Já jo. Dva, takového občasného, už jsem s ním málokdy v kontaktu. A když už, tak bud nad ním kroutím hlavou anebo se rozčílím. Moje sestra. A jednoho obrovského, který mne rozpolcuje na dvě půlky. Jedna moje polovina je ráda, že žije, že je relativně \"v pořádku\" a mé dceři by málem snesla modré z nebe. druhá moje polovina duše je z té osoby kolikrát na mrtvici, neví zda ji litovat, anebo přestat se k ní znát. Každopádně mne dokázal dohnat až k psychiatrovi. Nebojte, mám glejt s razítkem, že jsme naprosto v pořádku a chyba není ve mně. Jedná se o moji bábinu. Na jedné straně ji mám ráda, krev se nezapře, na straně druhé, pokaždé když od ní odjíždím, jsem čím dál vynervovanější, vyštávenější, unavenější. A nejvíc teda dnes. Měl být klidný den a sešlo z toho. Včera měla jet do nemocnice, a chtěla odvézt. Což o to, klidně, já s tím počítala. Neozvala se. No a samozřejmě, dneska, sotva jsem vythli Heli na hřiště tak telefon a okamžitě ji vzvednout na bráně. Jeli jsme v teplákách, radost pohledět. U nás doma dostala kávu dle svého gusta, oběd na výběr ze dvou druhů jídel, prolezla celý dům, co se kde změnilo, pohrála sis s Heli, naonec jsem ji zavezla po různých nákupech a pobyla ještě u ní. Mezitím jsem si uštvaně zařídila přezutí na zimní gumy u auta a nechala se ostříhat(toto během jedné hodiny), a stejně mi na odjezdu vyčetla, jak málo jsme se jí věnovala.Kvůli ní jsme i zrušila svou docházku do práce i když se mi tím pádem zkrátí výplata. Moje mamka Heli viděla všehovšudy ani ne půlhodiny, jak si pořád v S. přivlastnuje bábina. A celou dobu, co jsme s ní dnes byla, neměla pomalu ani dobrého slova pro pravnučku, byla velice najedovaná, všechno děláme s mojím blbě, nic jí neříkám, nikam ji nechci zavézt, i ty kočky máme blbé! No opět se předváděla z plné odvrácené stránky svého charakteru. Mi bude týden trvat, než si dobiju baterky před dalším setkáním s ní. Jak se bráníte vy vašim energetickým upírům?