Můj POROD (strana 2) - diskuze

Porod v termínů
Můj termín porodu jsem měla 25.5, a taky že jo. Vojtíšek začal dávat o sobě vědět o půl druhé ráno.Nastoupily křížové bolesti zad, a to bylo něco.Tak jsem zbalila věci a manžela a hurá do porodnice. Tam si nás už nechali.Bolesti byli šílené a ještě jednou šílené.Když to všechno shrnu, Vojtíšek se narodil v 8.44, jeho váha byla 3.840, a to já jsem takové chrastítko   a meřil 53cm.Zažila jsem si šílené bolesti, napíchnutí plodové vody, a nakonec i cévkování.Ale jak se všude říká:když vidíte to svoje krásné miminko, navšechno ihned zapomenete.Šití po porodu se přežít dalo, říkala jsem si že horší už to být nemůže  Personál v Karvinské nemocnici super, a manžel u porodu taky, i když jsem to nečekala.Poporodní deprese byli taky, naštěstí netrvaly dlouho.Teď už jenom kojím a kojím, Vojta roste jako z vody. Přeji všem maminkám rychlý porod, a tatínka u porodu vřele doporučuji.     

Dva velcí kluci a já.
Poprvé jsem rodila 26.8.2004. Voda mi praskla, porodní bolesti byly asi 8 hodin po 3 minutách, ale nakonec se malý narodil akutním císařským řezem v celkové narkóze. Ztrácely se ozvy a lékaři zjistili i příliš napnutou fontanelu. Zážitek dost děsný, ale oba jsme byli v pořádku (malý s trochu s boulí, ale během několika hodin se vstřebala. Moje zotavování bylo dlouhé, boalvé a hnisavé... Kojení náročné... Ale zvládli jsme to a malý je skvělý.
Podruhé jsem měla nahnáno, ale... Voda nepraskla, několik dní po termínu jsem nastoupila do porodnice a po prohlídkách lékaři usoudili, že malý nemá šanci projít a naplánovali císařský řez v epidurálu na 10.8.2006. Byl to naprosto úžasný zážitek. Bez bolestí a i zotavování bylo rychlé a v pohodě. Vzhledem ke zkušenostem jsme zvládli i kojení a vše bylo super. musím říct, že i personál v porodnici se za ty dva roky zlepšil v přístupu.
Doufám, že časem mi gynekolog povolí ještě jednoho broučka.

Těžký porod, ale zvládli jsme jej!!!
Ahojky maminky, tak máme malého kloučka. No, i když malého??? Měří 51 cm a porodní váha byla 4150g, te´d už má určitě o něco více. Zrovinka spinká a tak vám můžu napsat, jak probíhal můj porod. Přijela jsem do poradny na kontrolu 14. 06. 07 v 8 hod ráno a nelíbily se jim ozvy malého a můj vysoký tlak. Tak mě poslali domů s tím, že mám přijít ještě téhož dne v 11 hod. Takže jsem dorazila a ozvy byly ještě horší a tlak stále vysoký. Řekli mi, že si mě tam nechají a popřípadě porod vyvolají. Tatínek přijel hned po práci kolem 4 hod. a mi stále měřili ozvy a tlak. Pořád dokola a stále to bylo špatné. V 17:45 hod. mi zavedli tabletku na vyvolání porodu. V 18:45 hod. mi udělali klystýr a pak už začaly kontarkce jedna za druhou. Měla jsem těžký porod a dokonce mi hrozil i císař, což se nakonec nestalo. Díky Bohu. Neměla jsem kontrakce, tak jak mají obvyklé být, ale jednu za druhou, čili jsem neměla ani chvíli na vydýchání. Napíchli mi glukózu, aby mi kontrakce upravili, ale ani to nepomohlo. Lítali jsme do sprchy a tam jsem už skoro usínala, jelikož jsem byla totálně vyřízená z toho, že jsem nemohla ani pořádně dýchat a rozdýchávat to. V 01:15 hod. jsme se pomalu přesunuli na sál a tam jsem už tlašila a tlačila. Byla jsem ale tak unavená, že mi doktor musel pomoct a 3x mi skočit na bříško, aby malého dostal ven. Nakonec se všechno povedlo a v 01: 45 hod. se nám narodil Dominiček. Hned mi jej položili na bříško a pyšný tatínek přestříhl pupeční šňůru. Bylo to nádherné, když mi brouček ležel na bříšku. Moc jsem se si ho ale neužila, jelikož mi nešla porodit placenta. Opět další problém. Doktor se koukl, co se děje a přišel na to, že jí mám bloklou. Proto hned přišel anesteziolog a musel mě uspat, aby mi jí vytáhli. Probudila jsem se na sále ve 4 hod. ráno a koukala jsem kolem sebe a přemýšlela, co a jak se to vlastně stalo. Už jsem byla i zašitá a měla všechno za sebou. V 6 hod. ráno jsem už byla převezena na oddělení šestinedělí a čekala jsem na vizitu. Nejdříve byla naše ženská a bylo mi řečeno, že po této vizitě mi malého přinesou. Byla jsem nadšená. Pak přišla ale dětská vizita a řekli mi, že je malý v inkubátoru. To jsem se málem rozbrečela a hned jsem se ptala, co a jak se děje. Řekli mi, že neudržel teplotu a tak musel jít na dohřáítí do inkubátoru. Hned jsem za ním šla a dokonce mi ho oblíkli a vytáhli ven, aby byl chvíli u mě a mohla jsem jej přiložit k prsu. Bumbat ale nechtěl a tak jej dali zoět. V 16 hod. byly návštěvy a malého mi už přinesli a pak už byl pořád se mnou. Můžu říct, že jsme moc šťastní rodiče a i přes to všechno jsme to zvládli. Nakonec jsme se z propouštěcí zprávy dozvěděli, že mé těhotenství bylo rizikové, což jsem celou dobu vůbec netušila. Takže všem maminkám přeji hodně štěstí při porodech a pevné nervy. Zvládnout se dá všechno. 

