Jecidlo aneb těhotenství a předčasný porod za stěhování ze Skotska

Zdravotní péče ve Skotsku

Hlavní aktérkou dnešního příběhu je Kristýna - Jecidlo. Žila a pracovala s přítelem ve Skotsku, když se rozhodli, že už je ten pravý počít miminko. A právě tehdy se ukázalo, že to nebude tak snadné.

 
Po vysazení hormonální antikoncepce trvalo 4 měsíce, než se vůbec dostavila první menstruace. Následně přišlo dlouhé období krvácení, i 45 dní v kuse. Ptáte se: „Proč s tím nešla na gynekologii?“
Protože ji tam vůbec nemají. „Cože, jak to?“, zhrozíte se? 
Ve Skotsku totiž zdravotnictví funguje úplně jinak než u nás. Gynekologii, tak jak jí známe tady - tam neexistuje. Chodíte totiž ke svému praktickému lékaři. A teprve tehdy, když praktik uzná, že je potřeba specialisty-gynekologa, pošle Vás na odborné pracoviště. 
Co se pojištění týče, ze mzdy se strhávají jednak daně a dále tzv. National insurance, což je sociální a zdravotní pojištění dohromady, a je to zhruba 7% ze mzdy.
Pojištěni jsme byli od okamžiku, kdy jsme vstoupili do EU. Nicméně se Kristýně ani jejímu příteli nestalo, že by po nich někde chtěli potvrzení o placení pojistného – veškerá zdravotní péče je zdarma. Platí se pouze za recepty – cca ?5 - a to jen pracující dospělé osoby (děti, důchodci, soc. případy a těhotné do 1 roku věku dítěte neplatí).
Vzhledem k tomuto postupu Kristýna návštěvu praktika odkládala. Nakonec se k návštěvě odhodlala (po 26 dnech krvácení), ale neodcházela o nic moudřejší. Doktorka, která tam zrovna byla, rozhodla, ať se dostaví ihned další týden, pokud krvácení potrvá a pokud ustane, následně provede vyšetření. 
Do toho se objevil další problém. Kristýna se snažila porozumět svému zmatenému tělu a tak se jednou večer rozhodla „prozkoumat“ svůj čípek, aby vlastně zjistila, v jaké fázi se její tělo nachází. Kromě čípku ovšem nahmatala i poměrně zřetelnou bulku velikosti hrášku. A když Kristýna prst vytáhla, zjistila, že ho má od krve. To ji vyděsilo.

Trpělivost přetekla

V dubnu 2008 - po jedenácti měsících nepravidelného cyklu a dlouhého krvácení - Kristýně došla trpělivost a vyrazila k lékařce. Tentokrát měla štěstí na moc příjemnou doktorku, která jí hned poslala na krevní testy, které měly zjistit hladiny hormonů. Vyžádala si rovněž vyšetření spermiogramu přítele od Kristýny (ten byl v pořádku) a následně rozhodla o přeposlání na specializované pracoviště. 
Předběžná diagnóza dle výsledků krevních testů zněla syndrom polycystických ovarií. Paní doktorka tedy doporučila Kristýnu na kliniku. Což znamenalo to, že doktorka poslala na kliniku dopis a z kliniky se pak měli ozvat Kristýně, že o ní ví, sdělit jí, jak dlouhá je čekací doba a následně napsat, kdy může přijít. 
Teprve o měsíc a půl později – v polovině května 2008 - napsali Kristýně dopis z kliniky, že je objednaná na 11. 6. 
Mezitím se snažila vzít situaci trochu do svých rukou, studovala na internetu v odborných článcích vše o syndromu polycystických ovarií. Zjistila, že tento problém bývá často spojen s nadměrnou produkcí inzulínu, a že částečným řešením může být nasazení diety jako při diabetu 2. stupně, tj. jíst jídla s nízkým glykemickým indexem a jíst pravidelně. Zároveň jako další doporučení našla radu zhubnout zhruba o 10% váhy, že tato změna může vést k úpravě cyklu. 
Kristýna na základě těchto doporučení začala užívat bylinné prostředky na udržení rovnováhy cukru v krvi. Za dva a půl měsíce zhubla 16 kg, aniž by se omezovala.

