Kamila má termín porodu 7. září 2009

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

16. 9. 2009, devátý den po termínu porodu jsme obdrželi SMS:

"Ahojky, tak se hlásím do party holek Bolek. Jmenuji se Anna Marie Pavlů a narodila jsem se 16.9. v 5.30 hodin. Jsem pěkný cvalík: 4650 g a měřím 52 cm."
Blahopřejeme!

16. 9. 2009, jak to všechno proběhlo

Ahoj všem, konečně jsem schopná písnout pár řádků o porodu.
Samotný porod nebyl až tak zlý - ve 2 hodiny v noci mi začaly bolesti. Do 4 hodin jsem je celkem pohodově vydýchávala na pokoji, pak jsem šla za sestrou.
Nález byl 4 cm a jela jsem nahoru.

Před 5. hodinou mi píchli vodu a v 5,30 byla Anička venku - do té chvíle to šlo.

Pak se ale nechtěla uvolnit placenta, tak jsem tlačila jako divá, ale přetrhla se. Hned se na to nepřišlo, až po dalších 2 hodinách bolestí a tlaku.
Nakonec jsem musela pod narkózu a lékaři mi vyčistili dělohu.
Po probuzení mi bylo slabo, ale mic mě už nebolelo.

Jsem unavená, šitá, ale šťastná... opakuju se po Verče, ale co jiného napsat.

Andulku jsem viděla naposledy ráno, ale pěkně se přisála a je prý hodná a v pořádku.
Mě spadl tlak dolů a jsem jak mátoha.

Díky všem za držení pěstiček!

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

Inzerce

15. 9. 2009, osmý den po termínu porodu

41. týden

Ráno jsem se vzbudila smířená se zavedením tablety a docela jsem se na to i těšila.

O to větším zklamáním pro mě bylo, když mi při vizitě doktor řekl, že pokud bude monitor v pořádku, dnes vyvolávat nebudou, protože je přeplněno (sousední porodnice v Pardubicích má zavřeno).

I na monitor jsem čekala do 11 hodin a do té doby jsem musela být o hladu, což je pro mě šílené.

Monitor byl ukázkový, takže se celý den nic dalšího nekonalo, jen měření tlaku a poslouchání miminka.
Z celodenního sezení a polehávání mě bolí celé tělo a i mimísek je z toho mačkání akční.

Odpoledne mě přišla opět potěšit Hoblinka, za což jí moc děkuju.
Manžel přijede zítra. Musí zajistit hlídání, každý den dovézt a odvézt mamku a ještě plnit pracovní závazky.

Kouknem na Ordinaci a půjdeme chrupat.

Budu doufat, že zítra už dopadne nějaký pokus, jak dostat mimi ven.
Už bych ho chtěla mít v náručí a taky se mi moc stýská po Pepíčkovi...

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

Inzerce

14. 9. 2009, sedmý den po termínu

41. týden

Dnešní noc byla přesně taková, jak jsem předpokládala....nervy dělají své a tak jsem se od tří mlátila v posteli ze strany na stranu.
Po čtvrté jsem nevydržela a vstala.

Dala jsem si snídani a chvíli si užila počítač...na delší dobu budu mít utrum, tak jsem si to alespoň v klidu vychutnala.

Aby toho nebylo málo, tak se Pepíčkovi včera večer z ničeho nic spustila parádní rýma. Tím pádem sebou v noci házel ze strany na stranu a něvěděl, jak lehnout. Doufám, že z toho nebude nic horšího...nevím, nevím, jak by si s tím taťka poradil.

Po snídani jsem se šla připravit. Umyla jsem si vlasy, osprchla se oblékla a čekala, až manžel pobalí co s sebou potřebuje do práce a pojedeme.
Mezitím dorazila i mamka, takže bylo vše připraveno k odjezdu...takže vykračuji pravou nohou a ....

Aktuální zpráva z porodnice

... po příjezdu a nezbytných formalitách mi natočili monitor, pak přišel doktor a důkladně mě vyšetřil.
Udělal mi asi "Hamiltona". Bylo to hodně nepříjemné.

Protože měli hodně akutnějších příjmů, předali mě na gynekologii. Tam jsem jsem čekala, až se uvolní monitor a pak šla na zátěžový oxygen test. Děloha při něm pár akcí ukázala, ale jinak se nic nedělo.
Po testu jsem dostala konečně najíst a čekala, co bude dál.

Nedělo se nic.
Odpoledne mě přišla navštívit kamarádka Lenka (Hoblinka) a tak to celkem uteklo.

Po sedmé jsem šla ještě na jeden monitor, byl v pořádku, ale kontrakce skoro žádné.
Takže mrknu na Tv a pak půjdu chrupat a nabrat sílu na zítřejší vyvolávání.

Inzerce

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

13. 9. 2009, šestý den po termínu

41. týden

Ráno jsem se vzbudila před šestou a zvažovala, zda jít po vyčůrání se ještě spát, nebo si udělat snídani a relaxovat u PC. Nakonec zvítězila první možnost a já si to šupla zpět ke klukům do vyhřáté postýlky. Chvíli jsem je pozorovala, hlavně toho malého lumpíka, jak si spokojeně oddychuje a pak jsem usnula. 

Probudili jsme se o půl deváté. Sluníčko svítilo a slibovalo příjemné dopoledne. Tak jsme vyskočili z postele a společně všichni posnídali.
Po jídle šel taťka ven a Pepíček chtěl pustit telku...na chvíli jsem mu vyhověla a zatím se zkulturnila a poklidila po snídani.
Pak jsem ho vylákala od televize na sluníčko za tatínkem, kde mu "pomáhal" převážet nařezané dřevo.

Oběd dnes dělala babička, které už trochu otrnulo a sama se nabídla, tak jsem měla volné dopoledne.
Chvíli jsem jukla na net, pak zase něco poklízela....uteklo to jako voda a bylo poledne a tak jsme šli všichni k babičce, kde jsme se najedli.
Po obědě jsme ještě chvilku poseděli, a když nastal čas Pepíčkova odpočinku, zvedli jsme se a šli domů. Já šla uspat Pepíčka a manžel něco dodělával venku. Pepíček usnul celkem bez problémů. Má trošku rýmu, tak doufám, že se z toho nevyklube nic vážného.

