1.8.2009, 36 dní do porodu Kamily

3. trimestr / 35. týden

Dnes mě probudil  zpěv ptáků, a i když byla sobota, tak sem vylezla z pelíšku chvilku po šesté. Za chvíli mě následoval manžel a i teta Ráďa. Posnídali jsme a já s Radkou vyrazila do města. Manžel využil ranního chládku a venku prováděl úpravy okolo domu. V týdnu jsme oplocovali přední část dvora, aby nám Pepík nemohl utéci, tak šel uhrabávat a rovnat terén. Měl za úkol čas od času mrknout domů,  jestli už není Pepíček vzhůru. Ale protože Pepík vstává obvykle před devátou, měli jsme dost velkou rezervu.
Nakonec bohužel nebyla :o)  prý jsme nebyli ani za zatáčkou a Pepíček už stál mezi dveřmi. A tak tatínkovi nezbylo nic jiného, než Pepíčka obléknout, dát vyčůrat, nachystat mu jídlo a vzít ho s sebou ven.

Po návratu z nákupů jsem trochu poklidila a šla připravovat oběd. Ve městě jsem koupila kousek mletého masa, tak jsem se rozhodla uvařit holandské řízky s bramborami. Když už jsem byla v akci, tak jsem jich nadělala víc a dala si jich asi 6 do mrazáku, budou se hodit, až nebudu stíhat.
Pepíček celé dopoledne asistoval tatínkovi venku. Po obědě jsem ho uspala a vždy chvíli něco udělala, chvíli odpočívala u PC. Ven jsem skoro nevylézala, protože bylo děsné vedro.
Pepíček spal do čtyř. Pak jsme nalili vodu do bazénku a šli se cákat. Mezitím přijela opět Radka a vystřídala mě ve hraní si s  Pepíčkem. Já si zatím máchala nohy v lavoru s vlažnou vodou, protože mně z toho vedra  natekly tolik, že jsem se ani nemohla vejít do pantoflí a už to bylo dost nepříjemné.

Na večer jsme měli v plánu grilování. Mělo přijít asi 8 lidí. Radka mi pomohla s přípravou, nakrájeli jsme zeleninku, chlebík, taťka roztopil ohýnek a posezení mohlo začít.
Večer se vydařil, byla legrace a i maso se povedlo na jedničku. Pepíček to dnes venku protáhl skoro do půl desáté, pak si sám řekl, že chce jít hají, a opravdu za chvilku spal. Největší vytrvalci ještě pokračovali ve veselici, ale protože začalo být až příliš veselo po jedenácté jsem zavelela k rozchodu. Ale celkově to bylo fajn a všichni byli spokojení.
Doma mně zbyla kupa nádobí, ale to budu řešit až ráno.

Inzerce

Co mám v plánu dnes?

Nejprve zlikviduju tu horu nádobí a uklidím. Zbytek ukáže čas. Ale opět to vypadá na vedro, takže se budu snažit být zalezlá doma, kde máme příjemný chládeček.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

31. 7. 2009, 37 dní do porodu

3. trimestr / 35. týden

Páteční ráno slibovalo krásné počasí, a tak jsem hned po probuzení dala prát prádlo. Pak jsem se nasnídala a jako obvykle poseděla u počítače. Následovalo uklízení a pomalu se přiblížil čas, kdy se Pepíček probouzí. To se zanedlouho stalo. A protože jsme dnes konečně nikam nespěchali, tak jsme se  pořádně pomazlili a pováleli v pelíšku.

Po snídani a běžných ranních povinnostech jsme vyrazili ven. Pepíček si hrál na zahradě a já pověsila vyprané prádlo. Pak se zastavila babička, která byla u lékaře a donesla mně maso, o jehož nákup jsem ji poprosila.
Nechala jsme Pepíčka venku hrát a šla maso naporcovat. Část jsem naložila na víkendové grilování a část uklidila do mrazáku. Pepíčka jsem kontrolovala z okna. Naštěstí máme konečně oplocený dvorek, tak nemůže nikam utéci a hlavně nemůže vběhnout pod auto, kterých tady přes léto díky chalupářům jezdí mnohem více než mimo sezónu.
A když nastal čas oběda, přemístili jsme se dolů k babičce a najedli se.

