14. 8. 2009, 23 dní do porodu Kamily

3. trimestr, 37. týden

A je tu zase pátek...to by člověk nevěřil, jak se ten týden vždycky přehoupne.
Dneska jsme měli na dopoledne plán...kamarádka nás pozvala na oslavičku narozenin. Tak jsem po probuzení udělala to nejnutnější, počkala až se vzbudí Pepíček a po deváté jsme už vyrazili. Je to v půlce vsi, takže mě opět čekala chvíli cesta z kopce a pak mírné stoupání. Ale ještě tolik nehřálo sluníčko, tak jsem to zvládla.

Na oslavě to bylo fajn. Kamarádka má podobně starého synka, tak si kluci hráli. Pepíčka nejvíc bavily ovečky, které měli v ohradě. Já dostala dortík, sklenici vody, protože kávu jsem nechtěla a seděli jsme na terase a povídali si.
Když nastal čas návratu, Pepíčkovi se moc nechtělo. Nakonec jsme neodcházeli s pláčem jen díky tomu, že jsem ho nalákala na pejska, kterého mají po cestě zpět.

Tak jsme vyrazili k domovu. Pejsek bohužel někde spal, takže jsme se pláči nakonec nevyhnuli. Když jsme zdárně dofuněli domů, měla už babička  hotový oběd. Společně jsme se najedli, chvilku si popovídali a pak jsem šla uložit Pepíčka domů do postele k odpolednímu odpočinku. Chvíli před tím mi volalali z opravny PC, že můj strojek je už opraven a že si pro něho můžu dojet. To byla nádherná zpráva....né, že bych bez počítače nemohla existovat, ale na druhou stranu je člověk jak bez ruky.

Pepíček usnul za chvilenku a do toho se vrátil manžel z práce, takže nic nebránilo tomu jet do Hlinska pro PC a nutné nákupy.
Nakonec jsem zařídila jen vyzvednutí počítače, protože, když jsem viděla ten páteční blázinec před obchody, tak jsem nákupy vzdala. Hlady neumřeme a já v klidu dojedu nakoupit jindy. Než Pepíček vstal, stihla jsem ještě udělat nepečený dortík s broskvemi na odpolední svačinku.

Chvilku před čtvrtou se Pepíček probudil, najedl a šlo se opět ven. Procházeli jsme se okolo domu, Pepíček lumpačil na zahradě a na písku, já posedávala ve stínu a zpovzdálí ho hlídala. Pak se zastavila babička s dědou a sousedka, tak jsme chvíli povídali, já udělala kafe a naservírovala dortík, na kterém si všichni moc pochutnali.

No a pomalu se přiblížil večer, už se dost ochladilo, tak jsme šli domů. K večeři jsme dojídali zbytky z předešlích dnů...já s Pepíčkem si dala guláš s těstovnami, manžel měl kynuté knedlíky s broskvemi, které mu babička schovala od oběda. Večerním programem bylo opět sledování opice :( už to známe nazpaměť, ale Pepíčkovi to nevadí.
Před devátou jsme se postupně vykoupali, a o půl desáté jsme už byli všichni v posteli. Pepíček tentokrát nechtěl moc spát, tak místo jedné knížky jsme prohlíželi asi tři, ale nakonec jsem ho přemluvila, že už se musí spinkat a dal si říct.

Inzerce

Jak se cítím a co dělá bříško?

Vzhledem k tomu, že už mám většinu věcí na miminko připravených, jsem relativně v klidu. Miminko komunikuje a kope, kolikrát to i zabolí, ale jsem ráda, že o něm vím :)
Každý pohyb mě už zmáhá, nejhorší je se rozhýbat, když déle sedím a nebo vyfunět kopec. Ale to je asi normální, obzvlášt při mé váze. A to spaní....to je už někdy na pováženou, najít polohu, která je příjemná mimískovi i mě je někdy nadllidský výkon. No, ale holt tohle všechno ke koncům těhotenství patří, tak to musím vydržet....vždyt už to máme za pár :)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

13. 8. 2009, 24 dní do porodu

3. trimestr, 37. týden

Čtvrteční ráno bylo zase ve znamení deště. Naštěstí, než jsme se vyklubali z pelíšků, najedli se a přichystali, déšť ustal a my mohli vyrazit ven.
Pepík byl opět nadšený z holinek a kaluží.

Vypravili jsme se s fotkami k tetě. Té se fotky se moc líbily a já z toho měla obrovskou radost. Teta nevěděla, čím by nás pohostila - dostali jsme kávu, zákusek...no prostě paráda.
Jenže bylo už k jedenácté a za chvíli byl čas na oběd. Je jisté, že Pepíček tentokrát moc nepapal a babička byla zklamaná. Ale když slyšela, co snědl na besedě u tety, ani se tomu nedivila.

Po jedné šel Pepíček spát a já se věnovala běžným věcem jako obvykle. Probudil se kolem čtvrté.
Protože mezitím příjel manžel z práce, šli jsme hned ven a Pepík nespustil tatínka z dohledu. Tak to pokračovalo až do večera.

Po večeři jsme se opět dívali na opičáka....to je už takový rituál a než abychom poslouchali Pepíčkův řev, raději mu to pustíme. Ono v televizi stejně nic zajímavého není, tak je to jedno. Stejně u toho povídáme a probíráme dění celého dne.

Protože mě zase trošku tuhlo bříško, šla jsem se naložit do vany a chvilku relaxovat.
Pak se šli umýt kluci a šli jsme společně spát. Kluci usnuli po chvilce a já se opět překulovala z jedné strany na druhou a chvíli mi to trvalo než jsem se uvelebila tak, aby to vyhovovalo mě i mimísovi. Nakonec se podařilo a já usnula.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

Inzerce

12. 8. 2009, 25 dní do porodu

3. trimestr, 37. týden

Dnes ráno se Pepíček probudil o půl sedmé...vlastně probudil i mě. Myslela jsem, že ještě schrupne, ale netvářil se na to. Chvíli jsme se ještě povalovali a mazlili se spolu, ale ve čtvrt na osm jsem už musela vstát.
Venku bylo pod mrakem a trochu pršelo, takže to vypadalo na pořádně dlouhé dopoledne. Po snídani a ranní hygieně jsme si chvilku hráli, pak jsem Pepíčkovi pustila DVD, abych mohla udělat potřebné práce. Pepíček naštěstí sledoval televizi, u toho uzobával nakrájenou broskev a byl celkem hodný. Pak déšt ustal, tak jsme obuli holínky a šli chvilku ven.
Tam se Pepíček proháněl v kalužích, což ho moc bavilo. Do toho přijela pošta a přivezla nám vyvolané fotečky. Tak jsme se sebrali a šli k babičce, abychom si fotky hromadně prohlédli.