má zkušenost s porodem
Termín jsem měla stanovený na 18.12.2006, ale dcerka se narodila na krásné datum 12.12..V půl 4 ráno mi praskla voda, do porodnice jsem přijela ve čtvrt na 8 (jako prvorodička jsem si zprvu nebyla moc jistá, že už je to ono :-))Po vyšetření mě přesunuli na předpokoj, kde mi dali monitor, někdy kolem půl 11 mi začali opravdu velmi silné kontrakce, bohužel miminku se na svět prostě nechtělo.Dávali mi čípky na povzbuzení porodních cest, radili ať se chodím často sprchovat a cvičit na balon..v půl třetí jsem již byla na porodním sále, a čekala a čekala, nastali menší komplikace, takže jsem dostala antibiotika, přidýchávala si kyslíku,aby miminko bylo v pořádku, ale pořád nic..kolem mě rodily ženské,co přišly po mě a já pořád nic :-).Už jsem byla docela nervozní, epidural jsem odmítla,ale nakonec mě anestezioložka přesvědčila,abych si ho nechala dát, protože to bude ještě na dlouho.A upřímně byla jsem za něj ráda (jenže to jsem ještě netušila,co mě čeká).Víte co,čeká to každou, každá to prožije,víme,že to není zrovna příjemné..ale víme to až po porodu,do té doby žádná sláva. Abych to zkrátila, Markétka se narodila pět minut před půl desátou večer...14 hodin porod to opravdu nebyla má představa :-)..ale nakonec i přes ty bolesti a úsilí a nervy to stálo za to. Většího andílka jsem si nemohla přát a jako vánoční dárek byla tím největším a nejkrásnějším. A můj dík patří porodnici u Apolináře..všichni měli se mnou svatou trpělivost :-(