Inzerce

Před jednou jsem šla uložit Pepíčka k odpolednímu odpočinku a i já si chvilinku zdřímla. Mezitím dorazil manžel z práce a já se po probuzení vydala za ním ven na pokec.
Pepíček tentokrát překvapil a vstával sám od sebe už po třetí. Běžně ho totiž musím budit, protože by vydržel spát do večera, a pak by ponocoval.

Měl velkou radost, že je tatínek doma a ještě větší, když se po chvíli objevila teta Ráďa.
Domluvili jsme se, že bychom mohli zajet na večeři do nedaleké restaurace, která je hezky v přírodě a má pěkný dětský koutek.

Inzerce

Po páté jsme vyrazili. Jídlo bylo výborné, Pepíček si dosyta užil lumpačení na ze dřeva vyřezané mašince a letadle a pohrál si na písku. Radka mu ochotně asistovala, takže já jsem měla parádní relax.

Inzerce

Vrátili jsme se před osmou a přemluvili tetu ať už domů nejezdí a zůstane do rána. Pepíček použil svůj trik... "psí pohled" a  nakonec měl úspěch. Tak si společně hráli a prohlíželi knížky, zatímco já s manželem jsme ještě dodělali nejnutnější věci kolem domu a pozalévali kytky.
Pak jsme se společně dívali na televizi a před desátou šli všichni spát.

Co  je v plánu dnes?

Ráno se chystám na nákup nějaké zeleniny a pečiva, protože je v plánu večerní grilování. Ostatní aktivitu nechám až podle toho, do čeho se mi bude chtít. Je sobota, tak musím něco uvařit i k obědu.

A co bříško?

Bříško je v pohodě. Musím říci, že konečně začínám miminko pořádně cítit a mám z toho radost. Taky jsem s bříškem zažila už pár situací, kdy vyloženě "překáží". Naposledy včera v restauraci. Šli jsme s Pepíčkem čůrat na WC, a jak byla kabinka malá a já jsem jako mamut, tak jsem  při otočení vrazila bříškem do Pepíčka a ten se chudáček uhodil o zásobník na toaletní papír. No a o tom, že se musím převlíkat každou chvíli, protože při jídle část potraviny skončí na pupíku se asi ani rozepisovat nemusím.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

30. 7. 2009, 38 dní do porodu

3. trimestr / 35. týden

Čtvrteční ráno probíhalo trochu jinak než běžná rána. Obvykle se snažím nedělat rámus, abych stihla udělat vše potřebné před tím, než se Pepík vzbudí. Ale protože jsme dnes chtěli jet k mým rodičům potřebovala jsem, aby se Pepíček vzbudil co nejdříve. A díky tomu, že šel večer spát dříve než je zvyklý se mi to i podařilo a před osmou už jsme seděli v autě a jeli besedovat. Cestou jsme se ještě zastavili v obchodě pro čerstvé pečivo ke snídani a bonboniéru babičce ke včerejšímu svátku.

Po příjezdu nás jako obvykle přivítal  pes Alan, který je vždycky radostí jako divoch. Děda šel zrovna krmit králíčky, tak se Pepa vydal asistovat s ním. Já s mamkou jsme zatím obhlédli zahrádku, kytičky a šli na čajík a na svačinu. Babička si připravila oběd dopředu, takže měla čas věnovat se Pepíčkovi, prohlížet si s ním knížky a hrát si. Já toho využila a uvelebila se v křesílku a v klidu s nohama nahoře si prolistovala časopisy. V tomto duchu to pokračovalo až do oběda. Pepíček byl moc spokojený a já samozřejmě také. Pak jsme se naobědvali, umyli nádobí, babička musela do práce, tak jsme se začali chystat domů. Babička je sice na invalidním důchodě, ale momentálně přes dovolené vypomáhá v zemědělském družstvu. Aby nemusela v takovém vedru pěšky, a aby se mohl Pepíček pomazlit s telátky, rozhodli jsme se babičku do práce zavést autem. A tak si Pepík dosyta užil hlazení telátek a kraviček.

