Infekční žloutenka typu A

1. Jak se přenáší žloutenka typu A?
2. Jaká je inkubační doba žloutenky typu A?
3. Jak rodiče poznají, že jde o žloutenku?
4. Jak se žloutenka léčí?
5. Jak probíhá rekonvalescence?
6. Jak žloutence předcházet?

1. Jak se přenáší žloutenka typu A?

Žloutenka typu A je infekční virové onemocnění (zánět jater), vstupní branou infekce je zažívací trakt. Proto stále platí, že jde o „nemoc špinavých rukou“. Virus žloutenky se totiž vylučuje stolicí, a proto jej nakažený člověk může snadno přenést na cokoli, čeho se dotkne nedostatečně umytýma rukama (nemusí to být akutně nemocný člověk, ale také nosič). Přenos je možný i nepřímý, a to kontaminovanou (znečištěnou) vodou, potravinami a předměty. To znamená, že konzumace potravin omytých znečištěnou vodou může být příčinou onemocnění, stejně tak jako nedostatečně tepelně upravené pokrmy. Také mouchy, které vyhledávají fekálie, mohou virus přenést na jakoukoli nezakrytou potravinu. To je hlavní důvod, proč se žloutenka většinou objeví a šíří se ve skupinách lidí s nízkou hygienickou úrovní. Přenos krví a krevnímu deriváty je výjimečný.

2. Jaká je inkubační doba žloutenky typu A?

V průměru 16-50 dnů.

3. Jak rodiče poznají, že jde o žloutenku typu A?

Onemocnění ve svém začátku může probíhat jako chřipkové onemocnění – rýma, kašel, únava, malátnost, přetrvávající zvýšené teploty, nechutenství, bolesti břicha často v pravé polovině pod žebry, zvracení, průjem, bolesti kloubů, někdy nejrůznější prchavé vyrážky na kůži, svědění kůže.

Po odeznění teplot (většinou po týdnu) se objeví žluté zabarvení spojivek, sliznice dutiny ústní a posléze kůže, moč je tmavá, stolice našedlá. Někdy se ale žluté zabarvení kůže nemusí objevit a teprve kontrolou jaterních testů (hodnoty jsou zvýšené) se odhalí podstata potíží.

Rodiče tedy musí na žloutenku myslet hlavně tehdy, jestliže se v jejich okolí (bydliště, rodinní příslušníci, kolektivní zařízení apod.) žloutenka vyskytla. Onemocnění totiž neprobíhá izolovaně, většinou má charakter epidemie. Navíc při nějakém záchytu žloutenky jsou všechny osoby, které byly s nemocným v kontaktu, pod zvýšeným zdravotnickým dohledem a o případných potížích jsou povinny ošetřující lékaře informovat.

4. Jak se žloutenka léčí?

Vzhledem k tomu, že jde o infekční onemocnění, je nutno postižené dítě hospitalizovat na infekčním oddělení nemocnice. Léčba spočívá v podávání léků na ochranu jater (tzv. hepatoprotektiv), včetně přísné diety, vitaminů skupiny B a bezpodmínečného klidu na lůžku. Délka hospitalizace je různá a záleží na úpravě celkového zdravotního stavu včetně laboratorních hodnot.

5. Jak probíhá rekonvalescence?

O propuštění dítěte do domácí péče rozhoduje ošetřující lékař příslušného oddělení, délka rekonvalescence doma je opět různě dlouhá – je nutná dietní strava do úpravy jaterních testů a klidový režim bez fyzické aktivity je také nutností.

O návratu dítěte do kolektivního zařízení rozhoduje ošetřující lékař po zhodnocení celkového zdravotního stavu.

Tělesnou výchovu a další sportovní aktivity je nutno vyloučit při příznivém průběhu v průměru na půl roku, při komplikacích samozřejmě mnohem déle.

6. Jak žloutence předcházet?

Jak již bylo výše zmíněno, jde o „nemoc špinavých rukou“, a proto je třeba dodržovat důslednou osobní hygienu a od malička děti těmto zásadám učit:

• před každým jídlem doma či venku umýt ruce mýdlem (venku můžete použít vlhčené ubrousky)
• po každém použití toalety mytí rukou by mělo být samozřejmostí
• na veřejných WC nikdy nesedejte na sedátko, nikdy nevíte, kdo WC před vámi použil
• myslete také na to, že v dopravních prostředcích se děti i dospělí musí přidržovat madel či tyčí a nikdy nevíte, kdo se přidržoval před vámi. Proto nikdy nenechte děti v dopravních prostředcích konzumovat potraviny neočištěnýma rukama
• dbejte na to, aby při procházkách sbírané kamínky či jiné předměty děti nestrkaly do úst
• krmit dítě cestou ze školky právě nakoupeným nevařeným párkem je neodpustitelný nešvar; stejně tak konzumovat jakékoli neomyté ovoce
• při cestách do zahraničí, zvláště do exotických zemí, musíte být velmi opatrní (stánky s jídlem či ovocem na ulicích)

Další možností je očkování. K dispozici je jednak kombinovaná očkovací látka proti žloutence typu A i B – což přichází v úvahu u dětí, které ještě nebyly očkovány proti typu B. Děti, které již jsou očkovány proti žloutence typu B, lze naočkovat samostatnou očkovací látkou proti typu A. O očkování je třeba se dohodnout s ošetřujícím dětským lékařem, který zvolí vhodné období. Očkování zdravotní pojišťovny nehradí, vše hradí rodiče, ale většina pojišťoven na očkování přispívá – je nutné se u příslušné pojišťovny informovat.