Dobrý den,Mám dcerku, 24 měsících starou.Od věku 19 měsíců chodila do mini-skolicky , takového spíš klubíku, kde bylo maximálně 6 děti. Chodila.tam.ze začátku 2x , pak 3x týdně na dopoledne, jen do oběda. Tento klubík byl součástí mateřského centra.Zároveň "teta", která byla zároveň moje spolužačka že školy a jak ní měla bezmeznou důvěru.Dcera od první návštěvy neměla s tímto klubikem absolutně žádný problém, nikdy při předávání neplakala, ani ten první den. Byla tam spokojenáV polovině ledna jsme ji přeřadili do "velké školky", což je budova hned vedle, se sdílenou zahradou, a spadá pod stejnou majitelku (paní ředitelku) jako mateřské centrum.Důvodem proč jsem ji tam přeřadila bylo, že jsem chtěla aby tam eventuálně začala spát a byla by tam cca do 15h (tato možnost v klubíku nebyla).Ale ukázalo se, že to byla nejspíše velká chyba.Dcerka která předtím v podobné situaci nikdy neplakala (na hlídání byla zvyklá už od miminka buď babickami a či jinými tetami, občas na pár hodin chůvami), už od prvního dne úpěnlivě pláče při předávání a prosí mě že chce "se mnou pryč".Je to teď už 3 týden co to tam zkoušíme, ale zatím brečí každé ráno.Tety mi tvrdí,že brečí jen ráno ,tak 10-20min a pak už ne ,ale já si nemůžu pomoct a nejsem si tím jistá..jednou jsem tam volala po asi 30,možná 40min a stále jsem ji slyšela v telefonu jak brečí (za mámoooooou) a na to mi řekli že ale.nebreci v kuse, že se vždy uklidní na chvíli a pak třeba až za chvíli znova pláče.Nějak nevím jak se k tomu mám postavit.Na jednu stranu chápu, se je to pro dceru změna, se kterou se potřebuje vyrovnat, na druhou stranu mě šíleně drásá srdce, když už doma a v autě brečí, že do školky nechce a že chce být se mnou doma.Ptala jsem se už minulý týden majitelky, jestli bych mohla vrátit dceru do toho kliniku,kde byla spokojená, ale ta mě přemlouvala ať to tak rychle nevzdávam , že by jsme v tom mohli dceři udělat ještě větší zmatek.Já ale nevím, nejradši bych ji vrátila tam kde byla a nechala to tak. Hold spaní by se třeba ještě půl rok az rok nekonalo (potřebovala jsem čas na učení, dodělávám si školu, ale vždy můžu v nejhoršim objednat chůvu domů, jen jsem chtěla aby byla dcerka s dětmi v kolektivu,myslela jsem že to pro ni bude lepší. ) Ale teď nevím. Dcerka teď (po změně školky) začala hůře reagovat i na.hlidani babičkou, která ji vždy předtím hlídala.Nejradši by byla jen se mnou a já bojuji s myšlenkou jestli ji nevzít domů úplně.Prosím za váš názor.
Dobrý den,
děkuji za váš dotaz a těší mě, že se snažíte reagovat na dcerčiny potřeby a nasloucháte jí.
Pokud je to ve vašich možnostech, dcerku bych ze školky vzala úplně a dala jí čas na to, aby zase získala pocit klidu a bezpečí, což jí v současné době můžete poskytnout jenom vy.
Vyčkala bych, až se situace zklidní a dcera se ujistí, že vás neztrácí a znovu najde pevnější půdu pod nohama. Babičku, případně chůvu bych zapojovala postupně a citlivě, podle toho, nakolik bude dcerka chtít (např.aby hlídání probíhalo z větší části u vás doma, maximálně vzít holčičku na kratší procházku apod.) a teprve, až budete vy sama vidět, že je dcera klidnější a ochotnější k tomu, aby vyhledávala společnost i dalších lidí, pak bych ji zkusila dát zpět do klubíku, kam chodila původně. Vše bych nechala usadit alespoň několik týdnů (možná spíše měsíců).