Návštěva kliniky

Konečně nadešel den „D“ a Kristýna se vydala na kliniku. Ráno nemohla samou nedočkavostí ani dospat. Jenže skotské zdravotnictví jí opět „nezklamalo“. Na klinice ji změřili, zvážili, změřili jí tlak, ptali se, zda kouří a pije. 
Na to samé se ptali i jejího partnera, který byl vyšetření přítomen. Pak se podívali na výsledky krve, a sdělili to, co již oba dávno věděli, a to, že trpí syndromem polycystických ovarií. Dále doporučili jejímu lékaři předepsání léku Clomid na podporu ovulace. 
Takže Kristýna věděla, že bude trvat nejméně týden, než ho dostane. Navíc lék se má začít brát druhý den cyklu a ona zrovna začínala den třetí, takže léčba se přesunula až na další cyklus.
Příští návštěvu u lékaře si s ní domluvili na 10. července 2008, s tím, že doufají, že do té doby otěhotní. Na celé věci je zvláštní, že Kristýnu vůbec nevyšetřili – dokonce ani na „specializované“ klinice. Jediné pozitivum snad bylo, že jí doporučili po začátku léčby absolvovat ultrazvukové vyšetření. (UTZ vyšetření se musí provést po ukončení užívání těchto léků, do té doby kvůli vysoké stimulaci vaječníků zakázán pohlavní styk.)  
Na ultrazvuku (24. 7.) kromě „vaječníku děravého jak řešeto“ a jednoho vajíčka správné velikosti viděla Kristýna i zdvojenou dělohu.

Ovulace přichází

Na začátku srpna se Kristýna z výsledků krve dozvěděla, že měla ovulaci. Byla to úžasná zpráva, protože tím pádem bylo jasné, že prášky pomáhají a vysvitla konečně jiskřička naděje, že by se miminko mohlo povést.

Netrpělivost a výsledky těhotenského testu

O dva dny později si netrpělivá Kristýna provádí těhotenský test. Dvě čárky!!! Kristýna tomu nemůže uvěřit. 
Kristýna se vydává k lékařce. Je nachlazená se silným kašlem. Po rozhovoru s Kristýnou ji lékařka objednává k „midwife“ (midwife je porodní asistentka, která dohlíží na průběh těhotenství) a následně na ultrazvuk. Obvykle se ve Skotsku dělá ultrazvuk až ve 12. týdnu, ale u těhotenství po léčbě Clomidem již v sedmi týdnech. 
Kristýnu provázejí obavy. Za prvé ví, že u syndromu polycystických ovarií je mnohem vyšší pravděpodobnost potratu v prvních 12 týdnech. Dále ji od 12. do 20. týdne čeká rizikové období v důsledku rozpínání zdvojené dělohy. A následně riziko předčasného porodu. 
Na konci srpna 2008 se dostává Kristýna v rámci dočasného pobytu v Čechách do rukou našeho zdravotnictví a absolvuje v Gennetu svůj první ultrazvuk. Přijde překvapivá zpráva:
Čekají dvojčátka.

Jak vypadala další péče ve Skotsku?

V 11. týdnu navštívila Kristýnu ve Skotsku midwife. Bylo to v sobotu odpoledne a donesla spoustu letáčků a informací o těhotenství. Změřila Kristýně tlak a řekla jí, že s dvojčátky bude mnohem více sledovaná, že bude chodit na kontroly k lékaři, kde jí budou prováděny ultrazvuky – hlavně v pozdější fázi těhotenství. To Kristýnu potěšilo.
Na začátku října proběhl první skotský ultrazvuk. Miminka měla 63 mm a 65 mm a vše vypadalo úplně v pořádku. Ultrazvuk si Kristýna moc užila – miminka se předháněla v předvádění: kopala a otáčela se, polykala vodu. 

V 17. týdnu začalo Kristýně občas tvrdnout bříško. Sice ne moc často, ale tak jednou či dvakrát za den se to stalo. Nejvíc Kristýnu znervózňovalo, že dělohu cítila jen na pravé straně – nalevo nešlo nahmatat vůbec nic. Bála se, zda se miminka do té půlky vůbec vejdou. Raději přestala úplně sledovat statistiky těhotenství ve zdvojené děloze, natož se dvěma miminky. 

