Všechny dotazy

Dobrý den, me 9týdenní holčičku. Přes den doma špatně usíná a když usne spí jen chvíli. Chodíme s ní tedy ven v kočárku spí dlouho. Večer když se chystáme jít všichni spát malá začne hrozně plakat, je nakrmená, přebalená, vykrkaná a má měkké bříško. Trvá to už asi 4 den a už si nevíme rady jestli je všechno v pořádku. Pláče asi 20minut a pak klidně usne. Jak zlepšit její spánek přes den? a jaké můžou být důvody nočního pláče? Děkuji

Dobrý den, mám dotaz ohledně chování 6ti leteho syna. S jeho otcem již přes rok nežiji. Když jsme byli spolu, tak na mě její otec křičel, když se mu něco nelíbilo a tak jsme odešli a Kubík to bral tak, že je to dobre, že už na mě taťka nebude křičet. Nevím zda to s tím souvisí, ale teď jsme s bývalím přítelem relativně v pohodě a Kubík mi říká ať se nastehuju zpět k taťkovi, že uz na mě nebude křičet. Sám Kubík teď začal být agresivní když se mu něco nelíbí. Začne se vztekat, kopat a nezvladatelne křičet, že mu musim nařezat aby se uklidnil. Sama už na to nemám nervy a dnes už mě na toto chování upozornila i paní učitelka ve školce. Prosím o radu jak se v takovýchto situacích chovat? Budeme asi muset navštívit psychologa, protože já už to nezvládám. Také se bojím, že až o tom řeknu jeho otci, začne mi vyčítat, že je to moje vina, že jsem odešla. Prosím jaký na toto chování máte názor? Moc děkuji za radu. Míša

Dobrý den,Můj syn ( 14 měsíců) dlouhodobě méně jedl a teď začíná mít i špatné stravovací návyky. Z porodnice jsme si přinesli domů přikrmovaní UM, protože málo přibíral, ty jsme ale brzy zahodili, vše se samo upravilo a přibíral hezky, po šestinedělí bojkotoval 2 měsíce kojení, což byl pro nás všechny celkem stres, období jsme ale ustáli. Pak jedl hezky a do půl roku přibíral relativně normálně. Od půl roku ale přibíral méně a méně než by měl, na roční prohlídce měl 8,9 kg ( porodní váha 3,34kg). Postupně více a více u jídla zlobil, nabízela jsem mu různá jídla- na lžičku, jídla co si mohl dát sám do pusinky... na oběd jsem měla vždy 2 další varianty jídla v záloze, pro případ, že by nabízené odmítal. Začal si postupně u jídla hrát nejdříve se lžičku, postupně s dalšími předměty na stole až jsme se dopracovali do fáze, kdy se chce téměř u každého jídla něčím zabavit a i tak sní sotva půlku porce. Ač se ho snažíme do jídla nenutit, postupně začíná odmítat i svá oblíbená jídla. Nerada bych, aby naše společné stolování byl věčný boj. Je mi jasné, ze jsme se do této situace mimo jiné dostali sami, postupným “zabavováním” dítěte u jídla. Ráda bych se zeptala, jak ideálně postupovat, chceme-li se toho zlozvyku zbavit - udělat radikální krok a říci si, že když nejí, tak nejí asi nedokážu, protože je celkem hubený a má také málo železa ( naše pediatrička nám řekla, že na léky to zatím není, ale ze by měl jist více hovězího masa a červené řepy- což už tak není vždy jednoduché). Také bych se rada zeptala, jakých případných chyb se máme vyvarovat my rodiče? Děkuji za odpověď. Marie