Dvouleté děti jsou opravdu ještě hodně malé a i když jsou třeba rádi ve společnosti dalších dětí, v tomto věku je ještě nijak nezbytně ke svému vývoji nepotřebují a pořád pro ně zůstává prioritou ta nejužší rodina, tj. máma, táta...Kolektiv počká a dcerka si ho daleko více užije, až bude trošku větší.
A - neodpustím si trošku takové klišé....čas letí a ta doba, kdy jsou děti malé a mají z vaší přítomnosti největší radost i užitek zároveň, ta hrozně rychle utíká.....
Přeji hodně radosti s dcerkou a ať se vám daří sladit mateřské i studijní povinnosti!
Míša
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,Chtěla bych Vás poprosit o radu. Jsem babičkou dvaceti mesíčniho vnuka,kterého mám již sedm mecisu ve své péči. Vnouček byl v desíti mesicich svého věku odebrán matce a po dobu čtyř mesíců umísten v chovánku (nez proběhl soud a maly mi byl svěřen do péče). Po tuto dobu čtyř mesícu jsem vnuka navštěvovala a brala si ho na vikendy domu (jeho matka bez zajmu). Po te mi byl vnuk svěřen do péče a od te doby sme pořád spolu. Vše bylo v pořádku, bohuzel posledních čtrnact dní sleduji zmeny v chování. Malý má neustálou potřebu nošení v náruči prakticky trictvrtě dne ho pronosím, když ho nechci pochovat(vařím,vytírám podlahu..) spusti histericky plač, když ho chce utišit a vzít do náruči muj syn 13let tak nechce křičí mami a natahuje na mě ruce začne se válet po zemi a nekolikrát jsem si všimla jak schválne bouchá hlavičkou do podlahy nebo o zed. Samozdrejme ho chovam jak jen to jde ale je to hrozne vycerpavajici . Další vec je ze me nikdo z mich deti nemuze ani obejmout nebo chytit za ruku vnoucek je okamzite zacne odstrkovat se slovy pa ,pa a hned ho musim vzit a on me objima a pevne tiskne. Proste porad musi byt s semnou a nejlepe v narucí. Muzete mi vysvetlit jeho chovani? Mam strach ze tohle nikdy neskoni a nebude moct nastoupit ani do MŠ. Myslite si ze maly trpi separačni úzkosti a co bych s tim mohla delat aby to nejak odeznelo. Mockrat Vam dekuji. S pozdravem Vladka
Dobrý den, Vlaďko,
děkuji za dotaz, ale především za to, že se snažíte vnukovi nahradit všechno, o co byl v prvních měsících života ochuzen.
Dobrá zpráva je, že se i přes nepříznivý start do života v emocionální oblasti správně vyvíjí a důkazem toho je právě vámi popisované chování chlapečka, které jste správně označila za separační úzkost.
Separační úzkost je pro vývoj dítěte velmi potřebné období, které nám ukazuje, že dítě dokázalo navázat vztah s nejbližším člověkem, což je velmi důležité pro jeho další zdravý vývoj.
Separační úzkost se obvykle dostavuje trochu dříve než ve 20 měsících, ale není nijak neobvyklá ani v tomto věku, navíc, když přihlédneme k tomu, že v dřívějším věku neměl vnuk vhodné podmínky k tomu, aby si takový blízký a bezpečný vztah k pečující osobě mohl vytvořit.
Přesto, že separační úzkost je důkazem toho, že je vývoj chlapečka na dobré cestě, jedná se především pro vás o náročnější období.
