto věci přece neměly dít... V nemocnici jsem hodně trpěla...museli mi vyvolat porod - dlouhou dobu se nic nedělo. Jen mě dali ležet na pokoj a čekala jsem... to čekání bylo tak příšerné! Čekání na \"konec\" ...cítila jsem se tak strašně poraženě, zoufale... Manžel byl v porodnici celou dobu semnou, držel mě za ruku a dodával mi sílu...nebýt jeho, asi bych tam rovnou vyskočila z okna...to příšerné čekání...Rodila jsem na druhý den - potom co mi píchli nějakou injekci se porod rozjel téměř hned...Tolik jsem plakala, do poslední chvíle jsem si říkala, že to všechno není pravda, že můj chlapeček přece nemůže být mrtvý... Pořád ve mě zůstávala jiskřička naděje, že až ho porodím začne přecejen plakat a položí mi ho do náruče... ale nastalo jen příšerné TICHO...nikdo nic neříkal...miminko mi odvezli pryč...viděla jsem jen jak ho odvážejí na vozíčku pryč ode mě... to bezvládné malé tělíčko...

Kdo tohle neprožil nemůže to nikdy pochopit! Nikdy jsem si ho nemohla pochovat, vidět ho se smát... nikdy mu nebudu moct říc jak moc ho miluju! Tolik to bolí!!! Marečku, andílku můj, nikdy na Tebe nezapomenu!!!

Holky, nedejte se!

Milá Lenulko! Moc te obdivuju, jak vsechno zvládáš a žes to tady dokázala všechno svěřit, aby i ostatní maminky, které nemají to štěstí porodit zdravé děťátko věděly, že v tom nejsou samy... A taky jsem ráda, žes napsala jak se k tobě v porodnici chovali - snad konečně všem na porodních odděleních dojde, jak zoufalá je maminka, která má porodit mrtvé dítě a jak ji nezájem a zbytečné čekání na porod ničí, ty vzpomínky zůstanou na dlouhou dobu. Prožila jsem si něco podobného, když jsem musela porodit chlapečka v 21.týdnu kvůli těžké VVV srdíčka, celý den čekání, nezájmu a poznámka sestry, že na toto nemají vůbec čas mě zdeptaly a ze smutku a zoufalství proč se to stalo zbylo jenom nekonečné čekání v bolestech, které byly čímdál nesnesitelnější.. Nakonec už jsem to nemohla vydržet a zhroutila se před sesternou, další čekání na sále, kde si mě nevšímali, ikdyž jsem zvracela bolestí, sestra mi jenom vynadala, že jsem pokrčila celé prostěradlo a odešla.. Porod byl dlouhý, dvakrát narkóza, málem jsem nepřežila, to už najednou všichni kolem mě běhali.. Chlapečka jsem chtěla vidět, říkali jsme mu Ježíšek, měl se narodit na Vánoce.. Zbyl jenom smutek, prázdnota a zoufalý pocit, že tohle už nikdy nechci zažít a hlavně - příště už nedovolím, aby se ke mě tak v porodnici chovali! Teď čekám třetí miminko, těším se a taky mám strach, ale věřím, že všechno dobře dopadne.. A všem maminkám - HOLKY, NEDEJTE SE! A nenechte se odbýt, jde o Vás a Vaše miminko!!

Dobre,že sa to dobre skončilo.Veľmi som si poplakala.Je to veľké šťastie porodiť zdravé deti.Prajem vám aby ste boli šťastný a veĺa ďalších potomkov

Leni, přiznám se, že jsem zbabělec. Tvůj příběh jsem četla (a probrečela) už před dvěma dny, ale odvahu napsat ti, jsem našla až teď.
Pamatuju si tě. Moc dobře. Až neskutečně dobře si pamatuju tu citovanou zprávu, na dlouhou dobu od tebe poslední. Chce se mi napsat, že to bylo jak rána palicí do hlavy. Jenže ta rána nebyla \"jako\", ale \"byla\" a né do hlavy, ale do srdce. Obrečela jsem to, jako asi většina holek tehdy.
Máš můj nekonečný obdiv, co jsi v sobě dokázala sebrat za sílu, aby ses osudu (jakkoli se na něho snažím nevěřit) postavila a svoje štěstí sis vybojovala.
Nejednou jsem si na tebe v době tvé odmlky vzpomněla. Pak jsem tu jednou zachytila takovu nenápadnou zprávičku od Janinky a pochopila jsem, že se staneš brzo maminkou. (Doufám, že Jani vyřídila aspoň pozdrav.) Několikrát jsem ti pak chtěla napsat vzkaz, ale rozmyslela jsem si to, říkala jsem si, když budeš chtít, vrátíš se sem sama a jestli né, tak bys o vzkaz od cizí holky zřejmě ani nestála, tím spíš z Bol, který jsi asi měla spojen s bolestnými vzpomínkami. Jsem moc ráda, že jsi tu. Že JSTE tu. Ty, Filípek i manžel. To je moc dobře, že jste krizi ustáli, mnoho vztahů právě v takových momentech končívá v troskách. Je to dobře nejen kvůli Filípkovi, ale i kvůli Jůlince. Chtěla by to tak.
Leni, děkuju, že jsi nám otevřela svoje soukromí, děkuju za tvůj příběh. Vím, že si na něho vzpomenu, až budu řešit maličkosti a nechám se unést malichernostmi.
Přeju vám už jen samé štěstí a lásku. Zasloužíš si to.

pro Lenunku

Leni, asi se budu opakovat,ale jsi statečná a přeji ti už jen moc zdraví a štěstí..... a za celou tu dobu co se známe a že už to je dá se říct pár let,nikdy jsem nepřestala věřit,že se ti sen splní. A bylo mi čest ti stát sem tam po boku a vídat tě byť některé chvíle byly moc těžké a věř že i já jsem s tebou celý tvůj příběh v slzách prožívala,že byly sms co mě také zlomily a nezapomenu ani na to špatné a ani na to když jsem tě poprvé viděla s Filípkem v náručích po porodu,však víš jak mě to dojalo.... LENI JSI FAJN BABA A lIBOR A FILÍPEK TO URČITĚ TAKY VĚDÍ...

Tvůj příběh jsem četla se slzami v očích. Věřím,že není pro rodiče nic horšího,než zažít smrt vlastního dítěte. U Tebe ještě byla bolest znásobena porodem,který nebyl korunován radostí,ale velikou bolestí. Přeju Ti,abys už měla v životě jen štěstí a Tvůj syn ať Ti dělá jen radost.

Tvůj příběh neznám ,ale i tak mě to moc dojalo a slzy mi tečou.Moc Tě obdivuju jak jsi to vše zvládlaa hlavně že jsi nepřestala bojovat.Přeji Ti moc a moc štestíčka,,aby vše bylo jen a jen dobré.A k Filípkovi gratuluji.

Leni, je až neuvěřitelné čím jsi si musela projít a co vše jsi dokázala zvládnout.
Teď máš dva andílky jednoho v nebi a druhý je stále s tebou.
Celé tvojí rodince přeji hodně štěstí, zdraví a spokojenosti a ať Vás nic netrápí

Dík

Děkuji všem za komentáře, opravdu mě to potěšilo...hezké a milé slovo vážně pohladí na duši!!!

Leni, děkuji Ti, že ses ozvala a přeji Vám všem hodně štěstí a radosti.

Já jsem přišla na Bol později ale tvůj příběh mě teda dojal.Musela jsem čtení přerušit, protože jsem přes slzy neviděla a vrátila jsem se k tomu za chvíli.Přeji vám ať už se na vás štěstí jen usmívá