Všem se  moc líbily. Když babička dovařila a nastal čas oběda, tak  jsme se najedli, vypili kafe a já šla uspat Pepíčka. Usnul po chvilce, a já jsem se vrhla na žehlení. Zvládla jsem vyžehlit vše co mi ještě chybělo na miminko a i běžné věci.

Zrovna, když se Pepíček probudil, dorazila na návštěvu i moje sestra a zpříjemnila nám odpoledne. Šli jsme se projít do vsi, kde mají známí štěnátko labradora a tak se na něj občas chodíme dívat a mazlit se s ním. Myslela jsem, že vyšlu Radku s Pepíčkem samotné a já si odpočinu, ale Pepík si postavil hlavu, že musí maminka s nimi, tak nebylo jiného zbytí, než jít. Měla jsem toho ale docela dost. Je to střídavě z kopce a do kopce, tak jsem funěla jak mašinka. Ale zvládla jsem to. Po návratu už jsem nechala Ráďu lumpačit s Pepíčkem venku na dvorku a šla si chvíli odpočinout.

Pomalu se začalo stmívat, tak jsem se dala do vaření večeře. Opět jsem dostala chuť na krupicovou kaši a uvařila ji i pro sebe, Radku a Pepíčka.
Manžel byl dnes odjetý v Praze a měl se vrátit až později večer. Pro něho jsem měla guláš z předešlého dne.
Radka mi pomohla ještě sklidit po večeři, umýt Pepíčka a pak jela domů. Před devátou přijel manžel a Pepíček, který už vypadal, že bude spát, opět obživnul a chytl "druhý dech".
Manžel se najedl, chvíli jsme si hráli s Pepíčkem a při tom jsme probírali zážitky z cesty a pracovního dne. Pak už byl nejvyšší čas jít spát, tak jsme se umyli a šli ležet. Tentokrát jsme usnuli všichni jako špalíci a spali celou noc.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

11. 8. 2009, 26 dní do porodu

3. trimestr, 37. týden

Dneska ráno jsem si přispala...probudila jsem se po osmé současně s Pepíčkem. Rychle jsme se nasnídali a oblékli.
Potřebovala jsem Pepíčka dát na hlídání k babičce, ale ten jak naschvál nechtěl jít a začal plakat. Musela jsem použít různá lákadla a taktiku, abych ho tam dostala.
Měla jsem totiž kontrolu v poradně a ježdění po nákupech a to se mi s Pepíčkem absolvovat nechtělo.

Nakonec jsme k babičce dorazili, dokonce mi Pepíček i zamával a já mohla jet.
U lékaře vše v normálu, tlak 140/86, moč bez bílkoviny i cukru a váha opět povyskočila...za 14 dnů o 2 kila. CRS je na 1, takže na porod se to zatím nechystá. Protilátky a krevní obraz v normě. Paní doktorka mi brala stěry na streptokoka a dostala jsem žádanku na příští pondělí na monitor. Na další kontrolu jdu už za týden.
Když jsem odbyla doktora, šla jsem pokoupit potřebné chybějící věci do tašky s sebou do porodnice, při té příležitosti jsem nakoupila i něco k jídlu a jela domů. Cestou domů mě zastihl takový liják, že mi to ani stěrače nebraly a já raději chvíli zastavila, abych se nevybourala.
Přijela jsem akorát k obědu. Babička Pepíčka chválila, prý nezlobil a dokonce sám od sebe šel na nočníček a udělal šíšu.

Po obědě jsme šli spát. Pepíček se nebránil a usnul okamžitě. Já poklidila nákup, trošku to doma zkulturnila a odpočinula si. V poslední době zjištuju, že moc aktivity najednou nezvládám, hned se zadýchám a jsem unavená. K odpočinku jsem si dala pěkně chlazeného melouna a přečetla si kousek Betynky.
Ještě jsem si stihla připravit maso na guláš. Dala jsem si to rozdusit, aby příprava večeře byla rychlejší.

Když se vrátil manžel z práce, potřeboval udělat nějaké papíry a faktury. Vzhledem k tomu, že jsem bez počítače, musela jsem jít k babičce a vytvořit je tam. Mezitím se vzbudil Pepíček, tak se s taťkou nasvačili, oblékli a přišli za mnou dolů k babičce. Ale Pepíček neměl na besedování náladu a chtěl být venku, tak šel manžel pracovat kolem domu a Pepíček mu ochotně asistoval.
V tomto duchu probíhalo celé pozdní odpoledne. Před večeří si pro Pepíčka přišla babička a šli se kousek projít. Ale zastihl je déšt a vyhnal je domů.

Když jsme se navečeřeli, jako obvykle jsme se dívali na televizi a povídali si u toho. Pak jsme se připravili do pelíšku a šli spát. Kluci usnuli po chvilce, já jsem bohužel nemohla zabrat. Už je to spaní s bříškem docela únavné. Jsem každou chvíli vzhůru a pak nemůžu zabrat. Dokonce jsem si v noci i chvíli četla, abych se unavila.
Nakonec se podařilo a já usnula a mohla nabrat sílu na další den.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

Inzerce

10. 8. 2009, 27 dní do porodu

3. trimestr, 37. týden

Pondělní ráno jsem vstala brzo, i když jsem v noci pořádně nespala. Nasnídala se, napsala deníček a protože mě Mirka trošku vystrašila, vrhla jsem se na přípravy.
Doprala jsem vše, co jsem odkládala, vyklidila postýlku, kterou jsme už půl roku, co spí Pepíček u nás používali spíše jako zastýlací prostor a sepsala si co mám ještě dokoupit s sebou do porodnice.