Dítě vyžaduje více vaší přítomnosti, více trpělivosti, více kontaktu s Vámi, více všeho. Vy jste teď ta jediná osoba, kterou potřebuje a ostatní ustupují do pozadí. Je třeba ostatním dětem (případně i dalším osobám) citlivě vysvětlit, proč malý potřebuje teď hlavně vás a ostatní odmítá. Neznamená to, že nikoho jiného nemá rád, jen teď potřebuje mít nablízku vás, jako tu nejdůležitější osobu, která mu nikam nezmizí a neopustí ho, obrňte se trpělivostí a vnukovi dávejte tolik pozornosti, co to jen jde. Starším dětem zkuste vysvětlit, že i ony mají za sebou toto období (i když třeba ne tak bouřlivé), popište jim, jak to teď bude nějakou dobu probíhat a vysvětlete jim, že vnuk se teď učí, že k vám do rodiny patří. Když Vám s tím starší děti pomůžou, zvládnete toto období společně lépe. I když je to náročné, věnujte jim dostatek času, je pravděpodobné, že můžou na vnuka žárlit a cítit se jím ohroženi.
Se separační úzkostí není třeba bojovat, jen ji přijmout jako přechodnou záležitost, která odejde stejně tak, jako přišla.
Věřte, že podlaha na umytí nějakou dobu počká, oběd jde uvařit přinejhorším i s dítětem v nosítku na zádech:-) a pohlazení se najde pro všechny děti.
Čím více se vnukovi teď budete věnovat, tím lépe období zvládne, získá potřebnou důvěru v to, že jste tady pro něj, nikam mu nezmizíte a on se bude moct dále spokojeně vyvíjet, postupně se zase pomalinku osamostatňovat, prozkoumávat svět a "pupeční šňůru" prodlužovat.
Zde více informací k tématu:
https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/separacni-uzkost
Přeji hodně radosti a trpělivosti se všemi vašimi dětmi :-)
Míša
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat ohledně agrese u dítěte. Naše holčička 20 měsíců, se poslední 2 měsíce hrozně vzteká a bije nás i děti v okolí. Nevím právě jestli v tomto věku už to nějakým způsobem mám řešit odborně. Já už se stydím i chodit na písek, do herniček a zvát domů kamarádky s dětmi. Dcera pokaždé v herničce někoho plácne po hlavě rukou nebo jiným předmětem. Ještě chápu, když si hraje např u kuchyňky a někdo si tam přijde hrát a ona ho tam nechce, tak jak neumí mluvit, používá sílu, vím že to není dobře, ale to bych ještě pochopila, ale ona to dělá i jen tak. Na veřejnosti jí vynadám a vysvětlují že to nesmí, že musí "malá" nebo jí odvedu pryč. Nikdy jí neplácnu po ruce, když se vzteká a mlatí do nás po nějakém zákazu, tak jí spíše ty ruce chytneme a snažíme se v klidu jí vysvětlit, že to nesmí, že to bolí. Bohužel se to stupňuje a stává častěji. Moc děkuji za odpověď
Dobrý den, na podobný dotaz již paní doktorko odpovídala. Její odpověď si můžete přečíst zde: https://www.babyonline.cz/poradna/agresivita-u-dvouleteho-ditete/1253, https://www.babyonline.cz/poradna/maly-zlobil%3A%29/1355.