Rhfenda

O svůj příběh se s námi – již podruhé – podělila Helča, kterou z diskuzního klubu znáte pod přezdívkou Rhfenda. Přesto, že už tu s námi nemůže trávit tolik času, velmi ochotně souhlasila, že se s námi podělí o svůj návrat do zaměstnání po rodičovské dovolené.

Před rokem, v dubnu 2009, jsem se poprvé vážně zamyslela nad tím, co se mnou, tedy s naší celou rodinkou bude, po skončení rodičovské dovolené.

Proč před rokem?!

Zvolila jsem si tříletou variantu rodičovské dovolené a ta mi skončila 26. 12. 2009, to je datum, kdy oslavil Filípek tři roky.
Zdálo by se, že v dubnu je na hledání zaměstnání ještě spousta času. No to sice ještě bylo, ale nejednalo se jen o moje zaměstnání, jednalo se mimo jiné i o to, kam umístit Filípka do školky a právě po celý duben probíhalo přihlášení dětí do školky v naší obci.
No a v souvislosti se školkou jsem si uvědomila spoustu věcí a právě jedna navazuje na druhou…
Ještě musím podotknout, že jsem se neměla kam vrátit po této příjemné dovolené, neb mi právě v jejím průběhu, nebyla zaměstnavatelem prodloužena pracovní smlouva, kterou jsem měla na dobu určitou. Takže poslední pracovní poměr, mi skončil vlastně ještě v době mého těhotenství. Protože jsem vykonávala před otěhotněním fyzicky náročnější práci, lékaři mi doporučili opustit zaměstnání hned v počátku těhotenství.

Jaké bylo tvé zaměstnání před otěhotněním?

Pracovala jsem jako šička, jednalo se o úkolovou práci, kde jsem šila obruby ubrusů, povlečení apod… Náročnost v tomto zaměstnání spočívala v tom, že jsem několikrát denně přenášela těžké balíky látek a pak již hotové výrobky, což by nejspíš těhotenství neprospívalo.
Ještě s ohledem na trable, které provázely mé otěhotnění, jsem ani neváhala a lékaře samozřejmě poslechla a těhotenství jsem strávila v klidu v domácím prostředí.

Pokud jste ještě nečetli příběh o boji s neplodností, najdete ho zde: https://www.babyonline.cz/maminka/pribehy-z-bol/rhfenda-a-jeji-boj-s-neplodnosti

Proč ses rozhodla pro změnu?

I přesto, že mi pracovní smlouva nebyla prodloužena, jsem doufala, že se po rodičovské dovolené budu moci vrátit na „své“ místo. Do bývalé práce jsem během mateřské chodila za kolegyněmi na návštěvu, vždy jsme spolu moc pěkně vycházely, byl to opravdu moc fajn kolektiv.

No a právě v té době jsem se dozvěděla, že od ledna 2010 se bude měnit struktura Policie ČR a tak budou obsazovat nová pracovní místa v Sokolově, na která jsou vyhlášená výběrová řízení.
Tak jsem hodně přemýšlela, jak bychom skloubili školku s dojížděním do práce. Sokolov je od nás 25 km a pracuje tam i manžel.
Líbilo se mi, že by případně byla ohodnocena moje maturita.
Práci šičky jsem dělala proto, že v mém okolí byla o práci docela nouze a peníze jsme potřebovali, tak jsem to zkusila a uchytila jsem se tam. Ovšem bylo mi tenkrát líto, že nemohu dělat práci, při které bych své vzdělání využila.
No a nyní taková šance. Takže jsem napsala životopis, možná si některá z vás vzpomenete, jak jsem se ptala na BOLu, co by tam mělo být uvedeno a jak jste mi radily!!
Životopis jsem odevzdala a čekala jsem na výsledek.

Peripetie se školkou

Jenže mezitím jsem musela pořešit umístění Filípka do školky. Vzhledem k tomu, že případné zaměstnání bylo půl hodiny cesty autem od domova, tak nepřicházelo v úvahu, umístit Filípka do školky u nás doma, neb je u nás školka v provozu do 16.00 hod a protože manžel i já bychom pracovali do půl 4, nestihli bychom do čtyř dorazit do školky. I když asi o pár minut, ale už tak je to nepříjemné.

