Psychomotorický vývoj vaší dcerky neprobíhá úplně tabulkově, v některých oblastech se podle vašeho popisu jeví být opožděný. Na druhou stranu se každé dítě vyvíjí svým individuálním tempem. Je dobře,  že se dceři snažíte aktivně pomoci a vyhledala jste fyzioterapii. Do vývoje se částečně mohla promítnout i srdeční operace, která si jistě vyžádala nějakou rekonvalescenci a režimová opatření,  která mohla přirozený vývoj dítěte částečně na určitou dobu blokovat. Na druhou stranu z popisu chování vaší dcery vnímám určitá specifika, která by mohla nasvědčovat symptomům pervazivní vývojové poruchy. Nemusí to tak však vůbec být. Důvěřujte lékařům,  u kterých je dcera v péči. Na neurologické vyšetření s dcerou jít můžete,  ale nevím,  co by to nyní řešilo.  Doporučuji vyčkat na výsledky M-CHAT testu a řídit se doporučeními lékaře podle jeho výsledků.  Vaše dcerka je opravdu ještě hodně malinká na stanovování nějakých diagnóz,  důležité je, že projevuje zájem o nějaký druh sociálního kontaktu, blízkosti a rozumí si se starším bratrem. Zkuste tedy zůstat co nejvíce v klidu a vyčkejte na výsledky plánovaného screeningu.  Zdravím Mgr. Michaela Matoušková,  dětský psycholog

Dobrý den, nervový systém každého dítěte vyzrává individuálně, každé dítě je jedinečné, každé dítě tedy může začít ovládat své vyměšování v jinou dobu. Obecně lze říci, že vhodná doba na učení dítěte na nočník je  mezi cca 18 měsíci až 2 roky. Jedním ze signálů, že dítě již může být připravené je, že dokáže zůstat delší dobu suché a zadržet větší množství moči (má suchou plenu a pak vymočí větší množství moči). Zároveň je potřeba, aby bylo na takové rozumové úrovni (např. schopno splnit jednoduché pokyny), aby nácviku porozumělo a porozumělo či umělo vykonávání potřeby nějak pojmenovat (např. ee). Na dítě netlačte, rozhodně za případné nehody netrestejte, posilujte jej v tom, co se již podařilo. Nesrovnávejte svoje dítě s jinými dětmi (co se jednomu dítěti daří v 18 měsících, to jiné může zvládnout třeba až ve 3 letech). U učení na nočník se jedná o zralost nervového systému, nikoliv o projev vyššího či nižšího intelektu nebo opoždění ve vývoji. Přeji hodně trpělivosti v nácviku. Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den vašemu dotazu zcela přesně nerozumím, píšete, že syn odmítá chodit na nočník i na záchod s redukcí a chce plínky, ale posléze zase píšete, že na nočník chodit umí perfektně a nikdy se nevyčůral vedle. Vyvozuji z toho, že se jeho potíže pravděpodobně týkají stolice, že čůrání na nočník zvládá. S vyměšováním spojeným se stolicí u dětí bývají často spojené různé psychosomatické potíže, proto pokud syn potřebuje na vyprázdnění zatím ještě plenku, pak mu ji dejte. Mohlo by se stát, že mu odmítáním pleny přivodíte psychogenní zácpu, začne stolici zadržovat a způsobíte si tím i jemu mnohem větší problém než to, že syn v necelých třech letech kaká do plenky. Takže pokud si syn řekne, tak mu plenu dejte a nechte ho do ní vyprázdnit, nějakou dobu ho nechte v klidu, netlačte na něj s nácvikem kakání na záchod ani na nočník, vždyť chlapec musí zažívat velký stres, když má potřebu a všemožně se snaží získat plenu, aby ji mohl vykonat. Je možné, že syn se zklidní a sám postupně bude chtít zkusit jít na záchod nebo na nočník, pokud ne, tak mu to třeba po 14 dnech navrhněte vy, velmi oceňte i každý jeho pokus a snahu o to jít na toaletu (sednutí si na záchod/nočník, zatlačení), i když se výsledek nemusí hned dostavit. Pokud se pak dostaví úspěch, tak jej velmi oceňte, odměňte. Vývoj každého dítěte je individuální a je potřeba poskytnout mu pouze dostatek času. Kdyby potíže přetrvávaly dlouhodobě, pak se zkuste poradit s vaší dětskou lékařkou třeba při pravidelné tříleté prohlídce. Zdravím

Dobrý den, chování vašeho syna vykazuje prvky normálního vývoje dětské hry. Hra dítěte předškolního věku, jedná se o vývojové období od tří do šesti let je fantazijní a magická (někdy se opravdu rozvíjí i dříve cca od 2 – 2,5 let). Dítě hračky a jiné předměty, se kterými si hraje, považuje za živé, skutečné, vytváří si k hračkám citový vztah, povídá si s nimi, stará se o ně apod. Hrou dítě cvičí své schopnosti, dovednosti, získává nové zkušenosti, je to pro něj důležité zaměstnání, které je nutné k jeho zdravému rozvoji. Hra plní také poznávací funkci, pomáhá dítěti vyrovnat se a překonat případné nezdary, získat citovou rovnováhu, překonávat překážky, vyrovnávat s citově vypjatými situacemi a s city jako je například strach, zlost, lítost apod. Hračka také slouží jako prevence výskytu neuropsychických poruch u dítěte, v žádném případě by dítě nemělo být trestáno odejmutím či zničením hračky. Pozorování dětské hry nám může pomoci porozumět citovým potřebám dětí, pokud dítě například hračky často bije, ničí, či trestá, pak to může být projevem toho, že cítí vztek nebo hněv vůči někomu, nebo něčemu a netroufá si, nebo jej nemůže vyjádřit přímo. Může to být hněv vůči rodičům, sourozencům apod., je možné uvažovat o případné změně výchovného přístupu, případně nepodporovat sledování bojových či násilných scén ani v pohádkách či dětských příbězích. Pokud je dítě nemocné, nebo nějak jinak oslabené, může se jeho hra stát monotónnější, chudší, klesnout na nižší vývojový stupeň, po odeznění oslabení se hra opět upraví. Pokud se váš syn jinak vyvíjí normálně, zajímá se o nové věci a podněty, pak není důvod se jeho hrou s roboty znepokojovat. Pouze se zaměřte na sledování jejího obsahu, násilné hry mohou signalizovat možné potíže. Je také možné, že si váš syn prostřednictvím této hry odžívá a vyrovnává se se střídavým pobytem u vás a u otce, což pro takto malé dítě je náročná situace. Ponechte jej proto si volně hrát a do her mu nezasahujte, nesnažte se je násilně měnit, až bude syn připraven, projeví sám zájem o jinou, novou problematiku tak, jak se to stalo s tanky.