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den,mám 27 měsíční holčičku, spíše tišší typ, se kterou nikdy nebyl žádný větší problém, byla vždy hodná a víceméně poslušná. Cca kolem června (ve 22 měsících) dokonce již přestala nosit přes den plenu a krásně si zvykla na používání nočníku a wc. Na začátku července jsme se odstěhovali mimo ČR. Na přelomu září/října jsme se vrátili na 3 týdny do Čech a právě v této době jsem začala vnímat změny jejího chování. Začala se více vztekat až mít hysterické záchvaty. Předpokládala jsem, že to souvisí s obdobím vzdoru v tomto věku. Po návratu do US se to zlepšilo, skoro bych řekla ustalo, avšak nastala jiná změna. Po odpoledním spánku se nepravidelně začala budit s velkým brekem, kdy bylo těžké ji uklidnit a trvalo to třeba až 20min. Od listopadu až prosince začaly přibývat dny, kdy nespala po obědě. Do té doby používala na spaní dva dudlíky, přes den jen občas na uklidnění. O Štědrém dnu je odevzdala Ježíškovi výměnou za dárky. Od té doby krásně usíná do 5ti minut (dříve jsme s tím také trochu bojovali), i když musíme sedět u postýlky a držet za ruku dokud neusne. Začali jsme však dávat dříve kolem 19h, jelikož je po celém dni večer už naprosto hotová. O Vánocích jsme měli návštěvu, kamarády s 18ti měsíční holčičkou, která byla častěji plačtivá, během noci i během dne. Nechali jsme jim dcery pokojíček a přestěhovali její postýlku dočasně k nám do ložnice. V průběhu této doby se začala častěji budit v průběhu noci, plakat a nebyla k uklidnění. Po jejich odjezdu a návratu do pokojíčku se to na chvilku docela zlepšilo, i když za večer a noc k ní stejně musíme jít cca 5x. Stačí vždy přijít, pohladit, chytnout za ručičku, ona si sama lehne zpět a zase spinká. Toto se děje v první části noci zhruba do půlnoci. Po půlnoci nastává druhá fáze...nebudí se zde tak často, ale když se vzbudí, většinou už nepomůže jen chytnout za ručičku, sice si lehne zpět do postýlky a je ráda, že jsme u ní, ale za boha nemůže zabrat...takhle sedím u její postýlky i třeba 2hodiny...a jelikož jsem nyní těhotná v posledním trimestru (termín polovina března), je to pro mě více než náročná situace. Nutno podotknout, že zároveň začala odmítat tatínka a všechno musí dělat maminka...takže aby mi pomohl manžel a šel ji občas uklidnit on - nelze. Někdy trvá na tom, že chce jít k nám do postele. Nejdříve jsem nechtěla, aby si na to zvykala a proto sedávala u její postýlky, ale nyní to už nedávám fyzicky ani psychicky, tak si ji vezmeme k sobě...kde se však děje naprosto to samé...než usne, trvá to až 2 hodiny, neustále se obrací ze strany na stranu, hodně se tulí a pusinkuje. Pokud se dospí u sebe v pokojíčku, většinou se budí velmi brzy, kolem 5:30 a pak už spát nechce, u nás v posteli vydrží cca do 7 někdy i 8h, záleží na tom, v kolik hodin se probudila v noci a v kolik opět usnula. To znovu neusnutí se děje tak 4-5 nocí z týdnu. V různých článcích jsem se dočetla o nočních můrách a děsech a symptomy a průběh mi na to sedí a dost mě to vyděsilo. Tak jsem se chtěla poradit co s tím? Co byste mi doporučila? Už opravdu nevím co dělat...odpolední spinkání, ač vypadá unaveně bojkotuje, i když jí příležitost dávám a pravidelně spolu chodíme do postele a čteme pohádky a na noční probouzení a znovuusínání jsem krátká. Obojí je pro mě velmi náročná situace, ráno se budím nevyspalá a bez energie. Před narozením druhého dítěte jsme ji také přihlásili do školky na dvě dopoledne 2,5h pro začátek, aby si zvykla. Začíná teď v únoru. Nechtěla jsem, aby to bylo až po narození druhé dcery a ona se tím cítila odstrčená. Myslíte, že na ni těch změn v poslední době bylo moc? Myslíte, že by školka mohla pomoci? Budu moc ráda, za každou radu.