Mezitím se probudil Pepíček, tak jsme se po ranních povinnostech nasnídali a vypravili ven. Pepíček si hrál na písku, jezdil na odrážedle a já pověsila vyprané prádlo, ostříhala suché kytičky a pozalévala.
Potom jsme se vydali k babičce na oběd. Pochutnali jsme si na kapříkovi s bramborovou kaší, vypili si kafíčko a smlsli koblížku, kterou donesla tchýně při návratu z práce.

Po obědě jsem šla uspat Pepíčka. Usnul po chvíli a spal až do čtyř hodin.
Ve volném čase jsem střídavě relaxovala a střídavě poklízela po domě. Odpoledne mi přijela na pomoc sestra a tak jsem ji poprosila, zda by nešla chvilku sekat zahradu, protože to babička v neděli celé nestihla a tráva roste jako divá.
Když jsem Radce chtěla ukázat fotky z nedělního výletu na koníčky, nešel mi nastartovat počítač. To byl celkem šlo, protože jsem ho ráno normálně vypínala a nic nenasvědčovalo poruše. Hned jsem si brnkla do servisu a domluvila si opravu na druhý den, protože jsem bez něho jako bez ruky.

Manžel dorazil před šestou a vzal si s sebou Pepíčka ven. Já se věnovala přípravě večeře.
Když jsme se najedli, šla jsem sklidit po večeři a manžel si hrál s Pepíčkem.
Po deváté jsme se umyli a šli spát. Kupodivu jsme usnuli všichni hned.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila.htm

9. 8. 2009, 28 dní do porodu

3. trimestr, 36. týden

A je tu neděle...ráno jsem vstala celá natěšená. Na 11. jsme měli pro Pepíčka domluvenou "jízdu" na koni v jízdárně asi 10km od nás. Tak jsem rychle udělala vše potřebné, uklidila nádobí od večerního grilování, umyla si hlavu a stále po očku pozorovala hodiny.
Bylo devět a v ložnici stále klid, tak jsem se rozhodla jít na kluky podívat. Po příchodu do ložnice jsme našla Pepíčka, jak si "čte" knihu a taťku jak ještě spí. Pepíček šel hned vstávat a po běžných ranních úkonech jsem mu pustila pohádku. Bylo to hlavně proto, aby nebyl za chvíli jako čuně, což bych venku neuhlídala. Pak jsem chodila budit manžela, který né a né vstávat. Nakonec vylezl a bylo vidět, že mu není opět akorát, a že se mu nikam nechce. Ale šel se probrat do koupelny, najedl se a jeli jsme. Bylo to na poslední chvíli, ale to je u nás celkem obvyklé....pořád je dost času a pak lítáme a dohadujeme se, kdo za to může. Byla jsem zvědavá a napnutá, jak bude Pepíček reagovat. Má koně moc rád, ale spíš jsem se bála, aby se nezasekl, když si na něho bude muset sednout. Kupodivu to bylo v pohodě.

Inzerce

Po příjezdu si šel vybrat přilbu, počkal, až mu vyvedou poníka a v klidu se na něj nechal vysadit. Manžel ho musel jistit ze strany, protože je jako blátíčko, neumí se pořádně zpevnit a tím pádem sklouzával ke straně. Ale to nebylo tak podstatné, byl nadšený a pár koleček na cvičišti absolvoval. Pak už chtěl dolů a koníčka jen hladil. Na radu slečny co nás vodila, jsme ho nenutili znova do sedla, raději jsme si šli prohlédnout stáje, pohladit další koníky, psa a kočičky, které tam byli. Pepík byl nadšený a vůbec nechtěl jít pryč. Domluvili jsme se, že to příští týden zkusíme znova a uvidíme, jak bude reagovat, když už bude vědět do čeho jde.



Protože nastal čas oběda, zašli jsme se najíst do protější hospůdky. Jídlo bylo velice dobré. Při obědě mi přišla SMSka od Mirky 887, že je už v porodnici protože jí odtekla plodovka. Od té doby jsem byla myšlenkama s ní a najednou jsem si uvědomila, že se to blíží.
Dostala sem strach, nebo né snad strach jako takový, ale takové to procitnutí, protože jsem si pořád nepřipouštěla, že by to UŽ mohlo být a najednou se to děje, sice někomu jinému, ale se stejným termínem porodu. Uvědomila jsem si, co všechno ještě nemám připravené a nakoupené a pomalu mě popadala panika.

Po příjezdu domů jsme přenesli Pepíčka, který nám usnul cestou v autě, do postýlky a manžel se šel natáhnout s ním. Já se vrhla na stahování fotek. Ale za chvilku se ozval zvonek a přijela nám návštěva...moje mamka s bráchou jen tak na otočku. Chvíli jsme povídali a pak mamku napadlo, že by mohla zůstat a dosekat zahradu. Byla jsem za ten nápad vděčná a souhlasila jsem, protože tráva roste jako divá, Pepovi není dobře tak ho nenutím na slunce a já mám letos osvobození. Tak se do toho pustila, bráška zatím odjel domů a pak do Prahy, kde žije.

Navečer se ještě zastavili na besedu Pepův táta s manželkou. Tak jsme si všichni popovídali a dali si kafíčko.
Pepíček byl ze spousty lidí nadšený. Lítal po zahradě a asistoval babičce.
Když se začalo ochlazovat a stmívat odvezla jsem mamku domů. Manžel mezitím vykoupal Pepíčka. Po mém návratu si šel manžel lehnout. Konečně se mi podařilo přesvědčit ho, aby si vzal prášek, že mu to pomůže.
Pepíček spát ještě nechtěl, přál si pustit svoji oblíbenou opičku: vyhověla jsem mu a konečně se dostala k počítači a s hrůzou si uvědomila, že jsem nedokončila objednávku fotek.
Doházela jsem do objednávky fotečky z dnešního dne a spustila přenos. Protože bylo fotek hodně, trvalo to dlouho. Tak jsem nechala počítač zapnutý a před desátou nahnala Pepíčka do postele. Po chvilce čtení pohádek se mu začala klížit očička a tak jsem zhasla a usnuli jsme.
Ale v podvědomí jsem pořád nějak myslela na fotky a na Mirku. Proto když mě kolem jedné vzbudila potřeba na záchod, mrkla jsem na telefon a viděla, že mám zprávu. Po jejím otevření jsem si přečetla radostnou novinku, že už má Mirka Vojtíška v náručí a šla hned k počítači, abych se podělila s holkama na Bolu. Mezitím se konečně dopřenesly fotky, tak sem mohla dokončit objednávku.
Pak ale začal v ložnici pobrekávat Pepíček a já rychle vypnula počítač a šupajdila tam, aby se mi neprobudil a nezačal lumpíkovat. Dlouhou dobu jsem nemohla usnout. Byla jsem plná euforie, myšlenky se mi v hlavě honily jedna přes druhou, mimísek v bříšku se taky vrtěl...no usnula jsem asi o půl třetí.
Ale ráno jsem se probudila, když manžel odjížděl do práce a kupodivu jsem byla celkem fit. Manžel mi dal za pravdu, že se po léku pěkně zapotil, a že je mu o dost lépe. No snad tu dnešní honičku v práci zvládne.

