FN HK porodní příběh - prosinec 2015 - diskuze

Příspěvek z diskuzí: Fakultní nemocnice Hradec Králové (strana 3).

• FN HK porodní příběh - prosinec 2015
  Bohužel nedoporučuji viz porodní příběh, podala jsem stížnost, na kterou mi bylo odpovězeno spíše ignorantsky s odvoláním na „dechovou tíseň dítěte“, která se podle mě, mého manžela i PA neodehrála - budiž důkazem, že i přes nezakročení personálu FN je syn v naprostém pořádku.
  
  Oddělování blízkých už od začátku
  
  
  Ihned po příjezdu mě vzali na příjem a manžela s porodní asistentkou chtěli nechat čekat na chodbě. Bohudík, nenechali se rozdělit, řekli, že jdou se mnou a šli.
  Neměli jsme bohužel sepsaná porodní přání, ale věřili jsme, že je uhájíme na místě aktuálně dle situace.
  
  Nástřih
  
  
  Už při tlačení začala diskuze o nástřihu. Naše porodní asistentka, znalá našich přání, řekla, že si nástřih nepřejeme. Lékař odpověděl, že se bude snažit, aby nebyl třeba, ale že záleží na situaci. PA sděluje, že když tak se to natrhne, že nechceme stříhat. Zopakoval, že záleží na situaci. My zbystřili a důrazně řekli, že si prostě nástřih nepřejeme. Lékař ho opravdu neudělal a hráz nepraskla.
  I když jsme manžel, PA i já sama uvedli, že nástřih nechceme, musela jsem dát nohy křížem, aby k nástřihu nedošlo, což v poslední době porodní nebylo jednoduché.
  
  Dotepání pupečníku
  
  
  Mezitím naše PA s lékařem diskutovala o dotepání pupečníku. Říká, že si budeme přát dát miminko hned po porodu na moje břicho a nechat dotepat pupečník. Lékař řekl, že když dítě bude dobré, tak že to půjde, nikde v literatuře jsem se nedočetla, že by to mělo být riskantní, a naopak u zdravých novorozenců se to doporučuje. Syn se narodil, lékař mi ho dal podle pokynů na břicho. Blízko už stála dětská sestra s připravenou plenou, aby do ní syna vzala a odnesla ho. Jenže dítě bylo na šňůře, tak nemohla. Naše porodní asistentka stála vedle mě a tak nějak bránila sestře se více přiblížit, jako by se bála, že mi syna odnese, a řekla, ať to dítě něčím přikryjí, protože já nahá měla na sobě nahé dítě a nikoho nenapadlo nás přikrýt. Nakonec se tedy sama aktivně chopila té pleny od té sestry a přikryla naše dítě.
  
  A teď začala bojovná diskuse. Pediatrická sekce začala lamentovat, že potřebuje dítě ošetřit a tedy odstřihnout. Gynekolog chtěl tedy stříhat, my jsme říkali, že ne, že chceme nechat dotepat, že nám to přece slíbili. PA demonstrativně sáhla na pupečník, jako že tepe (a tepal mohutně) a vyzvala k tomu i manžela, který si také sáhl. Přítomní zdravotníci obraceli oči v sloup.
  
  Pak začali argumentovat, že jde přece o zdraví dítěte, že je ohroženo. PA se podívala na dítě a říká: „Ale vždyť je v pořádku. Podívejte, dýchá. Poslechněte mu srdíčko.“ Ale nikdo mu ho neposlechl.
  
  Mezitím dorazila nějaká další dětská sestra či lékařka a zhurta se do nás pustila, že prý sestrám nechceme dát dítě. Pak se ale zarazila, protože uviděla, že dítě ještě není odstřižené a že ho tedy sestrám ani dát nelze.
  
  Zase se rozhořel argument, že dítě je v ohrožení života a že oni za něj mají zodpovědnost. PA se zase na naše dítě podívala a řekla, že je ale v pořádku a pokud ne, ať tedy řeknou, co v pořádku není. A že nám před porodem slíbili, že když je dítě v pořádku, že lze nechat dotepat. Manžel argumentoval tím, že za dítě jsme zodpovědní my – rodiče a ne zdravotníci. No byla to mela názorů, manipulací a boje o moc.
  
  Nato se pustila jedna ze sester do lékaře, že přece nebude poslouchat tady jen tak někoho, kdo mu něco přikazuje, ať prostě střihne. To nás namíchlo. My nejsme jen tak někdo, my jsme rodiče s doprovodem a nejsme tady pro zdravotníky, ale zdravotníci pro naše dítě, potažmo pro nás. Lékař už bral do rukou nůžky, my jsme křičeli, že si to ale nepřejeme, lékař se díval střídavě na sestry, střídavě na nás, jakoby nevěděl, co má dělat, atmosféra byla napjatá, až manžel začal bránil pupečník vlastníma rukama a znemožnil tak lékaři přestřihnout pupečník. Sálem projela silná vlna nespokojenosti personálu.
  