Dobrý den, za popisovanými potížemi vaší dcery s největší pravděpodobností stojí skutečně příliš mnoho změn realizovaných v krátkém časovém období - dudlík, cestování zřejmě s časovým posunem, dočasná změna místa pro spaní, konec odpoledního spánku, vaše těhotenství a případné změny ve vašem chování ať už uvědomované a objektivní (nemůžete dceru tolik zvedat a nosit, můžete být unavená a podrážděná) nebo nevědomé. Noční můry a děsy se sice u malých dětí mohou vyskytnout, avšak vámi popisované projevy jim příliš nenasvědčují. Vaše dítě má daleko spíše rozhozený rytmus včetně toho spánkového. Do situace vstupují ještě další vývojové vlivy - pravděpodobně počínající období vzdoru, menší potřeba spánku přes den. Můžete se snažit o zajištění co nejstabilnějšího prostředí včetně stabilního místa ke spánku a způsobu ukládání. V nastaveném uspořádání je potřeba vytrvat delší časové období (např. minimálně 14 dní), aby se mohl projevit efekt opatření. Není proto dobré, že pokud se objeví potíže s usínáním měnit dceři místo spaní. Sama také píšete, že ani ve vaší posteli lépe nespí. Rozhodněte se tedy kde chcete nebo preferujete, aby dcera spávala, a tam ji stabilně ukládejte. Můžete u ní zůstat a držet ji za ruku než usne, ale pokud to nepřináší očekávaný efekt, nemá smysl u opatření vytrvávat. Můžete naopak zkoušet nechat dceru usínat samotnou, nebo jen v nějakých intervalech za ní přijít, aby cítila váš zájem a blízkost. Pokud budou potíže přetrvávat i nadále do předpokládaného nástupu dcery do školky, pak bych vám doporučila kontaktovat nějakého odborníka nejlépe dětského psychologa k odborné radě a pomoci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, mám holčičku starou 5 a půl měsíce. V posledních dvou týdnech začala dělat opakující se pohyb pravou rukou, je to rytmické bouchání až jakoby tik, vypadá že ho dělá bezmyšlenkovitě, zhoršuje se to při únavě nebo stresu. Poslední dobou se mi to zdá ještě častěji, vleže na bříšku bouchá nataženou ručkou před sebe pěstičku zatnutou, vleže na zádech bouchá do sebe nebo za sebe, občas to dělá i při kojení a to pak bouchá do mě. Je to podle vás něco, co bychom měli raději co nejdříve řešit s lékařkou nebo stačí na pravidelné kontrole (máme ji za cca 3 týdny)?Děkuji za Váš čas.
Dobrý den, opakující se pohyb pravé ručky, jak jej popisujete, nemusí znamenat nic závažného. V tomto věku jde většinou o bezděčné pohyby, doporučuji při kojení dítě přidržovat tak, aby ručkami nemohlo volně pohybovat, dále sledujte, jak uchopí hračku (např. chrastítko ), levou i pravou rukou, zda nemá trvale zaťatou pěstičku, jak se pohybuje při převalení na bříško apod. V každém případě je na místě kontrola ošetřujícím dětským lékařem dříve, než máte domluvenou další preventivní prohlídku. S pozdravem MUDr. Ludvíkovská
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, chci vas poprosit o radu. Jeste cca pred 14 dny nam dcera spala v noci 5-7 hodin v kuse. Po ockovani hexavakcinou se to ale zhorsilo a budi se nam po 1-2 hodinach, dnes v noci, jakmile byla v postylce, tak dokonce po pul hodine. Doktorka tvrdi, ze kdyby to bylo ockovanim, bude neklidna i ve dne, coz neni, a ze mame davat na noc kasi. Vecer zkousime kasi, pak musi mit prso a stejne za 1-2 hodiny je vzhuru. Jakz takz spi akorat u me v posteli, ale prisata k prsu. Dceri ted bude 7.1. 5 mesicu. Dekuji za kazdou radu
Dobrý den, potíže vaší dcery se spaním by skutečně neměly souviset s jejím očkováním, v souladu s tím, co vám řekla vaše paní doktorka, i když přechodně očkování (či spíše bolest po něm) mohlo spánek dítěte narušit. Daleko spíše se u vaší dcery jedná buď o projev vývojového spurtu, kdy roste a prudce se vyvíjí a má potřebu většího příjmu energie a tvorba mateřského mléka se tomu pozvolněji přizpůsobuje, nebo jí také mohou začít růst první zuby. Období růstu zubů může být zejména u citlivějších dětí spojené s poruchami spánku a případně i jídla. Časově se toto období zřejmě shodlo s dobou očkování. Přistupujte k dítěti klidně, dodržujte zaběhnuté rituály a návyky. Změny dosavadního spánkového režimu či ukládání nejsou vhodné a dítě, které je samo o sobě rozhozené ještě více zneklidňují. Zejména pokud se jedná o růstový spurt, tak potíže samy odezní s tím, jak se tvorba mateřského mléka přizpůsobí požadavkům dítěte (může to trvat několik dní). Pokud se jedná o zuby, pak mohou potíže se spánkem přetrvat déle do objevení prvních zoubků.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý večer. Chtěla bych vás poprosit o radu ohledně strachu mého dítěte. Před pár dny jsme se s našim 3 letým chlapečkem dívali na pohádku Tři Veteráni a zalekl se dlouhého nosu princezny (okamžitě jsem pohádku vyplnuli, protože začal moc plakat) a od té doby o něm pořád mluví a bojí se a pláče, bojí se jít spát, sotva řekneme slovo spát tak začne se strachem v očích hodně plakat a nechápe, že to byla jen pohádka a není to realita. Nevíme jak mu pomoct nemáte nějakou radu? Předem moc děkujeme za cokoliv.