Času, kdy spal, jsem využila k vyžehlení prádla, aby měli kluci dostatečnou zásobu oblečení.
Pak jsme si s manželem chvíli sedli ke kafi (já si udělala bezkofeinové) a domlouvali se, jak to všechno zítra skloubíme. Ještě jsem pak brnkla  mamce a poprosila ji, ať ráno přijede.

Pepíček byl vyspinkaný celkem brzo a tak jsme po sváče vyrazili ven.
Opět jsme šli k babičce. Ta právě vytahovala z trouby švestkové buchty...miluju je horké, tak jsem hned tři snědla.
Pak jsem šla vrátit půjčený tlakoměr k sousedům a trošku mě pobolívalo a tvrdlo břicho. No, asi za to můžou ty horké buchty....že by začínal porod, v to už nedoufám. Jsem už s tím zítřkem tak nějak smířená.

Domů jsme dorazili v sedm, kluci se najedli, já jsem ještě plná tak asi večeřet nebudu. Teď lumpačí v koupelně. Až dopíšu děníček, půjdu překouknout tašku, zda mám opravdu vše, dám si vanu a pak půjdeme chvilku ještě na telku a povídáníčko.

No, a zítra ráno vyrážíme...mám tam být na půl osmou.
Bohužel nemám notebook, tak budu podávat info přes Věrku nebo Janču telefonem.

Děkuju Vám všem, které se mnou těch pár týdnů prožívaly a podporovaly mě. Myslete na mě i nadále a držte nám pěstičky, ať je to rychle a šťastně za mnou.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

Inzerce

12. 9. 2009, pátý den po termínu

41. týden

Dnes jsem se probudila jako obvykle. Nálada přiměřená, nasnídala jsem se a chvíli mrkla na net. Pak jsem šla trochu poklidit, protože i když jsme z návštěvy od babiček přišli dýl a najedení, nějak ty moje myšky stihly udělat bordýlek i za půl hodinky, co byly vzhůru (např. papírky od sušenek - manžel, hrníček a opatlané sklo - Pepíček..)

Po osmé jsem šla probudit kluky, protože jsme slíbili, že se ráno přijdeme dolů rozloučit. Když Pepík slyšel o Kájovi, vstával hned. Vyčůral se a oblékl natotata, pak šel do chodby, sám si nazul holiny a byl připraven vyrazit.
Dole právě snídali, tak se přidružil a dostal housku s máslem. Snědl kousek a pak si šli s Kájou ještě chvíli hrát do obyváku.

Když nastal čas odjezdu, zakázala jsem srdceryvné scény, tak mi jen "ženský" popřály, ať je to brzo za mnou a hodně štěstí a chlapi měli největší starost, ať nerodím až ke konci týdne, kdy se budou vracet, aby to mohli pořádně zapít  :)  :)  :)  no jo, to jsou celí oni.

Po rozloučení jsme šli nahoru, já vařit, manžel dělat něco venku a Pepíček pendloval střídavě sem a tam. Když jsem uvařila, donesla jsem jídlo dolů babičce, svolala kluky a najedli jsme se. Pak jsem sklidila ze stolu a nahnala jsem Pepíčka do postele...chvíli protestoval, ale nakonec po přečtení 3 knih usnul...a já taky. Probudila jsem se po druhé hodině a šla se probrat k počítači. Aby se mi lépe rozkoukávalo, vytáhla jsem z lednice melouna a pochutnávala si na něm. Manžel pořád něco kutil venku, tak jsem měla klídek. Bylo pošmourno a zalézavo, tak jsem uvítala, když manžel zatopil, aby se doma ovlažilo.

Když Pepík vstal, sháněl se hned po taťkovi, tak jsem ho po sváče vypakovala ven za ním.Tam si jezdil na odrážedle, ťukal kladívkem...prostě byl ve svém živlu.
Navečer jsme se všichni zašli na chvilku mrknout na babičku a cestou od ní se zastavili na kus řeči u sousedů. Před osmou jsme dorazili domů a Pepíček si vyškemral pohádku na DVD. My s taťkou seděli a povídali si.
K večeři jsem udělala jen pizzu, protože jsem na ni měla chut už dlouho. Manžel ji moc nemusí, tak si namazal chleba s pomazánkou. Pepíčkovi jsem ohřála bramboračku od oběda. Teď už jsme všichni umytí a díváme se na televizi. Já sepíšu deníček a pomalu půjdeme zalehnout.

A jak to vypadá?

Pořád je vše při starém, už jsem se smířila s tím, že samo od sebe to asi nezačne a že budu muset ty vyvolávací procedury přetrpět. No, co se dá dělat. Tajně jsem doufala, že by to mohlo být dnes, protože kdyby to byla ta holčička, tak bude mít druhé jméno Marie a to by bylo fajn, kdyby měla na svátek zrovínka i narozeniny...no bohužel. Takže ještě zítra...a pak už se svěřím do péče lékařů.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

11. 9. 2009, čtvrtý den po termínu

41. týden

Tak je tu pátek....jak jsem se na něj vždy těšila, ale dnes mám nějak náladu pod psa. Vstala jsem po šesté a šla si změřit tlak...149/95....hrůza....začala jsem panikařit...manžel v práci 45km daleko, tchýně taky v práci, babička marod...no nic uvařila jsem si čaj (kávu už pro jistotu třetí den nepiju a už mi chybí), namazala si housku a nasnídala se. Zasedla jsem k počítači, ale v hlavě mě pořád šrotovalo, co a jak udělat...nakonec jsem vstala a šla změřit tlak znova...pořád vysoký...napsala jsem manžovi SMSku, že jedu k obvoďákovi, a že mám doma vysoký tlak, tak ať se připraví na případné povolání zpět, a že pojedeme.

