Problémy s chováním

Vývoj dítěte | ajsbirka | 18.05.2017, 14:41

Dobrý den,
ráda bych Vás touto cestou požádala o radu. Mému synovi je 5 let a bohužel občas má problémy s chováním. Asi bude nejlepší když uvedu příklady. Syn hraje fotbal a když měli zápas a čekali na začátek, tak jen tak schválně šlápnul na nohu vedle stojícímu chlapečkovi, který mu nic neudělal. To jsem si ještě řekla, budiž, jsou to malé děti, dělají blbosti. Za to co udělal se omluvil, slíbil že už to neudělá. Jenže pak byl na plavání, na které chodí už od září. Po skončení lekce ho trenérka přivedla pobrekávajícího za ruku a opět ( už se to stalo jednou ) na mě spustila, že jí opět neposlechl, že na ní hulákal, když po něm něco chtěla, že ho i vykázala na chvíli z bazénu, že takhle to nejde, že takhle s ní mluvit nemůže. Když jsem jí řekla, že potom co už se to jednou stalo, jsem mu domlouvala, že to nesmí dělat, že musí poslouchat, a pokaždé mu to opakuji před začátkem hodiny a on mi na to už občas naštvaně odpovídá, že už mu to nemusím řikat, že to ví, že mu to pořád řikám, mi odvětila,že to je přesně ono, že pětileté dítě se mnou nemá co diskutovat, naznačila, že by mu dvě "flákla" a byl by klid. Potíž je v tom, že já s tímto řešením nesouhlasím. Navíc pak z vyprávění syna vyšlo najevo, že se to stalo v okamžiku, kdy byli ve velkém bazénu, kde ručkovali u kraje a učitelka po něm chtěla aby se během toho potopil a područkoval tyčku. Z čehož on měl strach, nechtěl to udělat, ale ona ho stále držela za ruku a nutila ho. Nevím, ale nejednal by i dospělý stejně ? Já pokud bych měla z něčeho strach, tak bych to asi také nechtěla udělat a bránila bych se. Bohužel byl včera syn opět na tréninku fotbalu, a vím to jen z vyprávění, osobně jsem tam nebyla, ale provokovala ho tam jedna holčička a on bohužel zareagoval tak, že jí několikrát vší silou bouchnul do zad. Na což trenér zareagoval tím, že na něj zařval ať vypadne. I když se mu na konci přišel omluvit, že to přehnal, jsem z toho opravdu špatná. Takto už párkrát zareagoval, ale vždy jen na o dva roky staršího bratra, nikdy ne na cizí dítě. On má občas problémy se vztekem, je to jak kdyby se mu zatmělo před očima a jde a bouchne a když už nemůže nikoho bouchnout tak aspoń kopne do zdi nebo dveří. Prostě má problém na to že mu někdo ublíží nebo se mu posmívá nebo prostě jen se mu nelíbí jak se k němu někdo zachová nebo po něm někdo chce aby udělal něco co on zrovna nechce, adekvátně zareagovat. Já vím, že je mu teprvě pět let a spoustu věcí ještě neumí nebo neovládá, ale je nepřijatelné, aby se takto choval. On po chvíli "vychladne", omluví se, řekne jak ho to mrzí, že ví, že to nemá dělat, že už to nikdy neudělá, ale stejně se to pak znovu stane. Poradíte co s tím ? Jak ho naučit reagovat více v klidu ? Jak s ním vůbec tyto situace řešit ? Nechci ho bít, myslím že ani zákazy nic neřeší, ale upřímně už nevím jak na něj. Domluva prostě nezabírá. A já nechci mít strach pokaždé když půjde mezi ostatní děti, aby je v takové situaci opět nebouchnul.
Děkuji za radu.

