banner

Vývoj dítěte - poradna

Celkem 377 zodpovězených dotazů

Pro tuto akci se musíte přihlásit

Zodpovězené dotazy

Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně mé nyní 16m staré holčičky. Narodila se s vrozenou srdeční vadou, odoperovanou ve 2m života. Pooperační stav je optimální, bez potíží, prospívá. To co mě trápí, je její vývoj, jelikož prohlídka u našeho pediatra a test M-CHAT nás čeká až za 2 měsíce. V prvním roce jsem s ní intenzivně řešila motorický vývoj - a to lezení. Navštěvovaly jsem 3 fyzioterapeuty, nakonec se rozlezla přesně v 10m. Do té doby byla cca 2m jen na bříšku otáčení zvládala tabulkově v 6m. Nyní stále leze, stoupá si hezky přes rytíře (střídá obě nohy) o nábytek, obchází ho, pouští se jednou rukou. Bez opory zatím nestojí. Často stojí na špičkách. Co se týče mluvení, má už dlouho svůj žargon, a konkrétní slova jsou zatím "máma" a "nene". Vůbec neznakuje - prozatím nikdy neudělala "pápá" a "paci paci". A teď to zásadní, co nedělá: neukazuje, nenosí mi hračky (asi i díky tomu, že nechodí). Ne vždy se kouká, kam ukazuji. Nedává si jídlo rukou do pusy, občas nějakou křupku, ale od prvních příkrmů je na lžičce ode mě - s tím není žádný problém, jí krásně a všechno ukázkově. Povaha - je to velmi klidná holčička. Když si hraje, tak s jednou hračkou - nestaví kostky na sebe ani si nedá hračky do obouch rukou. Ráda nyní vyndává věci a hází na zem/kolem sebe. Vypadá zadumaně, hodně jí zajímají povrchy a materiály - umí hezky pohladit, její oblíbenou "hračkou" je např. smetáček, kde zkoumá ty štětinky...zároveň umí vyjádřit nespokojenost, když něco potřebuje (blízkost, nakojit...) Zároveň má staršího bráchu (4r)), s kterým si hraje - blbnou spolu, má s ním záchvaty smíchu a je vidět, že má smysl po humor.:-) Celkově je v kolektivu přívětivá - nemá problém přilézt za cizími lidmi, dotknout se jich, koukat se do očí. Na plavání je velmi šikovná a potápí se. Nevím, zda mám být z jejího vývoje nervózní...kardioložka tvrdí že vše dožene. Pediatr, že děti po operaci jsou pozadu. Kardiolog u Motola na poslední kontrole říkal, že by odoperované srdíčko nemělo mít na psychomotorický vývoj vliv, ale je to jen jejich názor. Co si mám ve výsledku myslet, nevím. Jak jsem psala, čeká nás M- CHAT test, a já tuším, že za necelé 2 měsíce vše nedožene. Mohu se zeptat, co si myslí někdo z lékařů zde? Doporučejete nám další odborné vyšetření (neurologie) nebo si myslíte, že je to jen opožděný vývoj a je to ještě "v normě"? Mockrát děkuji za váš čas a případnou radu. S vděčností, Markéta K.

Psychomotorický vývoj vaší dcerky neprobíhá úplně tabulkově, v některých oblastech se podle vašeho popisu jeví být opožděný. Na druhou stranu se každé dítě vyvíjí svým individuálním tempem. Je dobře,  že se dceři snažíte aktivně pomoci a vyhledala jste fyzioterapii. Do vývoje se částečně mohla promítnout i srdeční operace, která si jistě vyžádala nějakou rekonvalescenci a režimová opatření,  která mohla přirozený vývoj dítěte částečně na určitou dobu blokovat. Na druhou stranu z popisu chování vaší dcery vnímám určitá specifika, která by mohla nasvědčovat symptomům pervazivní vývojové poruchy. Nemusí to tak však vůbec být. Důvěřujte lékařům,  u kterých je dcera v péči. Na neurologické vyšetření s dcerou jít můžete,  ale nevím,  co by to nyní řešilo.  Doporučuji vyčkat na výsledky M-CHAT testu a řídit se doporučeními lékaře podle jeho výsledků.  Vaše dcerka je opravdu ještě hodně malinká na stanovování nějakých diagnóz,  důležité je, že projevuje zájem o nějaký druh sociálního kontaktu, blízkosti a rozumí si se starším bratrem. Zkuste tedy zůstat co nejvíce v klidu a vyčkejte na výsledky plánovaného screeningu.  Zdravím Mgr. Michaela Matoušková,  dětský psycholog