  Pak jsme znovu sahali na pupečník, ještě slabě tepal, pak sahal lékař, řekl, že už netepe, pak jsme zase sahali my a už opravdu dotepal. A tak se po několika vypjatých minutách střihlo.
  
  Když tento bod shrnu: personál je navyklý na zaběhnuté postupy a není ochotný naslouchat přání rodičů, i kdyby bylo jakkoli podložené zdravotními autoritami nebo aktuálními trendy ve zdravotnictví. Navíc jsme vnímali poměrně autoritativní přístup porodních asistentek či pediatrických sester i v tlaku na přítomného lékaře-porodníka.
  
  Dítě je bezprostředně po porodu odnášeno na vyšetření do jiné místnosti
  
  
  Po odstřihnutí pupečníku hned dětské sestry dítě odnesly a manžel šel s nimi.
  Po porodu si od nás všech třech gynekolog nechal podepsat, že jsme odmítli přestřižení pupečníku hned po porodu, dokonce tomu aktivně bránili, odmítli vyšetření dítěte bezprostředně po porodu a že to vše je spojeno s rizikem anemie, podchlazení, atd. Naše PA k tomu dopsala, že vyšetření dítěte bezprostředně po porodu jsme neodmítli, mohli ho udělat na mém těle, ale odmítli jsme, aby k tomu dítě odnesli.
  
  O to, aby dítě vyšetřili až po dvou hodinách, nechali ho do té doby u mě jako matky, jsme si jaksi kvůli napjaté dusné atmosféře neřekli, později mě to mrzelo, ale dost možná by to byl zase boj.
  
  Jen pro srovnání: jak mi sdělila kamarádka nedávno rodící v porodnici v Rychnově n.Kn., ihned po porodu stála u rodičky sestra s nahřátými plenami a novorozence na těle matky ihned přikryla, v klidu dítě i matku nechala s otcem cca 2 hodiny v klidu na sále, zároveň dítě zkoušela hned přikládat ke kojení. Prohlídka novorozence byla krátká a proběhla na sále.Pochvalovala si příjemnou a pohodovou atmosféru bez autoritativních přístupů personálu. Velmi mě mrzelo, že podobného přístupu jsem si neužila v Hradci Králové. Dosud mi není jasné, proč to zde nejde.
  
  Rutinní podání injekce na odlučování placenty po porodu
  
  
  PA se mnou tedy zůstala na porodním sále, otec odešel za dítětem.
  Sestra se připravovala, že mi píchne po porodu injekci na odloučení placenty, což mi letmo sdělila. PA řekla, že by se to nemělo píchat rutinně, že jen když žena krvácí a – podívala se – a konstatovala, že nekrvácím. Jenže sestra si jela svou, já už neprotestovala, připadalo mi to hrozně rychlé, a tak jsem se nebránila.
  
  Personál nerespektuje přání pacientů a doprovodu, leda se o své potřeby postaráte sami proti jejich vůli
  
  
  Rodila se placenta, šilo se. Uplynulo cca 5 – 10 minut od odnesení dítěte, už nám jeho absence připadala dlouhá, PA navíc zmínila, že myslí, že by se mi lépe rodila placenta, kdybych měla své dítě u sebe, lékař ale řekl, že to nemá žádnou souvislost. PA odpověděla, že to je prostě psychosomatika.
  
  Proto šla našeho syna s otcem hledat a zjistit, kde tak dlouho jsou a co se děje. Vyšla z porodního sálu na chodbu, rozhlížela se, kde by tak mohli být v tom labyrintu dveří. Vtom jí jedna sestra řekla, že tady takhle nesmí sama chodit. PA řekla, že hledá otce s dítětem, kde jsou? Ona jí ukázala na jedny dveře, ale dál hudrovala, že tam nemůže jen tak chodit, že jsou tady nějaká pravidla. PA ji ignorovala, vlezla dovnitř, kde byla jiná sestra s manželem a s miminkem a řekla sestře, jestli by už mohla dítě přinést, že ho potřebuji. Sestra se na ni utrhla, že naše PA jí nemá co říkat, co ona má dělat a že ji nemusí poslouchat, ale to už byla naše PA zase na cestě zpátky.
  