18. 11. byla Kristýna na dalším ultrazvuku ve Skotsku, kde jí potvrdili, že děti rostou, jak mají, děloha se roztahuje a čípek je zavřený a dlouhý. Jen se nedozvěděli, jakého pohlaví miminka jsou. Ve Skotsku s tím totiž dělají tajnosti.

Další cesta za kvalitní péčí

O pár hodin později se Kristýna s přítelem vydávají na cestu do Čech.
Tam zjistili, že větší miminko je holčička a to druhé, které Kristýnu tak rádo kopalo do žeber, naopak kluk. 

23. 1. byla Kristýna na kontrole opět ve Skotsku, dostává od lékaře potvrzení, že může letět letadlem. Začíná loučení….

Návrat do Čech

2. 2. konečně Kristýna obdrží těhotenský průkaz. 
Dostává za úkol najít si stomatologa, praktického a pro děti dětského lékaře a zaregistrovat se do porodnice.

Problémy se zaměstnavatelem

Kristýna ve Skotsku pracovala v zemědělství – sběr jahod a malin. Jednalo se o sezónní práci, kterou vykonávala převážně venku a brala ji z finančních důvodů jako nutnost.

Tunely na jahody Sběr jahod

Inzerce


Kristýna měla strach oznámit těhotenství zaměstnavateli, protože se bála předčasného ukončení práce jak sebe, tak přítele, který pracoval tamtéž.
Na práci neměla žádnou smlouvu – ačkoliv pro firmu pracovala téměř 7 let, z toho 3 roky v kuse. Takže hrozilo, že zaměstnavatel rozhodne o konci sezóny a další začne až v květnu. A toho se chtěla Kristýna vyvarovat. 
Ve Skotsku neexistuje taková ochrana zaměstnanců a zvláště těhotných jako u nás. Firma navíc stála na pokraji krachu, takže by zaměstnavatel měl legální důvod Kristýnu propustit. Proto se rozhodla, že se pokusí těhotenství co nejdéle tajit. Její pracovní oděv (kalhoty velikosti XL a snad ještě větší zimní bunda) jí to umožňoval. Byla rozhodnutá jít s pravdou ven až ve 20. týdnu těhotenství. 
Jenže firma skutečně krachovala a zaměstnavatel se rozhodl na zimu zbavit úplně všech zaměstnanců. Kristýna se rozhodla si s ním promluvit a doufala, že se nějak rozumně domluví. To se bohužel nestalo. 
Jedinou nadějí byla schůzka s midwife a rada od ní. Snad by mohla napsat Kristýně nemocenskou? Stačil by měsíc, aby pak měla nárok na mateřskou. 
U nás by nebyl žádný problém, natož s dvojčátky – jenže my jsme stále ve Skotsku. 
Od midwife se Kristýna dozvěděla, že jí nemocenskou napsat nemůže, není to legální! Těhotenství totiž není nemoc. Kristýna byla vážně naštvaná - 7 let tam poctivě pracovala, platila pojištění, daně... a pak jednou potřebovala něco od státu nazpátek... a nedočkala se. Další den se vydala zjistit, jak je to s odstupným, když je zaměstnanec propuštěn pro nadbytečnost. Vzhledem k tomu, že se zaměstnavatelem nebyla rozumná řeč, rozhodli se s přítelem, že se vrátí domů do Čech a uvidí, jak to bude další sezónu. Zvažovali, že pokud práce pro přítele bude, tak by ještě rok ve Skotsku vydrželi. Kristýna měla v plánu tam i rodit. Jenže ouha! 
Na začátku ledna se dozvěděli, že práce pro přítele nebude a tak se do Skotska vrátili, ovšem za jiným účelem. A to, aby si sbalili věci (a že jich po sedmi letech bylo), vyřídili potřebná potvrzení a dokumenty.

Stěhování ze Skotska aneb proč je lepší vyhořet, než se stěhovat?

Všichni, co sledovali na BOL Kristýnino stěhování, mně potvrdí, že by vydalo na celkem obsáhlé drama. 
Plán byl takový. Kristýna se do Skotska z Čech vrátí letecky, zatímco její přítel pojede v pronajaté dodávce, ve které pak odveze věci zpátky do Čech. Věci vyloží, pojede zpátky do Skotska, kde přepřáhne do jejich auta a pojede zase zpátky. 
Plán měl menší zádrhel pouze v tom, že nevěděli, kam věci v Česku nastěhovat. Neměli vlastně kde bydlet. Domek, který právě stavěli, byl sice téměř hotový, ale obyvatelný ještě zdaleka ne. Stěhování do něj bude reálné až na podzim. Zvažovali možnost být u přítelovy babičky, která má dostatek místa, ale je stará a nemocná a dost alergická na zvířata. Nakonec jim byt půjčila přítelova teta – ovšem bylo nutné ho kompletně vyklidit. 