A co já? Dnes se vrhnu na dodělávky příprav na miminko. Sepíšu si, co je ještě potřeba udělat a koupit, abych měla přehled. Zítra jedu do poradny, tak dokoupím vše, co mi ještě chybí, a připravím si tašku do porodnice.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

8. 8. 2009, 29 dní do porodu

3. trimestr, 36. týden

Po mém včerejším ponocování jsem se dnes probudila nastejno s Pepíčkem a manželem. Bylo to fajn, Pepíček se šel rychle vyčůrat na nočníček a pak jsme se vrátili do pelíšku a ještě chvilku četli a povídali. Ale čas kvapil a pomalu bylo nutné vstát a jít něco dělat.
Z plánované brigády postupně odpadali jednotliví dobrovolníci a taťka zůstal nakonec na to zdění sám, proto se rozhodl, že to odloží a bude dělat něco jiného. Pustil se do sekání naší ooobr zahrady, ale vedro ho po hodině vyhnalo. Tak šel něco dodělávat do dílny a Pepíček mu asistoval.

Já mezitím vařila oběd a pekla bábovku. Ale taky mě to docela zmáhalo, hlavně to jak s bříškem špatně stojím například u kuchyňské linky, nebo když myju nádobí. Mám vyhrbená záda kvůli překážejícímu bříšku, a protože jsem v této pozici trávila v podstatě celé dopoledne, tak mě začalo vystřelovat z plotýnek nahoru do zad. Kolikrát jsem myslela, že neudělám už ani krok, jak to bolelo. Naštěstí jsem měla už většinu obědových příprav hotových.

Pepíček už začíná chodit na nočníček sám a nechce asistenci. Takže když přišel z venku a šel k nočníčku a říkal "néé máma...já" nechala jsem ho být. Ale tentokrát se mu to trochu nepovedlo, zapomněl si sundat kraťásky, takže pohroma skončila v nich. Tím pádem mi přidělal další práci....převléknout, osprchovat, uklidit....no řeknu Vám, že ze mě lilo jako z konve. Ale nemohla jsem se na něj ani zlobit, jen jsem mu vysvětlovala, že si musí vždy kalhoty sundat.
Pomalu se přiblížil čas oběda, dozlatova upečené francouzské brambory voněly na až ven, tak kluci přišli, umyli si ruce a šli jsme jíst.

Po jídle manžel dobrovolně navrhnul, že půjde Pepíčka uspat on. Uvítala jsem to ze dvou důvodů. Prvním bylo to, že na manželovi bylo vidět, že není ve své kůži a necítí se úplně fit a tak mu odpočinek prospěje. Tento týden měl v práci náročný a tak nebylo divu. A druhým bylo to, že jsem měla klid na uklizení po obědě a následný relax u počítače. Zjistila jsem totiž, že v pondělí končí akce na vyvolání fotek a že to musím dát do kupy a to se mi nejlíp dělá, když mám klid. V ložnici to ztichlo za chvilenku, já poklidila jen to nejnutnější, protože záda už protestovala. Uvařila jsem si kafe a ukrojila bábovku a zasedla k fotkám.
Když už jsem měla pomalu hotovo, přišla na chvíli na pokec tchýně. Šly jsme si sednout ven a povídali si. Po třetí hodině se kluci probudili, nasvačili se a šli jsme ven. Pepíček si tentokrát vzorně svlékl plenku i kalhoty a vyčůral se do nočníčku sám. No, snad se blýská na lepší časy. Je fakt, že po spaní bývá většinou suchý. Ale spát bez plenky jsme zatím nezkoušeli. I na manželovi bylo vidět, že mu odpolední spaní bodlo a že je mu lépe.

Venku jsme zjistili, že za domem na poli jezdí kombajny a sekají obilí. Tak jsme hromadně vyrazili na obhlídku. Pepíček byl nadšený a jeho radost se vystupňovala, když jim bylo nabídnuto svezení. Myslela jsem, že se bude malý bát, ale hrdinně s taťkou nastoupili do kombajnu, zamávali mě i babičkám, které přišly "na čumendu" a odjeli v závoji prachu. Čekání na jejich návrat jsme strávili u tety a strejdy, kteří nás pozvali na pohoštěníčko.
Když se kluci dostatečně povozili (vydrželi 3 kola a i pak Pepíček ještě mořil, ať jedou dál) tak jsme šli domů, připravit věci na večerní grilování.



Opět se nás sešlo asi 10. Tentokrát jsme dělali kapra, kterého soused ráno chytil. Mňam, to byla dobrůtka. I Pepíček chodil pro sousta, ale musela jsem dávat pozor na kosti. Po kaprovi následovala ještě krkovička, ale té už jsem jen uždibla, protože jsem byla nacpaná k prasknutí.  Vrcholem našeho gurmánského večera byl meloun naložený v šampáňu, kterému jsem taky neodolala a malou skleničku si dala.
Protože se ochladilo a setmělo (už se nám ty večery krátí) a Pepíček začal být protivný, sebrala jsem se a šla ho umýt a uspat. Usnul po chvilce, ale mezitím už polovina hostů odešla a ostatní se už také chystali k odchodu. Manžel už měl sklizené špinavé nádobí z venku doma a tak jsme se rozloučili. Mě už se uklízet nechtělo, tak jsem to nechala být, šla si dát vanu a hupky do pelíšku. Manžel mě za chvilenku následoval.