  Manžel na sestřiny výhrady reagoval tím, že sestra sice nemusí poslouchat PA, ale jeho ano, protože on je otec. Na chodbě zas hudrovali, že si tu naše PA dělá, co chce. Každopádně během několika minut se objevili na sále s miminkem, a to se konečně dostalo zpátky ke mně. A zase vzduchem svištěly nějaké poznámky o tom, že se do toho PA nemá co míchat, že jsou tu nějaká pravidla, že co jim bude nějaká dula co povídat a tak dále. Chápu, že PA nepracující ve vaší nemocnici není zaměstnanec a má statut návštěvy, nicméně já si ji k porodu přizvala, aby jako odborník pohlídala maximální přirozenost porodu a vztah s dítětem hned po porodu.
  
  Tady se poslouchají naše pravidla!
  
  
  Přinesli mi syna zabaleného v peřince. Věříme, že pro dobrou stimulaci kojení je lepší, když je dítě méně oblečené a více nahaté přímo na kůži matky, a tedy po odchodu sestry jsme syna společně z peřinky vybalily, já si ho dala přímo na tělo a peřinkou přikryla. Za chvíli ta sestra zase přišla, že prý musí zkontrolovat, zda nekrvácí pupečník a uviděla, že mám dítě vybalené z peřinky. Tak mi za to vynadala, téměř ve smyslu co si to dovoluju, že oni jsou za dítě zodpovědní a že tu jsou určitá pravidla.
  
  Pupíček naštěstí sestra zkontrolovala na sále, nikam dítě neodnášela, ale pak dítě zase zabalovala do peřinky. PA jí řekla, že já, matka, možná to dítě mít v peřince nechci, že by se mě nejdřív mohla zeptat, než ho zabalí. Ta ovšem vyštěkla něco v tom smyslu, že tady se bude poslouchat a dítě zabalila zpátky do peřinky. O dítě se se mnou doslova přetahovala, přitom jsme si se synem užívali první rel. klidné společné chvíle po porodu.
  
  Kradení kompetencí matkám
  
  
  Asi třikrát za náš tříhodinový pobyt v porodnici přišla dětská sestra, aby mi pomohla s přiložením dítěte k prsu, což je jistě v pořádku. Jenže vypadalo to tak, že dětská sestra držela našeho syna u mého prsa. Já nejistě a rozpačitě držela svou ruku ve vzduchu připravenou držet dítě, ale neměla jsem ji kam dát, protože dítě držela sestra s tím, že nemusím nic dělat, že ona ho drží. Na naše námitky zakroutila hlavou a stisk alespoň trochu povolila. Toužila jsem si svého syna držet při kojení sama a nezdálo se mi mé přání nějak neadekvátní.
  
  Ambulantní porod?
  
  
  Na základě výše uvedeného jsme toužili jen po klidu, proto jsme avizovali, že brzy půjdeme domů. Gynekologové s tím neměli velký problém, ale ve vzduchu viselo, že miminko pediatři asi nebudou chtít pustit. Tak PA zmínila, že na předčasné propouštění novorozenců existuje věstník od MZ. Gynekolog řekl, že o takové případy se pak zajímá sociálka. PA se pohotově zeptala, jestli mu připadáme nějak sociálně slabí, že by k nám musela sociálka - odpověděl, že to samozřejmě ne.
  
  Papírování a neklid především
  
  
  Papírování bylo během těch 3 hodin po porodu spoustu. Kvůli rychlému porodu se příjem dělal až po porodu, takže klasické příjmové otázky jsem zodpovídala při kojení. Pak mi při kojení přinesli k podpisu asi tak 5 souhlasů a nikdo neočekával, že bych si to měla pročíst a rozmyslet si, co podepisuji. Hlavně, když to podepíšu. Byl tam i souhlas s poplatkem za otce – 250 Kč. PA zmínila názor ombudsmanky o jeho nezákonnosti a podivila se, že je v HK ještě vybírán. Sestra na ni nevěřícně zírala, jako by PA spadla z měsíce. My byli rádi, že se schyluje k odchodu a podepsali i tento souhlas.
  
  Pak přišel gynekolog s tím svým papírem, že jsme odmítli přestřihnutí šňůry hned po porodu. Mezitím kontrola krvácení u mě, kontrola krvácení z pupečníku u syna, asistence dětské sestry při kojení. A nakonec dvoje poučení – od gynekologů a od pediatrů – co vše se může stát, když matka a dítě odejdou předčasně a potom podpis reverzu na odchod. Suma sumárum – ty tři hodiny nebyl vůbec klid, pořád tam někdo byl a něco dělal. Žádný div, že přisátí se v této atmosféře příliš nedařilo.
  