Když jsme se vrátili domů, zašli jsme ještě popřát šťastnou cestu švagrové a Pavlínce, které už se pomalu chystaly k odjezdu. Dětičky se rozloučily dokonce i pusinkou...  kdo ví, třeba se z nich stanou kamarádi:)
No a byl nejvyšší čas na odpolední spánek, Pepíček usnul hned, jak zalehl, takže já jsem odpadnout nestihla a byla jsem docela ráda. Sice je odpolední spánek příjemný, ale na druhou stranu jsem potom fakt rozlámaná a trvá mi dlouho než se "proberu". Namísto toho jsem klidu využila k úklidu a žehlení a taky jsem si chvilku zarelaxovala u počítače s půlkou vychlazeného melounu ke svačince. Tentokrát tatínek přijel z práce dřív, ještě než se Pepíček stihl probudit. Tak jsme si dali spolu kafe na zahradě a pak šli trošku pošťouchnout malého, aby vstával. Bylo už skoro pět hodin a naše Šípková Růženka si to vychrupovala jako o půlnoci.
Po probuzení si šel Pepík hrát na písek, cákal se ve vodě  a jezdil na odrážedle. Tatínkův brzký příjezd měl svůj důvod, potřeboval ještě něco udělat na dílně, takže byl stejně k nepoužití jako parťák do hry. To Pepíček nějak nechtěl pochopit a pořád se mu motal pod nohama, tak jsme raději šli dolů k babičce. Tam si Pepík chvíli pohrál na písku, s dědou nakrmil zajíčky a babičce pozaléval kytičky (teda vodu měl více v botách než na kytkách), ale je teplo, tak to nevadilo. Nadešel pomalu čas večeře, proto jsme se vydali domů. Zkontrolovali jsme taťku v dílně, jestli už má hotovo, ale bohužel neměl, a tak jsem šla ohřát večeři alespoň nám, ať nejíme na noc. Pepíček snědl pořádný nášup rajské, má ji moc rád, a já dostala chuť na krupicovou kaši, tak jsem si ji uvařila a pochutnala si na ní.
Rajská byla nejen v Pepíčkově bříšku, ale i na rukách a dokonce i ve vlasech, takže od stolu hned putoval do vany. Dnes bylo nutné umýt i vlásky, což bylo doprovázeno řevem, že i taťka přišel z venku mrknout, co se stalo. Za odměnu byl opět puštěn film "Dva lidi v ZOO", který Pepíček zbožňuje. Tentokrát to nikomu nevadilo, protože tatínek stále ještě pracoval a já byla ráda, že mám klid, začala mě totiž bolet hlava, tak sem se zkusila naložit do vany.

Než sem se vykoupala, přišel Pepa konečně domů a zabavil Pepíčka. Hlava mě bolela dál, tak jsem po deváté přemluvila malého a šli jsme spát. Bohužel to u nás většinou funguje tak, že dokud nejde spát i tatínek, Pepík neusne. A tak jsem dala tatínkovi na výběr... buď si vezme Pepíčka k sobě do obýváku a zabaví ho, a nebo půjde spát taky... a protože bylo něco málo před desátou, zvolil druhou možnost a šel ležet. Jak usnuli, nevím, protože já jsem odpadla skoro okamžitě. Naštěstí teď ráno mě už hlava nebolí, ale jsem trošku rozlámaná a úplně ve své kůži nejsem. Taky ta menší nevolnost je tu opět. No uvidíme, co den přinese. Na dnešek nemáme žádné plány.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

29. 7. 2009, 39 dní do porodu

35. týden

Dnešní ráno bylo opět stejné jako jindy. Vyskočila jsem z postele před šestou, následovala snídaně, net a nejnutnější úklid, než se Pepíček probudí. To se stalo po osmé hodině. Po zvládnutí ranního kolotoče  jsme společně ještě pověsili prádlo, převlíkli postele a šli ven.

Namířili jsme si to opět k babičce, protože je tam stále ještě na prázdninách švagrová s malou, tak aby se děti užily a Pepíček trošku otrkal. Zjistila jsem totiž, že se malých dětí bojí. Neví, co od nich může čekat a Pavlínka konkrétně je celkem zákeřná a jakmile zjistila, že z ní má Pepa strach, nenechá si ujít příležitost štípnout ho, plesknout nebo zakudlat. A to je o rok mladší. Ale má trénink, protože má 2 starší bráchy, kterým se musí ubránit. Čas do oběda jsme  trávili venku na písku a dělali dětičkám rozhodčí.