Můžu říci, že místo plánovaného makání jsme strávili pohodový sobotní den. A v tomto duchu budeme pokračovat i dnes, kdy máme v plánu malý výlet. Takže jdu na to nádobí od večera a pak trádá vejletit.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

7. 8. 2009, 30 dní do porodu

3. trimestr, 36. týden

Ráno jsem vstala brzy a po snídani odjela k zubaři. Byla jsem s ním domluvená, že přijdu hned po otevření, to mají akutní bolestivé případy. Spícího Pepíčka hlídala babička.
U zubaře to byla rychlovka a ani to nebolelo. Byla jsem zpět dříve, než se malý probudil a cestou zpět jsem stihla i nakoupit. Babička odešla domů a já se snažila trošku poklidit.

Když se Pepíček probudil, najedli jsme se, a protože bylo krásně, rozhodli jsme se jít ven. Vzali jsme to směrem ke kravičkám s tím, že to protáhneme na návštěvu ke kamarádce a Davídkovi. Už jsme je dlouho neviděli, protože byli odjetí na dovolené. Když jsme dorazili ke kravínu, byla jsem docela zadýchaná. Holt už svítilo sluníčko, je to trošku do kopce a ta kilča navíc jsou znát.
Jak si to tak jdeme pomalinku ke krávám, že si je pohladíme, tak si najednou všimnu pohybu v uličce....a ona jedna kráva utržená a mašíruje si to k nám. No, můžu Vám říci, že bych nikdy nevěřila, jak rychle jsem schopna s tím pupíkem utíkat. Pepíček za mnou vlál jako fábor. Když jsme se dostali do bezpečné vzdálenosti, musela jsem se pořádně vydýchat.
Naštěstí záchytná stanice u kamarádky nebyla daleko a já se s úlevou skulila na židli a nechala se pohostit ledovou kávou. Kluci si spolu hráli, pak se ještě sešly dvě kamarádky s dětičkama, takže to tam bylo jako v mateřské školce...ale bylo to fajn, dětičky se vylumpačily.

Strávili jsme krásné dopoledne bez vztekání a zlobení. Dokonce jsme zkusili i velký bazén, ale Pepíčkovi se to moc nezdálo.
Když nastal čas oběda, vydali jsme se na cestu domů. U babičky jsme se najedli, popovídali a pak se šli uložit k odpolednímu spánku.
Tentokrát jsem si schrupla i já...probudil mě až příjezd manžela. Vylezla jsem a na probrání si udělala kafe. Pak jsem chvilku poklízela, ostříhala jsem odkvetlé kytky a průběžně odpočívala.
Když se Pepíček probudil, měl svoji vymýšlecí protivnou náladu. Nechtěl jít ven, chtěl se dívat na televizi a vztekal se, když jsem byla proti. Ale tentokrát jsem mu neustoupila. Sice chvíli ještě plakal, ale pak ho taťka zabavil a byl klid. Venku jsme byli až skoro do tmy. Kluci pomáhali dole zdít u babičky a dědy, já skákla na kus drbu k sousedce.

Po večeři jsem je nahnala do vany a pak došlo i na každovečerní program...opičku na DVD.

Před desátou jsme byli zralí jít spát. Teda kluci usnuli okamžitě, já ale asi vypila těch káviček dneska hodně, pořád ne a ne usnout, tak jsem vylezla a šla napsat deníček a chvilku na net.
Je skoro půlnoc a já nepociťuju vůbec únavu. Ke všemu jsem dostala chuť na studeného melouna, tak jsem ho čtvrtku snědla....takže předpokládám, že budu lítat na záchod.
Mimísek se mrská, tak jsem dneska v klidu. Zítra máme pozvanou brigádu na pomoc při zdění stodoly, tak mě čeká vaření a asi taky budu muset něco upéci ke kávě...takže potřebuju nabrat sílu.
No, půjdu zkusit jít spát, snad se zadaří.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

6. 8. 2009, 31 dní do porodu

3. trimestr, 36. týden

Po noci kdy jsem se moc nevyspala, jsem byla mrzutá a ani snídaně mi nechutnala jako obvykle. Myšlenky se mi toulaly u miminka, nějak dlouho se nehýbal a já začala zase plašit. Po půlhodině pozorování, domlouvání a poštuchování jsem zkusila zaručený trik, kousek čokolády a ono to zabralo...ucítila jsem jakýsi náznak pohybu...za chvíli další. No HURÁ. Nikam nemusím.

Ulomený zub ze včerejška sice nebolel, ale ostrá hrana, která tím vznikla mi při mluvení a jedení škrábala zespoda do jazyku, takže už po chvíli jsem jej měla docela rozedraný. Odhodlala jsem se a zavolala k zubaři, kdy můžu přijít. Domluvili jsme se na zítřejší ráno. No, to mám vyhlídky.

Když se Pepíček probudil, provedli jsme ranní hygienu, nasnídali se a já ho směrovala ven....ale nechtělo se mu, tak jsem ho nenutila a nechala ho hrát si doma.
Před jedenáctou jsme se ven konečně vypravili a cestou na oběd k babičce jsme se zastavili u tety, která bydlí vedle nás, a které jsem při včerejší besedě slíbila vyfocení kytiček. Má jich spoustu a nádherně jí to kvete.
Pepíček šel jak hajdalák...nedokázala jsem ho přesvědčit, že to není na holinky a tak vyrazil v tričku, kraťasech a holinách. Protože jsme šli jen kousek, tak jsem ustoupila a nechala mu je. Když jsem udělala fotečky, tak jsme šli obědvat.
Pepíček se rozeběhl jako obvykle z kopečka dolů, ale neuvědomil si, že v holinách, které má trochu větší se běhá špatně a než jsem stihla cokoliv říct, už ležel na asfaltu. Naštěstí to odnesla jenom kolena a ještě jen tak trošku, že to stačilo omýt vodou a bylo to dobré. Ale jak se rozbrečel, tak už fňukal kvůli každé blbosti a ani pořádně nechtěl jíst.

