Mihra - jak se těhotní a rodí ve Španělsku

Sponzorem Rodíme v přímém přenosu je Voňavka.cz, který oběma rodičkám věnuje dárkovou poukázku pro výběr zboží v jejich obchodě v hodnotě 2.000 Kč.

Voňavka.cz - parfémy a kosmetika všech známých značek. Široký výběr, skvělé ceny, rychlé dodání (www.vonavka.cz).

Mihra už je maminkou!!!
V úterý 16. listopadu 2010 ráno Nadě přišla zpráva:

Tak už to máme za sebou. Vega se narodila dnes v 9:05, 3270 g, cm nevím. Obě jsme v pořádku. Je podobná spíš mě, ale černovlasá.

Moc gratulujeme a přejeme moře štěstí a zdraví.

Jak to všechno probíhalo?

Porod se blíží

V noci z neděle na pondělí jsem tušila, že se tam uvnitř mě něco chystá, když jsem v pět ráno vstala a šla na wc. Cítila jsem bolest zad a břicha, která se opakovala v pravidelných 8-10ti minutových intervalech až do šesti do rána, potom jsem usnula.

Pondělí bylo ve znamení kontrakcí (po 20-30ti minutách), ale celkově mi bylo fajn a cítila jsem se ještě lépe, když Pepe přijel domů s tím, že odpoledne pojedeme vyzvednout kočárek. Byla jsem nadšená a Vega si asi řekla, že když už má kočárek, tak tedy půjde ven. No a od deváté večer se pomalu začínaly dít věci.

Jedeme do porodnice

Až do půlnoci to byly pravidelné 10ti minutové kontrakce a o půl jedné ráno, když jsme šli spát, jsem najednou ucítila takovou bolest, že jsem už v posteli nevydržela a přemístila se do obýváku na sedačku, odkud jsem sledovala hodiny na troubě a kontrolovala čas. Vůbec jsem nespala. Stejně bolestivé kontrakce se opakovaly v 10ti, potom 7mi a nakonec v 5ti minutových intervalech. To bylo něco málo před třetí ráno. Vzbudila jsem Pepeho a jeli jsme do nemocnice.

Inzerce

Jelikož tou dobou nebyl vůbec, ale vůbec žádný provoz, v nemocnici jsme byli za 12minut a cestou jsem měla čtyři kontrakce. Když jsem odcházela s doktorkou do ordinace, říkala jsem jí o kontrakcích a že nechci být za hysterku, že je to možná planý poplach. Poté, co si mě prohlídla, mě ujistila, že hysterka určitě nejsem, protože jsem byla otevřená na 4cm a s pravidelnými kontrakcemi. Převlékla jsem se do erárního oblečení a s Pepem nás nechali na dilatačním pokoji, kde mě a malou napojili na monitor. To bylo půl čtvrté ráno. Moje kontrakce se podobaly kopcům a pohořím světa. (Sranda byla, že jsem na úterý měla domluvený první monitor na osm třicet ráno. Tak jsem byla alespoň ušetřena nekonečného čekání v čekárně.)

Matrona i sestřičky (studentky) mě často kontrolovaly a ptaly se, jak mi je a v šest deset mi matrona řekla, že jsem otevřená na 6 cm. Což bylo fajn. Teď si přesně nevzpomínám, kdy mi praskla plodovou vodu, ale v ten moment začaly být kontrakce o něčem jiném. To jsem začala mrkat. Pepe mi byl velkou oporou. Uklidňoval mě hlazením zad, ale postupně ani to už k ničemu nebylo. Stejně jako hopsání na balónu, apod. Navíc, jak jsme prakticky nespali (já vůbec), tak jsme byli v jeden moment úplně vyřízení a já bych dala nevím co za půl hodiny klidného spánku. Kolem osmé jsem už byla kompletně otevřená a s každým tlakem na spodek jsem tlačila jak ďas. No a v jeden moment mi Silvie (matrona) řekla, že už vidí vlásky. To jsem se asi docela zaradovala, ale pozornost jsem spíš věnovala právě přicházející kontrakci. Nevím, jak vy, ale ty poslední kontrakce bych úplně zrušila. Hrůza, jak mi tisíc nožů bodalo do třísel. Naštěstí je příroda moudrá a po takové kontrakci přijde delší interval na nabrání sil. Potom jsme se během chvilky ocitli na sále.