K obědu byla bramboračka a lívance s jahodovou marmeládou. To byla ale bašta.
Po obědě jsme se s dětmi a švagrovou vydaly na návštěvu za babičkou do léčebny Košumberk v Luži. Je tam na rehabilitačním pobytu po mozkové mrtvičce. Dětičky hned po vyjetí usnuly, tak to bylo fajn. Cesta trvala necelou půlhodinku. Babička byla nadšená. Prošli jsme se stínem po areálu, a pak se občerstvili v cukrárně zmrzlinou. Po příjemně strávené hodince jsme museli vyrazit na cestu, neboť Pavlínka a švagrová byly objednané na ostříhání.
Když se holky zkrášlily, jelo se domů. Posvačili jsme a šli se projít. Potom přijel taťka z práce a já šla opět chystat večeři. V plánu byla rajská s těstovinami, tak to bylo celkem rychlé, protože maso jsem měla již uvařené v předstihu. A protože bylo pěkně, večeřeli jsme venku.

Pak následovalo každodenní zalévání a pracné nahánění Pepíčka domů. To se neobešlo bez patřičného křiku.
Doma hupsnul do vany a poté opět vyžadoval DVD s pohádkami. Ale tentokrát měl smůlu, nepomohlo mu ani vztekání, které na nás v poslední době celkem často zkouší. No a protože přes den naspal sotva půl hodiny, podařilo se mi ho nahnat v devět do pelíšku a během chvíle uspat.
S manželem jsme pak ještě probírali dění celého dne a po desáté šli spát taky.

A co já a bříško?

Můžu říci, že po cestování a celodenním chození  toho večer mám dost. Nejhorší je, když si pak sednu, a pak se mám opět rozhýbat. To si kolikrát připadám jako stará babka, jak mě bolí v zádech.

Naše dnešní plány?

Moje mamka měla včera svátek, tak dneska, až se Pepa probudí, pojedeme k rodičům na návštěvu.
Bude to pro mě odpočinek, protože se nebudu muset starat o nic, ani o Pepíčka.
Odpoledne odjíždějí švagrová s malou, a tak se život na naší samotě vrátí do stereotypu a já snad zase pomalu začnu s přípravami na mimíska.
Zjistila jsem, že to fakt celkem utíká a je na čase začít brát přípravy vážně :o) 
Když jsem čekala Pepíčka, tak jsem v tuto dobu měla už vše nachystáno.

 

28. 7. 2009, 40 dní do porodu

35. týden

Úterní ráno začalo jako obvykle snídaní a brouzdáním po netu. Před tím jsem ještě hodila do pračky várku na vyprání, protože to venku vypadalo na hezký den. Před osmou jsem už měla pověšeno, trošku poklizeno a chystala jsem se se švagrovou na nákupy do Hlinska a pak rovnou do Skutče k doktorce do poradny.
Protože Pepíček běžně vstává po půl deváté, měla jsem domluveno hlídání s babičkou. Ale Pepíček jako kdyby to tušil, po půl osmé zakřičel to svoje "mamííí" z ložnice a bylo po vytracení se. Vstávat se mu ještě nechtělo a vyžadoval tuleníčko. Vysvětlovala jsem, že jedu pryč, že musím s miminkem k paní doktorce a na nákupy, ale stejně se to neobešlo bez pláče, ...naštěstí prý plakal jen chvilku.
Nákupy jsme poběhaly v rychlosti, a protože hodiny letěly jako splašené, musely jsme chtě nechtě vyrazit do Skutče, abych stihla lékaře. U paní doktorky dopadlo vše dobře. Odebrali mi krev na protilátky a krevní obraz, dostala jsem papíry na mateřskou, papíry na jména dítěte a dárkovou propagační krabičku. Také jsem už obdržela seznam věcí s sebou do porodnice. To mi trošku připomnělo realitu a blížící se termín, nějak si pořád neuvědomuji, že to mám za pár a že už je pomalu čas začít si balit tašku.
Mezitím se  slunečné počasí proměnilo v déšť, a tak jsme jely domů.
U babičky jsem se naobědvala a po chvilce povídání jsem šla uložit Pepíčka k odpolednímu spánku. Pobíhání po obchodech mě trochu vyčerpalo, tak jsem usnula s ním. Probudila jsem se před třetí a  vylezla z postele. Pepík ještě spal, a tak jsem měla chvilku k dobru na probrání se. To je na tom odpoledním spánku to nejhorší...., člověk se pak nemůže vzpamatovat a je jak zmlácený, alespoň u mě to tak je. Před čtvrtou se vzbudil i Pepíček, a protože se počasí během odpočinku umoudřilo, šli jsme ven. Chvíli jsme řádili na skluzavce, chvíli na písku a nakonec jsme skončili opět u babičky na kávě a svačince.
Po příjezdu tatínka z práce jsme šli domů. Pepíček asistoval taťkovi při přípravě věcí na druhý den a já vařila večeři. Po sedmé jsme se najedli a šli ještě na chvíli ven. Kluci si šli zajezdit na odrážedle a já opět pozalévat kytičky.
Když jsme přišli domů, tak si Pepíček  prosadil pohádku, a tak jsme  sledovali "Dva lidi v ZOO". Taťka u toho papíroval a já uklízela po večeři.
Po deváté začal být Pepík protivný, a tak jsme se osprchli a nasměrovali si to do ložnice. Přečetli jsme pohádky a chvilku před desátou už chrupal. Myslela jsem, že ještě vylezu a půjdu manželovi pomoci s papírama, ale nějak mě to uspávání zmohlo, a tak jsem v pelíšku už zůstala.