Dobrý den,mám problém s mým 4 letym synem a školkou... Který bohužel již nevím,jak řešit. Už rok chodí do školky,ale loni jsme bohužel chytli snad každou nemoc,takže docházka byla taková,ze 3 týdny školka,14 dnů doma a tak stále dokola,pak prázdniny letní měsíc,pak možná chodil měsíc a zase různé nemoce. Za loňský rok jsme měli 3x antibiotika,stále chřipku,menší nemoce jako rýma a kašel,do toho občas horečky,dokonce sedmou nemoc,střevní chřipku. Ze všeho jsme se dostávali stále 14 dnu. Abych to zkrátila,snad každá nemoc u něj trvala pres týden. A ted k věci. Oba s přítelem pracujeme a zatím jsem rada,ze pres stálou obsenci v práci,my drží místo,pro me v super práci,kde mám jen ranní,volné víkendy. Ale jak říkám,již rok trvají stále dokola nemoce malého a já už jsem z toho dá se říct vyřízená a to same i můj zaměstnavatel. Chápu,ze pokud se dostane do školky určitě nebude jen zdravý. Ze si tím projde každé dítě,ale tohle už je pro me extrém. Dáváme různé vitamíny,doplňky stravy,atd..Hlavní problém všeho je podle me docházka do školky. Malý tam prostě nechce. Nejlepší den ma patek. Protože ví,ze další den se už nejde. Já vstavam do prace ve 4 ráno,a často se stane,ze se vzbudí v noci a pláče,ze pojede radši se mnou do prace,ze nechce do školky,prostě vše možné,jen aby tam nemusel. Na psychiku mou i přítele to nepřidá. Vodí ráno malého do školky on a tohle třeba i 3x v týdnu je vyčerpávající pro nás pro všechny. Večer usiname s tím,ze malý stále dokola opakuje,ze do školky zítra nechce,mami prosím,já už tam chodit nebudu a tak bych mohla pokračovat do nekonečna.Bavila jsem se o tom a učitelkou... Říkala,ze je to na něm hrozně vidět,ze se mu tam nelíbí,že se ptá,kdy přijdu,když je patek všem říká,ze už zítra nejde. A ze je možné,ze i ty nemoce si takzvaně hýčká,vyvolává si je,protože ví,ze pak bude se mnou doma. Ze ma oblíbené dva kamarády se kterými si hraje nejvíc,ostatní odmítá,ale jakmile si ten s jeho dvou kamarádů jde hrát s někým jiným,bere to jako zradu a stáhne se do sebe. On je prostě z te školky šíleně vystresovany a ma šílenou radost,když je nemocný,i když to znamená,ze budeme zavřeny doma a někdy i v horečkách. Mluvili jsme o tom s nim,i s učitelkou,nikdo mu tam neublizuje,naopak se snaží ho zapojovat. Když pro něj přijdu,říká,ze to bylo dobrý,jak si hráli,byli venku,ale ze už další den zase nechce jít. Už si nevíme rady,a ohledně i tech nemoci,bych to chtela nějak změnit,a proto i zadam o vaší radu a uvítám cokoliv. Moc děkuji za odpověď,at už je jakákoliv. Je nam ho šílené líto,ale ustoupit nechceme a rádi bychom,aby chodil do školky aspoň zčásti tak,aby si nemyslel,ze je to snad za trest. Kolikrát pláče a i se mu zvedá žaludek,asi proto,aby druhy den nemusel jít. Jak říkám,jsme v koncích. Moc děkuji i za vypsání se ???? L.

Dobrý večer,mám dotaz. Mému synovi jsou dva roky. Syn se narodil ve 33 tt (což tedy nevím, jestli může mít nějaký vliv), od narození je velmi neklidný, vzteklý a špatně spí.Je hodně aktivní, chvíli neposedí, pořád s ním šijí všichni čerti. Kromě hudby a aut ho nic nezajímá, u ničeho nevydrží.Občas mě napadá a i mé okolí, jestli netrpí ADHD. Samozřejmě vím, že je brzy na nějaké diagnózy a hlavně nejsem lékař. Spíš jde o to, že jsem chtěla popsat alespoň trošku, jaký je.Poslední dobou ale začal být velmi agresivní vůči dětem. Chodíme často do dětských center, stýkáme se jinými dětmi, aby byl v kolektivu. Z ničeho nic začal děti fackovat, mlátit je hračkami, agresivně strkat, brát jim vše, co mají v ruce. Není v tom žádné přetahování o hračky. Například se kloužou na klouzačce, smějí se a syn se zastaví a vlepí holčičce facku, až spadne na zem. Kolem jiné zas šel, vzal hračku a praštil ji po hlavě.Je pravda, že má svoji hlavu a občas mu člověk musí něco říct i víckrát, aby začal spolupracovat. Takže zvyšuji často hlas a občas dostane i přes ruku, když domlouvání nepomáhá. Ale nebiji ho hlava nehlava, aby si myslel, že je to v pořádku a tudíž mlátil i děti. Já vůbec nevím, jak na něj, úplně se změnil.Snažím se mu to vysvětlit, že nesmí ubližovat a když už to během chvíle udělal několikrát, tak jsem mu dala přes zadek. Ale nepřijde mi to správně, řešit agresi agresí.Ale když se mu to snažím v klidu vysvětlit nebo zakricim, je mu to jedno, nemá čas poslouchat, absolutně nereaguje, je až chladný. V danou chvíli neprojeví žádnou emoci.Prosím, jak to řešit dále? Jak reagovat na takové jednání? Nemůžu přeci jen sedět a koukat, jak ubližuje ostatním dětem.Děkuji za odpověď.

Dobrý den, můj dotaz se týká mé mladší dcery. V lednu měla 3 roky a občas se pokakává. Jednou a někdy i 3 krát za týden. Někdy ve školce, někdy doma a někdy když jsme třeba venku. Někdy dost a někdy si jen tak prdne s rosou.Tvrdí, že to nestihla. Spíš vypadá, že je jí to jedno. Nevím co s tím... naše doktora říká, že je ještě malá... Ale už to tak trvá od jejich 2 let. Kdy nechtěla nosit plenku. Tak jsme učili. Na záchod chodí sama a většinou si teda volá...Dáváme rano i chlorellu na podpoření trávení... kaká někdy i 3 krát za den a i tak si druhý den do 15 hod prdne i s rosoun nebo někdy pokaká.Ale když se jí ptám, jestli ví co má dělat, když se jí chce kakat tak vše ví, je to takovy malý rozumbrada, upovídané... jsem zoufalá. Mám obavu, aby bylo vše v pořádku a taky aby mě ji kvůli tomu nevyloučili ze školky.