Aby toho nebylo málo, tak při jeho skotačení kolem stolu ukluzl a plnou silou sebou praštil na zem...naštěstí si nic nezlomil a hlavou skončil na koberci a ne na dlažbě. I tak to ale byla rána, měla jsem strach, jestli nebude mít otřes. Nechali jsme ho vzhůru tak 1,5 hodiny, naštěstí byl v pohodě, tak jsem usoudila, že ho můžu dát schrupnout. Byl už jeho čas a začal být krajně protivný a okňápaný. Usnul po chvilence a já ho pořád chodila kontrolovat.
Když už spal přes dvě hodiny, rozhodla jsem se, že ho pro jistotu vzbudím. Po probuzení byl v pohodě, komunikoval jako obvykle, nemotal se, tak sem si oddychla.



Chvíli na to přijela teta Radka - to bylo radosti na všech stranách. Pepíček měl obětního beránka na lumpačinky a já klid a nohy nahoře. Radka s malým běhali po zahradě, kopali s míčem....prostě Pepíček byl ve svém živlu.
Já mezitím udělala svačinku a všichni jsme se venku občerstvili. Vaření večeře mi dnes odpadlo, babička nás pozvala na bramboráčky.

Radka odjela po sedmé a my šli dolů k babičce. Pochutnali jsme si na bramborácích, vypili kafe a šli zase domů.
Pepíček kupodivu šel domů bez řevu, ale opět vyžadoval "opičku". To je film o opičákovi co se jezdí na snowboardu. Momentálně mu propadl a jde to pořád dokola. Protože taťka byl ještě venku a připravoval si věci s sebou na zítřek a já uvítala chvilku klidu, tak jsem mu vyhověla a šla sepsat zážitky z dnešního dne.

Až přijde manžel z venku tak ho vykoupe a pak se budu snažit nahnat ho do pelíšku. Jak moc budu úspěšná, uvidím  :)

 

Co se miminka týká, tak dnešek byl vcelku v pohodě. Mimísek mě zlobí tím, že se málo hýbe, ale už si zvykám a nenervuju se. Hlavně když ho cítím alespoň párkrát za den.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

5. 8. 2009, 32 dní do porodu

3. trimestr, 36. týden

Dnešní den se už od rána tak trochu nevyvedl.
V noci se mi špatně spalo, tak jsem se probudila a bolela mě hlava. No nic, posnídám a uvidím. Tak jsem si udělala svoji oblíbenou snídani, sedla k PC a brouzdala po netu. Nebylo ještě ani sedm hodin a otevřely se dveře od ložnice a Pepíček si to přicupital ke mně. Ha, to jsem nečekala.

Protože babička zezdola potřebovala odvést ke kamarádce, měli jsme v plánu jet k mým rodičům. Je to jen o kousek dál, takže žádná zajíždka. Před tím jsem se potřebovala zastavit na sociálce, kvůli odhlášení rodičovského příspěvku a nahlášení mateřské. Na sociálce mě "potěšili", že mi už rodičák za červenec poslali a tím pádem budu muset vracet nějaké peníze asi 4 dny. No, co se dá dělat. Vyfasovala jsem ještě jedno lejstro, které mám odevzdat na pracovišti a podle částky, kterou tam zaměstnavatel uvede, mi budou bud něco doplácet nebo nikoliv.

Pak jsme vyrazili k našim. Těšila jsem se na dopoledne strávené v klídku a pohodičce. Ale přijeli jsme tam a první co nevidím, mamka má ovázaný palec, prosakující ještě krví....ráno kosila seno na sušení a řízla se o kosu. Vypadalo to horší, než to ve skutečnosti bylo. Jen je to na špatném místě a při sebemenším špatném pohybu jí z toho tekla krev. Mamka mě poprosila, zda bych se s ní neotočila do Skutče na větší nákup. Rodiče auto nemají, tak aby nemusela tahat vody a takové ty těžší věci v ruce autobusem. Nebyl to pro mě problém, ráda jsem vyhověla. Jenomže děda se na hlídání Pepíčka netvářil a tak jsme ho vzali s sebou.
Nevím, co s ním poslední dny je, dělá samé naschvály, vždy udělá úplný opak. Takže dopoledne proběhlo v krocení Pepíčka, vyndávání ho a nandávání do autosedačky, kam nechtěl, honění ho po chodníku, aby nevběhl pod auto.... prostě děs. Po návratu k našim domů tomu dal korunu děda, který okřikl hlasitě psa, chystajícího se radostí povalit Pepíčka a malej se tak lekl, že začal plakat. Na to konto taťka prohlásil, že je malý rozmazlený, pořád fňuká a mě to v tu chvíli přišlo tak líto, že sem se rozbrečela i já. On je taťka v jádru hodný, ale má rád svůj klid a holt Pepíček se začíná projevovat čím dál víc a to na něj není. Ke všemu se tam ještě motá pes a tak je tam někdy opravdu blázinec.

Když jsme se všichni uklidnili, byl oběd. Najedli jsme se a po chvilce jsme se vydali domů. Nechtěla jsem, aby mi Pepíček usnul v autě, tak jsem s ním celou cestu mluvila. V Prosetíně jsme přibrali babičku. Naštěstí se zadařilo a my jsme zvládli dojet domů, aniž by Pepík usnul, tak sem ho hned šla uložit do pelíšku a on v zápětí usnul.
Já byla tak vyčerpaná, že jsem nejprve uvažovala o schrupnutí si s ním. Ale nakonec zvítězila chuť na kafe a nějaký mlsek a počítač. A tady byl další karambol. Jak si tak pochutnávám na křehoučké hořické trubičce najednou křup a kus zubu venku.... řeknu vám, myslela jsem si, že mě z toho mrskne. A to jsem byla u zubaře nedávno denním hostem. Naštěstí to teda nebolí, ale překáží, tak uvidím, jestli se do porodu odhodlám k návštěvě zubní ordinace.
Když se Pepík probudil, rozhodli jsme se, že vyřídíme resty se sousedy. Měli jsme od strejdy odvedle půjčený postřikovač, od dalšího souseda jsme potřebovali v něčem poradit a kmoška, co jezdí vedle na chalupu, mi přivezla pár věcí v akci z obchoďáku. Tak jsme vyrazili. Byl to příjemně strávený podvečer, protože jsme všude dostali menší pohoštění a popovídali si.

Mezitím byl čas večeře a šli jsme se domů najíst. Tentokrát jsem rodinu odbyla pečenými kuřecími stehny s chlebem a okurkou.