Dobrý den, je mi 21 let, před 10 dny jsem zjistila, že jsem těhotná a nemohu se rozhodnout, zda podstoupit interupci nebo ne. Pořád studuji, teprve tento rok mám maturovat, zatím jsem v životě nepracovala a živí mě přítel a rodina. Všichni mi říkají, že to zvládnu, že jsem silná, ale já nevím, jestli se cítím na to být matkou a bojím se, že třeba z toho těhotenství nebudu mít radost ani po čase, nebo že to miminko nebudu mít ráda, na druhou stranu mě děsí interupce, kvůli rizikům a jestli toho pak nebudu litovat. Ale zas bych později aspoň věděla, že to miminko chci a měla bych z toho radost, přijde mi, že teď necítím nic, jsem furt jen smutná a naštvaná na všechny okolo a na sebe, že se necítím, tak jak bych měla, přítel z toho má radost, dokonce to řekl celý jeho rodině a proto se bojím, že bych všechny zklamala, kdybych podstoupila potrat. Pořád všichni opakují, ale že to je moje tělo a moje rozhodnutí, ale mě se ty rozhodnutí každým dnem mění a bojím se, že pak budu litovat toho, že jsem si miminko nechala. Nevím, co mám teď dělat a jak se rozhodnout.

Dobrý den, z vašeho dotazu rozumím, že se nacházíte v komplikované situaci. Jste ještě hodně mladá a na dítě se možná ještě necítíte dostatečně zralá a připravená. Na druhou stranu máte dobré zázemí a partner i rodina příchod dítěte vítá, což nebývá samozřejmostí. To že necítíte co byste asi očekávala, může být ovlivněno romantickými představami žen o těhotenství a dítěti a také hormonálními změnami, které teď ve vašem těle probíhají. Ne nadarmo trvá těhotenství 9 měsíců, kdy si žena na očekávané dítě teprve zvyká. Samozřejmě asi jinak vnímá těhotenství žena, která po dítěti touží a jinak žena, která jej nečekala. To že jste zaskočená, smutná a cítíte se naštvaně a nevíte, jak se k situaci postavit je legitimní a normální pocit. Nemusíte se za svoje pocity cítit provinile ani si je vyčítat. Je však potřeba učinit rozhodnutí, protože možnost přerušení těhotenství je časově omezená. Možná jste se mohli s partnerem lépe domluvit, než jste informací o vašem těhotenství řekli celé rodině. Takto jste teď navíc pod velkým společenským tlakem. Přece jen jde o vaše a partnerovo dítě a proto byste o něm měli rozhodovat jen vy dva. Je to sice vaše tělo, ale dítě, které čekáte je také otce, nejen vaše, to byste při rozhodování měla brát v úvahu. Ano rizika a komplikace spojené s přerušením těhotenství a s možnými potížemi při dalším otěhotnění objektivně existují a je proto s nimi potřeba také počítat. Na druhou stranu byste možná později byla psychicky lépe na péči o dítě připravena. Studium školy souběžně s péčí o dítě je náročné, ale ne nemožné. Obzvlášť když má matka zázemí v partnerovi a rodině, kteří s péčí vypomůžou. Rozhodnutí je ale na vás, je potřeba vzít v úvahu všechny okolnosti. Pokud se rozhodnete jakkoliv, je dobré informovat i rodinu o svém rozhodnutí, když už je do situace zapojena a vysvětlit jim svoje důvody. Pro další dobré rodinné vztahy je to důležité. Dále bych vám doporučila kontaktovat psychologa, který by vás mohl složitým obdobím rozhodování doprovodit a pomocí vám dojít k nějakému závěru. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den. Moje nyní desetiměsíční dcera od narození špatně jedla. Nyní se ale zdá, že si k jídlu vytvořila úplný blok. Posledních 14 dní hubne. Množství příkrmů, které je ochotna sníst, se snížilo na řádově 10 lžiček denně a poslední 2 dny už je počet lžiček 0. Brečí, už když se blížím s miskou. Občas (tak jednou za 5-6 hodin) vezme na milost lahev s mlékem. Proč se obracím na psycholožku: Co se týče gastroenterologických a neurologických příčin, byla důkladně vyšetřena, je sledována a léčena (reflux) a také má suplementaci vitamínu B12, ale nyní se již odborníci tváří, že víc pro nás udělat nemůžou, jen sledujou váhu a časem asi navrhnou výživu sondou. Myslím tedy, že je tam psychologická příčina a té je třeba se zbavit. Nevím ale, jak. Samozřejmě se snažím nenutit ji, předkládám jídlo hezky upravené, a také ji nabízím jídlo ve formě, aby si ho sama mohla dát (to si občas něco zobne). Ale nic nepomáhá a já nevím, jaký mám zvolit postup. Nepomáhá ani nabízení jinými osobami, nebo jídlo ve společnosti jiných dětí, které rády jedí. Budu ráda za rady, jak blok k jídlu odstranit. Děkuji.