Plánovaný porod
Můj porod byl plánovaný kvůli mým zdravotním potížím s očima, a to na 4. 4. 2007. Už měsíc jsem se dopředu bála, jak to bude probíhat. Nikdy jsem žádnou operaci nepodstoupila a toto dle všech lékařů je velká operace. Den předem ráno jsem šla do porodnice, udělali mi ještě pár vyšetření (ekg, ultrazvuk, gyn. prohlídka), a pak jsem byla celé odpoledne sama o hladu na pokoji. Těšila jsem se, že tam bude někdo se mnou, protože tam byla taška, ale tu záhy odvezli :-( V den porodu jsem vstávala v 5hodin, pak se na mě byli podívat doktoři, sbalila jsem si věci a odnesla si je na JIP. Do prvního šuplíku jsem dle rady dala mobil, abych ho měla později po ruce. Pak jsme se sestrou jeli o pato výš, kde jsem se úplně vyslékla a lehla si na vozík a ona mě přikryla zelenou plachtou. Za chvíli přišla jiná sestra, která se mě ptala jakou chci anestezii, jestli celkovou, nebo spinální. Chtěla jsem tu, kdy jste vzhůru a necítíte půl těla. (Ležela jsem na předoperačním pokoji). Přišla ta první sestra a ovázala mi nohy, a pak už jen to čekání, než si mě vezmou... Asi to nebyla tak dlouhá doba, ale mě to přišlo dlouhé, asi z toho strachu, aby vše bylo ok. Operace byla plánovaná na 8hod, ale myslím, že jsme začali později. Převezli mě na sál, všude spousta lidí (personálu). Zase se mě ptali na anestezii. Doktor říkal, že se píchá tenkou jehlou a pokud by se to napoprvé nepovedlo, tak musíme přejít na celkovou. V sedu jsem se musela předklonit a nehýbat se, on mi ji tam píchl. Naštěstí se to podařilo. Mezi tím mi napíchli žílu a zavedli do močové trubice hadičku na odvádění moči - byl to dost nepříjemný pocit. Pak jsem si lehla. Doktoři se začali chystat, a před obličej mi dali zelenou plentu, abych nic neviděla. Se mnou "zůstal" anesteziolog a celou dobu operace mi říkal, co dělají a jaký to může mít na mě vliv. Nohy mi začali hřát, a postupně jsem je necítila. Operovali mě dva lékaři, chvílemi jsem cítila tlak, jak se mnou vrtí, a asi čtvrt hodiny (chvilku) po zahájení operace v 8:45 vytáhli mého syna. Nevěděli jsme přesně jestli to bude syn nebo dcera, protože v centru prenatální diagnostiky nám řekli dceru a v 7. měsíci má lékařka syna. Okolí celou dobu tipovalo syna. Pan doktor prohlásil, že je to syn, protože holčička s tak velkým pytlíkem nemůže být... Ihned mi ho ukázali. Byl to malý červenofialový uzlíček, který ani neplakal. A už ho nesli pryč, vlastně jsem ho viděla jen na mžik. Pak celkem dlouhou dobu ještě operovali. Anesteziolog byl na mě strašně hodný, říkal mi kdy se mi může hůř dýchat, a hladil mě po čele. Jednou během operace odběhl a já, jsem z toho byla špatná. Přece jen byl moje jistota. Neustále se mnou komunikoval, a mě se líp dýchalo a celkově jsem se cítila lépe. Takže když odběhl, tak jsem v duchu prosila ať zase co nejdřív přijde, aby mě mohl uklidňovat. Po operaci mě zavezli na chodbu, kde čekal můj muž a tchýně. Jel ráno dřív, aby mě stihl až mě povezou na sál, ale odvezli mě dřív. Teď tu tedy byl. Moc ráda jsem je viděla, ale nebyla jsem schopná moc komunikace. Řekli mi, že Lukáška viděli, ptali se jak se cítím, ale opravdu jsem jim řekla jen pár vět. Pak mě převezli na JIP, kde byli ještě dvě další paní. O nás se tam velmi dobře starala porodní asistentka. Dávala nám pít, měnila vložky, dávala infúze a my jsme mohli volat rodině a známým. Ale to až po vyspání, dostali jsme i oběd, při kterém nás zvedli na lůžku, což bylo pro mě nepředstavitelné, protože i přes léky to bříško hodně bolelo. Postupně k sobě přicházely nohy, první pravá a pak levá. Sahala jsem si na břicho a nohu, a nepoznala jsem že to jsem já. Měla jsem jen pocit hebkosti a tepla a říkala si, co nám tam dali... První den jsme už museli vstát z postele a jít se projít. Měla jsem pocit, že se to učím, motala se mi hlava, ale šlo mi to líp než druhý den. Druhý den mě po obědě předělali na pokoj šestinedělek. Zapomněla jsem říct, že syna mi přivezli první den 2 x ukázat. Byl nádherný! No a to jsem se už o sebe musela starat sama. Bříško stále bolelo, a byl pro mě problém vstát z postele, někam dojít, sednout si na záchodové prkýnko, sprchovat se... Třetí den si sama ovazovat nohy, obvazy se nosí 14 dní. No bylo to těžké ještě dlouhou dobu po propuštění z porodnice. Propustili mě 9. 4. Každý porod má své, bolest při něm, nebo jako já, bolest po něm... Teď už je vše v pořádku a můžu se těšit ze syna :-)

