Simir01

Práce před mateřskou a plány do budoucna

Před mateřskou jsem pracovala na 12 hodinových směnách jako operační technik u Hasičského záchranného sboru a studovala vysokou školu, fakultu bezpečnostního inženýrství. V té době jsme se s přítelem bavili o miminku jen teoreticky. Ne, že bych dítě nechtěla, ale měla jsem trošku jiné plány. Hlavně jsem chtěla dodělat vysokou. Daný obor je sám o sobě těžký, hodně technický, takže pro holku žádný med. Škola mi zabírala veškerý volný čas, takže na dítě v té době nebylo ani pomyšlení.

Co čert nechtěl, v květnu roku 2006 jsem zjistila, že jsem těhotná a skoro ve třetím měsíci. Termín porodu byl stanoven na 1. 1. 2007. Když jsem se o miminku dozvěděla, byla jsem jak v transu. Nebyla ve mně ani radost ani smutek. Vše jsem až do příchodu domů a i několik hodin po tom vykonávala automaticky, jako nějaký robot. Za to přítel se radoval i za mě, nejraději by tu novinu vykřičel do celého světa.

Po prvním šoku se ale radost nedostavila, spíš obavy. Jak to vše zvládnu? Přítel byl v té době na Úřadu práce. Nevěděla jsem, co bude, až se dítě narodí, jak to zvládneme finančně, co škola, práce…? Naštěstí mám opravdu báječného přítele, se kterým se dá mluvit opravdu ovšem a vždy najde řešení. Navrhnul, že by zůstal na rodičovské on a já že se můžu vrátit po mateřské do práce, jestli chci.
Bylo to, to nejlepší řešení. Zbývalo jen oznámit mé těhotenství v práci a informovat o mém plánu vrátit se co nejdříve do práce. Šéf nebyl proti. Domluvili jsme se, že nastoupím do práce v synových třech měsících, tj. 1. 4. 2007, aby mi nepropadla zdravotní prohlídka a všechna „Osvědčení“, která potřebuji k výkonu služby.

Jaký byl nástup do práce…

Přišel den D – 1. 4. 2007 od syna jsem ráno odcházela se smíšenými pocity. Strach střídal obavy, jestli to opravdu zvládnu, jestli jsem náhodou neudělala chybu s nástupem do práce, že jsem špatná matka, a hlavně mi bylo moc smutno.
V práci jsem byla jak na trní, každou volnou chvilku jsem volala domů, co dělají, jak to zvládají, jestli Matýsek jedl, kolik toho vypil, jak spinká, jestli pláče… Odpoledne, když jsem volala asi po dvacáté, to přítel psychicky nevydržel a vybuchl. Nadal mi, že je těmi telefonáty otravuju, že je vše v pořádku, a proč by nebylo, ale nejvíce ho mrzelo, že mu nevěřím.

Prvních 14 dní v práci pro mě bylo utrpením. Sžírala jsem se pocitem viny, že jsem hrozná a hlavně špatná matka, když tak malé dítě nechávám doma jen s otcem. Naštěstí mám super kolegy v práci, kteří mě podporovali a jak se někteří později přiznali i obdivovali.
Ale našli se i takoví, kteří mě odsuzovali a nazývali mě „Bezcitná mrcha“, a „Kariéristka“. Dokonce i v rodině se našel člověk, který o mě všude roztruboval, že jsem špatná matka, že můj syn je chudáček, kterého matka odložila kvůli penězům a kariéře, že se o dítě neumím starat, než abych byla s ním, tak ho raději strčím babičce na hlídání (asi tak 1xměsíc)… Hodně to bolelo.

Inzerce

Proč jsem začala pracovat?

Jak už jsem psala, těhotenství bylo neplánované, přítel byl bez práce, takže zůstat na rodičovské jsem nemohla. Z rodičovské bychom taktak zaplatili nájem a na další věci by nám nezbylo nic. Někdo prostě musel zabezpečit rodinu. Šance, že by přítel našel práci, byla mizivá. Je vyučený malíř natěrač a k tomu astmatik a alergik, takže práci v oboru dělat nemůže.
A druhá věc je, že bych ztratila kvalifikaci. Tzn., že bych všechny kurzy a školení musela absolvovat znovu, což by znamenalo odjet mimo domov na 1 - 8 týdnů.

Jak jsi zvládla skloubit péči o dítě, domácnost, rodinu a práci?