Pak jsem brnkla babičce a poprosila ji, ať příjde k Pepínovi, protože ještě spal. A jela jsem do Hlinska. Sednu do auta, zapnu stěrače, protože byla orosená okna a ony dojely doprostřed a zasekly se...nešly tam ani zpět...to už bylo moc...vhrkly mi slzy do očí a začala jsem bulit.
Šla jsem k sousedom a poprosila kamaráda, aby se na to mrknul. Podařilo se nám silou dostat stěrače dolů, abych mohla jet. Dál už jsem to neřešila.
K doktorce jsem dojela vynervovaná, bylo mi tak všelijak, tak už jsem byla smířená s tím, že mám tlak jako bejk...a ono ne....130/89 ukázkový tlak...pro jistotu mi ho změřila na obou pažích...ale samozřejmě nezapomněla poznamenat, že se to může kdykoliv změnit a ať kdyžtak neotálím a jedu někam na přeměření....gggrrrrrrr, to je děs.  Po návratu domů jsem si ho změřila na tom půjčeném strojku a měla ho 140/89 takže trochu vyšší...

Rozhodla jsem se tlak neřešit. Kdyby mi měl vyskočit, tak to snad poznám. Tak jen pozoruju, jestli se hýbe miminko a je to.

Pak jsem naložila babičku a dovezla ji k doktorovi...už 4 dny má teplotu bez nějakých dalších potíží a nikam s tím nešla. Samozřejmě vyfásla antibiotika a má zánět močových cest...ach jo, když se daří, tak se daří. Zítra ke všemu tchýně s tchánem odjíždějí na dovču, tak bude veselo.

K obědu jsme si udělali brambory se sekanou a po obědě šli odpočívat. Pepíček usnul hned, já vstala a šla trošku poklidit. Pak jsem usedla k počítači a brouzdala po netu. Ale dnes mě to nebavilo jako jindy, myšlenky se mi honily hlavou. Pak jsem začala pociťovat únavu a tak jsem se šla natáhnout do obyváku na gauč. Do ložnice jsem nešla, abych nevzbudila Pepíka.
Musela jsem asi usnout, protože mě vzbudil až manžel, když po čtvrté přijel z práce. Strachoval se jestli mi něco není, že spím, tak jsem ho uklidnila, že je vše v pohodě.

Protože jsem zjistila, že lednice je poloprázdná, a že není nic ke chlebu, rozhodla jsem se zajet do sousední vsi na rychlý nákup, než se Pepík vzbudí. Manžel papíroval, tak jsem mohla vyrazit.
Když jsem sedala do auta tak pohřmívalo, ale bylo to ještě dost daleko. Nakoupila jsem a na zpáteční cestě mě chytl liják...bylo to šílené. Stěrače samozřejmě nefungovaly, tak jsem zajela ke krajnici, zapnula výstražná světla a čekala, až to přejde. Trvalo to dobrých 20minut, přívalový déšt, kroupy jak perličky, vítr, blesky....no měla jsem docela strach. Až jsem si říkala, že by se mi z těch nervů mohlo začít chtít rodit, ale bohužel.

Když to z nejhoršího přešlo, dojela jsem domů. Tam už byl manžel v pozoru a Pepíček byl už taky vzhůru. Bouřka porušila někde elektriku, takže nešla až do osmi večer.
Po sedmé přijeli známí, kteří jedou společně s tchánovci zítra na dovču. Mají malého Káju, podobně starého s Pepíčkem a proto jsme šli dolů na besedu. Kluci si krásně hráli a perfektně si rozuměli. Naštěstí po chvíli besedování, za tmy při svíčkách, zapnuli elektriku, tak jsme mohli hosty nakrmit a lépe se i povídalo. A i moje myšlenky se soustředily na něco jiného, takže jsem prožila příjemný večer, bez strachování a nervování se a nálada se mi trošku zvedla.

Domů jsme přišli před desátou, kluci se myjí, já rychle sepisuju deníček. pak se půjdu osprchnout a zalehnout... a čekat,  :(  co přinese další den.

Co bříško?

Pořád se nic neděje. Tvrdnutí nijak nezesiluje, spíš je jen občas.
Trošku mě pobolívají záda a břicho, ale není to nic dramatického...kolikrát si říkám, že je to tím, jak na to myslím. Nejvíce to pociťuju, když se zvednu a než se rozejdu. Pak už je to v pohodě.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

10. 9. 2009, třetí den po termínu

41. týden

Večer jsme zalehli brzo, Pepíček celkem spolupracoval a brzo usnul. Manžel už taky zabíral, ale já mu nedala pardonu a nakonec k poštouchnutí miminka došlo. Usínala jsem s pocitem, že jsme pro rozjetí porodu udělali maximum.
Bohužel, efekt nebyl žádný.

Ráno jsem se probudila, nasnídala a po šesté jsme vyrazili s mým bráchou směr porodnice na monitor. Manžel dnes musel neodkladně do práce, tak ho Kája zastoupil. K Pepíčkovi přijela na hlídání moje mamka, hlavně pro případ, že by si mě tam nechali. Babička zezdola je ještě pořád nemocná, tak ji nechci obtěžovat, když je jiná možnost.

Monitor byl v pořádku, tlak hraniční...bylo mi doporučeno sehnat si někoho na přeměření v blízkosti domu, tak zítra zajedu k obvodní doktorce a o víkendu uvidím. Půjčila jsem si od sousedů tlakoměr, jen tak pro orientaci, kdybych si nebyla jistá. Mám se prý šetřit a kdyby mi náhodou nebylo dobře tak hned přijet. Jenže, jakmile mi řeknou ať se pozoruju, tak se fakt pozoruju. I když nejsem hypochondr, tak se člověk podvědomě hlídá, obzvlášt, když nejde jen o něho. No, uvidíme jak dopadnu zítra u doktorky, když to bude hraniční, tak asi pojedu dobrovolně dřív, ať jsme s mimískem pod dozorem. Pokud bude tlak v normálu a nechytne mě to během víkendu, tak mám v pondělí ráno nástup do nemocnice.