Dobrý den, agresívní tendence v chování vašeho syna pravděpodobně souvisí s jeho formující se povahou, výbušnější osobností spolu s nezralostí jeho psychiky, kdy neumí své emoce a afekty ještě dobře  zvládat. Omlouváním jeho chování, ať už za ním stojí jakékoliv důvody, však svému synovi nepomáháte naopak. V zájmu vašeho dítěte je společensky přijatelné chování, jinak v životě bude v každém kolektivu narážet na potíže a bude vylučován, protože agresi žádné lidské společenství nebude akceptovat a tolerovat. Proto je potřeba synovo chování začít řešit a nikoliv omlouvat různými důvody, nejlépe je vzniku potíží předcházet. Ohledně jeho docházky do kolektivních sportů může být chlapec na takovou aktivitu, která od něj vyžaduje určitou disciplínu, sebeovládání, spolupráci, případně schopnost počkat, než na něj přijde řada, být ještě nezralý a nepřipravený. Chcete tedy od něj jednoduše v jeho věku příliš, něco, co není schopen splnit, i když se snaží, i když mu vše před každým tréninkem opakujete. Můžete mu poskytnout oddechový čas, věnovat se s ním zatím různým sportovním aktivitám společně a do kolektivního sportu jej zařadit až třeba za půl roku, nebo pro syna zvolit sportovní aktivity individuální. Každé dítě zraje individuálně, některé děti na kolektivní aktivitu v pěti letech zralé jsou, některé prostě ještě ne. Chlapce je potřeba také učit pracovat s vlastními emocemi, vést ho k jejich uvědomění a ke konstruktivní formě potlačení hněvu. Zlost, hněv, vztek jsou přirozené lidské emoce, které jsou v životě v určité míře potřebné, dokážou naříklad člověka hnát kupředu, umožní mu prosadit se ve společnosti. Důležité však je naučit se je ventilovat konstruktivním způsobem, někomu pomáhají sportovní aktivity, fyzická práce (syn může dostávat určité své drobné úkoly, plnit drobné povinnosti apod.), malé děti mohou k uvolnění afektu využít třeba možnost bouchnout si do polštáře, do boxovacího pytle, trhat nebo mačkat papír.... Zkuste se synem společně najít, co by mu vyhovovalo, když se nebude moci ovládnout. Ohledně výchovného přístupu je dobré volit přístup s jasně nastavenými pravidly, trvat na jejich dodržování, nepřipouštět diskuse a zpochybňobání pravidel. Dobré je nastavit systém odměn a pozitivně motivovat i dílčí úspěchy, tendenci syna vyhovět směrem k požadovanému chování. Systém pravidel a odměn za jejich splnění si také můžete sestavit se synem, může na něm aktivně spolupracovat. Důležité však je z nastavených pravidel neustupovat, jinak systém ztratí smysl a nebude efektivní. Na dodržování požadovaných výchovných zásad by se měly dohodnout a podílet nejlépe všichni dospělí, kteří do výchovy syna zasahují. Tresty do výchovného systému patří také, je však potřeba je také jasně stanovit, chlapci by případný trest měl být vysvětlen a měl by jej být schopen akceptovat jako spravedlivý. Tresty samozřejmě nemusí být fyzické, ty ve výchově není třeba používat. V případě výskytu nežádoucího chování chlapce je potřeba postupovat věcně, zaměřit se na řešení problému, ne například na dokazování, kdo co způsobil, vysvětlování, zdůvodňování, omlouvání. K "vyřešeným" prohřeškům se již nevracet, netrestat dítě za jeden prohřešek opakovaně několikrát. Výborně jsou výchovné zásady popsány v knize " Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly"; Sal Severe; nakladatelství Portál. Pokud by potíže u syna neustupovaly, případně se prohlubovaly, doporučuji konzultaci výchovných přístupů a chování dítěte v Pedagogicko - psychologické poradně, kterou lze vzhledem k věku syna spojit případně i s vyšetřením jeho školní zralosti. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 26.07.2017, 14:54
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×