Inzerce

Všechno probíhalo dobře až na moment, prakticky na konci, kdy se jim na chvíli ztratil tlukot Vegina srdce a abych ji co nejdřív dostala ven, tak mě matrona nastřihla. Jinak bych byla bez nástřihu a bez čtyř stehů, které mi dala. Placenta ze mě šla taky dobře, přímo ze mě vylítla. Matrona řekla, abych zatlačila, tak jsem se do toho obula, jako při porodu.:)

Moment, kdy mi Vegu položili na břicho, byl jedinečný. Zůstala jsem hledět na ten uzlíček s tmavými vlásky. Představovala jsem si ji větší. Pepe plakal štěstím, já jsem na ni jen koukala. Po celou dobu, co jsem ji měla přiloženou na břiše a když mě zašívali, jsem se měla po celém těle šílený třes, který ustal během hodiny.

Inzerce

Jsem vděčná za tak hladký a rychlý porod. Epidurál nebyl potřeba. Divila jsem se, že mi nepraskla nějaká cévka v hlavě z toho, jak jsem tlačila. :) Pepe byl a je na mě moc pyšný, jak jsem to zvládla. :) Vega byla hned po narození čilá, vše pozorovala a všichni se shodli na tom, že vypadá jako několikadenní miminko a ne párhodinové. Já jsem byla po porodu nateklá, bledá a oční víčka jsem měla zelenožluté. Kdo, kdy a jak mě takhle zmaloval, netuším. :))))))))

Kolem půl dvanácté nás převezli na pokoj, kde jsme následující dva dny strávili všichni tři sami. Paní, která porodila v sobotu, v úterý odcházela domů. V nemocnici se o nás dobře starali, k dispozici jsme měli plínky, oblečení, apod., ale doma je doma a tak jsem byla nesmírně ráda, že nás ve čtvrtek pustili domů.

Inzerce

A jsme doma

Pepeho rodiče nás viděli jako první a potom už návštěvy neustaly. Což byl docela mazec, protože jsme doslova padali únavou. Tady je to prostě zvykem. Stejně jako nenechat rodičku ani minutu samotnou (když se jel Pepe domů osprchovat, přišli jeho rodiče, apod.). Mně to přišlo trochu přehnané, ale bylo to míněno v dobrém. Jiný kraj....A teď když jsme doma, je to sice lepší, ale návštěvy nás ještě čekají. No a včera mě trochu naštvala Nieves (posledně jsem o ní a Pacovi psala), když opakovaně naléhala, abych jí malou někdy nechala na vození. Řekla jsem jí, že ne, ať s tím nepočítá, že je Vega moc malá a že stejně nemám v úmyslu ji někomu nechávat, ať se nezlobí. Uff. Fakt mi tím zkazila náladu, a když se potom přišli večer oba podívat na malou, tak jsem se na ni nemohla ani pořádně podívat a určitě na mě poznali, že nejsem ve své kůži.

Jinak Vega je moc hodná, večer nás nechá vyspat i tři hodiny v kuse a i s kojením se udělaly jisté pokroky. K prsu se přisát nechce. Bradavku pocumlá, ale nechytne se. Věřím, že se to časem změní. Zatím nic lámat přes koleno nechci. Proto kojíme přes klobouček a dělá nám opravdu radost, protože saje moc dobře (i když u toho většinou po pěti, deseti minutách usne a tak budíme), už se nevzteká, nepláče. Potom ji ještě dokrmím z flašky mým mlékem, které si odstříkávám a mám ho, naštěstí, dost. Koupila jsem flašku Calma od firmy Medela se speciální savičkou a jsem si jistá, že i díky ní malá pěkně saje. V úterý jdeme k pediatrovi a jsem zvědavá, kolik přibrala. Jo a pupík jí spadnul v neděli.