Dobrý den, potíže vaší dcery jsou pravděpodobně již závažnějšího charakteru a je potřeba je řešit ve spolupráci s ošetřujícími lékaři a dětským klinickým psychologem. Obecně bych doporoučila dceři nabízet tu stravu, kterou toleruje a přijme, do jídla ji nenutit, chovat se přirozeně, potíže nezveličovat, nedělat scény, vytvořit klidné a příjemné prostředí k jídlu, jídlo podávat na stejném místě, dodržovat stejný postup, rituály, kontaktovat co nejdříve dětského klinického psychologa. 

Vývoj dětské hry
avatar admin 12. 12. 2016

Chci Vás poprosit o radu, mám 3,5 letého syna, fyzicky i psychicky je vyspělý cca na 5 let. Chci se s vámi poradit, zda je normální, že se upnul na hračky na roboty a stále si hraje s roboty a hraje si, že spolu bojují a povídají si. I když jdeme ven, stále všude vidí a mluví i robotech, i když třeba řekne, že je to jen jako, tak stále myslí a je fascinován roboty. Snažím se třeba přejít na jinou hru nebo odlákat jeho pozornost a stejně vždy skončí u robotů. Byl teď tedy 14 dní nemocný a máme s manželem střídavou péči týden/týden, tak byl doma a hrál si s nimi víc. Zejména asi u manžela, který si s ním moc jiné hry nehraje, asi se to zas změní, až bude chodit do školky a bude chodit víc ven, ale celkově se ho roboti drží už od 2 let. Je to normální, že je roboty a válkou a bojem tak fascinován? Vlastně loni to byly ještě také tanky, ty ho tedy po roce asi opustily… prosím jen o radu, zda se snažit ten jeho svět trochu korigovat a snažit se ho přeorientovat i na jiné věci a hračky, nebo ho nechat být a samo ho to časem pustí? Občas mu pustíme v TV nebo na tabletu nějakou pohádku, ale není to přehnané.

Dobrý den, chování vašeho syna vykazuje prvky normálního vývoje dětské hry. Hra dítěte předškolního věku, jedná se o vývojové období od tří do šesti let je fantazijní a magická (někdy se opravdu rozvíjí i dříve cca od 2 – 2,5 let). Dítě hračky a jiné předměty, se kterými si hraje, považuje za živé, skutečné, vytváří si k hračkám citový vztah, povídá si s nimi, stará se o ně apod. Hrou dítě cvičí své schopnosti, dovednosti, získává nové zkušenosti, je to pro něj důležité zaměstnání, které je nutné k jeho zdravému rozvoji. Hra plní také poznávací funkci, pomáhá dítěti vyrovnat se a překonat případné nezdary, získat citovou rovnováhu, překonávat překážky, vyrovnávat s citově vypjatými situacemi a s city jako je například strach, zlost, lítost apod. Hračka také slouží jako prevence výskytu neuropsychických poruch u dítěte, v žádném případě by dítě nemělo být trestáno odejmutím či zničením hračky. Pozorování dětské hry nám může pomoci porozumět citovým potřebám dětí, pokud dítě například hračky často bije, ničí, či trestá, pak to může být projevem toho, že cítí vztek nebo hněv vůči někomu, nebo něčemu a netroufá si, nebo jej nemůže vyjádřit přímo. Může to být hněv vůči rodičům, sourozencům apod., je možné uvažovat o případné změně výchovného přístupu, případně nepodporovat sledování bojových či násilných scén ani v pohádkách či dětských příbězích. Pokud je dítě nemocné, nebo nějak jinak oslabené, může se jeho hra stát monotónnější, chudší, klesnout na nižší vývojový stupeň, po odeznění oslabení se hra opět upraví. Pokud se váš syn jinak vyvíjí normálně, zajímá se o nové věci a podněty, pak není důvod se jeho hrou s roboty znepokojovat. Pouze se zaměřte na sledování jejího obsahu, násilné hry mohou signalizovat možné potíže. Je také možné, že si váš syn prostřednictvím této hry odžívá a vyrovnává se se střídavým pobytem u vás a u otce, což pro takto malé dítě je náročná situace. Ponechte jej proto si volně hrát a do her mu nezasahujte, nesnažte se je násilně měnit, až bude syn připraven, projeví sám zájem o jinou, novou problematiku tak, jak se to stalo s tanky.

Rychlá navigace

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

25 %
26 hlasů

70 %
72 hlasů

5 %
5 hlasů

Celkem hlasovalo 103 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 759 Kč
Set 5 dětských knížek 0–8 let