Po příjezdu domů jsem jen posedávala a hrála si s Pepíčekm, pak jsem mu na chvíli pustila pohádku a dala se do vaření. Venku jsme byli dopoledne jen chvíli, protože bylo dusno a mě to nedělalo dobře.

Po obědě jsem šla uspat Pepíka a usnula jsem taky. Probudilo mě zvonění telefonu, tak jsem vyskočila a vzala ho. Volala Radka, jestli jsem ještě doma, že by se na chvíli zastavila. Ráda jsem souhlasila, každé rozptýlení je vítané.

Když přijela, tak jsme chvíli povídaly, než se probudil Pepíček. Pak jsme si udělali svačinu a šli si ji sníst ven.
Po chvíli dorazil strejda Jirka a i náš taťka. Pepíček obšťastňoval svojí pozorností střídavě tetu se strejdou a tatínka a vymýšlel různé lumpačinky.
Já seděla ve stínu a pozorovala dění.
Po páté Radka s Jirkou odjeli, což se neobešlo bez Pepíčkova pláče. Ale taťka mu navrhnul, že spolu půjdou něco opravit a tak pláč, jak rychle začal, tak i skončil.

Venku jsme byli skoro do tmy. Pak jsme se šli najíst...opět jsem nás odbyla obloženými chleby a zeleninovou oblohou. Tím, že teď vařím obědy místo marodné babičky, nezvládám už dělat teplé večeře. Ale manžel to chápe a nevadí mu to.

Po každodenní hygieně jsme ještě chvíli poseděli u televize a hraček a pomalu se budeme chystat do postele. Dnes jsem nějak unavená, tak to nebudu protahovat.

A co bříško?

Konečně můžu říci, že cítím menší změnu...při chlůzi mi trochu víc tvrdne bříško a je to v jiných místech než to bylo doposud...je to víc dole.
Na monitoru se mě dnes pan doktor ptal, zda cítím nějaké tvrdnutí, že už je to na grafu trochu patrné...já nic necítila...ale dal mi naději.
Náladu mám ale na draka, jak jsem nervozní, tak jsem protivná a fakt už bych to chtěla mít za sebou..to čekání je úmorné.... tak uvidíme, co přinese zítřek  :)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

9. 9. 2009, druhý den po termínu

41. týden

Dnes ráno jsem vstala a jako obvykle si udělala snídani a kafe. Pak jsem si sedla k počítači a pročítala kde co.
Po osmé jsem šla kolem stolku s mobilem a zjistila, že mám plnou schránku....začala jsem promazávat a ejhle...zpráva od Veru-beru a druhá a třetí, ta nejhezčí...Sedla jsem si a začala brečet...jednak štěstím, že už má Verča Štěpulku v náručí, jednak závistí, protože se u mě ještě nic neděje a prostě tím, že mám teď nervy na pochodu a najednou to na mě všechno spadlo.
Manžel naštěstí nebyl doma jinak by si asi myslel, že jsem se zbláznila. Po chvilce všechny emoce opadly a já byla zase schopná normálně fungovat.

Po obědě jsem měla jet na ozvy a hrozilo, že mě tam nechají, takže jsem do tašky ještě snášela věci, které chyběly a snažila se dodělat vše doma...probrat ledničku, vynést koše, uvařit, protože babička ještě není úplně fit...no prostě, dopoledne uteklo jako voda. Pak jsem šla ještě opláchnout trochu auto, ať nejedem jako čuňata a už byl nejvyšší čas se naobědvat a jet. 

Přijeli jsme s předstihem a hned jsem šla na řadu.
Sestřičce jsem předala výměnný poukaz od doktorky, napojili mě na monitor a já poslouchala a pozorovala, jak bije mimískovi srdíčko. Po obědě mimi chrupalo, tak ho museli budit a musím říci, že statečně odolávalo.
Pak mi změřili tlak 149/89  dobrý...po monitoru ještě jednou a byl ještě nižší...
Po skončení sestřička vzala všechny papíry a šla za doktorem ke schválení. Já šla čekat do chodby, kde na mě čekal manžel.
Když sestřička přišla a řekla mi, že zítra mám přijet opět na natočení a přeměření, pocítila sem úlevu. Sice jsem už byla na 99% smířená s tím, že tam zůstanu, ale takto to bude lepší. Klidně se tam budu hrkat denně, když bude třeba, jen ať tam nemusím ležet.

Když jsme dorazili domů, tak byli všichni překvapení, že jsem tam nezůstala.
Pepíček ještě chrupal a tak jsem si šla udělat "sváču"...po přečtení včerejšího dne Verči jsem dostala chuť na smažák s hranolkama, tak jsem nelenila a připravila ho.
Po probuzení Pepíček lumpačil s taťkou venku, chvíli ho taťkla pustil hrát do auta, což velice ocenil. Vždycky pouští a šteluje rádio, troubí...no prostě je ve svém živlu. Já to nevidím moc ráda, mám strach, aby náhodou nevyhrkal řadící páků a náhodou se nerozjel...ale manžel bývá většinou poblíž.
Já mezitím obešla květináče a pozalévala kytičky. Dá mi to docela zabrat, ale pohyb potřebuju.

Po sedmé jsme šli domů.K večeři jsem tentokrát namazala jen chleby a nakrájela zeleninu. Já byla ještě nacpaná, tak jsem si jen tak trochu zobla zeleniny.
Zatímco se šli kluci umýt, já skákla napsat deníček. Pak jsme se chvíli dívali na telku na novou soutěž o stavění domu snů.
Pepíček si v ložnici hrál s autíčkem, stavěl kostky...byl celkem hodný. Pomalu se blíží čas, kdy půjdeme do pelíšku....mám své plány, ale jsou závislé na tom, kdo usne dřív...jestli taťka nebo Pepíček.
Ráno jedu na monitor už na sedmou, tak doufám, že dopadnu alespoň tak, jako dneska.

A co bříško?

