Inzerce
Inzerce
Inzerce

Spaní dítěte v posteli s rodiči – může být nebezpečné?

Pohled psycholožky Mgr. Lucie Šešulkové

Vedou se velké diskuze o výhodách a nevýhodách spaní společně s rodiči v manželské posteli. Někteří ze svých zkušeností nedají na tuto možnost dopustit. Dle různých názorů přináší společné spaní posílení pouta mezi matkou a dítětem, sdílení intenzivní blízkosti s dítětem, sladění dechů, zvýraznění pocitu bezpečí dítěte, usnadnění kojení pro matku, klidnější spánek dítěte, ne však už i rodičů.

Rozhodnutí je na každém. Je však třeba zvážit i rizika s tím spojená.

Samozřejmě nebezpečí zalehnutí dítěte je velkým důvodem, který může vést rodiče k příklonu k variantě v naší západní kultuře rozšířenější. Tedy samostatné uložení dítěte v jeho vlastní postýlce.

Dále je třeba mít na paměti, že dítě se snáze a rychleji něco naučí, než se později odnaučuje. Mnohým se z tohoto důvodu zdá přirozenější dítě navyknout na jeho vlastní prostor, kde se bude vyvíjet v individualitu, samostatnou osobnost. Než dítě nechat zvykat na intenzivní blízkost, které se pak hůře vzdává a může to v něm vyvolávat trýznivější pocity. Tak jak to bývá, když se nám bere něco, čeho se nám v plné míře dostávalo. Čím déle dítěti poskytujeme tuto možnost, která je pro něj samozřejmě velmi příjemná (je neustále v teplém bezpečném“pelíšku“ a středem pozornosti rodičů), tím je těžší a zdlouhavější dítě tohoto výdobytku odvyknout. Rodiče jsou pak někdy déle nuceni trávit každou noc s dítětem, ačkoliv už by mohli dítě ponechat na hlídání prarodičům a dopřát si malé povyražení, které je pro zachovávání dobrého psychického rozpoložení matky a opečovávání partnerského vztahu také často důležité. Nakonec i fixace dítěte na rodiče může být společným nocováním zvýrazněna až do té míry, že by mohla přinést složitější začleňování se v dalších sociálních prostředích.

Nemalým riskem je dát všanc partnerské soužití. Dítě jako produkt lásky se najednou může stát její překážkou. Rodiče to nemusí takto vnímat, protože se stejně v této době jejich intimní život, který je důležitým aspektem vztahu, velice mění. Matka si někdy neuvědomí, že se veškerá její pozornost odvrátila od partnera k děťátku. Přitom je třeba mít na paměti, že základem rodiny je vztah matka-otec, ne matka- dítě. Tuto situaci nemusí každý pár ustát.

Při rozhodování nám může posloužit zkušenost našich blízkých či nás samotných. Je dobré položit si otázky, jak to dělali dříve, jaké z nás a z jiných vyrostly osobnosti, jaké máme vzpomínky či pocity z dětství takto stráveného.

Doplněk dětské lékařky MUDr. Ludmily Vomelové

Společné spaní  dětí s rodiči nese i negativní aspekty lékařské.

Spánek člověka je dvoufázový – první je povrchní fáze, kdy jsme schopni vnímat částečně okolí. Po ní následuje fáze hluboká, kdy je mozek v hlubokém útlumu. Právě v této fázi se může stát, že při pohybu v posteli může dospělý člověk malé dětské tělíčko přilehnout. V lepším případě by se mohlo jednat o přiškrcení končetiny - ruky, nohy s následným nedokrvením a možností odúmrtí končetiny nebo se vznikem poruchy hybnosti. V horším případě můžeme dítě přilehnutím udusit.

Při společném spaní by také mohlo dojít k snadnějšímu přenosu nemoci z rodiče na dítě. Malé děti jsou vnímavější k nemocem. Dospělý člověk se již může cítit hůře, ale přikládá to únavě z práce, přitom už jde o počátek onemocnění. Velmi často ve spánku člověk dýchá ústy, kdy může kapénkovou infekci přenést na dítě. Zatímco dospělý člověk obyčejnou rýmu zvládá dobře, pro malé dítě i každá takováto rýma může znamenat velké potíže.

