Specifické poruchy učení

1. Dyslexie
2. Dysortografie
3. Dysgrafie
4. Dyskalkulie
5. Dyspraxie
6. Další typy poruch učení

Pojem specifické vývojové poruchy učení se používá pro označení poruch v oblasti čtení, matematických schopností, psaní, pravopisu, příp. jiných dovedností spojených s učením. Svou povahou patří do poruch endogenních čili vnitřních.

Postihují přibližně 5 – 7 % jedinců populace, vyšší procento výskytu bylo zjištěno u chlapců.

Tyto poruchy mají individuální charakter a jejich vzniku předchází dysfunkce centrálního nervového systému (z hlediska vývoje jde o neúplně vyvinutou funkci).

Mezi specifické poruchy učení patří:

1. DYSLEXIE

Co je dyslexie? 

- vývojová porucha učení v oblasti čtení

Dyslexie a její projevy:

Primární projevy dyslexie:

• čtení je nápadně pomalé;
• určitý specifický typ chyb v čtení, který se opakovaně projevuje (záměna některých určitých písmen, přehazování písmen ve slově, vynechávaní některých písmen nebo slabik, nebo celých slov);
• problémy s porozuměním čtenému textu, nezájem nebo nechuť ke čtení;
• dítě je při čtení v napětí (nepravidelné dýchaní, nepřirozené držení těla, mocné vzdechy, neklid, šoupání nohou apod.).

Sekundární projevy dyslexie:

• dítě začíná mluvit a užívat řeč později;
• má potíže s prostorovou orientací (plete si levou a pravou stranu, plete si různá opozita);
• mohou se projevit i potíže se psaným projevem.

Děti s dyslexií ve školním kolektivu

• děti s dyslexií jsou častěji terčem posměchu než ostatní děti, častěji se cítí osamoceny, učitelé je často vnímají jako líné, nepozorné, nepořádné a málo nadané;
• díky negativnímu hodnocení okolí, děti s dyslexií hodnotí samy sebe často nepříznivě;
• lehce se unaví a jsou častěji smutné;
• přiznávají, že se lehce rozzlobí, ale nemyslí si o sobě, že jsou líné a nezpůsobné.

Výchovné zacházení s dětmi s dyslexií

U dětí s dyslexií je nutné vytvořit pozitivní atmosféru důvěry, dítě netrestat za chyby, motivovat dítě pochvalou i za dílčí úspěchy, v nápravě postupovat po malých krocích, nepřetěžovat dítě velkým množstvím úkolů, dělat častěji přestávky při učení, nacvičovat čtení s porozuměním - nejlépe na textu, který je jednoduchý, krátký, s dějovou linií a obsahem zajímavým pro dítě.

2. DYSORTOGRAFIE

Co je dysortografie

Dysortografie je vývojová porucha učení v oblasti pravopisu. Nepostihuje celou oblast gramatiky jazyka, ale týká se specifických dysortografických jevů.

Dysortografie a její projevy

• dítě s dysortografií ve škole nestíhá psát, co se diktuje, má neúhledné sešity;
• objevuje se přidávání a vynechávání písmen, popř. slabik;
• záměny a přehazování písmen ( b-d-p, a-o, m-n, ..);
• zkomoleniny;
• nesprávné umístění nebo vynechání délek samohlásek (rozlišování dlouhých a krátkých samohlásek);
• chyby v měkčení (rozlišování slabik dy-di, ty-ti, ny-ni);
• nezvládání hranic slov v písmu (spojování více slov v jeden větný celek- žák píše dvě i více slov dohromady, spojuje předložky se slovy, nerozlišuje začátek a konec věty);
• nezvládání souhláskových shluků (krtek, pstruh apod.);
• chyby plynoucí ze specifické asimilace - záměna sykavek (s, c, z, š, č, ž);
• nevhodné aplikace gramatických jevů v diktátech (naučená gramatická pravidla žák neuplatňuje v písemném projevu);
• postižená schopnost sluchové analýzy, fonematický sluch.

Výchovné zacházení u dysortografie

U dětí s dysortografií je potřeba vytvořit pozitivní atmosféru důvěry, dítě netrestat za chyby, umožnit dítěti, aby gramatické chyby v psaném textu opravilo verbálním zdůvodněním, motivovat dítě pochvalou i za dílčí úspěchy.

3. DYSGRAFIE

Co to je dysgrafie

Dysgrafie je vývojová porucha učení v oblasti psaní.

