Dobrý den,mám obavy o vývoj své neteře. Děvčátku budou v srpnu dva roky. Je to velmi šikovné vnímavé dítě, hezky mluví, snaží se opakovat jednoduché říkanky, zvládne si obout botičky. Ráda papá, na pokyny i vysvětlování reaguje velmi vstřícně, pokud ji požádáte aby něco udělala (něco přinesla, utřela po sobě stůl, obula si botičky) reaguje okamžitě snahou vyhovět.Bohužel je celá rodina v nelehké situaci, zhruba před rokem, tedy cca v jejím jednom roce jí zemřela maminka. Od jejího narození byla maminka vážně nemocná, o holčičku ale láskyplně pečovala (jak to dovolil její zdravotní stav), nejčastěji střídavě s babičkou, se kterou bydlí rodina ne ve společné domácnosti, ale ve stejném domě. O holčičku se nyní stará střídavě tatínek a obě babičky. Často tak mění "opatrovatele" a domácnosti ve kterých pobývá, skoro po dni nebo po dvou. Dosud to vypadalo, že s tím holčička nemá problém, v posledních týdnech je více fixovaná na tatínka, plačtivější pokud není v dohledu. To mi připadá celkem normální, také si pamatuji období, kdy mlůj syn zoufale vřískal, když jsem šla jenom na záchod. Co mi ale připadá znepokojivé a tady se dostávám k jádru mého dotazu - holčička ve společnosti velmi snadno přejde od "malá malá" k rychlému útoku, ať už se jedná o plácání, škábání, či stisk. Útočí často na obličej nebo krk s překvapivou silou. Vypadá to, že útočí bez zjevného důvodu (není za tím žádný zákaz, nebo jiné omezování, nedostatek pozornosti). Nerozlišuje mezi rodinou - lidmi které zná a např. dětmi, které náhodně potká na koupališti. Jak říkám, není za tím hádka o hračky, nebo boj o pozornost. Z opatrovatelů reaguje každý jak umí, samozřejmě říkáme, že to nesmí, vysvětlujeme , ale v tomto se vše míjí účinkem. Táta se s ní někdy v odpověď "pere" čímž se mi zdá, že její projevy vlastně zlehčuje a dělá z nich legraci. To samozřejmě neplatí pokud si vybere za cíl cizí holčičku. Obávám se, aby to nebyla známka toho, že jí ubližuje poněkud kočovný život, který z mého pohledu může vypadat jako nedostatek jistot. Že nás trestá, za to že si s ní hrajeme a pak ji "opouštíme". Do tohoto modelu ale nesedí útok na cizí děti.Ve výchově svých dětí jsem byla v jejich nízkém věku zstáncem pravidelného denního režimu, samozřejmě porušeného občas nějakou návštěvou, s jedním vychovatelem. To u neteře bohužel není možné, ale možná to není pro její zdravý vývoj nutné? Ráda bych se sama do péče o holčičku zapojila, ale tři rodiny se nám zatím vzhledem k jejímu věku zdají až až. Máme se obávat? Nebylo by prospěšnější, dát děvčátko na dopodne alespoň na čtyři dny v týdnu do školky, aby se režim více opakoval a dodal jí na jistotě? V obci, kde bydlí je malá školka a asi by rodině vyšli vstříc, ale obáváme se jak útoků na děti, tak i toho, jak by holčička vnímala další prostředí a jak by opouštěla tatínka, na kterém je nyní docela závislá. Neradi bychom jí vzhledem ke složitému startu do života neuváženými rozhodnutími a experimenty ublížili.Děkuji za radu.

Dobrý den, prosím o radu. Mám dvou letou dceru. S jejím tatínkem spolu rok nežijeme. Ten rok byl plný marných návratů a pokusů o vztah a smír. Poslední byl před dvěma měsíci. Partner má podle soudu právo na 2 víkendy v měsíci. V minulosti vždy, když potřeboval dceru vidět, nedělala jsem problémy. Dokonce i když potřeboval odjet na 5 dní do Holandska za jeho matkou. Včera mi partner přes chat oznámil, že má přítelkyni. Vzhledem k tomu, že před dvěma měsíci mne ujišťoval o jeho lásce ke mně, troufám si myslet, že tedy pouze dva měsíce a že chce jet s ní a s malou o jeho víkendu na výlet.Ohledně přítelkyně nemám problém, je to jeho věc. Co se seznámení s dcerkou týká, navrhla jsem mu, ať vyčká minimálně půl roku a až si bude jistý, že vztah má budoucnost a je natolik kvalitní, ráda se s paní sejdu, abych ji poznala a dále nebudu mít problém s tím, aby se stýkala s naší dcerou. Seznamovat je hned mi přijde jako nesmysl a myslím, že by se měl být v těchto věcech více opatrný. S paní se přeci může vídat kdykoli jindy. Protože za poslední 4 roky je to už třetí přítelkyně, kterou dětem (těm dvěma starším) představil. Prosím o radu, jde mi o malou jsem zoufalá a nevím, co mám dělat.

Dobrý večer, mám syna, který bude mít 4 roky a poslední dobou je nezvladatelný. Když mu něco řeknu, neposlechne a někdy vypadá, že by se tomu nejradši smál. Odmlouvá a vždy musí mít poslední slovo. Když si hraje v pokoji, není schopný si to po sobě uklidit, neposedí u žádné činnosti, kterou chce sám dělat (kreslení atd.). Tresty už na něj neplatí, přijde mi, že má svůj svět. Srší strašnou energií, pořád skáče, lítá. Když mu řeknu, ať přestane, tak to za chvilku dělá znovu, četla jsem hodně článků o hyperaktivitě a ty příznaky na něj sedí a nejhorší je, že se po něm začíná opičit i dcera 2,5 let, Prosím poraďte už si fakt nevím rady. Děkuji.