Diskuze: Nemocnice Třinec, p.o. (strana 1) - diskuze

2 porody v Třinci
Zdravíčko,
ráda bych se připojila k maminkám, které mají na třineckou porodnicí dobré vzpomínky.
Před pěti lety jsem tam rodila císařským řezem - plánovaný nástup, epidurál (velmi hodná anestezioložka, která mi navíc komentovala, co mi právě porodníci dělají s bříškem), řez, pak mi syna ukázali, ale protože u císaře jsem měla přikrytý hrudník a měla kapák, mohla jsem se k malému pouze přitulit a políbit (bez přiložení k prsu - ono to ani technicky nešlo), pak jej odnesli umýt,atd. (vše pod dohledem tatíka s fotoaparátem). Anestka mě upozornila, že po odeznění epidurálu bude břicho bolet a ať si pak řeknu sestrám o léky (sestřičky bez problémů vyhověly). Kolem poledne mi sestřička donesla melého na kojení, ale stále jsem měla zavedený kapák, takže se nic nekonalo a syna odnesla na novorozenecké, kde dostal glukosu. Odpoledne, v době návštěv zašel tatínek pro malého a mohli jsme si jej užívat. Večer jsme se už učili i kojit a vše bez problémů - malý zatím byl na novoškách - ono to naříznuté bříško dělá trošku problémy s chůzí - poté, co je člověk schopen postarat se o sebe, dostal dítě k sobě na pokoj - sestřičky vše vysvětlily a ukázaly. Pátý den jsme jeli domů.
Druhý porod (tentokrát spontánně) se konal v prostorách plastiky (porodní sály byly v rekonstrukci), takže trochu provizorium, ale vůbec to nebylo znát. Připadala jsem si tak jako jediná rodička, ikdyž pak jsem se dozvěděla, že měli "plno". Milé a dobře naladěné sestřičky mě uklidňovaly (sice druhý porod, ale přesto první), že vše krásně zvládáme. Vše šlo bez epidurálu a malá byla venku za 6 hod. K prsu jsem ji dostala ještě na porodním sále, pak ji odnesli umýt,... Z porodního sálu mě odvezli zpět na pokoj, kde jsem byla před porodem a čekala jsem až se uvolní na por.oddělení lůžko. Malou mezitím odvezli k MUDr. na novošky. Na oddělení jsme pak byly spolu na pokoji (první noc ji ještě odvezli na novošky - ať si maminky odpočinou) a ráno ji přivezli a už jsme spolu.
Musím říct, že jsou zde velmi příjemné setřičky i doktoři - vše vysvětlí, ukážou, pomůžou a povzbudí. Děkuji jim

z pohledu babičky
Dobrý den,
chtěla bych se podělit o zkušenosti z porodu mé dcery, u kterého jsem byla přítomna jako osoba blízká. Vybraly jsme si po mnoha doporučeních třineckou porodnici do které jsme to měly i nejblíže.
Porod byl naplánován dopředu, jelikož se jednalo o císařský řez, přesto jsem byla nervozní, jakobych měla rodit sama. Před příchodem na porodní sál jsem se musela převléknout do sterilního zeleného oděvu, nafasovala jsem roušku a čepici. Sestra mi vysvětlila jak si mám co obléct a co kde a jak bude probíhat a uklidňovala mne, že tatínkové bývají ještě nervoznější a zmatenější než já, že si třeba i obléknou naopak ten nafasovaný zelený oděv. Tak to mě trochu uklidnilo, převlékla jsem se ve velmi stísněné šatně (ještě že jsem štíhlá),dala si na kuráž lok něčeho tvrdšího a vyrazila vzhůru do boje, vybavena fotoaparátem. Sestra mi uvázala roušku a čepici a řekla at si dám foták do kapsy. Marně jsem nějakou kapsu hledala. No jistě - oblékla jsem si to naruby
 