porod...
Ahojky, v úterý 22.5. mně v půl šesté večer praskla voda. Tak jsme jeli do porodnice. V 7 hod mně začaly bolesti, ale ty teda byly, kontrakce jsem měla snad po 30 vteřinách, ani jsem si nestačila odpočinout. Při prvním porodu jsem byla celou 1.dobu porodní naložená ve vaně, tak jsem teď chtěla taky. Šla jsem do vany, bolest se změnila v jednu asi 1,5 hodinovou, už jsem si v duchu říkala,že to nemůžu vydržet.Přišla asistentka, a že začínám rodit. Tak jsem ve vaně zůstala, a po velkém tlačení jsem malou porodila do vody. To byla úleva...Malá se narodila v 21:05,takže od prasknutí vody k narození malé to bylo 3,5 hod. Velice rychlé, za to velice bolestivé a intenzivní. Ale hned je vše zapomenuto, a jsem nejšťastnějsí maminka pod sluncem  
     

stihnu to?
Ahojky,u prvního dítěte mi praskla voda,takže mě manžel naložil do auta a jelo se.Teď čekáme druhé a já mám strach,že to správně neodhadnu a nestihnu přijet v čas.Jsem strašnej plašan,taky se bojím,že až to přijde,tak budu sama doma jen s malým synem a nebudu vědět co dělat.Já vím,dost stresuju,ale prostě mě to trápí.

Porod bez léků , v porodnici jen půl hoďky
Přála jsem si rodit statečně bez léků a tak jsem si pozvala domů asistentku , která mě bude sledovat a až bude čas pojedeme do porodnice a ona mi bude pomáhat bojovat proti nabízeným lékům.Ráno odešla hlenová zátka , pak malé bolesti kolem páté večer a ještě jsem se v klidu koukla na večerní program.Pořád jsem nevěděla jestli to není planý poplach...Když byly kontrakce po 15 minutách , tak manžel přivezl asistentku.Naložila mě do vany a pak mi to trochu splívá ,bolest pořád , ale prý jsem mezi stahy stihla na minutu usnout.Pak přišla větší vlna bolestí a zvracení , zimnice a já měla všeho pokrk.Asistentka říkala , že jsem málo otevřená , ale že raději pojedeme .To bylo po čtvrté ráno.V autě jsem lítala na zadním sedadle a říkala si , že na to kašlu a že chci nějaké léky,jestli tohle bude ještě třeba 2 hodiny , tak se zblázním.A jak bude probíhat ten klystýr?Neuměla jsem si představit , že do mě něco nalijí , když já měla pocit , že vše musí ven.Na příjmu mě odbyla sestra proč tak funím,jestli to fakt tak tlačí , když konečně přišel doktor , zakřičel "Na sál vždyť vy tady rodíte!" nález byl 8 cm .Bolesti v kříži a v podbříšku , řezavé a nepříjemné , kontrakce bez přestávky . Po půl minutě , nestíhala jsem se ani nadechnout ,najednou jsem ucítila tlak u konečníku a chtělo se mi tlačit , ale zrovna mě sestra řekla ať se převléknu do košile , asi ještě nerodila...Manžel mě převléknul , ale fakt se to nedalo ,jedna ruka-kontrakce,druhá ruka-další kontrakce... nestihlo se vůbec nic jen monitor na bříško a pak jsem už mohla tlačit,konečně!!Nestihla jsem ani dát nohy na madla.Ale v jednu chvíli jsem cítila obrovskou bezmoc.Visela jsem očima na asistentce a na manželovi.První nejkrásnější věta byla od doktora "Tak na další už to vytlačíme, jo?"Najednou to vypadlo ,ale pořád jsem cítila něco tvrdého a širokého , napadlo mě, že tohle ven už nedostanu.Asi mi doktor pomohl , nevím a pak druhá věta "A je to."Miminko odnesli a já už necítila nic, vše přestalo bolet.Po chvilce , ale přišlo šití,to štípalo , ale když jsem vydržela porod, tak toto byla procházka růžovou zahradou.Dceru mi přinesli po šití.Narodila se 27 minut po příjezdu do porodnice.Já to nakonec zvládla bez léků a za dvě hodinky už jsem vstala z lůžka a šla na toaletu,opatrně a pomalu , ale šlo to.Musela jsem , dcera byla na JIPce , ale to už je na jiný příběh...