A co mám v plánu dnes?

Dopoledne neplánuji nic zvláštního. Čeká mě běžný úklid, možná žehlení, ale uvidím, jak se mi bude chtít. Po obědě pojedeme navštívit babičku, která je na rehabilitačním pobytu v nedaleké Luži.

A jak se cítím?

Myslím si, že těhotenství zatím zvládám v pohodě. Trošku víc mě zlobí otoky, ale tím jsem při prvním těhotenství trpěla také. No a nejvíc mě stresuje, že je mimísek trošku lenoch a delší čas o sobě nedává vědět. To se pak o něj strachuji.

27.7.2009, 41 dní do porodu

Dnešní ráno už od začátku slibovalo krásný den... Sluníčko svítilo, ptáčkové zpívali, a tak jsem vyskočila z pelíšku před šestou, abych si tu idylku co nejvíce vychutnala. Ještě jsem stihla zamávat manželovi, který právě odjížděl do práce.
Pak jsem si připravila malou snídani, otevřela okno a zasedla k počítači. Pepíček se vzbudil kolem půl 9 a do toho nám volala babička, že byla pro čerstvé houstičky v pekárně a ať přijdeme. Takové nabídce se nedalo odolat, a tak jsme po ranních povinnostech hned vyrazili.
Pepíček byl při chuti a snědl skoro celou housku s másílkem a ani já jsem křupavé housce neodolala. Snídali, nebo vlastně svačili jsme venku na terásce, tak to bylo moc příjemné. U snídaně jsme se domluvili na výletě do Poličky. Švagrová tam před pár lety studovala, a tak se chtěla podívat, jak se co změnilo. Po 10 jsme vyrazili. Prošli jsme park, obchůdky a nakonec si zašli na výborný obídek.
Při zpáteční cestě se nám dětičky pochruply, a tak jsme po návratu domů napustili bazének a opět zasedli na terásku... Tentokrát ke kávičce a zákuskům, kterých zbyla od poutě spousta. Dětičky si užívaly vody, my klídku. V tomto duchu to pokračovalo až do doby, kdy přijel manžel z práce. To už byl pomalu čas k večeři, tak jsme se s babičkami a švagrovou rozloučili a já šla připravit něco na zub.

Měla jsem od soboty zbylý segedínský guláš, a tak byla večeře hotová natošup. Moc jsme si pochutnali, Pepíček snědl 2knedlíky a dožadoval se přidání, tak jsem mu ještě jeden dala. Sice chtěl pak ještě, ale to už jsem nechtěla riskovat. Přece jenom se takhle přejíst na noc není dobré. Pak šel Pepík ještě chvíli ven pomáhat tatínkovi a já šla pozalévat kytičky, které byly zprahlé a po vodě úplně volaly. Když jsme přišli domů, tak jsme si ještě chvíli hráli s Pepíčkem, povídali si, ale vzhledem k tomu, že toho Pepíček v autě nenaspal tolik jak je běžně zvyklý, začal po deváté kňourat a bylo vidět, že by šel spát. A tak jsme se připravili do postýlky i my a v deset už byl v domečku klid.
V noci jsem se vzbudila, musela jsem jít na WC a pak jsem chvíli nemohla zabrat a překulovala jsem se tam. Naštěstí se mi pak podařilo usnout a teď už jsem opět na nohou.
Můj dnešní plán:
Dneska mám na 10hod návštěvu v gynekologické poradně. Jsem zvědavá, co mi paní doktorka řekne, a taky kolik jsem zase nabrala. I když mám doma samozřejmě váhu, nevážím se a nechávám to až na poradnu.
Před tím chceme se švagrovou zajet do Hlinska na nákup. Dětičky necháme babičkám.
Odpoledne kromě běžných povinností budeme asi zase relaxovat u bazénku.

