Komenského Škola hrou aneb aby dítě učení bavilo

Rodiče hrají nesmírně důležitou roli ve vzdělání jejich dítěte. Je proto užitečné vědět, jak dítěti pomoci se zábavně, a hlavně efektivně učit. Jaké jsou tedy ověřené metody Komenského školy hrou?

Dítě se učí od raného věku

Děti se učí už od raného věku, jejich prvními vzdělavateli jsme tedy my, rodiče. Vztah ke vzdělávání, který u dítěte dokážeme vybudovat, mu může zůstat na celý život. Mnoho rodičů si říká, že to není jejich případ, že stačí počkat na mateřskou školu a vzdělávání zahájit až ve 3 letech. To je bohužel naprostý omyl. Roli prvotního vzdělavatele se nevyplatí zanedbávat, protože dítě, kterému až do 3 let chyběly jakékoli vzdělávací impulsy, bude ve značné nevýhodě.

Vše převádět do praxe

Poznatky a zkušenosti můžeme získat kdekoli, nejlépe je však posbíráme v praxi. V lese si osaháme šišky a listy, na statku či v ZOO si prohlédneme zvířátka. Když jedeme v autě, povídáme si o dopravní situaci, na semaforech rozpoznáváme barvy. V obchodě si ukážeme, co je zdravé a co nikoli, nebo se pobavíme o finanční gramotnosti. A samozřejmě pohyb, ten je vždy nejlepší si jít vyzkoušet na čerstvý vzduch.

Všechna tato cvičení převedeme do praktického života. Necháme dítě nachystat si ve správném pořadí oblečení na další den, zavázat tkaničku na botě, poznávat, co ukazují semafory venku.

Učíme od jednoduššího ke složitějšímu

Důležité je vždy začít od základů. Jako bychom stavěli dům, nejprve základ, teprve potom další patra. Takové stavění znamená, že dítěti se daří, práce ho baví a ke vzdělávání se o to raději vrací. Nevěřili byste, jak zásadně se tento princip u předškolního vzdělávání nedodržuje. 

Kdyby v matematice výuka začala s příkladem 1 + 1, pak se přesunula na 20 × 18 a následně zpět k 2 + 3, asi byste si klepali na čelo. Co to je za metodiku? Jenže u předškolní výuky je to běžné. Grafomotorika je ve většině předškolních sešitů zmatečně rozházená, což pro dítě znamená nesourodý a těžko pochopitelný systém. 

Pokud hledáte materiál, který je hravý a dítě bude bavit, ale zároveň je kvalitní a systematicky poskládaný dle vývoje dítěte, tak jak to už před 400 lety zamýšlel Jan Amos Komenský, podívejte se na Předškolákovy týdeníčky.

Jednoduchý úkol z grafomotoriky, umístěný v Jízdě tužkou na začátku školního roku.

Složitější úkol z grafomotoriky, umístěný v Jízdě tužkou na konci sešitu.

Neustálé opakování

Jak praví známé přísloví, opakování je matka moudrosti. Když se tedy vracíte k probranému učivu, dítě si na jeho princip vzpomene a lépe si jej upevní. Výsledkem je, že dítě tento princip zvládne využít i pro úkoly o stupeň náročnější. 

Příkladem nám opět může být matematika. Nejprve se naučíme součet 1 + 1, v následující hodině se pak na příklad zeptáme a až poté navážeme se součtem těžším, třeba 1 + 2. V českém jazyce při hláskování začneme souhláskami a také se nejprve ptáme: „Co slyšíš na začátku slova pes? P.“ V další hodině položíme stejnou otázku, než se zeptáme na jiná slova. Po souhláskách zkusíme samohlásky, kdy otázka bude podobná: „Co slyšíš na začátku slova ananas?“

Zkrátka se neustále vracíme k učivu, které už má dítě zažité. Klasickou ukázkou jsou naše grafomotorické listy Jízda tužkou, kde je vše v jednom sešitě, aby se dítě mohlo ke cvičením podle potřeby vracet a každý tah opakovat.

Dítě se stává učitelem

Zkuste si vyměnit role, ať naopak dítě učí vás, nebo třeba svého sourozence. Perfektně se tím problematiku samo naučí. Zkuste si doma zahrát menší divadlo, že jste zrovna něco zapomněli a zda by vám dítě neporadilo, jak se to učili ve školce. Když vám pak dítě začne věc objasňovat, samo se tím úkon naučí dvojnásob, a to i velmi hravou formou.

Výuka musí dítě bavit

Další zásada Komenského desatera školy hrou je, že výuka musí být pro dítě zábavná. A copak bude dítě bavit nejvíce? Přeci to, co mu jde. Je proto potřeba zaměřit se na talenty a silné stránky a dále je rozvíjet. Právě ony jej budou v životě provázet a živit. Právě proto je i neméně důležité věnovat se hendikepům a těžkostem, které mohou talenty omezovat, a dohlédnout na jejich vyrovnání.

Příkladem můžeme uvést třeba obchodního cestujícího. Nevyniká prostorovou orientací ani nezvládá práci s navigací. Jeho silnou stránkou je však komunikace a jednání s lidmi. Kombinace neschopnosti a talentu ale způsobí, že například plánování cesty zvládne obchodník lusknutím prstu. Právě návaznost na silnou stránku upozadí těžkosti a z náročného hlavního úkolu se stane výsledek jeho jednání.

Takže i vy navažte problematické úkoly na talenty a na to, co děti baví. Celkově se pro ně úkol zjednoduší a nebudou ho dělat s takovou nechutí. Spíše jej budou vnímat jako překážku, kterou když zvládnou, budou se moci věnovat svému talentu či zábavnější aktivitě.

Právě na této vlastní kreativitě poznáte, že dítě učení bavilo.

A jaké metody zábavného učení používáte vy? Pomohly vám naše tipy? Dejte nám vědět!