Diskuze - Období vzdoru

Období vz.

Dobrý den, chtěla bych se poradit.
Mám dcerku skoro 2,5 roku a mám pocit, že ji nezvládám. Dcera byla takové to miminko, které stále spinkalo. Ale od doby co začala chodit je k nezastavění.
Je hrozně živá a neposedí ani minutu a ani u pohádky. Od 4m má svůj pokojíček a spí sama. Ještě stále máme dětskou postýlku kterou budeme teď měnit za normální postel.
Do nedávna chodila spinkat od 20:30 do 8:30 a přes den od 12-14h.
Bohužel poslední dva měsíce, dcera přestala přes den úplně spát. Z postýlky vylejzá, vzteká se a ječí.
Když zkouším jít si lehnout sní k nám do postele, tak nevydrží ani 2minuty a zdrhá.
Zkouším číst pohádky, zpívat ale nic.
Bohužel tím, že přes den nespí se to na ní pak projevuje.
Je ukňouraná, vzteká se háže s věcmi.
Zkoušela jsem zvýšit hlas, plácnout přes ručičku nebo přes zadeček ale nic si z toho nedělá ba naopak ještě přidá.
I když pres den spala u jedné hračky nevydrží déle jak minutu a hned chce něco jiného. Když jí chci číst knížku vůbec jí to nezajímá. Když stavíme z kostek hned to bourá a ničí. Má ráda zvířátka a skládačky u toho semnou vydrží asi nejdéle ale stejně jen pár minut. Když jdeme k babičkám tak, jim vše bere a hází se vším, jako domu Ječí a kňourá a ani sama ani společně si nevydrží hrát ani pár minut a když odpoledne nespí je to 2x tak horší. Už nevím jak ji zabavit, zapojuji jí i do domácích aktivit ale vše si chce dělat po svém a jak není po jejím hned se zase rozčiluje a kňourá nebo brečí třeba 30min v kuse a ani utěšování, nevšímání si jí nebo zabavit jí něčím jiným ji nejde. Zkoušíme chodit více ven na procházky na hřiště ale já jdu tam a ona přesně na druhou stranu a to tak, že utíká a nezastaví se i když ji řeknu “tak pa já jdu” vůbec ji to nevadí, stejně musím utíkat za ní a když náhodou narazíme na krám hned se vzteká, že chce něco koupit. Celý den je takový malý boj a já už si nevím rady jak ji zabavit a jak si sní hrát. Budu ráda za jakoukoli radu.

jak na něj?

Dobrý den, prosím o radu jak pracovat se synem, aby bylo fajn jemu i nám. V listopadu mu budou 4 roky. Je hodný, milý, od mala hodné mimino, veselé usměvavé. Máme ještě dcerku 6 let, syn na ní visí, co dělá ona, dělá i on, vše spolu. Loni začal chodit do školky, do jiné třídy než dcerka, aby měli i svůj prostor. Asi v polovině roku jeho učitelka onemocněla a po dobu její nepřítomnosti byl s dcerkou v její třídě, nakonec si ho tam už nechali, že je šikovný a nemusí zpátky mezi prcky. Ve své původní třídě byl zakřiknutý, stydlivý, s dětmi si moc nehrál. Teď šla dcera do školy a on zůstal ve třídě sám. Mám obavy jak to bude zvládat, už hlásí, že do školky nechce. Začali jsme chodit na logopedii, tam mi to bojkotuje, vůbec s logopedkou nekomunikoval, hlavu zabořil do mě a hotovo, ještě mi pošeptá, že s ní mluvit nechce a za dveřmi opět vykládal jako obvykle. Doma trénujeme, čteme obrázky aby měl jistotu, že to vše zná a na místě stejně nespolupracuje protože prostě nechce a vysvětlování proč by mě nezabírá. Dcera byla jiná, pohodovější. Poradíte mi prosím jak s ním pracovat, aby mu bylo dobře, jak ho motivovat aby se nebál, nestyděl? Nechci ho zbytečně nijak lámat. Moc děkuji :)