Dysgrafie a její projevy

U dysgrafie je písemný projev nečitelný, dítě si obtížně pamatuje písmena a obtížně je napodobuje, písmena si zaměňuje nebo je zrcadlově obrací.

Výchovné zacházení u dysgrafie

U dítěte s dysgrafií je potřeba vytvořit pozitivní atmosféru důvěry, dítě netrestat za styl písma - „škrabopis“ ani za chyby, procvičovat s ním psaní správných tvarů písmem, správné držení psacího náčiní. Cvičení mají být krátká, ale pravidelná.

4. DYSKALKULIE

Co je dyskalkulie?

Dyskalkulie je vývojová porucha učení v oblasti matematických dovedností.

Dyskalkulie a její projevy

• v oblasti aritmetiky (dítě není schopno porovnat počet předmětů, má problémy při označování množství, neumí vyjmenovat řadu čísel, neumí číst matematické symboly, těžko čte čísla s nulami uprostřed, zaměňuje tvarově podobná čísla, není schopné používat matematické operace);
• v oblasti geometrie (nerozlišuje geometrické tvary, neumí seřadit předměty podle velikosti, má problémy při rýsováni obrazců, při orientaci v prostoru).

Výchovné zacházení u dyskalkulie

U dyskalkulie je vhodný klidný a trpělivý přístup, příznivá pracovní atmosféra, nešetřit pochvalou, pozitivní motivace, aby dítě zažívalo úspěch při učení, cvičení musí být přiměřená schopnostem dítěte, postupovat po malých krocích, pracovat pravidelně a systematicky. Je třeba uplatňovat co nejvíce zásadu názornosti, používat co nejvíce pomůcek a didaktické techniky – rozličné způsoby práce. Často měnit rytmus práce, náplň, zařazovat oddechové části.

Jak poznáme SPU, specifický věk pro diagnostikování specifických poruch učení

U SPU se jedná o potíže v osvojování školních dovedností, kdy dítě i přes normální, průměrné rozložení rozumových schopností a při dostatečné stimulaci ze strany výchovy a prostředí podává výrazně podprůměrné výkony v oblasti školních dovedností (čtení, psaní, počítání), než by intelektu a stimulaci odpovídaly. Projevy poruchy se projeví po nástupu dítěte do školy, některé signály se dají zachytit již v předškolním věku - poporodní potíže dítěte, deficity v řečovém vývoji mohou naznačovat možný výskyt SPU v budoucnu. Uzavřít podezření na rozvoj SPU lze přibližně v osmi letech věku dítěte, t.j. po pololetí druhé třídy. V případě potíží při osvojování školních dovedností je však vhodné navštívit poradnu dříve, komplexním vyšetřením lze vytipovat a následně trénovat oslabené či vývojově nevyzrálé kognitivně percepční funkce v rámci odborné speciálně pedagogické péče, kdy je možné rozvoji SPU předejít, či ji výrazně zmírnit.

Kombinace specifických poruch učení

Specifické poruchy učení se často vyskytují v kombinaci, např. dyslexie spolu s dysortografií.

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, školní poradenské pracoviště.

Literatura:

• ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD. Vyd. Praha: Portál, 2007, 263 s. ISBN 8071788007
• POKORNÁ, Věra. Vývojové poruchy učení v dětství a v dospělosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 238 s. ISBN 9788073677732
• SELIKOWITZ, Mark. Dyslexie a jiné poruchy učení. Vyd. 1. české. Překlad Andrea Civínová. Praha: Grada, 2000, 136 s. Pro rodiče. ISBN 8071697737
• ZELINKOVÁ, Olga a Miloslav ČEDÍK. Mám dyslexii: průvodce pro dospívající a dospělé se specifickými poruchami učení. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 139 s. Rádci pro zdraví. ISBN 9788026203490
• JUROVIČOVÁ, D., Žáčková H. Dysortografie. Vyd. D&H, 2012, ISBN 9788087295106
• SIWEK, Božetěch. Jak si poradit s pravopisem: cvičení pro děti s dysortografií. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 171 s. ISBN 9788073679880
• JUCOVIČOVÁ, Drahomíra a Hana ŽÁČKOVÁ. Dysgrafie. 2. rozš. vyd. Praha: D + H, 2009, 66 s., [12] s. barev. obr. příl. Metody reedukace specifických poruch učení. ISBN 9788090386990
• NOVÁK, Josef. Dyskalkulie: metody rozvoje základních početních dovedností. Vyd. 4., přeprac. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2010, 2 sv. (39, 71 s.). ISBN 978-80-7311-107-6.