Co se mého zotavování po porodu týče, musím to zaťukat, cítím se skvěle. Stehy mi spadly taky v neděli, již několik dní nekrvácím a kontrola v nemocnici ukázala, že uvnitř je vše v pořádku a na velmi dobré cestě k normálu.
 

Diskuze na konci stránky

39. týden - 8 dní do porodu

Ještě jsem celá

39tt....ještě jsem celá. :) Úplněk, neúplněk, na mě to zjevně nepůsobí. Pepe mě pozoruje, jestli mám nateklé rty....taky nic. Uklízím jako obvykle. Žádnou přehnanou snahu všechno cídit na sobě nepociťuji. Vše už je totiž dávno hotové. :) Chudáci kamarádi a rodina. Když jim voláme, tak si myslí, že UŽ. Malá je rozumná. Určitě čeká na kočárek, který snad dorazí příští týden. Jinak celý týden, stejně jako ten minulý, cítím poslíčky, ale je mi celkově lépe.

Pepe na rybách – nečekaný úlovek :)

V sobotu dopoledne jsem jela na trh docela brzy, kolem půl deváté. Pěšky jsem tentokrát nešla. S tím mým současným tempem bych došla za hezkých pár hodin a úplně k.o. Taky jsem zašla do lékárny (zjistila jsem, že už nemám vitamíny pro těhotné) a do čistírny koupit lapač vlhkosti, který, věřím, bude tuto zimu fungovat. Vlhkost je tady opravdu strašná. Doma jsem potom pouklízela, jak vevnitř, tak na terase. Bylo krásné ne už tak letní jako jarní počasí a i když bylo slunečno, v tričku s krátkým rukávem mi bylo docela svěže. Když jsem šla vynést koš, tak mě zastavila „na výslech“:) sousedka z Baskitska, ale naštěstí mě pustila po pár minutách, protože pro ni přijeli kamarádi a všichni odjeli na trh.

Pepe byl ten den od půl sedmé na rybách. Den předtím, večer, mu zavolal Paco, jestli by Pepe jel s ním na ryby, no a Pepe samozřejmě nadšený. Už párkrát spolu rybařili. Paco (v češtině Franta; ze šp. Francisco) má přes sedmdesát, Nieves, jeho žena je o něco mladší a jsou z Navarry. Už oba v důchodu. Moc fajn lidi. Když k nim jdeme na návštěvu, tak je to minimálně na hodinu a vždycky nám dají něco k jídlu na doma. Tak jsme si už odnesli: mražené a zakonzervované ryby, houby, marmeládu. Od nás zase dostali koroptve a spoustu ovoce. Poznala jsem je, když jsem pracovala v realitce, protože jsme po několik let pronajímali jeden jejich byt. No a náhoda tomu chtěla, že jsme je minulý rok potkali na procházce a zjistili jsme, že bydlí blízko nás. Paco má loďku, takže to je jiné rybaření. Pepe přinesl domů kolem 2 kg ryb a 3 divoké králíky (zajíci to nebyli)! :) To jsem docela koukala a vy asi taky, co? Holky, buďte v klidu, můžu potvrdit, že králíci se tady na otevřeném moři nechytají a pečení holubi tady do huby taky nelítají. Králíci, čerstvě ulovení, byli dílem Pacového kamaráda Manola, který byl ten den lovit a u kterého se Pepe a Paco stavili po cestě domů na kafe.

Ani vám nemusím říkat, kde a kdy jsme ryby a králíky zlikvidovali. Přesně tak, v sobotu se obvolala Pepeho rodina a na neděli jsme se všichni sešli u tchánovců na oběd. Večer jsme ještě sjeli pro profitelový panetone, po kterém Pepe pomrkával už pár týdnů, aby bylo něco ke kávě, a v neděli dopoledne jsme vyrazili směr Elche.