období vz

Dobrý den, ráda bych se svěřila se svým dítětem. Mám dcerku 3,5 roku a stále mám pocit, že máme odbobí vzdoru. Bohužel mi ale mé okolí říká, že bych s ní měla vyhledat psychologa, proto jsem se rozhodla, že napíši sem. Byla vymodlené dítě, do dvou let sama. Pak přibyl ještě bráška Mareček.Je velmi komunikativní, společenská, neustále vyžaduje kontakt nejen osobní, ale i slovní. brášku miluje, ráda si s ním hraje, stará se o něj, snaží se mi s ním pomáhat. Je starostlivá. velmi citlivá. Když byl malý a plakal, plakávala s ním. což jsme se snažili vždy usměrňovat. Protože se snažila upozornit na sebe, máme společně vybraný pondělní den a chodíme jen my dvě do kroužku. V poslední době však začíná bt ukřičená, naštvaná. není možné ji vysvětlit určitá pravidla. Vysvětlit, že s někým mluvím a ona musí počkat a neskákat do řeči je nemožné, snažím se vysvětlovat stále dokola, už jsem vyzkoušela i podle rady mít daný signál aby věděla, že ted musí počkat. bohužel bez úspěchu. To saméje i v dalších situacích. Když po něčem moc touží, nejdřív to neguje. Nechci jít na karneval, když řekneme, že tedy nepůjdeme, když ona nechce, začne se vztekat a ječet a křičet že ona chce. Pokud nepřistoupím na danou věc, ona opakuje proč a že chce. vyzkoušela jsem spoustu způsobů jak na ni, ale už si nevím rady. Neustále se sama ujištuje u všech členu rodiny, že ji máme rádi, vyžaduje aby se jí říkalo terinko, jakmie i nechtěne použiji jiné oslovení, ptá se proč? A máš mě ráda i když zlobím? Mám. Tak já zlobit nebudu. a obratem něco provede a ječí dál. Je uzkostlivá sama na sebe. jakmile má nějakou oděrku a bolístku, strašně to prožívá. Mám pocit, že jsem vystřílela všechny náboje. Má stanoveny mantinely, ví co může a co by neměla. Ale jsou věci, které ji prostě nemůžu vysvětlit. Přečetla jsem spoustu článků, rad, že je to období vzdoru a je to normální, ale pořád doufám, že bychom mohli najít nějaké výchdisko.

(22m)tak marenka je zatim zlaticko, max rekne SAMA SAMA, ale neni divocak, matej me zacal prvne mlatit, ted dela, kdyz mu na neco reknu ne nebo mu nechci dat vsechno co chce, tak zacne vsim hazet o zem a nejhorsi je, jak vidim, ze me u toho pozoruje, takze si fakt musim davat bacha abych se nechlamala,ale kdyz vidim toho maleho skritka jak prave se snazi osamostatnit a prosazovat vlastni prani a zajmy, tak je to proste usmevne. Jen doufam, ze ty jeho projevy nezesili a ja je budu zvladat, to uz by pak moc k smichu nebylo

vzdor

Díky za pěkný článek. Dcera měla období vzdoru už od necelého roku a vztekloun je do teď (ale nemáme se čemu divit, když má dva tvrdohlavé rodiče, že).Synek se taky už v 15m začíná prosazovat, ale lze ho snáze přesměrovat na jinou činnost. Tak uvidíme, jestli to s ním bude lehčí nebo těžší. No určitě jiné :-)

Článek super,mojí malý holčičce ted bude sedm měsíců,a vzdoruje už teď...rozumí slovíčku NE a pokud jíto řeknu když dělá něco co nemá (a přitom sleduje mě jestli se koukám)tak začne házet rukama a vrčet.a to je při všem co se jí nelíbí nebo nedaří...jen by mě zajímalo po kom to má.

Opravdu moc hezký článek a poučný.Jen se zde píše,že období vzdoru je mezi 2-3rokem,ale Tomáškovi je teprve necelý měsíc rok a příjde mi,že už to začíná.Je den,co se jen vzteká,odmítá jídlo,veškerá spoluráce,co bývala je ta tam.Nejhorší je,že takhle malýmu nic ještě nevysvětlím,tak vždy jen čekám až se vyvsteká.Snad to nebude ještě horší

my máme období vzdoru od narození řekla bych tak že jsem se naučila už být hooodně trpělivá :-)

tAK TENTO ČLÁNEK JSEM OPRAVDU ČETLA JEDNÍM DECHEM PROTOŽE U NÁS JE VŠE CO TU BYLO PSANÉ. Honzik byl do jednoho roku vážně zlatí dítě. Ale jak se přehoupl rok je vzteklí náladový vše sám.prostě vše co tu bylo napsané.Myslela jsem si pomalu že museli vidět našeho malího :-D aby to napsali:-D. Ne.. Jen ty jeho histerický scény někdy moc nezvládám. Křiknu na něj nebo ho plácnu po zadku a on začne ještě víc a když si ho přestanu všímat tak po chvíli přijde s tím ,že kvůli čemu se vztekal chce pořád a když mu to nedám je to tu na novo:-D ...prostě z ním se člověk nenudí :-D

u nás ten vzdor probíhá snad od 1roku..skoro se tu píše o Pátovi..je těžké,člověk neví někdy jak se zachovat..je to smutné,doufám,že ho ten vzdor někdy opustí...

Mám z toho depku

nejsu dokonalá, a myslím, že období vzdoru nezvládnu bez ztráty bodu. Tolik doporučení, to si ani nepamatuju, natož, abych je dodržovala.
Chudák Maruška, neví, co ji čeká..

Při čtení jsem hltala každé slovo a nejspíš si o i vytisknu,hodně věcí zvýrazním a někde vystavím.....chci to mít stále na očích.....člověk se musí stále učit...moc děkuji za článek.