5. DYSPRAXIE

Co je dyspraxie

Dyspraxie je specifická vývojová porucha motorických funkcí

Dyspraxie a její projevy

Problémy v nápodobě viděných pohybů:

• Hrubá motorika představuje pohyby celého těla, pohyby velkých svalových skupin, jako jsou chůze, chůze do schodů se střídáním nohou, běhání, skákání, plavání atd.;
• Jemná motorika: např. psaní, šití, zapínání knoflíků, zavázání tkaničky, hra s míčem (rukama i nohama).

Příznaky dyspraxie v jednotlivých věkových obdobích:

Předškolní věk: neobratnost při dětských hrách, problémy např. při jízdě na koloběžce, na kole, při hře s míčem, s udržováním rovnováhy, potíže v oblasti sebeobsluhy (stolování – špatná koordinace pohybů ruka - ústa, oblékání, zapínání knoflíků, obouvání, zavazování tkaniček apod.), výtvarné činnosti (kreslení, modelování, stříhání, skládání), v řeči – může být horší srozumitelnost, potíže zejména při vyslovování artikulačně náročnějších slov.

Mladší školní věk: problémy s adaptací na školní režim, dítě je nešikovné a pomalé, pohybová neobratnost a špatná koordinace se projevují zejména v tělesné výchově a pracovním vyučování, objevují se potíže s psaním (pomalé tempo psaní, neúhledný rukopis), přetrvává-li neobratnost v artikulační oblasti, mohou vznikat i chyby při psaní v důsledku artikulační neobratnosti (dítě často píše tak, jak vyslovuje), pomalost při oblékání, jídle, dítě si hůře pamatuje více instrukcí najednou, neví, kde má začít, častý je motorický neklid – dítě se stále vrtí, neposedí, pohyby jsou nekoordinované, mohou se objevovat i somatické obtíže – bolesti břicha, hlavy, únava, nevolnost (jsou důsledkem napětí, které dítě prožívá).

Starší školní věk: nešikovnost a pomalé tempo ztěžuje život při plnění běžných denních činností, je přítomna zvýšená unavitelnost, která se může projevit neklidem a vyrušováním v pozdějších vyučovacích hodinách, popř. doma při přípravě na vyučování.

Výchovné zacházení s dětmi s dyspraxií

• je-li dítě zjevně unavené a neschopné se soustředit, je třeba mu dát „oddechový čas“ (někdy totiž už není schopné přijímat informace);
• nesrovnávat dítě s ostatními dětmi ve třídě nebo jinde;
• podporovat u dítěte skupinovou práci (pomůže mu se sociální interakcí);
• oceňovat snahu (před celou třídou), ne pouze dobré výsledky, umožnit dítěti zažít úspěch;
• při zadávání úkolu dbát na to, aby mezi vámi a dítětem byl oční kontakt;
• dát dítěti možnost odpočinout si od ostatních dětí (bude-li se chtít např. vrátit po hlavní přestávce do třídy o 5 minut dříve, umožněte mu to)
• některé děti s dyspraxií mívají problémy s orientací v čase a prostoru (špatný odhad trvání délky úkolu či určitého časového úseku, s odhadem vzdáleností, s orientací v rozlehlé budově), připomeňte mu, že už je čas na určitou činnost apod.;
• podporovat dítě v tom, aby si vyhledávalo informace o věcech, které ho baví (bude o nich více vědět, zlepší se jeho pozice mezi vrstevníky)
• v hovoru o dítěti používat pozitivní slovník – např. „zapálené“, „hbité“, „zvídavé“; dítě si vytvoří pozitivní zpětnou vazbu, čímž se zvýší jeho sebevědomí;
• vždy je potřeba hledat a objevit oblasti, v nichž je dítě úspěšné (a nemusí jít jen o oblasti související se školou), dát mu najevo, že víme o tom, co dovede a umí i jinde.

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny

6. Další typy poruch učení:

DYSMUZIE (porucha v osvojování hudebních dovedností)

DYSPINXIE (porucha v oblasti výtvarných dovedností) a jiné.

Případně mohou být postiženy všechny školní dovednosti.

Přečtěte si: Více o Specifických poruchách chování

Přečíst článek

Přečtěte si: Více o Dětském autismu

Přečíst článek

Přečtěte si: Více o Aspergerovým syndromu

Přečíst článek

Přečtěte si: Více o Hyperaktivním dítěti

Přečíst článek