Dobrý večer, Markéto,
píšete, že Vašeho chlapečka vylekal všetečný nos princezny Bosany a od té doby na něj vzpomíná a také má obavy z usnutí. Je pravda,že takto malé děti nemají ještě rozvinutou schopnost rozlišovat fantazii a realitu, častěji se tedy stává, že se nějaký ten zážitek třeba z pohádky, může promítnout do nočních strachů.
Malé dítě jde proto těžko přesvědčit o tom, že něco není "doopravdy", ale jenom "jako". Spíš bych zkusila situaci odlehčit, pokud by o tomto zážitku měl sny ještě potřeba mluvit, ukázala bych mu třeba vysavač, kterého není třeba se bát, s tím, že Bosanin nos byl podobný, byl zvědavý, všude se chtěl podívat, všude "čmuchal", ale byl hodný, nikomu neublížil...Že podobný nos mají sloni, tím si podávají jídlo...Udělejte si z toho legraci. A nakonec - nos přece zmizel, když princezna snědla hruštičku...:-)
Samozřejmě to neznamená, že syn nalezne v Bosanině nosu zalíbení, možná bude mít obavy dále, ale věřím, že to nebude trvat dlouho a nepříjemné vzpomínky překryje něco příjemnějšího.
Nevím, zda večer vyprávíte synovi pohádky, pokud ne, tak moc doporučuji. Mám dobrou zkušenost hlavně s těmi, co si rodiče sami vymýšlí, to se pak do nich dá krásně zakomponovat podle potřeby ledacos, co se týká dítěte samotného, třeba jeho zážitky, co prožilo pěkného, připravit ho na to, co ho čeká (třeba návštěva mateřské školky, paní doktorky), popovídat o tom, proč si uklízet hračky/ oblékat se/chodit na nočník...:-D nebo případně se dá povykládat pohádka i o tom, že se někdo něčeho bojí (samozřejmě s dobrým koncem)..
Zkuste večerní rituál nějak zpříjemnit, nezmiňujte přes synem spánek, ale spíše zdůrazněte, že se spolu třeba podíváte na hvězdy, které ho v noci hlídají, aby se mu dobře spalo a pak si řeknete pěknou pohádku. Můžete mu rozsvítit nějaké malé světýlko nebo dát nějakou hračku, která bude spát s ním a bude na něj dávat pozor.
Přeji synovi klidné spaní a hezké sny.
Míša
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den paní doktorko, chtěla jsem se zeptat kdy mizí hledací a sací reflex. Můj syn má nyní 6,5 měsíce a stále u něj pozoruji silný hledací a sací reflex. Je to normální? Případně co to může predznamenavat ? Děkuji za odpověď.
Dobrý den. Tyto reflexy postupně mizí do 1 roku, zatím se nestresujte.
Pro akci je nutné přihlášení