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Spaní dítěte v posteli s rodiči – může být nebezpečné? - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Dobrý den, po přečtení článku jsem se zhrozila a po přečtení diskuse uklidnila. Máme pětitýdenní miminko, v porodnici jsem se divila jak holka na pokoji mohla spát s mimčem v posteli, že neměla strach, že ho zalehne. Poslední noc jsem s malým při kojení taky usla a měla hrozný výčitky. Po návratu domů jsem malýho uspávala třeba hodinu, aby se hned po položení do postýlky nevzbudil a nezačal brečet. Přítel mě stále přemlouval ať ho vezmu k nám do postele, že bude klidnější. Stále jsem to odmítala. Asi po týdnu jsem s ním opět v posteli usla a nějak mě ten strach přešel. Dneska to už praktikujeme tak, že usne cca kolem deváté, ve tři se vzbudí na jídlo, nakrmím ho, položím do postýlky a on bez problémů do deseti minut usne. Pak se vzbudí v šest a to už si ho v posteli necháme a on spí do půl deváté. Když jsem ho v těch šest vracela zase do postýlky, tak už nespal. Ani přítel nemá problém s malým usnout. Jeden večer se nám dokonce strašně zakuckal a spal s náma celou noc. Přítel ho chtěl mít přitulenýho k sobě, ale to jsem mu zakázala, aby ho nezalehl, přece jenom má silnej spánek a nevnímá tolik jako já. Přes den spí normálně spolu, takže by to asi nebyl problém ani v noci, ale prostě mám strach. Včera jsem měla na návštěvě mamku a sestru s pětiměsíčním mimčem. Bavili jsme se, že by u nás spali. Že by sestra mohla s malým spát spolu na rozložené sedačce. Do toho zasáhla mamka, že ne že cestuje a mohl by spadnout a když jsem řekla že teda bysme mu přenechali postýlku a náš prcek by spal s náma, tak mě mamka div nevraždila pohledem. Ani jí nemůžu přiznat, že to tak občas provozujeme. Podle ní ani nejde o to zalehnutí jako spíš o rozmazlování, tak nevím. To svoje budu praktikovat dál a hold co, nemusí vědět o všem :-) je to moje dítě a moje výchova. Jo a k ránu kolem té šesté se k nám do postele přifaří i naše rotvajlerka a to jsem nepochopila proč bych měla mít strach, stejně jako vnímám každý pohyb malýho, tak vnímám i každý její pohyb. Oddělím je od sebe nohama, k malýmu se přitulím a pokrčím nohu tak, že je mezi nima. Pes mi totiž dycky spává v nohách. Nestane se, že by se k němu přiblížila když spí, prostě na to dávám bacha a myslím si, že pokud člověk nemá malinkatýho pejska, kterýho by třeba nemusel zaregistrovat, že cestuje, tak vůbec o nic nejde. Maximálně tak o hygienu, ale vzhledem k tomu že pravidelně převlíkám postel a nějakej ten chlup se sem tam najde dycky, tak mu větší riziko alergie nebo co nehrozí. Stejně jak se začne batolit, tak nebude furt v náručí nebo v posteli podloženej plínkou. To bude lozit po zemi a tam se těch chlupů nikdy 100% nezbavím.
    missmasz   | 07.05.2012 19:40:06 | Reakcí: 1, poslední: 08.05.2012 20:59:46
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Děti jsou různé, některé si zvykne na spaní s vámi a vyžaduje to, nedá se ho to odnaučit. Některé zase bez problémů přejde na svojí postýlku. Adam taky spal s námi, první měsíce mi spal na prsou, ve dne v noci, občas se mi ho podařilo dát mezi nás. Pak to jako nic přešlo a spal ve svém. Od půl roka je ve svém pokojíčku, ale k ránu si ho beru pokaždé k nám. Dřív u nás ještě spal, teď už se jen mazlí a pak vstane a skáče mi po hlavě. O zalehnutí jsem se nebála, jen jednou jsem rozhodila rukama a praštila ho.
      Psa máme taky, nespí s námi teda v posteli, to ani náhodou, ale chlupy a hygienu neřeším, alergiej není. Čuba ho olizuje a on jí to kolikrát vrátí, aspoň si vybuduje imunitu.
      angieblack   | 08.05.2012 20:59:46
      Reagovat | URL příspěvku
  • S clankem nesouhlasim