Ptala jsem se i paní ředitelky zda neuvažují o prodloužení školkovací doby a ta mi řekla, že udělá anketu, zda by měl zájem ještě někdo další a samozřejmě pokud ano, vyjdou nám vstříc.
Anketa dopadla tak, že se k nám přihlásila ještě jedna maminka, která by měla zájem, ale i tak to bylo málo, a paní ředitelka mi s politováním oznámila, že se prodlužovat školkovací doba nebude.

Samozřejmě jsem to pochopila a hledala jsem jiné řešení. Jedna sousedka, která se stará o svou postiženou dcerku, mi nabídla, že mi bude Filípka každý den vyzvedávat, ale to se mi nezdálo jako dobré řešení, protože ji nemůžu tři roky obtěžovat, aby si každý den musela řídit dle nás.
Takže jsme hledali řešení tak, že Filípka přihlásíme do školky v Sokolově.
Ovšem chybička se vloudila, v Sokolově se musí děti hlásit dva roky dopředu, takže to jsme kapánek o rok prošvihli.

Tak a co teď?!

Takže jsme zvolili nejspíš poslední možné řešení a přihlásili jsme Filípka do školky do obce Krajková, je to obec jakoby na cestě od nás z domova do práce, není to tedy přímá cesta, je to zajížďka pouze o dva kilometry a hlavně je to poblíž Sokolova, takže bychom měli stihnout do 16.00 vyzvedávat Filípka.

Byla jsem také rozhodnutá, že pokud v tomto výběrovém řízení neuspěji, tak i přesto si budu hledat práci též v Sokolově, abychom to opět nemuseli kombinovat jinak.
V létě proběhlo první kolo výběrového řízení, kde jsem byla na pohovoru. Prošla jsem do kola druhého a v říjnu  mi bylo nabídnuto přímo konkrétní místo.
To jsem si mohla rozmyslet, což jsem ani snad nevyužila a místo spisové pracovnice na podatelně jsem přijala.

Mimochodem když jsem si před Vánoci přála po telefonu s bývalou mistrovou krásné Vánoce, řekla mi, že je super, že jsem si našla jinou práci, protože k nim bych se vrátit nemohla, protože hodně ženských pan šéf propustil, protože pro ně neměl práci a tak tedy nové pracovní síly v žádném případě v dohledné době nepřijmou….
Že by tak trochu osud?!?

Inzerce

Jak si Filípek zvykal na školku?

Od září jsem vozila Filípka na pět dní v měsíci do školky.
Když jsem ho tam vezla poprvé, měla jsem na krajíčku, Filípek byl statečný, vletěl do třídy za dětmi a hned si začal hrát a já tam najednou stála a bylo mi hrozně, jakože ho poprvé v životě někam „odstrkávám“. Ač jsem ho tam dávat nemusela, byla jsem pak doma, tak vlastně „musela“.
On neprotestoval, do školky se těšil. Věděl, že jde za dětmi a že si pro něho přijdu po obědě.
Nechtěla jsem mu lhát, akorát jsem uznala za vhodné to pro tuto chvíli překousnout a trošku jsem mu lhala, neb jsem mu řekla, že jde do školičky, protože já i tatínek jdeme do práce, což u mě právě pravda nebyla, ale věděla jsem, že od ledna to prostě tak bude a nechtěla jsem mu motat hlavičku, jakože teď tam jde, že nemusí a od ledna tam půjde a bude muset. Myslím, že by to moc stejně nechápal. No a jak jsem ho tam poprvé „nechala“, tak jsem vyšla ven a rozbrečela jsem se a promítnula se mi celá mateřská a jakože už to pomalu a jistě končí a jak to uteklo a jak se bude ten náš život vyvíjet dál a tak. Prostě jsem si slušně pobrečela :o(

A jak jste odloučení snášeli?

Když jsem po obědě pro Filípka přišla, byl spokojenej, a vyprávěl, co a jak dělali a prostě nadšení nešlo přehlédnout. Druhý den se těšil a já jsem si řekla, že už brečet nebudu, že budu v pohodě. Tak jsem to odloučení jakžtakž ustála, jela jsem si nakoupit, trochu se odreagovat, ale bylo mi uvnitř hrozně, ale ten čas mi docela utekl a tak jsem si říkala, že už to prostě ustojím, že to bude jen lepší a zkrátka si zvyknu, že to tak má být.