26. 7. 2009, 42 dní do porodu

34. týden

Nedělní pípání budíku mě docela naštvalo. I když obvykle vstávám brzo, po večerním hostování na WC se mi tentokrát moc nechtělo. Ale nedalo se nic dělat, měla jsem před sebou spoustu úkolů a bylo mi jasné, že co nestihnu, než se kluci probudí, až nebude. A tak jsem se nasnídala, mrkla co je nového na netu a dala se do díla. Nejprve jsem udělala pár chlebíčků, pak dodělala šlehačku na řezech, pokrájela zeleninu na šopák a vše "naroubovala"do lednice. Když jsem dávala vařit polévku, ozvalo se z ložnice "mamííííí", a to byl jasný signál, že klid na práci skončil. Tak jsem se šla pomazlíkovat s Pepíčkem a pomalu je vyhnala z pelíšku, přichystala snídani, a pak je poslala na chvíli ven.


Hosté dorazili po 11 a já si opět stoupla k plotně a dala se do přípravy oběda. Měli jsme vepřové kotlety nakládané v těstíčku a 123 hranolky do trouby, takže to bylo celkem rychle. Všem moc chutnalo. Po obědě jsem uspala Pepíka, a abych řekla pravdu, měla jsem celkem obavu, jestli usne... stal se zázrak a on ochotně usnul a ani to netrvalo tak dlouho. Mezitím mamka se sestrou umyly a sklidily nádobí po obědě, tak jsme si mohli v klidu dát kafíčko a zákusek. Pak jsem podívali ven, chlapi posuzovali nové úpravy kolem domu, my holky se vrhli na obdiv kytiček v truhlících.
Pepíček se probudil po druhé hodině a hned se dožadoval poutě. A tak jsme vyrazili. K našemu zklamání se toho letos sjelo opravdu málo, a tak jsme stánky s cukrovinkami obešli během chvilky. Potom můj brácha vystřelil Pepíčkovi skákacího pavouka a Pepíček se parkát svezl na autíčkovém kolotoči. Na pouti byl šílený rachot, takže nebylo slyšet vlastního slova.Taky se udělalo docela teplo, ze mě lilo jako z konve.

Po návratu jsme ještě zašli na chvíli pobesedovat k sousedům (mamky sestra) a navečer přišla tchýně s rodinou. Po sedmé se všichni rozloučili a my zůstali opuštění. Po tom celodenním mumraji to byla oáza klidu.
Zasedli jsme k televizi a relaxovali. Kolem deváté se nám začali klížit oči, a tak jsme se od televize přesunuli do postele a všichni tři bez problému usnuli.
Já musela asi 2x za noc na záchod, ale oba chlapáci spinkali jak andílci celou noc.

A co mám v plánu dnes?

Dneska budu odpočívat a mimo péči o Pepíčka nic nedělat. Od včera zbyla spousta jídla i zákusků, takže vařit nemusím. A všechno ostatní počká :)
Možná zajedeme na nějaký výlet, protože je tady ještě pořád švagrová s dcerou a babička má dovolenou.

A co dělá "bříško"?

Zjistila sem, že každá větší námaha zapříčiňuje tvrdnutí. Někdy je to docela nepříjemné. To se mi při těhotenství s Pepíčkem nestávalo.
Také otoky jsou opět dost velké. Zítra jdu do poradny, tak uvidíme co na to řekne paní doktorka.

25. 7. 2009, 43 dní do porodu

A máme tu sobotu, hurá, konečně s námi tatínek bude doma. Ráno začalo přívalovým deštěm a bouřkou a v tomto duchu to pokračovalo po celý den. Já se vzbudila brzo a po každodenním rituálu, kterým je snídaně a Bol, jsem se pustila do příprav na oběd, naložila jsem maso na nedělní pouťovou hostinu a uklidila. V 9 hodin, když se kluci probudili, jsme měla už hotovo, a s tím i opravdu skvělý pocit. S tím mým pupíkem už začíná být každá větší námaha znát.