  Nesmíte si tu dělat, co chcete!
  V této době manžel odjel domů pro dětskou sedačku, kterou jsme zapomněli naložit do auta. Neměl to naštěstí daleko. Já jsem se osprchovala a naše PA mi již přinesla civilní oblečení, do kterého jsem se oblékla. Nikdo z personálu na to nic neříkal. Tak se i PA, aby byla připravená k odchodu, šla převléknout do civilu. Už bylo po porodu, já byla také v civilu, tak nám to přišlo na místě. Vrátila se tedy z šatny v civilu, a jakmile vstoupila na chodbu oddělení, ze dvou stran se na ni sesypali zdravotníci, že tu nemůže být v civilu, že si tu skutečně dělá, co chce. Jedna sestra běžela a přinesla jí jednorázový OP plášť, teď zase obracela oči v sloup naše PA, ale navlékla si ho přes oblečení a šla takhle na sál za mnou.
  
  Mezitím přišla pediatrička, chlapečka prohlédla, konstatovala, že je v tento moment zdravý, ale nemůže ručit za to, co bude za chvíli, poučila mě o rizicích, nechala mi podepsat reverz, předala zprávu o novorozenci, syna jsme převlékly také do civilu a dle pokynů pediatričky čekaly na manžela, aby reverz podepsal i on. Byly jsme připraveny odejít, chování této paní doktorky bylo asi poprvé vstřícné bez degradace našich rozhodnutí.
  
  Poplatek za otce je vyžadován
  Mezitím se již vrátil manžel se sedačkou a domáhal se vstupu na oddělení za námi. Sestra nám však nakvašeně řekla, že ho sem už nepustí, že my půjdeme za ním ven, že papír mu donese tam. Tak jsme šly. Na chodbě oddělení nás však personál ještě zastavil a chtěl, aby poplatek za otce 250,– zaplatila i PA.
  
  Ona však řekla, že podle ombudsmanky mají právo pouze na proplacení nákladů a ať jí vystaví takovou fakturu. Personál byl již zcela bez sebe, co nestandardního to po nich zase chceme a že nerespektujeme jejich pravidla a dával svou frustraci již bez obalu najevo – že s něčím takovým se ještě nesetkali, že kdyby tohle dělal každý, že to snad není možné, jestli si za svou práci PA taky nenechá zaplatit, někteří na ni už křičeli. Pak řekli, že budou muset zavolat někoho z vedení. Že nás bez toho nepustí. PA řekla, že ale kvůli mně, matce, nemůžeme tak dlouho čekat, že musím domů odpočívat a ona nás má odvézt a volala telefonem manželovi přes dvoje dveře a vysvětlovala mu, co se stalo a že nás nechtějí pustit, ale že se nějak potřebujeme dostat ven.
  
  Já mezitím seděla se synem na chodbě, ten naštěstí spal. Tlak vzrůstal, až nakonec přišla jedna sestra, že otec se prý domáhá vstupu ke svému miminku a ať tedy jdeme. Nakonec dali naší PA podepsat, že odmítá na místě zaplatit poplatek a že to má zaplatit přes účet a dostala papír s číslem účtu a skutečně jsme šly. Na pozdrav na shledanou nám personál odpověděl, ať už se nevracíme.
  
  Manžel za dvěma dveřmi byl zničený, že ho nechtěli pustit dovnitř a nás nechtěli pustit ven. Zažíval tam horké chvilky, dohady se sestrou.
  
  Když se na celou událost ohlížíme zpětně, pořád je to pro nás citlivé. Všichni jsme se snažili s personálem domluvit lidsky, bez rozbrojů. Několikrát jsem zmínila, že se nechceme nijak dohadovat, že bychom chtěli vše vyřešit v klidu. Přesto jsme všichni tři cítili ze strany personálu FN HK, především sester, velký tlak a disrespekt.
  
  Zdá se nám těžko pochopitelné, že v tak významné a jinak jistě prestižní nemocnici, jakou FN v Hradci Králové jako celek jistě je, zaostal přístup personálu v porodnici za současnými trendy v přístupu k právům pacienta a celkově v lidském přístupu, protože o lidech to vždycky je. Naším „pochybením“ bohužel bylo, že jsme se předem informovali o tom, jaká jsou doporučení v současných trendech (viz např. doporučení WHO) při a po porodu a že jsme je konzultovali s porodní asistentkou a jinými matkami, které rodily v jiných porodnicích. Tedy jsme si opravdu nevymýšleli alternativní metody.

  Lyzy   | 30.06.2016 11:01:45
  Reagovat | URL příspěvku

Téma: Fakultní nemocnice Hradec Králové (strana 3)