Proč stát stanovuje přesný očkovací kalendář? Jaké jsou vhodné nepovinné vakcíny?

Třetí část rozhovoru s lékařkou Zuzanou Vančíkovou

Proč se vytváří přesný očkovací kalendář? Proč se stanovuje, kdy přesně se má dítě očkovat? Případně upravuje se někdy tento kalendář a na základě čeho?  Nemohlo by se nejvhodnější datum vybrat individuálně u konkrétního dítěte a podle „přesvědčení“ očkujícího lékaře?

Žádný očkující lékař není tak detailně obeznámen s funkcí vakcíny, aby věděl, jaké studie jsou a co všechno proběhlo při výzkumu vakcíny. Ten trvá třeba desítky let a pracují na něm týmy odborníků. Takže aby si potom každý, kdo s vakcínou pracuje, vymýšlel, nejvhodnější schéma, je nesmysl. Vakcíny jsou zkoušeny, vyvíjeny a podstoupí řadu testů, které určí ten nejvhodnější algoritmus, který následně výrobce uvede do souhrnu informací o výrobku, kde také podá patřičné důkazy, jak vakcína funguje a to včetně intervalů mezi jednotlivými dávkami a jaké jsou možné kombinace vakcín apod. Není v silách ani kompetenci jedince, aby si vymýšlel vlastní schémata. To je naprosto nereálné. Musí se dodržet nějaká pravidla a pro jednoduchost celé věci je nastaven očkovací kalendář, aby všichni věděli, jak to má být. V určitých případech se dají dělat výjimky, ale například když se následující dávka vakcíny nepodá ve stanoveném nejdelším intervalu, tak se často musí začít očkovat úplně znova, protože není záruka, že by očkování fungovalo. Pravidla jsou jednoznačně výrobcem stanovena. Samozřejmě je možná určitá variabilita. Dříve bylo u hexavakcíny schéma 3+1. Teď jsme od roku 2019 přešli na 2+1 posunulo se přeočkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, přestali jsme plošně očkovat proti tuberkulóze novorozence v porodnici, očkují se jenom kojenci z rizikových skupin. To je další změna, která nedávno proběhla. Vše se přizpůsobuje novým poznatkům a potřebám.  

A kdo stanovuje očkovací kalendář?

Očkovací kalendář stanovuje vyhláška č. 537/2006 o očkování proti infekčním nemocem a vznikl ve spolupráci s úřadem hlavního hygienika ČR na základě doporučení odborníků, jako je Česká vakcinologická společnost, Národní imunizační komise a další odborní poradci.

Dají se předem odhadnout rizikové skupiny dětí pro vakcinaci? U koho byste byla opatrná?

Některé rizikové skupiny jsou předem dané. Jedná se například o děti se závažnou poruchou imunity. Těm se nesmí podávat živé oslabené vakcíny. Byl to například jeden z důvodů, proč se BCG vakcínou proti tuberkulóze (vakcína obsahuje oslabené živé bakterie) začalo očkovat pouze u rizikových skupin a zrušilo se plošné očkování novorozenců v porodnicích.  U novorozence s poruchou imunity, která se v tomto věku většinou nedá rozpoznat, by se bakterie mohla rozšířit a vyvolat onemocnění, na které by dítě mohlo i zemřít.

Neživé vakcíny může teoreticky dostat většina zdravé populace, i pacienti s poruchou imunity. Protože to nejsou živé organismy, neuškodí jim. Při některých poruchách imunity však některé vakcíny nefungují, proto ani nemá význam je podávat. Stále se vedou rozsáhlé debaty o očkování nedonošenců nebo dětí s neurologickým postižením. Na tom se u nás odborníci stále zatím úplně neshodli, jednoznačné doporučení není. Ve světě se tyto děti zcela běžně očkují podle normálního kalendáře.

Jaké nepovinné vakcíny byste dnes zvolila pro vlastní dítě? Není jich zbytečně mnoho a jsou opravdu důležité, když jsou nepovinné?  Opravdu je nutné hned zpočátku zařadit očkování proti rotavirům a pneumokokům? 

Pneumokoky jsou určitě nebezpečné bakterie. Mohou vyvolat závažná onemocnění jako je meningitida nebo těžké zápaly plic a další. Nejrizikovější jsou pro nejmenší novorozence a kojence a potom pro seniory. S očkováním by se mělo začít nejútlejšího věku. Když se rozmyslím až ve dvou letech, tak to má sice také cenu, ale ohroženy nejvíce jsou ty nejmenší děti. Rotaviry u nás tak nebezpečné být nemusejí, ale pro dítě, které například díky nějaké vrozené vadě nebo nemoci bude muset být častěji v nemocnici, je riziko, že se s onemocněním setká, velmi vysoké. Tady bych očkování jistě také volila. Nebo u dítěte, které má straší sourozence ve školce, odkud rotaviry mohou přinést. Kojenec s rotavirovou infekcí pravidelně končí hospitalizací.

Rotaviry lze očkovat od 6 do 32 týdnů, později už se vakcína dávat nemůže. 

A jaké jste zvolila očkování u svých dětí?

Mám tři děti, jsou dospělé, a v jejich dětství ještě některé vakcíny nebyly. Naočkovala jsem je nad rámec hrazeného očkování proti meningokokům, žloutenkám A i B, klíšťové encefalitidě. Kdyby bývala tehdy vakcína, tak bych je nechala naočkovat i proti pneumokokům. 

A co třeba HPV virus?

Vakcína proti lidskému papilomaviru je vakcína, která nabízí možnost prevence rakoviny, což je velmi zajímavé. Dnes se očkují i chlapci. Kdyby byla celá populace proočkovaná, významně by to přispělo k prevenci rakoviny děložního hrdla a genitálních bradavic. Pravidelné screeningové vyšetření sice může mnohé včas odhalit, ale ne všichni jsou tak pečliví, že chodí pravidelně na prohlídky, a když nemoci dokážeme zabránit očkováním, tak máme situaci dvojnásobně pojištěnu. Jednak screeningem, a podruhé očkováním. Očkování sice nezabrání úplně všemu, ale značně situaci zlepší.