Bříško nedělá pořád nic...nepociťuju žádné bolesti zad, kříže, tlaky....prostě vůbec nic, co by nasvědčovalo, že se to blíží. Ach jo.
Miminko se hýbe taky pomálu, budu fakt ráda až bude venku.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

8. 9. 2009, první den po termínu

3. trimestr, 41. týden

Ze včerejšího plánovaného pošťouchnutí miminka nebylo nic...jednak proto, že než jsem vylezla z vany, manžel klimbal u telky a dalším důvodem bylo to, že asi 5 minut nato přijela babička s Pepíčkem.  No nic...
Pepíčka manžel osprchnul, já mu namazala chleba a udělala čaj. Kupodivu snědl skoro celý krajíc a to, jak jsem se dnes dozvěděla, měl u babičky  banán a brumíka.
Po desáté jsme šli ležet.

V noci jsem se vzbudila s úlekem, protože jsem si zapomněla připravit zkumavku na moč....tak jsem vylezla a dala ji na viditelné místo, abych na to ráno nezapomněla.
Probudila jsem se po šesté, vylezla z pelíšku a šla si udělat snídalni. Usedla jsem k počítači a chvíli brouzdala po netu. Pak jsem trochu poklidila, osprchla se a šla jsem pomalu budit Pepíčka.
Musel dnes jet se mnou do poradny, protože babička, která měla původně hlídat, dostala večer teplotu a ležela. Pepíček nejdříve nechtěl moc spolupracovat, ale nakonec jsme všechny přípravy zvládli a dokonce jsme se vypravili a vyrazili s předstihem.

Kámen úrazu nastal, když jsme přijeli do Skutče a všude byly cedule, že je náměstí uzavřeno a všude v postranních uličkách bylo narváno stojícími auty. Vzpomněla jsem si, že tam má být pan prezident na slavnostní otevření muzea a kvůli tomu jsou tato opatření. Trošku jsem si zanadávala a jela hledat nějaké místo k zaparkování. Nakonec se podařilo, ale bylo to trošku z ruky. Díky tomu, že jsem měla rezervu, tak jsme to s Pepíčkem došli na čas.

Dál se nám vedlo ve stejném duchu...Pepíček byl celkem hodný, ale jako na potvoru bylo v čekáně pár lidí a tudíž jsme nešli hned na řadu a po okoukání se a prohlédnutí letáků začala být Pepíkovi dlouhá chvíle.
Ke všemu jsem nevzala tašku s pitím a jídlem, protože jsem si myslela, že to bude na otočku a Pepa začal plakat, že má žízeň. Naštěstí se po chvíli otevřely dveře a my přišli na řadu.

Kontrola nic moc...došlo na to, čeho sem se celou dobu obávala....sestřička mi naměřila vyšší spodní tlak 140/100, moč naštěstí dobrá, ale i tak se paní doktorka hned začala zmiňovat o hospitalizaci. Po vyšetření a zkonstatování, že se od minula nic nezměnilo, mi vhrkly slzy do očí. Proto paní doktorka vymyslela variantu, že mi zítra při monitoru přeměří tlak a podle jejich uvážení tam buď zůstanu, nebo dostanu nějaký den k dobru. Tak doufám,že ten vyšší tlak byl ze stresování se, a že zítra bude lepší a já se ještě vrátím domů.

Po prohlídce jsme ještě museli do banky pro peníze, což byl nesnadný úkol, právě kvůli uzavírkám ulic...nakonec se mi podařilo dojet poměrně blízko a zařídit vše, co jsem potřebovala. Pak už jsem jela domů. Hned jsem se dala do vaření. Pepíček šel ven, naštěstí dnes nebyl děda v práci, tak se mi o něho postaral.

Když jsem udělala jídlo, donesla jsem ho babičce a počkala na tchýni a tchána a společně jsme se najedli. Po jídle šel Pepíček spát a já se vrhla na poslední přípravy věcí s sebou do porodnice a uvedení domu do přijatelného stavu. Naházela jsem do pračky oblečení, když se vypralo tak jsem ho hned dala ven na sluníčko schnout, umyla sem WC a koupelnu...no prostě takové to poklizení před odjezdem.

Když se Pepíček vzbudil, šli jsme se mrknout dolů k babičkám. Taťka pokračoval v malování u tchýně, tak jsme chvilku okukovali. Pepíček běhal venku s dědou. Navečer se zastavili na návštěvu moje mamka s bráchou, který přijel na pár dnů.
Domluvili jsme se, kdo a jak se bude starat o Pepíčka, pokud by si mě tam zítra už nechali. Tchýně s tchánem jedou v sobotu na dovču a babička je marod, takže to bude hodně na mojí mamce. Ale ona s tím počítala, takže je to v pohodě.

Návštěva odjela po osmé. Pepíček se s Kájou vyblbnul...i když ho strejda Kája drezůruje, má ho moc rád.



Po odjezdu návštěvy jsem ohřála klukům šunkofleky od oběda a šla se osprchnout. Po večeři se šli umýt kluci a já sedla k počítači, abych sepsala zápisky. Počítač mě bude v nemocnici moc chybět. Pomalu se budeme chystat do pelíšku, abychom měli na zítřejší náročný den sílu.

Zítra je manžel doma, aby se mnou mohl jet na monitor a do porodnice, hlavně pro případ, že by si mě tom opravdu chtěli nechat.
Já zatím pevně doufám a věřím, že mě pustí ještě domů, ale kdo ví....

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

7. 9. 2009, termín porodu dle UTZ, PM ...ale miminko na to má jiný názor

3. trimestr, 40. týden

Tak dnešek by měl být dnem D... Celou noc se mi hlavou honily různé myšlenky na porod, párkrát jsem ve snu asi i rodila...nevím, ráno jsem byla jako zpřelámaná.
Vstala jsem v sedm a šla se nasnídat. Pepíček se probudil po osmé a ještě chvíli jsme se mazílkovali v pelíšku. Ale protože venku svítilo sluníčko, rozhodla jsem, že vylezeme, zkulturníme se a půjdeme proklepat mimíska na procházku ke kravičkám a při té příležitosti zajdeme do vsi na pokec a trochu povzbuzení ke kamarádce a Davídkovi. Po snídani a nutných zkrášlovacích úpravách jsme vyrazili.