Navíc Kristýna vlastně vůbec neví, jak to bude s mateřskou, kde sehnat doktora, kde si domluvit porodnici... Prostě starostí až nad hlavu.

Dodávka za všechny peníze

Při shánění dodávky se Kristýna s přítelem snažili najít co možná nejlevnější půjčovnu. Našli takovou v Kralupech nad Vltavou. Půjčovné na 9 dní je při neomezených kilometrech vyšlo na 9 tisíc, což oproti jiným půjčovnám bylo „téměř“ zadarmo.
Jenže to netušili, co jim tato „levná“ dodávka přinese za starosti. První problém se objevil hned, jakmile vjel přítel do Německa. Zastavili ho policisté, protože mu nesvítilo světlo. Naštěstí se to obešlo bez pokuty, ale hodinu tam strávil s nimi, protože si ověřovali auto. Navíc mu pak nějakou dobu trvalo, než našel v autě náhradní žárovky. Celkové zdržení – 2 hodiny. Ale to nebylo zdaleka všechno. 
Kolem druhé hodiny ráno, mu najednou na dálnici za plné rychlosti přestala svítit všechna světla. Tak musel dojet asi 5 km po tmě, ale naštěstí se mu závadu podařilo opravit. Pak se rozhodl, že se pokusí trochu prospat, jenže dodávka při volnoběhu odmítala topit. Topila jen za jízdy, takže ze spánku nebylo nic. 
Když dojel do přístavu v Calais, celníci si ho vybrali a důkladně zkontrolovali celou dodávku. Kristýnin přítel z toho byl tak nervózní, že nemohl najít svůj pas. Nakonec ho sice našel, ale kvůli tomu mu ujel plánovaný trajekt a on musel čekat na další.

Zpáteční cesta

Jestli čekáte, že si všechnu smůlu vybral cestou do Skotska, tak se pletete. To největší drama mělo teprve přijít. Po cestě domů, zhruba 500 km před domovem, mu za jízdy upadlo zadní levé kolo. Naštěstí se mu nic nestalo, ale bylo to o fous. 
Situaci vyřešila autopůjčovna, která měla asistenční havarijní službu. Té zavolali a oni poslali německou službu. Po obhlédnutí dodávky, se ale Kristýnin přítel dozvěděl, že to jen tak neopraví, že by to trvalo víc než den. Na to autopůjčovna prohlásila, že tedy raději chtějí odtah. Jenže tady byl kámen úrazu, protože nedošlo k nehodě, tak služba není zadarmo, ale za poplatek – „pouhých“ 30 000 Kč. Nakonec se to řešilo bez asistenční havarijní služby. Pán z autopůjčovny nasedl do jejich odtahového auta a pro dodávku dojel. 
Když v autopůjčovně dodávku opravili, jel jí Kristýnin přítel s kamarády vyložit. A asi 30 metrů od jejich domečku najel na ostrý kámen a doslova mu explodovala zadní pneumatika. Tak ještě museli narychlo kupovat novou gumu.

Události nabírají na spádu

Kristýna je ve 30. týdnu a předpokládá, že jí čeká ještě 10 týdnů těhotenství. Pouze předpokládá. 8. února 2009 Kristýně odtéká plodová voda... Dostavil se šílený strach, co bude dál. Vyprávění o porodu necháme na Kristýně:

„Čekali jsme dvojvaječná dvojčátka, také jsem od začátku věděla o své možné komplikaci a to dvourohé děloze, obě miminka byla v pravé části dělohy, takže měla málo místa a riziko předčasného porodu se mnou probírali hned jak jsem otěhotněla.
Nicméně jsem se cítila výborně, bříško mi sice tvrdlo, ale nijak extrémně, nic bolestivého, byla jsem sice už jako balón, ale to jsem byla ráda, že snad mají dost místa.
Je tedy fakt, že asi dva dny před porodem jsem měla hlen na toaleťáku a napadlo mě, že to může být hlenová zátka, ale pak jsem si říkala, že chodím moc na internet, a že bych se měla přestat tak zkoumat, ale těch příznaků bylo víc, už jsem neměla vodový výtok, ale hustší žlutý, pak ten hlen a den před porodem mi tvrdlo břicho, sice ne bolestivě, ale měla jsem pocit, že je to pravidelně.