Pepeho mamka a sestra si hned všimly, že mám břicho už o dost níž (já to na sobě nijak nepozoruji) a dávají mi týden. :)))) Já jsem si poslíčkovala, ale celkově mi bylo dobře. Před odjezdem domů jsme zodpovědně :) posbírali ovoce: pár pomerančů na zkoušku (potřebují ještě tak týden, aby byly sladké), mandarinky, caquis a chirimoyas (viz. fotka). No a večer jsem si vykládala chvíli s mamkou přes skype.

Kontrola u matrony i gynekologa

Na pondělí jsem byla objednaná k matroně. Pepe mě vezl tam i domů. Vše je v pořádku; mám 18 kg navíc, což bylo překvapení, protože jsem čekala dvacet a tím pádem metrák. :) Výsledky krevních testů taky v pořádku, jen mi frajeři v nemocnici, kam se krev na rozbor posílá, z nějakého záhadného důvodu netestli coagulaci a proto jsem se musela objednat na další odběr na úterý. Odpoledne mě čekal můj gynekolog. Už jsme v to ani nedoufali, ale Vega se nám nakonec ukázala. Zůstali jsme na ni hledět. Holky, kdybyste ji viděly! Tak plné tváře, hlavu opřenou spokojeně o ruku,....no k sežrání. :) Jinak je vše v pořádku: dostatek plodové vody, čípek měkký a krátký, placenta stárne, malá váží přibližně 3200 g, pořád hlavou dolů. Lékař mi potvrdil, že jsem měla a mám kontrakce. Snad porodím v termínu.

Ten den nás potěšila i zpráva, že Soňa a David, kterým jsme byli na svatbě, budou chovat. Je to čerstvé, Soňa je v 8tt a tak jen doufáme, že půjde všechno, jak má.

Odběr krve

V úterý ráno mě Pepe zavezl na odběr krve kvůli coagulaci. Tentokrát tam bylo spousta lidí a čekala jsem tam 20 minut. Den mi utekl strašně rychle, protože jsem seděla nad Pepeho prací a odpoledne se přišel opravář mrknout na naši pračku. Pere dobře, jen začala dělat velký hluk při odstřeďování a dere se guma kolem válce. Pán mi vysvětlil, že jsme měli smůlu. Tento problém – vychýlení válce, se moc často nevidí, a když už, tak u praček, které mají sedm a víc let. Oprava by stála kolem 300 eur, takže to necháme být, protože to je polovina či více než polovina ceny pračky nové a až tahle klekne, tak prostě koupíme novou.

Dorazil balíček z Čech

Na středu dopoledne jsem byla domluvená se sestrou na skype a přesně v moment, kdy mi volá, zvoní pošťák s balíkem od našich a sestry. Hurá! Kojící čaje, oblečení pro Vegu, chrastítka, knížka, odsávačka (která se dá připojit na vysavač. Když jsem to tady zmínila, tak na mě všichni hleděli, jak na zjevení. :) Potom jsem pokračovala s Pepeho prací, kterou snad tento týden dokončím. Večer jsme jeli nakoupit, protože ledničkou už znělo echo: „Prázdno, no, no. Nákup, kup, kup.“ :)

Ve čtvrtek odpoledne jsme jeli do Elche vyřídit pár věcí a potom na skok - jak se tady říká „Hacer la visita del médico.“ (Udělat lékařskou návštěvu.) k Pepovým rodičům sestře ukázat fotečku Vegy. Potom jsme jeli domů, ale ještě předtím jsme se stavili u Nieves a Paca, protože přijela jejich dcera a Nieves moc chtěla, aby nás poznala. Popovídali jsme si a v devět konečně doma. Já hladná jak vlk. Děláme pizzu.