OMYL, ve středu, když jsem byla hroznej hrdina, mě Filípek dostal hned ráno po cestě v autě, když mi řekl: „Maminko, ty a táta půjdete do práce a já na vás budu čekat ve školičce, až pro mě přijdete!!“
No a byla jsem zase ztracená a bulela jsem, neb mě to dojalo a uvědomila jsem si, s jakým rozumem mi to řekl. Mluvit pořádně neuměl, ale přesně mě přesvědčil o tom, že ví, proč tam musí být a opět se mé myšlení ubíralo do minulosti a uvědomila jsem si, že už doma nemám to malé miminko, ale pořádnýho, statečnýho chlapáka!!! Vůbec neprotestoval, že by do školky nechtěl, prostě nějak vytušil, že musí a hotovo.
Hrozně mi v tom všem pomohl fakt, že je ve školce rád a tak i moje smíření se s něčím novým v mém životě bylo jednoduší.

Jak probíhala aklimatizace ve školce?

V září a říjnu jsem ho dávala na pět dní jen na dopoledne a v listopadu a v prosinci už jsem ho tam nechala i spát a vyzvedávala jsem ho odpoledne.
Tady v té školce je od 6 hodin jedna učitelka, kolem osmé přijde druhá a rozdělí si děti na velké a malé do dvou tříd. Před obědem přijde ještě jedna „babička“ paní v důchodu a po obědě jde ta první učitelka domů a v půl třetí jdou domů obě zbylé učitelky a přichází paní nebo pán z družiny i s dětmi z družiny a tráví spolu s dětmi ve školce čas do čtyř hodin.



Tak jsem vyzvedávala Filípka dřív, než tam přišli družináři, aby těch změn na něho nebylo moc. Jednou jsem se opozdila kvůli počasí, protože padal sníh a fujavice a přijela jsem a už tam byli družináři a pro Filípka to neznamenalo nic jiného, než že objevil zase nové kamarády a novou tetu a nového strejdu. I když mi bylo nepříjemné, že ho budu dávat do školky ráno hned po 6 a přijdu si pro něj přesně ve čtyři hodiny, a měla jsem výčitky, že mi mé dítko bude vychovávat někdo cizí a prostě špinavé svědomí jsem měla, tak teď v tuhle chvíli jsem za vše moc šťastná!!
Rozepíšu se ještě níže…

Inzerce

První oťukání nové práce

Ještě v listopadu jsem si jela do mého budoucího zaměstnání vyřídit nějaké písemnosti a mé budoucí kolegyně mě tam odchytly a tak jsme chvíli povídaly a slovo dalo slovo a domluvily jsme se, že se na tu práci přijdu podívat již v prosinci, ten týden co budu mít Filípka ve školce. Pro mě to byla obrovská výzva, protože jsem měla strach, že až přijdu v lednu do práce, bude po mě chtít každý 100% výkon a já nebudu vědět nic a tak.

Takže jsem to využila a na zaškolení jsem v prosinci opravdu docházela. Poznala jsem své budoucí kolegy, kolegyně a myslím, že to všechno probíhalo tak nějak přirozeně. Přijali mě  fakt moc hezky a o to příjemnější byl pro mě oficiální nástup do zaměstnání v lednu.

Tím, že se měnila celá struktura policie, nebyla jsem sama, která nevěděla, co kam patří, kdo kam patří, svým způsobem to všechno bylo nové pro všechny a to mi hodně situaci zjednodušilo.
Ostatně, celé naší rodině se změnil život od základu a to doslova.
Navíc, když už jsme pořešili školku a dojíždění a práci, museli jsme sehnat venčení pro našeho pejska, protože byl zvyklý na nějaký režim, tak nám ho každý den venčí sousedka za menší úplatek.

Tak a teď k práci samotné.

Jsem zaměstnaná jako spisová pracovnice na podatelně, což znamená, že každé ráno odnáším a přináším korespondenci na poštu, třídím poštu, rozděluji a vydávám.
K tomuto oddělení patří i sekretariát vedoucího, tak se učím i zastupovat na sekretariátu, abych věděla kam ve správnou chvíli kouknout, kde co najít a jak pomoci.

V práci se mi fakt moc líbí, teď po čtyřech měsících už se jakoby vyznám kde je potřeba, je tu spousta věcí pro mě nových. Když jsem nastoupila, nevěřila jsem tomu, že se někdy v něčem vyznám, to jsem měla v hlavě zmatek. A teď už mi je spousta věcí jasných, dávají smysl a tak mám sama ze sebe radost.

Jak zvládáš práci, rodinu, domácnost, přátele...?