Inzerce

Maruška již nechce déle čekat

Šla jsem v 9 hodin večer spát, ve 2.10 ráno jsem se vzbudila na toaletu, to bylo skoro přesně každou noc. Pak jsem se vrátila do pokoje a stojím u postele a najednou jako byste pode mnou rozlili kýbl vody. Marušce praskla voda a všechna naráz.
Bylo mi jasné, že rodím, že kontrakce zastavit jdou, ale prasklou vodu už mi tam nikdo nevrátí.
V telefonním seznamu jsem našla Libereckou porodnici, nebyla jsem ještě nikde domluvená ani registrovaná. Řekli, že mám hned dojet. 
Doma jsem byla jenom s budoucím tchánem, tak jsem ho vzbudila, byl více vyplašený než já.
Příteli jsem se dovolala až asi po hodině, aby přijel.
V nemocnici mi hned nasadili infuzi na zastavení kontrakcí s tím, že plán byl, aby se ve mně miminka ještě tak dva dny udržela, aby jim mohli podat 4 dávky kortikosteroidu na dozrání plic. Dali mi hned jednu dávku, antibiotika a nějaký ten roztok na kontrakce, které jsem v tu dobu měla jenom hrozně slabé, ale co 4 minuty.

Převoz do Prahy

Řekli, že v Liberci berou až od 32. týdne. Zavolali do Prahy a zajistili odvoz do Podolí.
Tři moc sympatičtí pánové mě odvezli rychlou do Prahy. Jela jsem sanitkou poprvé a neměla jsem tušení, že to tak hrozně hrká. Kontrakce byly pořád co 3-4 minuty, ale slabé.
V Praze na mě mrkli, sestřičkám trvalo děsně dlouho, než si mě zapsaly, tak lékař musel čekat, následně shodně s Libercem prohlásil, že se to pokusí porod zastavit, udělal ultrazvuk, monitor a odešel. 
Převezli mě na porodní pokoj a zase monitor. Kapačky na zastavení. Byla jsem na maximálních dávkách a víc mi dát prý nemohli, protože jsem z toho měla děsné bušení srdce a dělalo se mi lehce nevolno.
To bylo asi v 6 ráno 8. února 2009.
Pak se mnou pan doktor konzultoval tu rozdělenou dělohu, jestli bych zvládla normální porod nebo ne. Že se uvidí, jak budou miminka nachystaná a jak se bude děloha chovat, že budou připraveni na eventualitu porodu císařským řezem, ale pořád se to snažili zastavit. To jsem byla otevřená na 2-3 prsty.
Další kontrola v 7.20 monitor, ultrazvuk, otevřená na 4. Řekli, že přijdou v 8, ale že to vypadá, že porod jede, a že musím porodit.
V 8 hodin jsem byla na 6. Kontrakce začaly být bolestivé po asi 2-3 minutách, ale čas mi letěl děsně rychle. Řekli, že nesmím tlačit dřív, než mi to dovolí, že miminko nesmí mít tlak na hlavičku, jak je malinké. Ještě jsem dostala něco na změkčení branky, aby to měli co nejsnazší.
Do toho proběhlo několik telefonátů s přítelem: kde je a jestli to stihne, a taky jak se budou miminka jmenovat.
V 9 hodin jsem byla otevřená na 8 prstů a už jenom čekali, až mi začne tlak do konečníku, abychom rodili. A přítel mi do toho psal ještě SMSky s novými návrhy jmen :)) Řítil se do Prahy 150 km rychlostí, ale stejně to nestihl.
Sestřička vždycky odběhla a říká: „Až budete cítit tlak na konečník, tak hned na mě musíte zazvonit.“ Zvonila jsem jako blázen, ale asi tam byla vybitá baterka, ale to už jsem si i lehce zakřičela. Najednou vstoupila sestřička a za ní asi dalších 8 lidí. Všichni mi stáli u rozkroku a řekli: „Tak jdeme rodit.“ Neuměla jsem tlačit, ale sestřička i doktoři byli hodní a vysvětlili mi, co mám dělat a pak snad za 5 minut mi říkají: „Vidíme vlásky“ a na další dvě kontrakce byla Maruška na světě. Viděla jsem ji asi jen 5 sekund, než pan doktor bleskově přestřihl šňůru a jeden z těch stojících, byl to přímo pan doktor z JIPky, ji předal sestře a odnesli ji pryč. Ale křičela krásně. 
Minutka, kontrakce, střihli vodu Matějovi a na další kontrakci byl venku i on. Zase 5 sekund a odnesli mi ho pryč. 
Všichni byli ale hrozně hodní a milí. Pochválili mě, že tak hezký porod a ještě dvojčátek už tam dlouho neměli :)
Za opravdu malou chvíli, přišel ten pan doktor z JIPky, aby mi hned řekl, jak se miminka mají. Byl optimistický, že miminka jsou obříci, a že křičeli, i když chlapečka prý museli podrbat na zádíčkách, aby se rozkřičel víc, a že až se budu cítit lépe, tak za nimi hned můžu přijít.