U kraviček jsme měli sraz s holkama a dětičkama.

Kluci si prohlédli kravičky a šlo se k Davídkovi na zahradu. Tam si dětičky hrály a my mamky povídaly.

Po jedenácté jsme vyrazili ostrou chůzí k domovu. Do kopečka jsem pěkně funěla, ale statečně jsem si ho vyšla na jeden zátah.
U babičky jsme se najedli a pak už byl nejvyšší čas jet do porodnice na monitor. Jela jsem opět s tchýní. Babička zůstala doma s Pepíčkem a tentokrát jsem ho nestihla uložit, tak se o to měla pokusit ona.

Do porodnice jsme dojely s menším předstihem a po chvilce jsem šla na řadu. Nevím, jestli se panu doktorovi něco nezdálo, nebo jestli je to po termínu běžná praxe, ale ve středu musím jet na monitor znova. Prcek kus monitorování prochrupal, museli ho dokonce budit budíkem.
Zítra jdu do poradny, tak se doktorky zeptám. Na ozvách je blbé to, že se s doktorem nepotkám...obsluhují mě sestřičky a sjetinu nosí ke zkouknutí k doktorům a mě donesou jen výsledek, takže není možnost se přeptat co a jak.
Uvidím, co zítra řekne paní doktorka. Ale tuším, že mě nepotěší, protože žádnou změnu nepociťuju.

Po návratu domů Pepíček ještě u babičky spal. Manžel už byl doma a maloval u tchýně. Tak jsem si dole sedla na židli a pozorovala ho a povídala si s ním. Když se Pepíček probudil, nasvačil se a chvíli taťkovi asistoval.
Pak šel na dvorek a nakonec ho vzala babička na procházku.
Manžel mezitím dokončil co potřeboval a chystali jsme se jít domů. Tchýně nám nachystala večeři a tak jsme se najedli.
Navečer měla jet tchýně s tchánem k mým rodičům...měli domluvenou návštěvu. Jakmile Pepíček zjistil, že mají jet pryč a hlavně, že jedou k Alánkovi(pejsek), chtěl jet taky. Děda s babi nebyli proti a tak jsem doběhla do auta pro sedačku a napakovala jim ho s sebou.
Alespoň budeme mít s taťkou klidný večer na poštouchnutí miminka  :)

Takže se jdu naložit do vany a užít pohodičku ve dvou...ale na dlouho to nevidím. Myslím si, že do devíti jsou zpět.

Doufám, že mě dnes v noci nebudou pronásledovat myšlenky na porod, a že si odpočinu....anebo, že mě to chytne a pojedem!

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

6. 9. 2009, 1 den do porodu

3. trimestr, 40. týden

Dnešní noc byla unikátní....Pepíček se asi ve čtyři hodiny vzbudil s pláčem a nebyl k utišení....něco se mu asi zdálo a tak jsem ho nakonec musela uchlácholit v náručí. Po chvilce usnul.
Já však byla už probraná a né a né se uvelebit a spát dál. No a protože už bylo nad ránem a já dostala hlad, rozhodla jsem se, že vstanu a půjdu se najíst a něco dělat. Budu mít alespoň náskok...jenže...

Sotva jsem si udělala kafe a namazala chlebík a zasedla k počítači, ozval se šílený pláč nanovo. Tentokrát se Pepíček probral a chtěl také vstávat...nepomohlo ujištování, že jdu taky spát...nic...tak vylezl, usadil se v křesle a chtěl ham a pohádku. Tak jsem mu udělala také snídani (krajíc chleba s máslem a čajík) a pustila Včelku Máju, kterou si vybral. Já šla snídat k němu, protože na tom trval. Jak jsem se tak najedla a vypila teplé kafíčko s mlékem, začala mě zmáhat únava...aby taky né, vždyť bylo něco málo po páté. Po chvilce přemlouvání se mi podařilo nalákat Pepíčka zpět do postele....přečetli jsme pohádku, zachumlali se do peřin a usnuli jsme...

Probudila jsem se, když už svítilo plně sluníčko ...ó jé to už bude hodin, pomyslela jsem si. Vylezla jsem z pelíšku, následována manželem a ono bylo něco málo po deváté, takže celkem pohoda. Pepíček ještě oddychoval, za což jsem byla ráda, protože jsem byla jak rozlámaná a potřebovala jsem chvilku k dobru na probrání.

Vrhla jsem se na nádobí od večeře, připravila ražničí do alobalu a dala pomalu dusit do trouby. Pepíček se vzbudil v deset, tak jsem ho oblékla, dojedl si snídani a šli jsme ven...dolů k babičkám dorazila švagrová s rodinou, tak jsme na ně šli na chvíli mrknout.
Pepíček se hned zapojil do lumpačení s klukama, my chvíli popovídaly. Ale protože čas letěl, musela jsem jít dodělat oběd, s tím, že po obědě zajdeme ještě na kafe a v klidu pokecáme.

K ražničí jsem hodila udělat vlnky do trouby a ještě jsem pokrájela zeleninu na oblohu a mohlo se jít jíst. Pepíček měl polévku od včera, tak jsem mu ji ohřála a on zdlábl bez problémů skoro plný talíř. Dal si i pár hranolek a masíčko, ale nejvíce jedl okurku a papriku z oblohy.
Když jsem sklidila ze stolu, šli jsme zase všichni dolů na besedu.

Dostali jsme kafíčko a bábovku, dětičky si hrály, občas zazlobily...ale jinak jsme prožili pohodové dvě hodinky. pak se návštěva pomalu balila k odjezdu a my po zamávání a rozloučení se šli zkusit usnout. Pepíček si k usínání vyžádal mě i taťku....  on usnul skoro okamžitě, taťka to taky na chvíli zalomil. Já odolala a vylezla z postele a šla smýt nádobí a pak si chvíli šla pročíst na net, co je nového.