Sotva manžel s Pepíčkem vylezli z pelíšku, volali sousedi a lákali manžela na houby. Ten byl okamžitě pro a chystal se jet. To se mi nelíbilo, hlavně ta představa, že si bude lítat někde po lese a já se budu muset starat o Pepíčka jako obvykle. Pepíček chtěl být taky s tatínkem, a tak jsem se rozhodla, že pojedeme taky, sice houby nejím, ale procházka po lese mi prospěje. Pepíček byl tak nadšený, ze za minutku přiběhl v holinkách, které si sám oblékl a které měl od předešlého dne řádně zabahněné. Samozřejmě, jak si to proběhl po celém bytě, zůstávala za ním stopa odupaného bláta a já šla do kolen..., chvíli před tím jsem celý byt vytírala :(  No nic, koště to spravilo.
A jeli jsme, momentálně nepršelo, tak to vypadalo slibně. V lese se sousedi i manžel rozeběhli na všechny strany, takže po chvíli jsem tam stála s Pepíčkem sama a po ostatních ani vidu ani slechu. Tak jsme se pomalinku procházeli, já se snažila dávat pozor, abych někde nezakopla a neupadla a Pepíček sbíral šišky, klacíky a byl ve svém živlu. Asi po půl hodině si ale vzpomněl, že nemá tatínka na blízku a spustil koncert. Nepomáhalo utěšování, že se tatínek vrátí, a tak sem vytáhla mobil a zkoušela manžela nahnat..., bohužel v lese nebyl signál, tak sem měla smůlu. S šíleným řevem a mými nervy na pochodu jsme se vydali zpět k autu, kam za námi naštěstí v závěsu dorazili ostatní. Holt Pepíčkův řev se asi rozléhal široko daleko. Úlovky hub byly mizerné, ale jinak jsme se pěkně provětrali. Po příjezdu domů jsme se naobědvali, já šla uložit Pepíčka a manžel čistit houby. Jak jsem byla uchozená, tak jsem samozřejmě schrupla s Pepíčkem a probudila se asi za 1,5 hodiny.
Manžel už měl houby očištěné a dones je dolů k babičce, aby z nich něco připravila. Byla jsem ráda, že mi tím ušetřil práci.

Protože je u nás v neděli pouť, tak jsem se dala do pečení řezů, aby bylo pohoštění ke kávičce. Když jsem upekla první korpus, přišla švagrová, která je u babičky na dovolené, že přijeli známí, které jsme už delší čas neviděli, a že máme přijít. Pepíček se do toho vzbudil a když slyšel, že přijel kámoš Kája, tak byl z postele venku natotata, i když se běžně vyklubává třeba i půl hodiny.
Tím pádem šla další pekařská a cukrářská aktivita stranou a my šli besedovat. Bylo to příjemné zpestření. Známí odjeli až večer a já se po nakrmení mojí dravé zvěře pustila opět do pečení. Pepíček byl naštěstí hodný a díval se na "Kouzelnou školku" na DVD a taťka se nedobrovolně díval s ním.
Po dodělání zákusků, mytí nádobí a hrubém úklidu jsem je všechny zahnala do pelíšku a odpadla taky. Ale asi sem to přehnala s olizováním krémů a ochutnáváním, nebo mi opět něco nesedlo a zase mi bylo špatně. Asi nesmím už večer už moc jíst, miminko už zabírá dost místa a tlačí na žaludek. Takže zatím co moje zlatíčka chrupala v posteli, já se kroutila na WC.


Můj dnešní plán:
Na dnešní ráno jsem si dala budíka, protože toho potřebuji spoustu stihnout, nejlépe, než kluci vylezou z postele. Naštěstí je mi už dobře. Takže jdu na tvorbu chlebíčků, šopského salátu, dodělání řezů a přípravu na oběd pro 8 lidí.
Odpoledne půjdeme na pouť, tak doufám, že počasí bude lepší než včera.

Na fotce tři lumpíci (Pepíček, Pavlínka od švagrové a Kája)

24. 7. 2009, 44 dní do porodu

34. týden

Páteční den proběhl jako obvykle... Pepíček se vzbudil kolem půl 9, a po běžných ranních rituálech jsme šli na procházku ke kravičkám.