Dobrý den,Mám dcerku, 24 měsících starou.Od věku 19 měsíců chodila do mini-skolicky , takového spíš klubíku, kde bylo maximálně 6 děti. Chodila.tam.ze začátku 2x , pak 3x týdně na dopoledne, jen do oběda. Tento klubík byl součástí mateřského centra.Zároveň "teta", která byla zároveň moje spolužačka že školy a jak ní měla bezmeznou důvěru.Dcera od první návštěvy neměla s tímto klubikem absolutně žádný problém, nikdy při předávání neplakala, ani ten první den. Byla tam spokojenáV polovině ledna jsme ji přeřadili do "velké školky", což je budova hned vedle, se sdílenou zahradou, a spadá pod stejnou majitelku (paní ředitelku) jako mateřské centrum.Důvodem proč jsem ji tam přeřadila bylo, že jsem chtěla aby tam eventuálně začala spát a byla by tam cca do 15h (tato možnost v klubíku nebyla).Ale ukázalo se, že to byla nejspíše velká chyba.Dcerka která předtím v podobné situaci nikdy neplakala (na hlídání byla zvyklá už od miminka buď babickami a či jinými tetami, občas na pár hodin chůvami), už od prvního dne úpěnlivě pláče při předávání a prosí mě že chce "se mnou pryč".Je to teď už 3 týden co to tam zkoušíme, ale zatím brečí každé ráno.Tety mi tvrdí,že brečí jen ráno ,tak 10-20min a pak už ne ,ale já si nemůžu pomoct a nejsem si tím jistá..jednou jsem tam volala po asi 30,možná 40min a stále jsem ji slyšela v telefonu jak brečí (za mámoooooou) a na to mi řekli že ale.nebreci v kuse, že se vždy uklidní na chvíli a pak třeba až za chvíli znova pláče.Nějak nevím jak se k tomu mám postavit.Na jednu stranu chápu, se je to pro dceru změna, se kterou se potřebuje vyrovnat, na druhou stranu mě šíleně drásá srdce, když už doma a v autě brečí, že do školky nechce a že chce být se mnou doma.Ptala jsem se už minulý týden majitelky, jestli bych mohla vrátit dceru do toho kliniku,kde byla spokojená, ale ta mě přemlouvala ať to tak rychle nevzdávam , že by jsme v tom mohli dceři udělat ještě větší zmatek.Já ale nevím, nejradši bych ji vrátila tam kde byla a nechala to tak. Hold spaní by se třeba ještě půl rok az rok nekonalo (potřebovala jsem čas na učení, dodělávám si školu, ale vždy můžu v nejhoršim objednat chůvu domů, jen jsem chtěla aby byla dcerka s dětmi v kolektivu,myslela jsem že to pro ni bude lepší. ) Ale teď nevím. Dcerka teď (po změně školky) začala hůře reagovat i na.hlidani babičkou, která ji vždy předtím hlídala.Nejradši by byla jen se mnou a já bojuji s myšlenkou jestli ji nevzít domů úplně.Prosím za váš názor.

Dobrý den,Chtěla bych Vás poprosit o radu. Jsem babičkou dvaceti mesíčniho vnuka,kterého mám již sedm mecisu ve své péči. Vnouček byl v desíti mesicich svého věku odebrán matce a po dobu čtyř mesíců umísten v chovánku (nez proběhl soud a maly mi byl svěřen do péče). Po tuto dobu čtyř mesícu jsem vnuka navštěvovala a brala si ho na vikendy domu (jeho matka bez zajmu). Po te mi byl vnuk svěřen do péče a od te doby sme pořád spolu. Vše bylo v pořádku, bohuzel posledních čtrnact dní sleduji zmeny v chování. Malý má neustálou potřebu nošení v náruči prakticky trictvrtě dne ho pronosím, když ho nechci pochovat(vařím,vytírám podlahu..) spusti histericky plač, když ho chce utišit a vzít do náruči muj syn 13let tak nechce křičí mami a natahuje na mě ruce začne se válet po zemi a nekolikrát jsem si všimla jak schválne bouchá hlavičkou do podlahy nebo o zed. Samozdrejme ho chovam jak jen to jde ale je to hrozne vycerpavajici . Další vec je ze me nikdo z mich deti nemuze ani obejmout nebo chytit za ruku vnoucek je okamzite zacne odstrkovat se slovy pa ,pa a hned ho musim vzit a on me objima a pevne tiskne. Proste porad musi byt s semnou a nejlepe v narucí. Muzete mi vysvetlit jeho chovani? Mam strach ze tohle nikdy neskoni a nebude moct nastoupit ani do MŠ. Myslite si ze maly trpi separačni úzkosti a co bych s tim mohla delat aby to nejak odeznelo. Mockrat Vam dekuji. S pozdravem Vladka