    Dobry den, clanek me take docela neprijemne prekvapil, protoze je opravdu velmi jednostranny. Je zvlastni, ze pani psycholozka reprezentuje pouze negativni postoj. Nase dcera spi s nami ve spolecne posteli od narozeni a pripravena postylka slouzila vice mene jako odkladaci pult. Nyni cekame druhe mimi a o postylce uz vubec neuvazujeme. Samozrejme jsem dusledne studovala veskera pro a proti a naopak jsem zjistila, ze v zahranicni literature je spani s ditetem v jedne posteli hodnoceno velmi pozitivne a naopak to ma vliv na vyvoj mnohem sebejistejsi osobnosti miminka. Dle meho nazoru je to individualni a zalezi na rodicich. Ja a mnuj manzel jsme nejstastnejsi, kdyz se muzeme vsichni probudit spolu. Nase dcerka je hned po probuzeni velmi vesela, stastna a spolecne se minimalne pul hodiny vsichni mazlime a pusinkujeme. Porad za tahle rana moc dekuji a porad ve mne dokazi vyvolat ten nejkrasnejsi pocit dokonaleho stesti. Nikdy bych nemenila a moc se tesime, az budeme v posteli 4. Clovek je vlastne jediny tvor v prirode, kdy matka sve dite na noc odklada .... a tak, pokud mi to nevadi, nedela to problemy ve vztahu, chci byt se svym miminkem a manzelem v co nejblizsim vztahu, at uz ve dne ci v noci..... Cas bezi hrozne rychle a jednou budeme na tyhle spolecne noci velmi krasne vzpominat.
    shany   | 03.04.2012 09:29:37
    Reagovat | URL příspěvku
  • Musim zareagovat na clanek, ktery mne docela rozesmal. Obe me dcery (3,5 roku a 9 mesicu) s nami spi ve spolecne prodlouzene posteli. Pro mladsi uz jsme ani postylku neinstalovali. O zalehnuti normalni matky a otce nemuze byt rec, samozrejme nejsme alkoholici... Jen holky nedavam spat vedle sebe, starsi trochu cestuje a obcas kope, tak aby ta mladsi neprisla k ujme. Starsi dceru jsem kojila pres dva roky, nechala jsem ji at se sama odstavi. Nosila jsem ji v satku rok. Pani psycholozka by urcite rekla, jaky to musi byt zavislak a ono je to presne naopak, staci si precist uzasnou knizku Koncept kontinua, kde je vse vysvetleno. Dcera spinkala u babicky a tety poprve cca v roce a pul, zvykala si na hlidani postupne a probehlo to bez problemu.
    Nastup do skolky probehl naprosto v pohode, jen Eli prvni den plakala, ze chce po obede ve skolce take spinkat :o). Ve skolce usina sama, do skolky se tesi a ucitelky o ni rikaji, ze je to pohodova holcicka, ktera nema problem. Proste si prosla fazi v naruci presne tak, jak potrebovala. Holky dame do vlatnich postylek az uzname, ze jsou na to obe pripravene a pujdou obe najednou, aby na sebe nezarlily a nebylo jim tam samotnym smutno. Toto je samozrejme muj pohled na vec, kazdemu vyhovuje neco jineho. Myslim, ze za par let budu s laskou vzpominat na spolecne spani....
    verudost   | 14.03.2012 10:20:44
    Reagovat | URL příspěvku
  • Ahoj maminky, musím říct, že jsem ráda, že nejsem jediná, kdo si bere tu svojí největší lásku k sobě do postele.
    Dominik tak spí mnohem lépe a déle.
    Večer ho po uspání dám do postýlky a když se v noci vzbudí, tak si ho vezmu k sobě, počkám až usne a zase ho přendám do svojí. K ránu už si ho u sebe nechávám, protože pak spiná dýl.
    Máme ale i noci, kdy jakmile ho položím do svojí postýlky, tak se vzbudí, pláče a jakmile ho přendám k sobě, tak hned usne, pak spí u mě celou dobu. Jsou to tak 3-4 dny v měsíci. Většinou mu rostou zoubky neboo je nějaký jiný problém a to je jasný,že potřebuje maminku.
    Zastávám názor, že když jsme si ho jednou s láskou pořídili, tak ho nemůžeme odstrkovat, když nás potřebuje a chce.
    Klidně oželím večerní televizi i posezení s kamarádama za klidný dech mojeho zlatíčka když spinká a drží mě u toho za ručičku.
    Asi jsem padlá na hlavu, ale pro něj bych udělala mnohem, mnohem víc. (asi jako většina z nás)
    LídaBendová   | 02.02.2012 09:40:27 | Reakcí: 11, poslední: 10.02.2012 15:25:09
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      já vám všem závidím takové tulivé děti. Já i kdybych chtěla spát s malou v posteli a držet ji za ručičku, tak nemůžu, protože mě odstrkuje   Jako miminko jsem si ji občas k ránu brala k sobě, ale musela jsem být půl metru od ní, jinak se pořád ošívala, teď už to vůbec nejde, musí spát prostě sama, i na té velké posteli   No a tak když tatínek odejde do práce, malá se nasnídá a já se chci ještě dospat, tak musím do obýváku a malou nechat v ložnici, tak mám zaručeno, že ještě aspoň hodinu a půl můžu spát  