Přijíždí tatínek

Pak už konečně přijel přítel, děloha se zavinovala rychlostí blesku - po dvou hodinách ležení jsem mohla do sprchy a ve 12 hodin jsme se šli podívat na miminka.
To byla ta nejhorší část, jak jsem byla optimistická a plná adrenalinu, zahlídla jsem je, když se narodili, ale to mi nepřišli tak malincí, ale v tom inkubátoru to na vás padne :( Navíc byli ještě takoví otlačení od porodu, no byli jsme z toho oba hodně špatní.“

Maruška a Matýsek – pobyt v nemocnici

Po 16 dnech je přeložili z JIPky na jiné oddělení. Miminka byla pořád v inkubátorech a sledovaná, ale už úplně stabilní, krásně dýchala a přibírala na váze. Matýsek měl z 1180 g 1565g a Maruška z 1280 g 1670 g. 
Kristýna je začala přikládat k prsu a občas se kojení dařilo. Mlíčka měla Kristýna dost, odstříkávala každé 3 hodiny i v noci mezi 120 – 180 ml. A Maruška s Matýskem vypili 35 ml každý. 
V té době je mohla Kristýna sama přebalovat, ale ještě je nesměla koupat a ani sama s nimi manipulovat v inkubátoru, což ji mrzelo.
Kristýna nosila miminkům mlíčko i v noci a ráda je i přebalila. Stejně musela vstát a mlíčko odstříkat, protože ji nalitá prsa budila a přebalování byl téměř jediný kontakt, který s miminky měla. 
Poměrně brzy dostala Kristýna pokoj v systému rooming-in, tzn., že tam již byla s miminky sama a mohla o ně pečovat. Nejdříve byla dvojčátka kvůli udržení tělesné teploty ve vyhřívaných postýlkách. 
Kristýna začala obě děti kojit, pokud děti nevypily předepsanou dávku, dostali ještě dokrm sondičkou do žaludku. „Konečně se na mě sestřičky nedívaly jako na blázna, že chci vstávat i v noci, teď už jsem "musela":)”
Jednoho krásného dne oběma dětem vyndali i sondičky. Maruška byla úžasná – vypila celé dávky sama, měla předepsáno 40 ml a vypila až 80 ml. S Matýskem to bylo těžší, většinou vypil jen polovinu dávky a zbytek mu dávaly sestřičky stříkačkou – bohužel na konci stříkačky měly nasazený dudlík a díky tomu začal Matýsek odmítat prs. Problém naštěstí vyřešilo zakoupení dudlíku ve tvaru prsu, ze kterého je pití obtížnější a miminko tak raději zůstane u prsu.
Nakonec dvojčátka s Kristýnou všechny problémy zvládli a po 42 dnech, s váhou lehce nad 2 kg, v 35+6tt a oba plně kojeni, byli z porodnice propuštěni domů.


Jak se daří dvojčátkům nyní?