Zapomenutá návštěva

Ze čtvrtka na pátek jsem spala velmi dobře. To mi zřejmě dalo energii na to dokončit Pepeho práci. Jupíííííííí! Celkově to byl klidný den a večer jsme se šli projít. Naštěstí jsme už byli dávno doma, když před devátou zazvonil zvonek a mezi dveřmi stáli Freddy a Manu. Úplně jsem zapomněla, že měli přijít! (Můžu to svést na těhotenství? Asi ne, co? :)) Freddy je bývalý kolega z práce, studuje cestovní ruch na univerzitě v Alicante, Manu je jeho přítel. Kluci jsou strašně fajn. Měli trochu na spěch, ale i tak jsme si pověděli poslední novinky (chtěli vědět, co malé koupit :) a po půl desáté odjeli. Jo a přivezli mi dárek – skvělou buchtu (oba výborně vaří). Asi jsem jim přišla pohublá. :)))

Vánoční loterie

Závěrem vám ve zkratce přiblížím další vánoční zvyk Španělů: vánoční loterii. Losuje se 22. 12. od začátku 19. st. a je to událost, kterou ten den sleduje celá země. Výhry jsou tučné, a proto Španělé nelitují vystát několikahodinové fronty, aby se na ně to „jejich“ číslo dostalo. Fronty stojí nejen v jejich městě. Pokud můžou, Španělé si losy dovezou z celého Španělska (požádají kamarády, kteří jedou na dovolenou, např. na jih, aby jim los koupili, apod.). Tato loterie se totiž prodává už od července. Lidé taky hodně dají na popularitu a úspěšnost jednotlivých sazek (tady říkají: administraciones de loteria, místa, kde se loterie prodává). Proslulá je např. La Bruja de Oro (Zlatá čarodějnice) z lokality Sort (Katalánsko), La Doňa Manolita (Madrid), Puerta del Sol v Madridu a spousta dalších. Sazka samozřejmě získá na popularitě, když lidé vidí, že se tam prodávají čísla, která vyhrávají. Losy se dají koupit i přes internet a prakticky v každém baru, kadeřnictví, pekárně, apod. Každý obchod však koupí to svoje jediné číslo, a pokud se zákazníkovi líbí, tak ho koupí. Není to jako v sazce, kde je čísel na výběr spousta.

Na los je možné vyhrát 300.000 eur, a pokud lidé koupí celý list, který má 10 losů, vyhrají 3 000 000 eur. Cena losu je 20 eur. Nicméně aby to nebylo tak jednoduché, každé číslo je vydáváno v sériích. V roce 2009 se vydalo 195 sérií od každého čísla a ten, kdo koupil celé číslo se všemi jeho sériemi, zaplatil 39.000 eur.

Den před slosováním se prověří všechna čísla, která jsou laserem napsaná na kuličky vyrobené ze speciálního lehkého dřeva. V den D začíná slosování, po všech ceremoniích, v 9.15 h. Losováním jsou tradičně pověření studenti ze školy San Ildefonso, kteří se na to poctivě připravují. Jsou rozděleni do dvojic: jeden vytáhne kuličku s výherním číslem a druhý kuličku s výhrou a tato čísla odzpívají, nikoli odříkají, tuším několikrát za sebou. Všichni netrpělivě čekají, až padne hlavní cena, tzv. El Gordo = Tlusťoch. Minulý rok to bylo číslo 78.294 (Madrid)

Diskuze na konci stránky

38. týden - 15 dní do porodu

Jako na houpačce

Celý 38tt jsem se cítila jak na houpačce: bylo mi dobře, bylo mi zle. Od soboty jsem začala pociťovat poslíčky během dne i noci, byla jsem unavená, chtělo se mi občas zvracet. V neděli dopoledne jsem byla neskutečně unavená, ale před obědem jsem se začala cítit lépe a tak jsme se šli projít. Večer jsem pak cítila velký tlak na spodek doprovázený bodavou bolestí (už přes dva měsíce je malá hlavou dolů), až mě napadlo, že jak půjdu na wc, tak se malé určitě dotknu. :) Velice podobně proběhly i další dny. Jinak jsem také pokračovala s Pepeho prací a snažila se fungovat jako vždy.