      Gastrica   | 02.02.2012 10:46:23
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Nedávno jsem četla velmi zajímavý článek o dětech, které nechtějí být v blízkosti své matky.Bohužel si nepamatuji,kde jsem ho našla, ale určitě byste ho na netu našla.Píše se tam zhruba to, že přirozeností každého dítěte by mělo být to, že chce být své matce co nejblíž. Děti, které nechtějí, se tak chovají prý proto, že mají psychický blok, který si mohou přinést třeba již z těhotenství, nebo třeba zažili těžký porod, nebo po porodu zažili odloučený od matky na delší dobu,...někdy se ani neví proč.
        Článek popisuje, že by maminky měli tyto děti pomalu naučit se mazlit.Ze začátku se to dětem nelíbí, ale postupně se blok pomaličku odbourá. Má se začít třeba jen pohlazením na tvářičku každy den a třeba za týden zkusit vzít na krátkou dobu za ručičku, tak týden po týdnu pomaličku postutovat dál. Chce to asi zpoustu trpělivosti a nesmí se to uspěchat, ale výsledky to prý má. Pokud vy máte zájem se se svou dcerkou mazlit,pak ste na dobré cestě. Já mám doma mazlíka a musim říct, že nic krásnějšího jsem v životě nezažila, než když se ke mě přitiskne. Určitě, když projedete net, tak tam najdete pár článku na toto témá od renomovaných dětských psychologů. Přeju vám, aby se to povedlo,vaše dcerka pomazlení potřebuje(jako každé malé dítě), i když ho odmítá. 
        Lucie11   | 06.02.2012 08:36:13
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          ale to ona se pomazlí, přes den když ji brávám na ruce, tak mi lehne na rameno třeba, nebo když se díváme na pohádky, tak se mi opře obličejem o můj obličej. Jen prostě nechce spát se mnou v posteli, má ráda svůj prostor, musí být rozprostřená a nikdo ji nesmí utlačovat :) Je fakt, že bloků má asi milion už od miminka, narodila se císařem, takže první kontakt nám byl dopřán až po 5 hodinách od porodu, nešlo nám kojení, takže od 12.dne života není kojená, já si prošla depresema atd., takže určitě nějak deprivovaná je.
          Gastrica   | 06.02.2012 08:49:23
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE:
            Teda musím říct, že i já jsem po císaři, nerozkojila jsem se, taky jsme na UM a ty deprese jsem měla celý 6ti nedělí. Tak dlouho trvalo než jsem se do malýho zamilovala.
            Nevím jeslti to má vliv na jeho mazlivost nebo ne, ale spíš asi ne, protože Dominik se mazlí rád, ale jen se mnou. Ostatním to nedovolí.
            LídaBendová   | 10.02.2012 15:19:28
            Reagovat | URL příspěvku
            • \
              RE:
              já reagovala na kolegyni, která psala, že malá může mít z něčeho trauma a tak mě napadlo pouze tohle :) Depresema trpím doteď, to nebyla otázka šestinedělí, jen tak pro upřesnění.. :) Ona se mazlí, i se mnou i s ostatníma, ale nedokáže spát v jedné posteli s nikým :)
              Gastrica   | 10.02.2012 15:25:09
              Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Áda je jako já  Já taky nedokážu spát k někomu přitulená,potřebuju trochu prostoru.Karkulka mi nevadí,navíc se po chvíli většinou odvalí dál a když se mě někdy snaží vyšprtnout z postele,tak ji posunu 
        veverka77   | 07.02.2012 12:36:03
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Nejste padlá na hlavu, naprosto stejně to praktikuju i já. Syna uspím, přendám a když se vzbudí, vezmu si ho k sobě. Když mě poprvé probudil hlazením po tváři a říkal mi malá, brečela jsem štěstím. Také nepotřebuji odcházet po večerech na kafíčka a vínečka s kamarádkama. To kafe si můžeme dát přes den a děti vzít s sebou. Alespoň tak posílíme ty sociální sítě :-)
      Nemeckova   | 02.02.2012 23:06:21
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Naprosto souhlasím...
        takhle vstáváme my:
        http://blog.babyonline.cz/lida/fotogalerie/album/14996