Mám nepravidelnou pracovní dobu. Pracuji na 12 hodinové směny, ranní a noční. Vychází to v průměru na 7 směn ranních a 7 směn nočních za měsíc. Zbytek měsíce mám volno. Takže přítel malého hlídal jen těch pár dní, co jsem měla ranní a pak v noci. Zbytek dnů jsem s malým byla já. Zvládnout se to dalo, jen školu jsem musela vypustit, tu už bych nezvládla.
Po noční jsem domů sice chodila unavená, ale tím, že byl syn ještě malinký, tak chodil dopoledne spát a já s ním. Od roka to bylo trošičku náročnější, to už spal jen odpoledne, ale dalo se to zvládnout. Je dobrý spáč, takže jsem se i já vyspala. Když jsem byla doma, přítel chodil na brigádu.
Domácnost jsem zvládala v pohodě, po noční jsem zaběhla nakoupit (naštěstí bydlíme v centru města a vše máme blízko) a pak už jsem se věnovala jen synovi.

Inzerce



Nevýhodou bylo, že jsme se s přítelem viděli hrozně málo, vlastně většinou jen ve dveřích. Ani o víkendech jsme nebyli doma všichni pohromadě, protože většinu víkendů jsem pracovala. Na druhou stranu, když už jsme byli všichni o víkendu doma, tak jsme si to uměli užít. Jezdili jsme na výlety, do aquaparku, chodili na procházky…
Byli jsme si vzácní, nehádali jsme se, byli jsme vděční za každou chvilku, kterou můžeme být spolu.

Pomáhal Ti někdo?

Ze začátku, když se syn narodil, pomáhala mi moje mamka. Dokud přítel chodil do práce jen brigádně, pomoc jsme nepotřebovali. Později, asi v synově roce, musel přítel nastoupit na plný úvazek, aby neztratil práci a to nám vypomáhaly babičky a můj taťka, který byl v té době už v důchodu.

Inzerce

Co na to manžel? Podporoval Tě v Tvých pracovních aktivitách?

S přítelem nejsme svoji. Zatím svatbu k životu nepotřebujeme. Celý ten plán, abych šla do práce já, byl vlastně přítelův nápad. Pomáhal a pomáhá mi pořád. Ví, že svoji práci mám ráda, že bych se jí nevzdala, podporuje mě v tom. Pomáhat je naučený z domova a problém mu to nedělá. Jediné, co neuměl, bylo žehlit. Rychle se to naučil, když zjistil, že nemá co na sebe. Dostal rychlokurz po telefonu. Jinak běžné domácí práce zvládá v pohodě. Se synem jsou silná dvojka.

Inzerce

Jak jsi v práci spokojená?

Moc. Je to víceméně i můj koníček. Pracovat u hasičů jsem chtěla už od svých 10 let. Takže se mi splnil dětský sen. Hodně se toho v práci naučím a pomáhám lidem. Práce je pro můj život hodně důležitá.

Chceš i nadále při mateřské/rodičovské pracovat nebo máš jiné plány?

Rodičovská nám skončila k 1. 1. 2010, syn nastoupil v lednu do školky a moc se mu tam líbí. Přítel pořád pracuje u stejné firmy jako při rodičovské a já jsem stále v práci spokojená. V září bych chtěla znovu studovat vysokou školu, i když jiný obor. Druhé dítě zatím neplánujeme.

Dnes už můžu období mateřské vyhodnotit

Být pracující maminkou malého dítěte není snadné.
Myslím, že pokud nemáte rodinné zázemí, manžela či přítele, který vás miluje a chápe, tak se to zvládnout nedá.
Já měla štěstí, takového člověka mám po svém boku a jsem za něho ráda.
Co se týče syna, teď ještě nemůžu říct, jestli mu to, že není od rána do večera s maminkou nějak uškodilo, ale vím jistě, že není maminčin mazánek, nebojí se lidí, cizího prostředí, je hodně přizpůsobivý a na svůj věk hodně vyzrálý.   
A co se týče přítele? Váží si všech maminek, co jsou doma a starají se o dítě. Tím, že si vyzkoušel, jaké to je být na rodičovské, nikdy jsem od něho neslyšela větu "Jak to, že není navařeno a uklizeno, když jsi celý den doma?".

Spolu s maminkou Simir01 zpracovala Věra Tautová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Simir01 - diskuze

Poradna

Hlen ve stolici

| Veronika J | 28.03.2024, 14:31

Dobrý den, občas se nám objeví tohle ve stolici , je to hlen ? Dítě 4,5 měsíce , od 3 měsíce na um. Dítě jinak bez problému kaká, nemá žádné potíže , bolesti bříška apod, mám trošku sušší pokožku promazáváme leniens. A často ublinkáváme. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

ve stolici je lehce hlen, ale pokud dítě prospívá, není třeba měnit mléko, doporučila bych přidat zeleninový  příkrm.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 28.03.2024, 18:44
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×