Día de Todos los Santos aneb Dušičky po Španělsku

V pondělí byl státní svátek „Día de Todos los Santos“ (Dušičky). Pepe byl dopoledne v práci, potom mě vyzvednul a jeli jsme na oběd k Pepeho rodičům, kde jsme se opět všichni sešli. Bylo to moc fajn, i když mě bylo všelijak. Na oběd jsme tentokrát měli „migas“ (doslovně přeloženo, drobty), nikoli z chleba (ty se tady také dělají), ale z mouky a oleje. Podávají se s opraženými kousky klobásky, zelené papriky, česneku a slaniny a lidé si k tomu ještě přidají čerstvé kousky banánu, datlí nebo zrnka granátového jablka. My jsme je jedli se zrnky granátových jablek. Výsledek takového kontrastu chutí je zajímavý a chutný.



My na hrob nechodíme, nicméně stejně jako u nás, ten den jsou tady hřbitovy místem horečného uklízení a čištění hrobů a samozřejmě plné lidí. Prodejci květin fakturují v těchto dnech 20% z celkového ročního obratu a pro lidi, kteří nemají práci je to příležitost, jak si přivydělat. Jak? To hned vysvětlím.

Lidé se nabízí na čištění hrobů, lépe řečeno nik (nichos). Tady ve Španělsku se totiž na valné většině hřbitovů pohřbívá do patra. Takže není divu, že si např. sedmdesátiletá paní netroufne vylézt po žebříku do čtvrtého patra k nice svého zesnulého manžela, poumývat ji, dát tam květiny a zapálit svíčku. Samozřejmě se tu najdou i hřbitovy s klasickými hroby.

Jako každý velký svátek i Dušičky jsou skvělou příležitostí sejít se s rodinou a vychutnat si typické zákusky: huesos de Santo (kosti svatého) či buňuelos de viento (větrné koblížky), které jsou oblíbené po celém Španělsku. (Viz. fotky).

Huesos de Santo nemají formu kostí. Jsou to marcipánové trubičky potřené sirupem, který jim dá nádech bílé barvy a tak kosti alespoň vzdáleně připomínají. Dříve bylo typické plnit je pouze žloutkovou náplní. Dnes narazíte v cukrárnách na náplně různého druhu: čokoládové, kokosové, jahodové, banánové, apod. Je to velmi sladký zákusek a docela i drahý, pokud se kupuje v cukrárně, protože se vytváří ručně a klasickou metodou.

Buňuelos de viento. Říká se jim „větrné koblížky“, protože nejsou ničím plněné, jen pocukrované. Samozřejmě, že dnes, stejně jako v případě kostí svatých, se prodávají plněné čokoládou, krémem, apod. Těsto na koblížky z mouky a cukru a opražené na oleji má ve Španělsku dlouhou tradici (připravuje se již od 16 st.) a je velmi oblíbené.

Španělé jsou celkově velmi mlsní a na sladké. Jejich zákusky jsou toho dokladem: prakticky všechno posypané cukrem a celkově velmi sladké.

Kočárek ještě nedorazil

Ve středu dopoledne jsme museli jet do Alicante, protože přijel majitel jedné lodi, je to Nor a mluví jen anglicky, a tak jsem Pepemu tlumočila. Potom jsme jeli do Torrellana, kde jsme objednávali kočárek. Bylo mi dobře, počasí opět vyloženě letní a tak to jediné, co nám trochu zkazilo den, bylo, že kočárek ne a ne dorazit, i když z továrny už před více než dvěma týdny vyjel. Možná to vzali do Španělska přes Afriku. :) No, snad to nebude už dlouho trvat a dorazí. Kdyby se malé chtělo ven dřív, tak nám kočárek zapůjčí. No a kdo ví, jestli to tak nebude, protože mi už několik lidí řeklo, že úplněk, který bude tento víkend, tomu může pomoct. (!)

