Dobrý den, kvuli vsemoznym nazorum z internetu mam pochybnosti o tom, jak vubec usmernovat male dite. Přijde mi, ze placnuti jen dnes snad tabu. Syn (16m) je velmi pohodový, chytry, ale obcas rad provokuje a zazlobi. Shazuje veci z jídelního pultíku, lomcuje se sklenenou skrinkou atd. Kdyz mu reknu jen "nenene, tytyty, to nedelej", dost casto se směje a mysli si, ze to je hra. Nebo jen provokuje. Opravdu staci dokola vysvetlovat mirnym hlasem a přenést ho jinam, nebo je na miste zvysit hlas a treba i jemne pres rucku placnout? Podotykam, ze syn neni zadna citlivka a urcite by kvuli tomu nebrecel. Lasku a zájem mu jinak davame najevo neustále :)Moc dekuji za tipy!
Dobrý den, ohledně výchovy dítěte včetně používání fyzických trestů dnes panuje velmi mnoho rozporuplných názorů. Obecně fyzické tresty nelze schvalovat, jsou většinou projevem selhání rodičovské autority. Avšak v některých případech může být menší plácnutí nejlepším signálem, kam až dítě nemůže zajít. Může jít i o situace život dítěte ohrožující (vběhnutí do silnice, hra s elektrickými kabely apod.). Platí také pravidlo, že menší plácnutí zanechá na dítěti menší stopy a méně ho poznamená, než například propracované psychické týrání (kdy tělesné tresty nejsou použity), např. nemluvení s dítětem, ignorování dítěte, nadávky, vyhrožování, strašení apod. Doporučila bych vám k přečtení knihu pan psychologa Lemana - Do pátku bude vaše dítě jiné, která se mi dostala nedávno do rukou. Pan psycholog prakticky radí, jak řešit jednotlivé výchovné situace a vyjadřuje zde i svůj názor na používání fyzických trestů, se kterým se v podstatě ztotožňuji. Možná se také dozvíte, jak účinně vychovávat dítě i bez zvedání hlasu. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, syn (nyni 16m) nikdy nebyl velký jedlik. Ne ze by trpel nechutenstvím, ale spis ho bavi akce nez sezeni u jidla. Cca pred mesicemu rostly stolicky, pri pohledu na jidlo brecel a nechtel nic jist, jen mleko nebo okurku a chladive veci. Nechteli jsme, aby hubnul, trvalo to několik tydnu, a tak jsme mu zacali pouštět u jidla Krtecka, vždy se uklidnil a jedl relativně pekne. Nyni uz zuby presly, ale Krtecka vyzaduje dale. Je to problém? Mame to resit razantně, vyhladovenim, nebo z toho vyroste? Stejne bych ho musela rozptylovat jinak, jidlo ho ted prostě nebavi a ma jen par oblíbených jidel:(Moc Vam dekuji za radu!! Hezký den.