        LídaBendová   | 03.02.2012 10:47:11
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          Brouček, jak je spokojený.
          Nejhorší je, že než jsem si uvědomila, že mi to takhle vyhovuje a nedělám nic špatného, měla jsem strašné výčitky. Všichni v okolí + tyhle nejapné články mě pěkně ničili, jak je Tomášek rozmazlený a zavařuju si na problémy. Jednou jsem malého dala do postýlky, že si trošku popláče a časem si zvykne. Řval mi do 2h do rána, nešel nijak utišit. Tohle není mateřství, ale surovost, nechápu, jak to může někdo praktikovat...
          Nemeckova   | 03.02.2012 12:22:50
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE:
            To já měla taky už dost těch chytrých rad, jak ho mám nechat vyřvat a usne. Mě to prý mamka taky tak dělala, jinak by prý doma nic neudělala
            Jenže já na všechno kašlu, nemusím mít naklizenou domácnost ani navařený tři chody k obědu.
            Pak jí jednou plakal, když ho hlídala a já šla jen pověsit prádlo a vynadala mi, že mám dělat, že pláče. Tak jsem jí řekla. Vidíš ty ho nenecháš plakat 3 minuty a vyřvat před spaním bys ho nechala? Tak zklapla.
            Než se naděju, tak pro něj budu ta nejtrapnější osoba v životě. Tak si chci vychutnat to období, dokud jsem ta nejdůležitější.
            LídaBendová   | 03.02.2012 16:09:09
            Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Nejsi padlá na hlavu,neboj  Já se v těchto věcech řídím citem (k tomu článku jsem svůj komentář napsala níž)a kecy některých lidí o tom,jak si malou špatně učím nebo že budu její otrok a tak,mě akorát dokáží rozesmát (někdy taky vytočit).V ničem se neomezuji,o nic nepřicházím (vyřádila jsem se dost a pátky a soboty někde venku už mi prostě nechybí) a když chci,tak klidně večer někam jít můžu,pohlídá tatínek a rád.Každé dítě má jinou potřebou blízkosti,tak proč ty,které to potřebují,odstrkovat,že jo?Každému fakt vyhovuje něco jiného,někdo se s dítětem nevyspí,někomu to nevadí a je to každého věc.Já do toho taky nikomu nekecám 
      veverka77   | 07.02.2012 12:34:17
      Reagovat | URL příspěvku
  • to je zase chujovina
    Tak sem se nechala zlákat odkazem v meilu k přečtení článku, zas to dlouho neudělám. Stručně článek je jednostranný, zavádějící a dělá z lidí uplný blbce   Tak předně normální matka pokud neni ožralá nebo zfetovaná dítě nikdy nezalehne ! a to z důvodu fungování mateřského instinktu, ale chápu, že tohle nelze vysvětlit vědeckými poučkami :-D