Zezačátku jsem neměla potřebu vůbec o práci s někým mluvit, rodiče a známí se mě ptali co v práci, tak jsem všem odpovídala jen „hm, dobrý“. Nevím, proč to bylo, ale bylo to tak.
S přáteli a kamarády jsme se od ledna doteď neviděli, neměla jsem potřebu a snad ani sílu někoho vyhledávat, musela jsem si udělat nějaký režim, aby vše bylo jak má. Rozumí se tím, zvládnout domácí práce, nákupy a ještě se věnovat Filípkovi, bylo to někdy těžký, ale zvládli jsme to!!!

Vaření jsem si ulehčila tím, že já chodím na obědy a protože manžel nemá takovou možnost a musela bych mu vařit, tak jsme se domluvili a oběd, který já jím jeden den, vezmu ještě jednu porci do kastrůlku pro manžela na den druhý. Je to ohromná úspora času. A k večeři si vždy něco malého, rychlého vymyslíme.

Inzerce

Sladká Rhfenda :)

Vzhledem k tomu, že tu pracuje i manžel, ač na jiném baráku, ač na jiném oddělení, tak se stýkáme s některými společnými lidmi a jednoho dne, tu kdosi známý řekl, že to jsem já co peče ty dorty…No a už mám o zábavu postaráno, zakázky na dorty se mi jen hrnou, užívám si volný týden, ve kterém nepeču dort, protože teď je takových týdnů velice málo.
Jsem ráda, že můžu udělat lidem radost, tak se snažím vyhovět.
Potěší mě, když donesu hotový dort do práce a spousty lidiček obdivuje, jaký že je zasejc ten dort pěkný.

Inzerce

Spousta lidiček si tu v práci stále drží štíhlou linii, pořád mluví o tom jak musí zhubnout, jak hubnou. No to je něco pro můj „pestrý jídelníček“ =o) Sem tam nějaký zákuseček, nějaká sušenka.. Jen jak donesu do práce nějakou buchtu, či koláč, vždycky se to tu v tom hubnoucím kolektivu sní ani nikdo nemrkne. Občas si vyslechnu, proč to sem nosím a tak, ale dlouho se kolegové nezdráhají. Ale dost se tu nasmějeme a vycházíme tu spolu velice dobře a za to jsem ráda.

Zvládáš i další aktivity?

Někdy během ledna, mi jedna známá nabídla, zda nechci chodit do hereckého spolku, že by pro mě měli roli v pohádce.
Tak jsem to zkusila, líbilo by se mi to, ale asi za dva měsíce jsem to vzdala, protože jsem si pak připadla, že nedělám nic jiného, než divadlo, dorty,  práce a furt jsem se honila a učila text a studovala jakej dort a soustředila jsem se, abych v práci něco nezapomněla.. No ač nerada, ale fakt jsem to nedala.

Zkoušeli jsme v pondělí večer, třeba od půl 8 do půl 11, já ráno vstávala v pět. No i tak mě to bavilo, ale byla jsem pak ráno unavená, jak na ponocování nejsem zvyklá. Časem pak už nestačila jedna zkouška týdně, už chtěli zkoušet další den v týdnu a pak ještě o víkendu a najednou, že půjdeme i o Velikonocích.. A to jsem nechtěla, protože jsem chtěla mít volný čas pro rodinu a trávit čas s manželem a s Filípkem.  No opravdu mi to bylo blbé, když jsem se vlastně učila roli čarodějnice, ale utla jsem to a rozloučila se s nimi.

Ještě se vrátím ke školce... Co Filípek a „školkové“ nemoci?

Filip bývá dost často nemocen, jakože má rýmu a kašle, občas teploty, takže k nám dojíždí na hlídání babičky, jednou moje mamka, jednou Rendovo mamka a tráví tu vždy s námi celý týden a starají se v době nemoci o Fífího.

Dvakrát s ním byl doma už i Renda. Filípek prodělal dokonce už i neštovice. Jeden týden byl i Filip u našich a to byl nejdelší týden v našem životě, poprvé bez něho, ale byl tam spokojenej a tak...

Jak si užíváš čas s rodinou?

Užíváme si teď nějak víc ty víkendy a volné chvilky, stále někde cestujeme, vzali jsme Filípka do cirkusu, do ZOO, do muzea letadel a spoustu dalších pěkných výletů máme před sebou, výlet do Prahy do divadla Spejbla a Hurvínka a těším se na den dětí s Policií, zkrátka řekla bych, že jsme taková normální spokojená rodinka. Až nad mé očekávání :o))))))



Příběh Rhfendy pomohla zpracovat Naďa Barochová
 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Rhfenda - diskuze

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×