Večer probíhal jako obvykle, Pepíček se díval na pohádku, taťka dělal účtařinu a já asistovala střídavě jednomu i druhému a plnila jejich přání.
Po deváté jsem se šla naložit do vany, nějak mně to v poslední době vyhovuje víc než sprcha. Kluci už byli umytí a tak jsme šli všichni před desátou spát.

V noci se mi opět spalo špatně, trochu mě pobolívalo břicho a prcek se opět za celou noc ani nepohnul....takže jdu pozorovat, šťouchat a budit a uvidím, zda pojedu zase plašit k doktorce. Snad ne. Jinak nic speciálního na dnešek v plánu nemám.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

4. 8. 2009, 33 dní do porodu

3. trimestr, 36. týden

Ráno jsem si přivstala, abych stihla trochu poklidit, než kamarádka dorazí, ale nějak jsem se zasekla u PC a najednou už byl nejvyšší čas jet vyzvednout Jarku k autobusu.
Domluvila jsem se s babičkou, že si zapne chůvičku, abych kvůli čtvrt hodince nemusela Pepíčka budit. Měl ještě půlnoc.

Když jsme se vrátili od autobusu, stihli jsme ještě v klidu posnídat, popovídat a až pak se ozvalo volání z ložnice. Bylo něco málo před devátou. Pepíček se oblékl, nasnídal, a protože momentálně nepršelo, šli jsme se vyvětrat ven.
Vzali jsme to naší oblíbenou cestou ke kravičkám. Pepík byl spokojený. Zpátky jsme to vzali přes ves, aby to bylo pestřejší. Po návratu si šla Jarka s Pepíčkem natrhat pár švestek s sebou na knedlíky a já se pustila do přípravy oběda.

Měla jsem v plánu pangasia v sýrové omáčce s bramborem. Musím se pochválit, moc se to povedlo. Obě dvě jsme svoji porci sluply jak malinu. I Pepíčkovi rybička s bramborem moc chutnala. Pak zbyla ještě chvilka na kafe a zákusek a už jsem musela Jarku odvést na autobus domů, protože šla odpoledne do práce. Po návratu jsem uspala Pepíčka a šla trošku poklidit. I když dnes vedro nebylo, stejně ze mě za chvíli opět teklo jako z konve. Tak následovala sprcha.

Pak jsem chvíli relaxovala u počítače. Po přečtení diskuze o maliníku jsem si šla hrnek uvařit :o))
Najednou cvakla klika a Pepíček přicupital za mnou. Byly sotva tři hodiny, to je u něho co říci, běžně ještě hodinku i dvě spí. Dali jsme si sváču a potom využili toho, že venku neprší a šli do terénu. Potkali jsme babičku, která šla vyprovázet známou k autobusu, tak se Pepíček připojil k nim a já šla na kávu a pokec k tchýni.

Babička s Pepíčkem se asi zapovídali někde cestou na procházce a tak sem se po chvíli zvedla a šla domů. Mezitím dorazil manžel, tak jsme chvíli probírali dění dnešního dne a pak jsem šla pomalu začít chystat večeři. Zanedlouho přivedla babička Pepíčka, tak byla naše rodinka komplet.
Večeřeli jsme po sedmé. Pak následovalo v poslední době stále častější Pepíčkovo kňourání, že chce pohádku. Já odmítala, chtěla jsem se dívat na zprávy, ale protože by pro ten jeho řev stejně nebylo slyšet vlastního slova, nakonec vyhrál a pohádku měl. Já zatím umyla nádobí po večeři, manžel ještě papíroval.

Nevím, jestli to bylo z přetažení, nebo z toho jak se s Pepíčkem musím v poslední době rozčilovat a dohadovat, ale najednou mi začalo nepříjemně tuhnout bříško. Chvílemi mě to až bolelo. Šla jsem se naložit do vany a po deváté jsem byla už nachystaná do pelíšku. Pepíček sice vzdoroval, ale nakonec jsem ho na čtení pohádky nalákala. Bohužel mi nebylo dopřáno v klidu usnout.

Když jsme se ubírali ke spánku, zjistili jsme, že Pepíčkovi chybí dudáček. Přes den si na něj ani nevzpomene, ale na spaní ho ještě má. A tak spustil křik, já s manželem prohrabávala všechny hračky, zákoutí, ale dudáček nikde. V tu chvíli jsem už byla na pokraji sil a nervů. Naštěstí mě cosi osvítilo a já si uvědomila, že v krabičce, co jsem dostala u paní doktorky, byl dudlík. Sice to byl malý dudlíček 0-6měsíců, ale Pepíčkovi to evidentně nevadilo, strčil ho do pusiny, přitulil se a za pár okamžiků chrupal jako špalek. I já jsem usnula v zápětí.

Mé dnešní plány?

Až se Pepík vzbudí, tak pojedeme k mým rodičům. Takže si snad odpočinu. Počasí vypadá všelijak, tak to bude dobré zpestření.
V poslední době zjištuju, že nemám dost trpělivosti na Pepíčkovy zkoušky a docela často na něho zvyšuju hlas. Ale fakt zkouší, co vydržím...já něco řeknu a on jde a udělá pravý opak. A když není po jeho, tak spustí takový řev, že kolikrát ustoupím, protože bych zešílela. Vím, že je to chyba, ale já mám nervy jenom jedny. No, snad ho to brzo přejde, protože si to nedovedu představit v kombinaci s miminkem :o(

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

3. 8. 2009, 34 dní do porodu

3. trimestr / 35. týden

Pondělní den byl vcelku obyčejný. Ráno probíhalo jako obvykle. Po noční bouřce a lijavci bylo všude spousta kaluží, takže hned po vyjití ven se mi Pepíček v jedné z nich vymáchal.
Měl z toho velikou radost.
Tak jsem mu přezula boty, obula holínky a vydali se na procházku. Po návratu jsme zakotvili u babičky a vyčkali tam až do oběda.

O půl druhé se mi podařilo Pepíčka nahnat do pelíšku a já se pustila do vytírání ...lilo ze mě jako z konve. Po úspěšném zdolání celého domu jsem byla zralá na sprchu.
Na půl pátou jsem byla objednaná ke kamarádce na kosmetiku, tak jsem se těšila na zasloužený relax a popovídání si. Pepíčka, který se vyklubával z postele právě, když sem odjížděla, jsem nechala na starost tatínkovi.
Užila jsem si nádhernou hodinku při masáži a kosmetice obličeje. Trochu nepříjemná byla poloha na zádech. Když jsem se měla po hodince zvednout, tak jsem myslela, že je to moje poslední. Strašně mě bolela záda a i trošku bříško. Pak mi kamarádka ještě namasírovala krční páteř a vyrazila jsem k domovu. Manžel už nervózně ošlapoval, protože měl ještě domluvenou schůzku a musel odjet.