 
Konečně jsem byla u dcery na předporodním pokoji. Vše bylo připraveno, udělaly jsme pár posledních fotek s bříškem a pak už ji odvedly na sál, aby ji píchli do zad částečnou narkozu(epidural). No a porod mohl začít.
Na sále byl personál velmi vlídý na dceru i na mne. Vše proběhlo hladce. Po vybavení miminko dceři letmo ukázali a odnesli do vedlejší místnosti k ošetření. Zde jsem již mohla i fotografovat a po dovolení i natáčet. Na operačním sále to bylo zakázáno.
Po ošetření byla malá zabalena do plen a osušek a opět letmo ukázána matce. Žádné přiložení k prsu ani pomazlení se nekonalo, putovala hned do inkubátoru, přestože byla zdravá a bez komplikací. Zřejmě je to normální postup.
Zatímco malá putovala do inkubátoru, dcera putovala na pooperační sál a já se mohla konečně převléknout do civilu.
Pak nastalo dlouhé čekání, než dceru převezou na pokoj. Automat na kafe naštěstí fungoval a bufet byl otevřen.
Dočkaly jsme se obě, konečně to máme za sebou. No ale dceři teprve pravé trápení začalo. Jak ustupovala narkoza, přicházely stupňující se bolesti, které se tišily injekcemi a čípky. Moc to nepomáhalo, ale to přeci k porodu patří, říkaly sestřičky.
Musela jsem odejít, jelikož v nemocnici byl zákaz návštěv kvůli chřipkové epidemii.Pro nás nastala komunikace přes telefon. Odpoledne konečně přinesly dceři ukázat malou na pokoj, ale přestože se narodila už ráno v devět, stále ji nepřiložili k prsu. Dokonce ji ani nedali dceři pochovat nebo se pomazlit.
Druhý den jsme pořád čekaly, kdy už konečně malou donesou na kojení a nic. Ve 14 hodin jsem se dovolala sesře s dotazem, zda se něco zkomplikovalo nebo co se děje, že dcera ještě neměla malou u sebe. Odpovědí mi bylo to, že je vše v naprostém pořádku a že je dcera jen trochu více slabá, a proto že ji nechtějí zatěžovat miminkem. Místo kojení malé dávali glukozu. Zrejmě také běžný postup.
Konečně v 15 hodin (po mé urgenci) donesli malou a tak si ji mohla dcera po 30ti hodinách od porodu pohladit a přivinout k sobě a konečně i nakojit.
Sestřičky na oddělení byly milé a ochotné a se vším pomáhaly. Laktační poradkyně taky základní věci poradila. Kdyby prý dcera měla jakékoli potíže a potřebu další rady, byla by to již další placená služba.
Další dny v porodnici probíhaly normálně, dcera se zotavovala, odzkoušela si odsávačku, naučila se s ní manipulovat. Byly ji doporučeny kloboučky na bradavky a po pěti dnech byla propuštěna domů, kde jsem s hrůzou zjistila, jak velké problémy s kojením vlastně má. Nalité tvrdé prsy, popraskané bradavky, jednu zploštělou, špatně přikládala miminko k prsu a kojila s velkými bolestmi. Navíc kloboučky byly špatnou radou. Na popraskané bradavky byly nevhodné a nastaly akorát ještě větší potíže.Přes všechnu snahu - zakoupení kvalitní odsávačky, masáže, obklady, se nám nepodařilo kojení zachránit. Nastoupily horečky a obvodní lékařka nasadila antibiotika a doporučila okamžitě kojení ukončit kvůli mastitidy.
Dnes je malé 6 týdnů a díky nutrilonu prospívá velmi dobře. Své zkušenosti posílám dál, možná někomu pomohou s výběrem porodnice.

Já jsem v této nemocnići rodila 17.9.2009, v provizorních prostorách plastické chirurgie, protože porodní sál byl v rekonstrukci.
Jako prvorodička jsem taky nevěděla "do čeho jdu". Ale byla jsem nadmíru spokojená. ´Porod jsem měla v pohodě a díky primáři, doktorovi a porodním asistentkám i krátký a bez komplikací. Následná péče na novorozeneckém taky na jedničku, takže bych tuto porodnici určitě doporučila a to hlavně teď, když je v provozu nově zrekonstruovaná...     

Po nekonečém vyhledávání hodnocení maminek o Třinecké nemocnici,jsem se jako prvorodička rozhodla,že budu rodit tady.Musím říct že předporodní vyšetření a péče byly opravdu pečlivé,setřičky u mě byly každou chvíli jestli něco nepotřebuji atd.jen jsem měla trochu pocit že při samotném porodu když jsem už pomalu začínala tlačit na mě zapoměli.Připalo mi že všechno co dělají jim trvá hrozně dlouho,ale manžel mě ujistil že to byl pravdu jenom můj pocit,říkal že byly hrozně ochotné.Takže tam super.Na oddělení šestinedělí taky príma,až na jednu noční sestřičku,která bymi nejraděj vyškrabala oči že jsem za ní v noci přišla,protože malá pořád blinkala a ja nevěděla co s ní.Ale toje vyjímka mezi všema.Můžu říct že celkově jsem byla opravdu spokojena     

Před měsícem jsem tady rodila a musím říct,že jsem byla nadmíru spokojená se vším všudy.Určitě by mi nic nebránilo tady znovu rodit. 

porod 2005
při porodu se objevila komplikace(personál za to zřejmě ale nemohl)..a překvapila mě poněkud neprofesionální reakce (špitání si setřiček s dětskou doktorkou za dveřmi, odnesení dítěte hned na vážení bez toho aby mi řekli alespoň jakého je miminko pohlaví..)no,bylo vidět,že snad byli zaskočenější,než já :))...ale následná péče o miminko (všechny možné vyšetření) byla na 1*. Péče na šestinedělí byla obstojná,akorát bylo třeba se ptát na každou blbost.Hodně mě to vysilovalo,měla jsem strach o miminko navíc jsem spíš zakřiknutá,nechtělo se mi nikoho obtěžovat...takže většinu věcí mi vysvětlila maminka-druhorodička,která byla se mnou na pokoji..tak by to být podle mě ale nemělo.Teď mě čeká druhý porod a uvažuji,že do Třince už asi nepůjdu.

můj porod
Můj první porod v Třinecké nemocnici proběhl již v roce 2003,ale nemůžu si je vynachválit,nyní se tam v dubnu chystáme opět.Jelikož jsem si už ted párkrát poležela v nemocnici a setkala se s personálem,tak musím říct,že jsou velmi ochotní..Když něco nevíte poptejte se ,oni vám hlavu neutrhnou,ale většinou vás poučí nebo vám vysvětlí co máte v danou dobu dělat.
Poprvé jsem rodila v klasické poloze,porod byl indukován,takže jsem na sále strávila skoro 10 hodin,ale jak jsem říkala,vše super.Na šestinedělí se snažili naučit maminky pořádně kojit a všechny jsme domů odcházely plně kojící.Pokoje jsou tam po dvou lůžkách,ale i po jednom  .No a nyní pokud půjde všechno hladce,bych chtěla zkusit jinou polohu při porodu,ale to vám poreferuju až v dubnu  .