Vánoční sladkosti

Když jsem se už rozepsala o typických zákuscích na Dušičky, nedá mi to a přiblížím vám i typické vánoční sladkosti. Nevím, jak u nás (určitě velmi podobně), ale tady se už před týdnem začaly věnčit ulice vánočním osvětlením a obchody se zaplnily vánočními sladkostmi všeho druhu. Typické jsou tady „turrones“(sladké z mandlového těsta, mandlového nugátu) a „polvorones“ / „mantecados“ („polvo“= prach; křehké zákusky s mandlovou příchutí, jsou jakoby lisované, aby držely tvar, velikosti větší jednohubky. Asi tak bych je popsala, protože jsem nikde nenašla dobrý překlad.).

Turrón z lokality Jijona/Xixona (Alicante) nesmí chybět na žádném španělském vánočním stole. Je to tak vžitá tradice, že každý Španěl má turron spojený s Vánocemi také díky jednomu staršímu reklamnímu spotu na turrón. Španělé slyší slovo „vuelve“ - vrať se, a hned si začnou prozpěvovat melodii a slova tohoto reklamního spotu: „Vuelve a casa vuelve por Navidad“. (Vrať se domů, vrať na Vánoce.) Podstatou spotu je, že na Vánoce se lidé vrací domů, aby společně prožili vánoční svátky. Turrones de Jijona/Xixona, nejznámější ve Španělsku, jsou registrovanou obchodní značkou a známkou skvělé kvality. Existuje velké množství druhů turronu (čokoládové, marcipánové, s celými mandlemi, bez cukru, s kandovaným ovocem, atd.), nicméně ten typický je měkký (viz. fotka). Základem starého a jednoduchého receptu je med, cukr, vaječný bílek a mandle.



Nejznámější oblastí, kde se vyrábí polvorones a mantecados je Andaluzie a nejznámější lokalitou a značkou zároveň je Estepa (Sevilla). Hlavními ingrediencemi jsou: mouka, prasečí sádlo, cukr, skořice a mleté mandle. Stejně jako v případě jiných sladkostí se dnes nevyrábí pouze klasické mantecados s mandlovou či skořicovou příchutí, nýbrž i s příchutí citrónu, čokolády, kokosu, pistácií, apod.

Rozdíl mezi polvorones a mantecados je pouze v tom, že v prvním případě převažuje mouka, proto v názvu slovo „polvo“= prach a jsou i křehčí. V tom druhém převažuje prasečí sádlo, proto má v názvu slovo „manteca“= sádlo. Na fotkách můžete vidět, že se polvorones a mantecados buď prodávají zabalené v papíře a vypadají jako velké bonbóny nebo v hermeticky uzavřeném obalu.

Počítá se, že tento rok se vyrobí 15.000 tun polvorones a mantecados.

Diskuze na konci stránky

37. týden - 22 dní do porodu

Doznívající nemoc

Prakticky celý 37tt mě doprovázela strašná rýma a „doznívající“ tuberácký kašel, takže jsem to moc nepřeháněla a snažila se být v klidu doma. I tak jsem byla docela unavená a část noci špatně spala (je to tak, že usnu, spím pět, šest hodin v kuse, potom jdu na wc a od toho momentu se začínám převalovat a už pořádně neusnu). Pepemu bylo postupně lépe díky lékům.

V sobotu jsme si šli jen na chvíli sednout na kafe s naší kamarádkou Pepi a popřát jí k narozeninám. Jako vždy jsme si krásně popovídali, protože ona je prostě skvělá a moc fajn. I když jsme se domluvili sejít v kavárně, která je od nás 15 minut pěšky, docela jsme se tam i zpět ploužili, protože zrovna ten den mě strašně bodalo v pravém třísle při chůzi (a mimochodem, bodá každou noc při spaní, když se otáčím).