Manžel vstal po hodince a tak jsme měli chvilku čas popovídat si a konečně vyplnit papír na jména pro miminko. Pepíčka jsem o půl šesté musela jít vzbudit, aby pak večer nestrašil moc dlouho. Kluci se chvíli dívali na telku, já připravovala večeři. Po jídle jsme ještě na chvilenku zaskočili dolů k babičkám. Tam manžel pomohl s vystěhováním nábytku z jedné místnosti, kam babičce zítra příjdou položit nový koberec. Pak jsem si dala kafe a bábovku. Moc jsem si pochutnala, ale ted mě šíleně pálí žáha. Budu si mucet asi dát Gaviston.

Navečer manžel zatopil, protože bylo nevlídno, takže je tu teď příjemné teplíčko. Na můj vkus až moc velké. Kluci jsou právě v koupelně a já se půjdu naložit do vany potom. Doufám, že noc bude pohodová.

A co bříško?

Bříško pořád nic, na to, že mám zítra temín, nepociťuji žádné změny...možná, že miminko malinko sestoupilo, protože mě tlačí trošku jinak....ale možná je to tím, že si to tak moc přeju.
No, uvidíme. Zítra odpoledne jedu na monitor, tak budu moudřejší.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

5. 9. 2009, 2 dny do porodu

3. trimestr, 40. týden

Sobotní ráno mě uvítalo větrem a podmračenou oblohou...a ta zima, když jsem šla ráno k babičce pro čerstvé houstičky, to byl šok.
Udělala jsem si kafe, od střevních problémů poprvé, namazala housku a zasedla k počítači, jak je mým zvykem. V klidu jsem se nasnídala a čekala, co to se mnou udělá...v pohodě, žaludek to zvládl.
Pak jsem šla vzbudit manžela, aby se stihl probrat a nasnídat, než dorazí brigádníci.
Pepíček vstával po osmé. Nasnídal se, zkulturnil a chtěl jít ven. Ale protože bylo venku ošklivě, rozmluvila jsem mu to a chvíli jsme si četli a hráli.

Pak jsem se potřebovala věnovat vaření, proto jsem mu navrhla puštění pohádky. Byl pro.
Uvařila jsem polévku a guláš. Knedlíky se mi dělat nechtělo, tak jsme s Pepíčkem sedli do auta a zajeli pro ně do obchodu.
V poledne se přišli všichni najíst. Potom už byl nejvyšší čas jít uspat Pepíčka. Tím, že nebyl moc vylítaný a unavený, trvalo usínání o něco déle než obvykle, ale nakonec se podařilo.
Zatímco spal, zlikvidovala jsem nádobí po obědě, chvilku si sedla k netu a náhodou natrefila na Veru-beru...tak jsme si spolu hezky popovídali na chatu. Pak jsem se vybičovala a vyžehlila zbytek prádla...takže mám momentálně prázdný koš, z čehož mám dobrý pocit :o)

Když se Pepíček budil, volala teta Ráďa, co děláme, že by přijeli na besedu....super...nemohlo se nám přihodit nic lepšího. V takovém ošklivém studeném dni je společnost to nejlepší řešení.
Když přijeli, tak si nejdříve Radka s Pepíčkem hrála, pak prohlíželi fotky....no prostě Pepíčka zabavila.

Já s Jirkou jsem řešila nějaké instalace na počítači, kterým jsem nerozuměla a potřebovala jsem s tím poradit.
Když chlapi venku skončili, tak dorazil domů i manžel a přidal se do kolektivu.

K večeři jsem udělala pečené brambory a navrch jsme se dorazili buchtou. Chlapi ještě řešili nějaké svoje věci a Pepíček jim u toho asistoval...razítkoval, psal a "počítal"na kalkulačce...a tvářil se důležitě. Před devátou Ráďa s Jirkou odjeli a kluci se šli umýt. Teď lumpačí v obyváku.
Já sepíšu deníček a půjdu je následovat. Těším se, až se naložím do vany. Po tom stání u prkna se žehlením mě bolí celý člověk.

A co nového s bříškem?

Jedním slovem nic....malou chvíli se mi zdálo, že mě trochu bolí záda, jinak než obvykle, ale asi je to tím jak si to moc přeju...
Jinak mimísek se vesele boulí, občas je to bolestivé, jak už má méně místa.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

4. 9. 2009, 3 dní do porodu

3. trimestr, 40. týden

Noc jsem měla celkem klidnou, pokud nepočítám převalování ze strany na stranu a to, že jsem nemohla pořádně zaspat. Nedivila jsem se, když jsem spala odpoledne. To je vždy znát. Ale střevní potíže se už nekonaly, tak to bylo fajn.

Ráno jsem s radostí vstala s manželem před půl šestou, protože už jsem nevěděla, jak si mám lehnout. Udělala jsem si tentokrát čaj, vzala suchou housku a šla k počítači pročíst novinky.
Před sedmou na mě přišla nějaká únava, a protože bylo tak nějak pošmourno, rozhodla jsem se, že mi nic neuteče a šla se natáhnout zpět do pelechu. Pepíček spokojeně oddychoval a já se k němu přidala a usnula jako dudek. Probudil mě až zvonek.
Vyskočila jsem, hodila na sebe župan a šla otevřít. Byla to pošta a přivezla mi "modrák" s vyjádřením od sociálky ohledně mateřské a zrušení rodičovského příspěvku. Bylo půl desáté, mě bylo relativně dobře, venku nic moc počasí, tak jsme se s Pepíčkem rozhodli, že se zajedeme podívat k našim. Pepík tam jezdí rád.

Oblékli jsme se, zkulturnili a vyrazili. Mamka byla ráda, konečně měla čas se Pepíčkovi naplno věnovat a já jen posedávala a odpočívala. Když chvilku nepršelo, šla mamča s Pepíčkem ven mrknout na králíčky, pozlobit kočku a projít se s Alánkem.

V poledne jsme se naobědvali, poklidili po obědě a ještě si chvíli pohráli. Pak už bylo na čase jet domů, aby mi Pepíček neusnul v autě.