    Sama mám 2 kluky, od malička čertíci a beru si mladšího když se v noci vzbudí na kojení k sobě do postele a do rána spíme všichni spolu. Dělala sem to i se staršim synem, ve svý posteli ve svym pokojiku spí uplně v pohodě, když sme někam chtěli jít na babičky je zvyklej a v kolektivu taky problém neni .....fakt nechápu proč by měl mít někdo problémy v kolektivu z důvodu toho zda spal nebo nespal v kojeneckém věku s rodiči &s07 a partnerskej vztah pokud je kvalitní, tak ho taková maličkost nemůže vykolejit ....

    naopak není nic krásnějšího než když k ránu sme v posteli celá rodina i se staršim synem, když přiběhne z pokojíků .....tak si to užívejte dokud to jde a neřidte se radami rádoby odborníků ......zvlášt´ když děti tak strašně rychle vyrostou ........
    brumdinka   | 29.01.2012 11:10:18 | Reakcí: 1, poslední: 03.02.2012 09:02:49
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: to je zase chujovina
      Já mám dvě děti staršího 3 roky a holčičku 9 měsíců a oba spinkali od narození u mě a malá ještě spinká.Odborníci napsali že prý takový děti jsou pak moc zvyklí na matku a podle mojí zkušenosti náš syn už od 1,5 leží sám v pokojíčku ve sví posteli a nemá stím problém ba naopak sám chtěl spát sám.Odborníci raděj a přitom jich polovina nemá ani své dítě.
      burak002   | 03.02.2012 09:02:49
      Reagovat | URL příspěvku
  • Co komu vyhovuje
    Článek je skutečně dosti jednostranný a zavádějící. Já si myslím, že záleží hlavně na tom, co vyhovuje jak dítěti, tak mamině, ale také tatínkovi. Mám 4 děti, nejstarší dcerka se mnou v posteli nespávala, měla postýlku vedle manželské postele a nijak jí to nevadilo. S čím ale nesouhlasím, je věta, že matka dítě zalehnout nemůže, pokud není pod vlivem nějakých návykových látek, kterou jsem v několika komentářích četla. Mám i dvojčátka a když jsem je měla několikrát u sebe v posteli, spala jsem víceméně "na půl oka". Jednak jsem měla strach, že bych je mohla zalehnout, jednak byli dosti hladoví, takže se budili každou chvíli, po několika týdnech téměř beze spánku si tělo řeklo DOST a prostě jsem tvrdě usnula (jsem abstinent a drogy opravdu neberu). Malému jsem přikrývkou zakryla obličejík, kdyby se manžel neprobral, mohl se syn udusit. Samozřejmě mě to patřičně vyděsilo a od té doby už jsem dvojčátka a ani později nejmladšího synka do postele nebrala. Nikdy jsem neměla problém s tím, že by v postýlce plakali, měla jsem ji vedle sebe a všichni jsme se bez problémů vyspali. Nejmladšímu synovi je 1.5 roku a teď už spí se starším synem v pokojíku. Vyhovuje to jak klukům, tak nám s manželem. V půl osmé uložíme dětičky do jejich postelí, přečteme pohádku, přikryjeme, pohladíme, dáme pusinku a popřejeme dobrou noc. Děti vypadají spokojeně a já můžu trochu sobecky říct, že mám pak čas sama na sebe, nebo po domluvě na hlídání můžeme s manželem vyrazit na dobrou večeři aniž bychom se báli, že se dítko vzbudí a bude křičet, protože tu zrovna máma a táta nejsou. A k tomu začleňování dětí do kolektivu... každý jsme jiný a podle mě tohle opravdu nezáleží na tom, jestli jako mimčo spíme s maminou nebo sami :-) Mé rodině i mě to vyhovuje takhle, moje sestra to má přesně naopak. Při srovnání našich dětí můžu říct, že rozdíl nevidím. Jak u nás, tak u sestry jsou holčičky průbojnější a kluci ušlápnutější a to bez ohledu na to, jestli spí s rodiči nebo ne :-)
    Tinulka85   | 27.01.2012 15:00:38
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Pohyblivá měkká boulička

| Kazrei | 08.03.2024, 03:45

Dobrý Den, jeste prosim dotaz. Dcerka 2 (mes) ma na zatylku jen na jedne strane malou cca 0,5cm mekkou pohyblivou boulicku. Mam se bat? Dekuju za odpoved. Vyfotit bohuzel nelze.

Dobrý den,

jedná se pravděpodobně o uzlinku, raději se poraďte se svým pediatrem.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 08.03.2024, 09:21
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×