Cestou jsme se ještě zastavili u sousedů na kousek řeči a podívat se na králíčky, a pak rovnou k babičce na oběd. Pepíčkova prababička totiž vaří obědy pro všechny, tedy i pro nás s Pepíčkem, to se mám, co? :-) Já kuchtím až teplé večeře.
Po obědě si Pepíček schrupnul a já se vrhla na plánované žehlení. Zvládla jsem vyžehlit jak miminkovské věcičky, tak i běžné prádlo. A měla ze sebe dobrý pocit. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem z toho stání ucítila bolest v zádech a nohách a podívala se na ty svoje otoky.
Po Pepíčkově probuzení jsme opět vyrazili na vzduch. Mezitím se vrátil tatínek z práce a tak Pepíček tentokrát "pomáhal"  jemu. Já si sedla do chládečku a pozorovala ten šrumec.
Ještě jsem pak zalívala kytky a opláchla auto od bláta. K večeři jsem tentokrát nic nevařila, protože bylo v plánu opékání buřtů a grilování. Dorazili i sousedi a tak bylo u nás veselo. Po deváté odpadl Pepíček a před desátou jsme rozpustili zbytek. Manžel šel spát a já si ještě chvíli brouzdala na PC.
Spalo se mi celkem dobře, protože vedra už polevila.

A jaký je náš dnešní plán?
Probudili jsme se do deštivého rána (jak jinak o víkendu :( ) Takže kromě běžných prací a vaření, dnes neplánuji nic. Uvidíme, co počasí vyvede a možná odpoledne pojedeme na nějaký menší výlet do okolí. Taky musím upéci řezy a naložit maso na zítřejší pouťové pohoštění.

 

Čtvrtek 23.7.2009

221. den tehotenstvi

Dní do porodu: 45

Dnešní noc stála za to :(  asi jsem něco špatného snědla a tak od večera až do půlnoci střídavě odbíhala na WC :( Do toho byla bouřka a tudíž i Pepíček špatně spal. Jediný taťka si po celodenní dřině v tom vedru chrupal jak pařízek :)
Naštěstí bouřka ustala a zaspala nevolnost a teď ráno po probuzení je mi už celkem dobře.

Včerejší přípravné plány ztroskotaly hned od začátku....na nákupy jsme vyrazily se sestrou hned po ránu, a to i s Pepíčkem. Vedro, chůze po obchodech, vůbec všechno mě tak zmohlo, že jsem po návratu nebyla schopná nic dělat. Chvilku jsem si odpočinula při uspávání Pepíčka po obědě, a pak jsem jen posedávala a cpala se pěkně vychlazeným melounem.

Dnešní plán příprav je tedy stejný jako včera - vyžehlit to pidi oblečeníčko a k tomu 2 koše běžného prádla, a případně přeprat pár těch věcí ručně....uvidíme, jak to zvládnu.

Středa - čtvrtek 23. 7. 2009

Dní do porodu: 46

3. trimestr / 34. týden / 220. den těhotenství

Dneska se spalo o trošku líp, protože se večer malinko ochladilo.

Dnešní plán?

Včerejší plán praní jsem splnila jen napůl...vypráno a vyžehleno 30 plen, ostatní pouze vypráno, na žehlení se chystám vrhnout za chvíli :)

Ještě mě čeká přemáchání věcí, co se bojím dát do pračky, v ruce. Doufám, že počasí bude jistější než včera, kdy jsem musela pořád vybíhat a kontrolovat, zda neprší.
Mimo přípravy na miminko mám v plánu jet do města na nákup nějakých maličkostí pro kamarádčinu holčičku k svátku a taky na nákup jídla, protože o víkendu je u nás pouť a budeme mít hosty (moje rodiče a sourozence a tchýni).

Středa 22. 7. 2009

Dní do porodu: 47

Jak se cítím?

Dneska sem špatně spala a od ráno je mi celkově tak nějak divně (trvá to už asi týden). Mám pocit skoro jako na začátku těhotenství, jen s tím rozdílem, že zatím nezvracím. Začínají mě zlobit otoky, už jsem byla nucena sundat všechny prstýnky. A nohy, ty už mám jako báně :(

Ale jinak se mám celkově dobře, člověk se tomu nesmí poddávat  :),  může být hůř :)
Mám v plánu pít odvar z lněného semínka a maliníkový čaj....ale skutek zatím nikde (asi 3x jsem měla ten čaj, lněné semínko je zatím zakoupeno, ale nenačato :) )

Dnešní plán?

Konečně se snad dokopu k přepírání věcí na miminko... Hlásí sluníčko tak by to mohlo hezky schnout :)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

Další díly příběhu:

Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×