„Čekají nás v Praze ještě další kontroly, hlavně neurologie, ale mělo by to být snad preventivní, protože zatím byly všechny nálezy v pořádku. 
Co jsme v pořádku neměli, bylo testování sluchu, ale bylo mi pak řečeno, že je to spíše technická záležitost, že na to musí být děti větší (pak ale nechápu, proč ta měření tedy vůbec tak brzy dělají, aby vystrašili maminku, že má hluché dítě?).
Pak se musí ještě hlídat anemie, obě děti ji mají a také jakési vstřebávání vápníku, prý to jsou ale u nedonošených dětí "normální" věci.
Jinak Matýsek má na hrudníčku hemangiom, což je nezhoubný žilní nádorek, nemá to nic společného s jeho předčasným narozením, mělo by to snad samo za pár let zmizet.
Oba svoje drobečky musím moc pochválit, jak jsou hodní a šikovní. Krásně papají, mají celkem seřízený režim, co 3 - 4 hodiny, jakmile se jeden probudí, musí vstávat i ten druhý a jdeme zase papat, hlavně zatím skoro pořád spinkají, jenom Matýsek a jeho kákání! Prostě kluk no ..., ale zatím to jakžtakž jde.
No a teď máme 2 - 3 roky na srovnání rozdílu s ostatními dětmi, kdy od oficielního termínu porodu tedy od 20. 4. se nám začíná počítat tzv. korigovaný věk, takže např., když děti můžou příkrmy od 6 měsíců, my je můžeme, až nám bude 6 měsíců a těch 10 týdnů k tomu, stejně tak se vším ostatní - očkování, a také všechny motorické činnosti.“

Vzpomínky na Skotsko

„Skotsko jako takové je opravdu krásná země s velkou historií, ale já musím říct, že se mi po něm stýskat nebude. Práce, kterou jsem dělala, mě totiž silně stresovala a vůbec jsem tam nebyla šťastná. Ze začátku to byl jen prostředek obživy, ona se na škole hodí každá korunka a pak, jakmile jsme se s přítelem rozhodli pro stavbu domu, tak už jsem prostě MUSELA.
Ale určitě mi zůstane spousta hezkých vzpomínek, a ráda se tam někdy zase podívám.

Edinburgh Univerzita St. Andrews Útesy v Arbroath Hřbitov v Arbroath Městečko Perth Městečko Perth Dům ve Skotsku

Inzerce

Co ale hezkého mi Skotsko přineslo, bylo seznámení s mým partnerem a otcem mých drobečků. Hned v roce 2002, když jsem poprvé na farmu přijela, jsem byla ubytovaná v takovém domečku, bylo to smíšené ubytování, a když jsem ho uviděla, cely v zeleném, plnovous, no byla to láska na první pohled. Tedy z mé strany. On se později vyjádřil, že si říkal: "proboha co to zase přijelo, odbarvená blondýnka ještě ke všemu má nalakované i nehty na nohou :)). Každopádně mu netrvalo ani týden, aby kolem mě poletoval a po dvou týdnech, když slavil svůj svátek a opil mě tequillou, padla první pusa a druhý den už jsem mu prala ponožky :) Jaká romantika! 
No, ale vydrželi jsme spolu, teď v červnu to bude už 7 let a máme dvě krásné děti.“


Na základě příběhu od Jecidla zpracovala Naďa Barochová, Věra Tautová a Jana Martincová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Jecidlo aneb těhotenství a porod za stěhování ze Skotska - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • drzim palecky a preji hlavne hodne zdravicka stesticka a kopec lasky:-)zvladli ste to bajecne:-) 
    mimka   | 20.05.2009 13:52:54
    Reagovat | URL příspěvku
  • Milá Kristýnko, jak víš i já jsem sledovala tvůj příběh a hrozně držela palečky, aby vše dobře dopadlo.A myslím, že dopadlo.Máš dvě nádherné, zdravé děti.   
    Adriena   | 16.04.2009 08:12:30
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Hlen ve stolici

| Veronika J | 28.03.2024, 14:31

Dobrý den, občas se nám objeví tohle ve stolici , je to hlen ? Dítě 4,5 měsíce , od 3 měsíce na um. Dítě jinak bez problému kaká, nemá žádné potíže , bolesti bříška apod, mám trošku sušší pokožku promazáváme leniens. A často ublinkáváme. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

ve stolici je lehce hlen, ale pokud dítě prospívá, není třeba měnit mléko, doporučila bych přidat zeleninový  příkrm.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 28.03.2024, 18:44
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×