Dobrý den, zvykat dítě na pouštění televize u jídla není zrovna optimální. Preferovala bych klidné prostředí, nabízet jídlo u stolečku, pokud dítě odmítne, tak jej nenutit. A to ať mu rostou zuby nebo ne. Zdravé dítě opravdu hlady neumře a pokud jeho vývoj probíhá normálně, tak se není čeho obávat. I když by došlo k menšímu poklesu tělesné hmotnosti (konzultujte případně s pediatrem). Jídlo se jinak snadno může stát prostředkem manipulace s rodiči a s okolím, může se vyvinout nechutenství, či jiné potíže s příjmem potravy (televizi přeci jen nemáte k dispozici vždycky, nemají ji ve školce, atd.), což dítěti ve výsledku škodí. Samozřejmě televize u jídla je lákavá a dítě se jí bude dožadovat, počítejte s tím, že odvykání tomuto zlozvyku pro vás i dítě bude náročné. Nabízejte pestrou a vyváženou stravu, ale neznepokojujte se s tím, že některá jídla dítě odmítá. Chutě dítěte se vyvíjejí a co odmítá nyní, tak může mít později rádo. V knize pana psychologa Lemana - Do pátku bude vaše dítě jiné, kterou jsem nedávno četla, jsou popsány praktické rady, jak se zachovat v různých situacích a je zde věnován prostor také stolování včetně praktických návodů, jak postupovat. Doporučuji tedy pro inspiraci. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den paní doktorko, znovu se na Vás obracím s radou,již před nějakou dobou jsem vám psala ohledně vývoje řeči u mého syna,který v 1,5 roce téměř nemluvil,pouze žvatlání,ukazoval a jen základní máma,táta.Radila jste počkat cca půl roku a pak kdyžtak konzultovat se svým pediatrem.Nyní má syn 25 měsíců a je to pořád stejné,žádná nová slova,věty vůbec..Jediný posun je v tom, že přidal zvuky-houkání aut,pár zvuků zvířat,jinak pořád jenom ukazuje.Nyní zkoušíme znakování,ale zatím to úspěch nemá.Své doktorce jsem o tom říkala a ona mi na to řekla,že počkáme do 3leté prohlídky,že kluci jsou v mluvení pomalejší. Zajímalo by mě, jestli jste se s takovými dětmi setkala a jestli do budoucna nebude mít nějaký problém nebo poruchu. Trochu se bojím,mám známou, které syn ve 2 letech také vůbec nemluvil a teď musí chodit na nějakou speciální základní školu,protože je pomalejší i s učením (nevím jakou má přesně poruchu). Děkuji Vám za odpověď a snad mě trochu uklidníte..
Dobrý den. Ano, jsou děti, které se rozmluví až ve 3 letech, ale pokud máte strach, požádejte o neurologické vyšetření.
Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, mám syna 21 měsíců. Extrémně živý,neposlušný,vztekly.. Jsou situace když už si nevím rady s vyloženě si pobrečim už je toho hodně... Tak například jedeme v autě a když neodbočim kam chce zrudne a dostane záchvat vzteku, nebo když rano vstáváme do školy se starším synem (8let) tak scény na celý barák protože se musí oblékat, na odrazedle venku když to řeknu narovinu vyloženě mě má u dupy a ujizdi nereaguje na volání ani když zvednu hlas..dnes přímo mi udělal to samé a ještě k tomu klickoval po parkovišti mezi auty..nahanela jsem ho strachy bez sebe a nemohla jsem ho najít a pak se divam a 4 auta stojí protože malý si to straduje před nemá po cestě,tak jsem upustila nákup a rychle ho stáhla z cesty,ridicum jsem se omluvila..Zacal se vztekat ale jakým stylem??????? uplne mi dával najevo co si to dovuluji, dostal na prdel prostě jsem to už nezvládla...a během dne i 3x takové výlevy..vim ze to je asi obdobi ale já už jsem zoufalá už jsem přemýšlela jestli nemá nějakou poruchu nebo nějaké tabletky na uklidnění...Jsou to extrémy co dokáže dítě které nemá ještě ani 2 roky...
Dobrý den, syn může prožívat silnější období vzdoru, o kterém se dá najít mnoho informací například i na portálu Babyonline, takže bych zde více nerozebírala. Podle vámi popisovaných silných projevů chování a afektivní lablity vašeho syna se však také může skutečně jednat o projev nějaké poruchy typu ADHD, poruchy autistického spektra apod. Vzhledem k nízkému věku vašeho syna však diagnostika potíží bude velmi obtížná, ne-li nemožná. Poraďte se prosím s vaší praktickou dětskou lékařkou, která vás může odeslat na nějaké odborné lékařské např. psychiatrické vyšetření. Ke zvážení je také provést podrobnější vyšetření chlapce, zda za jeho chováním nejsou nějaké zdravotní příčiny (např. alergie, chybějící vitamíny apod.). Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení