Dobrý den, jsem ve 13.tt. Důvodem, proč mám zřejmě přílišný strach o dítě, může být to, že se nám zpočátku nedařilo početí, zdařilo se až téměř po 3/4 roku snažení.Kolem baráku máme kočky, které ráda hladím a se kterými si hraji, avšak s jejich trusem do kontaktu nepřijdu. Před 3 dny mě začaly bolet a zvětšovaly se uzliny, což doprovázela bolest hlavy. Na internetu jsem se dočetla, že to jsou jedny z příznaků toxoplazmozy. Protože jsou svátky a lékaři neordinují, od soboty se strachuji, nemůžu spát a bojím se o to, že se plod nakazí, bude postižený,... Abych se uklidnila, jela jsem v 8 hodin večer na pohotovost, kde ze mě byli trochu nešťastní, a protože nešla udělat potřebná vyšetření, poslali mě samozřejmě domů.Nehledě na to, že jsem si musela pořídit domácí ultrazvuk, abych mohla denně poslouchat bijící srdce dítěte a tím se alespoň částečně uklidnila, že je v pořádku.Bojím se kýchat, protože mě vždy zabolí v podbříšku, a to mě hned provokuje, že se něco děje...Chci se zeptat, zda je můj strach ještě v pořádku a podobně jej prožívají i ostatní nastávající maminky, či zda bych měla vyhledat pomoc.Mockrát Vám děkuji za odpověď.

Dobrý den,mám obavy o vývoj své neteře. Děvčátku budou v srpnu dva roky. Je to velmi šikovné vnímavé dítě, hezky mluví, snaží se opakovat jednoduché říkanky, zvládne si obout botičky. Ráda papá, na pokyny i vysvětlování reaguje velmi vstřícně, pokud ji požádáte aby něco udělala (něco přinesla, utřela po sobě stůl, obula si botičky) reaguje okamžitě snahou vyhovět.Bohužel je celá rodina v nelehké situaci, zhruba před rokem, tedy cca v jejím jednom roce jí zemřela maminka. Od jejího narození byla maminka vážně nemocná, o holčičku ale láskyplně pečovala (jak to dovolil její zdravotní stav), nejčastěji střídavě s babičkou, se kterou bydlí rodina ne ve společné domácnosti, ale ve stejném domě. O holčičku se nyní stará střídavě tatínek a obě babičky. Často tak mění "opatrovatele" a domácnosti ve kterých pobývá, skoro po dni nebo po dvou. Dosud to vypadalo, že s tím holčička nemá problém, v posledních týdnech je více fixovaná na tatínka, plačtivější pokud není v dohledu. To mi připadá celkem normální, také si pamatuji období, kdy mlůj syn zoufale vřískal, když jsem šla jenom na záchod. Co mi ale připadá znepokojivé a tady se dostávám k jádru mého dotazu - holčička ve společnosti velmi snadno přejde od "malá malá" k rychlému útoku, ať už se jedná o plácání, škábání, či stisk. Útočí často na obličej nebo krk s překvapivou silou. Vypadá to, že útočí bez zjevného důvodu (není za tím žádný zákaz, nebo jiné omezování, nedostatek pozornosti). Nerozlišuje mezi rodinou - lidmi které zná a např. dětmi, které náhodně potká na koupališti. Jak říkám, není za tím hádka o hračky, nebo boj o pozornost. Z opatrovatelů reaguje každý jak umí, samozřejmě říkáme, že to nesmí, vysvětlujeme , ale v tomto se vše míjí účinkem. Táta se s ní někdy v odpověď "pere" čímž se mi zdá, že její projevy vlastně zlehčuje a dělá z nich legraci. To samozřejmě neplatí pokud si vybere za cíl cizí holčičku. Obávám se, aby to nebyla známka toho, že jí ubližuje poněkud kočovný život, který z mého pohledu může vypadat jako nedostatek jistot. Že nás trestá, za to že si s ní hrajeme a pak ji "opouštíme". Do tohoto modelu ale nesedí útok na cizí děti.Ve výchově svých dětí jsem byla v jejich nízkém věku zstáncem pravidelného denního režimu, samozřejmě porušeného občas nějakou návštěvou, s jedním vychovatelem. To u neteře bohužel není možné, ale možná to není pro její zdravý vývoj nutné? Ráda bych se sama do péče o holčičku zapojila, ale tři rodiny se nám zatím vzhledem k jejímu věku zdají až až. Máme se obávat? Nebylo by prospěšnější, dát děvčátko na dopodne alespoň na čtyři dny v týdnu do školky, aby se režim více opakoval a dodal jí na jistotě? V obci, kde bydlí je malá školka a asi by rodině vyšli vstříc, ale obáváme se jak útoků na děti, tak i toho, jak by holčička vnímala další prostředí a jak by opouštěla tatínka, na kterém je nyní docela závislá. Neradi bychom jí vzhledem ke složitému startu do života neuváženými rozhodnutími a experimenty ublížili.Děkuji za radu.

Dobrý den,synovi je 6,5 roku, chodí do 1. třídy ZŠ. V noci se často pomočuje, nepomohla léčba léky ani to, že ho dáváme v noci vyčůrat a večer nesmí pít. Nyní má jeho třída jet na školu v přírodě a já nevím, zda ho tam poslat. Mám obavu, aby se mu děti nesmály, když se ráno probudí pomočený a aby to následně nemělo nepříznivý vliv na jeho psychiku. Není vyloučeno, že jeho problémy mohou být psychického rázu, zatím to s dětskou lékařkou zjišťujeme. Jaký na to máte názor? Poslat nebo ne? Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu, má nejmladší dcera, jsou jí 3 roky a je stále o plenách, zkoušela jsem již několikrát ji odebrat pleny, ale stále se počůrává. Bez plen nechce jít spát. Zkoušela jsem ji i na noc nedávat tolik pít, ale bez pití prostě spát nejde. Dala jsem ji už jen malinko na dno láhve, vysvětlila ji, že už na noc nesmí tolik pít, ale když už ji nějak přesvědčím aspoň na trošku pití, tak se zadaří, že pak usne ještě před spaním, vyčůrá na nočník a ráno vždy vstane a má plínu durch mokrou a i postel je celá mokrá. Už nevím, jak s ní dál, už je nepije, je vyčůraná, tak nechápu, kde se to v ní bere, že je vždycky pročůraná. Můžete mi poradit nějakou radu, jak na ni? Přes den je to v pořádku, dojde si kdykoliv sama i si řekne, ale jak jdeme ven nebo jde spát, tak prostě odmítá jít bez pleny. Děkuji moc za jakoukoliv radu. Kvůli tomu v podstatě ani nemůže jít do školky, takže s ní musím být doma, protože ji ve školce nechtějí.