Po příjezdu jsem šla malého uspat a když se mi to po delší době podařilo, trošku jsem se snažila pofackovat domácnost. Ale neměla jsem do toho tu správnou chuť a elán, tak jsem tomu moc nedala. Nebyly ještě ani čtyři a Pepíček už na mě křičel z ložnice. To byl rekord, protože běžně spí 3 hodiny a teď byl po hodince vyspalý.

Oblékli jsme se a šli jsme dolů k babičkám, kde taťka maloval. Tam jsme se opět usadili a pozorovali tátu v akci a u toho si povídali s babičkama.
Když měl taťka hotovo, šli jsme domů a cestou se zastavili pozdravit sousedku Ivu, která dorazila na víkend na chalupu. Pepa lítal po zahradě a lumpačil, až jsem měla strach ať něco nevyvede, protože Iva to má samou nástrahu v podobě kamenů a květináčů. A protože se už setmělo a udělala se zima, raději jsme šli domů.
Najedli jsme se a osprchli. Pak si kluci pustili telku a já šla k počítači sepsat dnešní dění.
Dnes půjdeme snad dřív spát, ráno nás čeká opět brigáda na betonování, tentokrát jen o 5ti lidech, tak to bude s vařením jednodušší.

A co nového s bříškem?

Bříško je na tom pořád stejně, žádné změny a bolesti nepociťuju. Tím, že se ochladilo, se cítím o mnoho líp i otoky jsou menší. Vůbec mi nepříjde, že bych měla jet pozítří rodit....i když bych to už měla ráda za sebou.
Jediné co mi dává pocítit, že jsem těhotná je bříško, které je den ode dne těžší a překáží při každém pohybu.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

3. 9. 2009, 4 dny do porodu

3. trimestr, 40. týden

Dnešek stál opravdu za to!!!
Ráno jsem se probudila po páté hodině se zvláštním pocitem v břiše. Přikládala jsem jej hladu a šla si k babičce pro čerstvé housky (přišla z pekárny z noční) a udělala si kafe jako obvykle. S chutí jsem posnídala u netu a pak to začalo...
Udělalo se mi zle, šla jsem na záchod, kde jsem nevěděla co do mísy strčit dříve. Když mě manžel viděl (a slyšel) rozhodl se zůstat doma, co kdyby to náhodou byla předzvěst porodu. Nebyla....byla to ta hnusná viroza, co ji měl před tím Pepíček. Dokud si to člověk nevyzkouší, nepochopí, že dítě nechce jíst, pít a je protivné.

Dopoledne jsem prohekala střídavě na WC, střídavě jsem jen tak různě posedávala. A to jsme měli takový super plán....měli jsme domluvené setkání s kamarádkou a její dcerkou, která se mi ozvala prostřednictvím BOLu. Měli jsme v plánu jít na dětské hřiště v Hlinsku. Naštěstí vše pochopila a pokud neporodím, spácháme to příští týden.

Zatím co já jsem skučela doma, Pepíček byl s taťkou venku, ale chtěl mu u všeho asistovat a Pepa potřeboval dodělat nějaké nátěry oken, tak jsem se rozhodla jít ven a zachránit ho. Vzali jsme odrážedlo a jeli oklikou k babičce. Procházka mi udělala trochu líp.
Když byl čas oběda, šli jsme se najíst. Pepíček už šmakoval s chutí, já se v jídle ponimrala a nechala ho být. Dozvěděla jsem se, že ty samé potíže jako mě potrefily i tchýni, tak jsme tentokrát všechny seděly u stolu jako hromádky neštěstí.
Manžel měl po obědě v plánu vymalovat u babiček po předělávce oken, tak jsem si myslela, že půjdeme s Pepíčkem spát, aby na to měl klid. Jenže Pepík, jak zjistil, co se bude dít, nechtěl jít se mnou, chtěl pomáhat tatkovi, tak jsem ho tam nechala a šla domů sama.

Měla jsem to tak tak doběhnout na WC a vše začalo nanovo. Pak jsem se jen doplazila do postele a usnula vyčerpáním. Jen tak v polospánku jsem cítila Pepíčka s taťkou, když malého přivedl spát. Naštěstí malému stačilo, že tam spinká maminka a za chvíli chrupal taky.
Procitla jsem před pátou a jak jsem se hrabala z pelechu něco mi přeskočilo v břiše a já pocítila bolest jako nikdy před tím. Asi to byl nějaký sval, ale myslela jsem, že se zblázním. Po chvíli to přešlo. Šla jsem si udělat čaj a opět zalehla, ale v tu chvíli se vzbudil Pepík a chtěl jít za tatínkem...tak jsme se oblékli a já ho zavedla dolů k babičce.

Tam jsem si sedla a nečinně seděla celé odpoledne a pozorovala manžela, jak maluje. Spát jsem jít nechtěla, měla jsem strach, jestli bych mohla spát v noci a společnost mi dělala dobře. Pepíček taky pozoroval dění, občas se snažil vyřvat si nějaké nářadí, ale vcelku to proběhlo pohodově.
Když bylo hotovo, přesunuli jsme se domů a já si udělala další černý čajík a snědla suchou housku. Zatím dobrý....
Teď rychle sepíšu své strasti a půjdu se osprchnou a odpočívat. Kluci, ať si poradí sami.

Co na to bříško?

Mimísek se mele, asi už má hlad :o)  Někde jsem četla, že hladovění může vyvolat porod, tak třeba to bude ku prospěchu věci.
Doufám, že zítra mi už bude lépe.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/kamila

Další díly příběhu:

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Kamila - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Kami, moc gratuluji k Aničče a přeji Ji do života hodně štěstí a zdraví.
    A jak jsem četla tu váhu, tak Anička je teda pořádné miminko!  
    Teja   | 18.09.2009 14:16:36
    Reagovat | URL příspěvku
  • Ahoj Kamčo, moc blahopřeji k úspěšně zvládnutému porodu a Andulce přeji do života jen pevné zdraví, hodně lásky a pohodu.Ještě jednou gratulujeme     
    janca11   | 18.09.2009 07:03:07
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×