Po jeho odjezdu Pepíček spustil nářek, jako kdyby tatínek měl být pryč rok a ne chvilku. Nakonec se mi ho podařilo utišit pohádkou a já mohla jít připravovat večeři. Manžel se vrátil chvilku před osmou, najedli jsme se a usadili se u televize. Taťka si vzal na starost očistu Pepíčka, protože já sotva chodila, jak mě bolela záda. Po klucích sem se šla do teplé lázně naložit já. Trošku se mně ulevilo. Před desátou jsem si šla s Pepíčkem lehnout. Manželovi dávali nějaký válečný film, tak u toho jsme být nemuseli. Přečetli jsme pár pohádek a já už byla krásně spací. Bohužel jen já, Pepíček i přes výhružky a mé zlobení zase vylezl a šel za tatínkem. Manžel ho obratem odvedl zpět. Tak to šlo asi třikrát. Nakonec to manžel vzdal a šel si lehnout taky. A za chvilenku jsme už všichni spokojeně oddychovali.

Dneska budu mít zpestření, má dorazit kamarádka na besedu, tak uvidíme, co podnikneme. Trošku mě zklamalo počasí, protože je pod mrakem a prší. No alespoň se trošku zlepší vzduch a ochladí se. Záda mě ještě pořád pobolívají, chodím jako robot. No snad to trochu rozhýbu během dne.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

2. 8. 2009, 35 dní do porodu

3. trimestr / 35. týden

Po včerejším ponocování byla naše chaloupka ráno jako po vymření. Kluci si to pěkně oddychovali a já vstala po sedmé. Našlapovala jsem jako myška, aby se náhodou nevzbudili, ale to zdaleka nehrozilo, spali jak nemluvňátka.
Uvařila jsem si kávu, namazala rohlík a zasedla k PC. Po napsání deníčku a zkouknutí novinek na BOLu jsem se zvedla a šla se vrhnout na tu kupu nádobí po včerejším grilování. Naštěstí to netrvalo nijak dlouho a bylo hotovo. Kuchyň zase už vypadala jako u lidí.
Pak jsem posbírala špinavé prádlo a dala vyprat pračku. Já nevím, kde se ta špína pořád bere, vždyť peru skoro každý den :o(
Copak praní to ještě jde, ale pak to žehlení, to je horor. Už se mi to tady zase pěkně nakupilo a bylo by načase se do toho pustit. No uvidíme ...
Po deváté se z ložnice začalo ozývat Pepíčkovo štěbetání a taťkovo mručení....ha ha ha, nějak se mu nechtělo vylézat. Nakonec se vyhrabali oba.
Trošku se nasnídali a šli ven. Pepíček se nemínil tatínka pustit, a tak mu u všeho asistoval. Dali se do tvorby stolečku na odkládání věcí při stolování venku, který mi byl už dlouho slibován.

Vše probíhalo v pohodě do té chvíle, než se Pepíčkovi podařilo nalítnout na klacek, se kterým běhal a narazit si bříško. Naštěstí se spíše jen lekl a po chvilce konejšení a studeném obkládku řev přestal a Pepíček šel opět za tatínkem ven. Já připravovala oběd, tentokrát ražničí s bramborami společně pečené v alobalu a šopský salát. Mezi vařením jsem stihla pověsit jednu várku prádla, dát vyprat druhou a trošku porovnat hračky v ložnici. Když jsem se zašla podívat za kluky ven, jen sem zůstala stát jako opařená.... Pepíček si "hrál" s elektrickou vrtačkou, která byla v síti, a tatínek byl v klidu. Nejdříve jsem myslela, že spustím bandurskou, ale pak jsem si to rozmyslela, zkonstatovala jsem polohlasem, že až si malý provrtá nohu, tak si s ním na pohotovost pojede sám a šla raději zpět do chládku domu. Mělo to efekt, tatínek nechal práce a šel asistovat vrtajícímu Pepíčkovi a jistit ho.

Oběd se mi povedl, manžel nešetřil chválou, a to mě nabylo novou energií. Poté, co se mi podařilo Pepíčka uspat, jsem se pustila do toho proklatého žehlení. Vydržela jsem žehlit necelou hodinku, ale protože ze mě lilo jako z konve, tak jsem toho nechala, také mé oteklé nohy škemrali po odpočinku. Dala jsem si vlažnou sprchu. Pak jsem si sedla ven a pozorovala, jak manžel dokončuje své dílo. Stoleček se mu opravdu povedl. Mezitím se vzbudil Pepíček a dožadoval se nalití vody do bazénku. Chvíli se cachtal, ale pak začalo pohřmívat, tak jsem ho přemluvila, aby vylezl raději z vody a vypravili jsme se všichni k babičce na besedu.
Navečer se Pepíček zabavil u "Kouzelné školky" na DVD  a já chvíli pokračovala v žehlení. Večeři jsem dnes nevařila, byla spousta zbylého jídla, tak si každý něco vzal.
Po desáté jsme šli spát, Pepíček usnul jako špalík hned, ale nás ostatní čekala divoká noc. Přišla bouřka, ale takovou jsem dlouho nezažila....blesky křižovali oblohu jeden za druhým, hřmělo, až uši zaléhali....brrrr, docela jsem se bála. S Pepíčkem to naštěstí ani nehnulo.
Ke třetí hodině se počasí zklidnilo a my mohli usnout.

Po ránu jsem jako rozlámaná, tak uvidím, do čeho se pustím.
Jak říká Verča, spaní s bříškem je den ode dne náročnější. Já se sice nedusím, ale zase jsem se přistihla, že občas spím dost na břiše. Tak doufám, že mimíska nijak neutlačuju, snad by se ozval, kdyby se mu to nelíbilo. No, a to přetáčení ze strany na stranu je děs. Manžel si taky stěžuje, že strašně chrápu :o)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

Další díly příběhu:

Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×