Závan léta

Neděle byla doslova letní. Lidově řečeno: dopoledne vedro jako prase. Jako vždy jsme se šli projít (ten náš okruh :) a kdybychom nebyli nachlazení, tak normálně sundáme mikiny s dlouhým rukávem, oblečeme plavky a jdeme si zaplavat. Pláž i promenáda byly plné: lidi se koupali, hráli fotbal a volejbal nebo se jen na lavičkách či písku slunili. Když jsme došli domů, tak jsme zůstali na terase. Uvařila jsem nám čaj a potom jsme si četli noviny a povídali si. Jako každou neděli Pepe udělal výbornou rýži/paellu tentokrát s tuňákem. U nás prostě v neděli nemůže chybět rýže na různé způsoby. Malá byla velmi aktivním, že by reakce na ten paracetamol??? :))))

Kontrola u matrony

Na pondělí jsem měla domluvenou kontrolu u matrony, taky jsem zašla na poštu, něco málo dokoupila a stavila se u Javiho v kanceláři ho pozdravit. Matrona mi udělala výtěr na streptokoka, změřila tlak, zvážila mě. Mimochodem, mám 17 kg nahoře, ale co je zajímavé, já ty kila na sobě nějak nepociťuji. Ano, nechodím tak rychle jako dřív a dlouho ležet na zádech by znamenalo přestat dýchat, ale to je asi všechno. Uvidím, jestli přijde nějaká drastická změna teď v posledních týdnech. Matrona mi taky dala telefon do nemocnice, abych se objednala na monitor a papíry, abych si zažádala o rozbor krve. Odpoledne jsem volala do nemocnice a sestřička mi dala termín na 16.11.:))), což by taky mohlo znamenat, že si mě tam už nechají a nebo, že na něj možná ani nedojde.

Další prohlídky u lékařů

Ten den jsem měla domluvené na 19 h. i očkování proti alergii. Šli jsme pěšky, protože venku bylo fajn. Naštěstí jsem čekala jen 5 minut a docela mě dostal lékař, který mě vidí každý měsíc a který se mě zeptal, jestli jsem těhotná a jestli mám to očkování schválené od gynekologa. Bez komentáře. Měl asi v ten moment těžkou amnézii.
Potom jsem Pepemu navrhla, abychom se stavili v ordinaci mého gynekologa a domluvili se s ním na termínu příští návštěvy. Došli jsme tam právě včas: žádné pacientky a pomaličku se lékař i sestřička chystali k odchodu. Řekla jsem mu o tom monitoru a tak jsme se domluvili, jelikož to musí být odpoledne, aby byl i Pepe přítomen, na pondělí 8.11. Cesta domů byla nádherná: bezvětří, mořská hladina byla klidná (jak tady říkají: Como una balsita de aceite./ Jako nádž s olejem.) a do toho poslední záblesky už prakticky zapadlého slunce.

Poklidné dny

Úterý a středa byly klidné dny a od počítače jsem se vlastně nehla. Jen večer jsme se šli projít. V úterý jsem nejdřív mluvila s kamarádkou přes skype (trhly jsme rekord - mluvily jsme přes dvě hodiny! Až se potkáme osobně, to bude hukot:) a potom jsem začala dávat dohromady Pepeho práci, která má mít rozsah bakalářky, o palivových bateriích. Docela zajímavé téma, ale tuším, že budu velmi ráda, až to odevzdá. :) No a ve středu jsem pro změnu mluvila se sestrou a s mamkou přes skype a pokračovala s bateriemi.

Ve čtvrtek bylo trochu zataženo, tak jsem vyprala deky a proluftovala všechny svetry (speciální program v sušičce; nebylo je potřeba prát) a zase sedla k počítači a pokračovala s Pepeho prací (a pro odreagování si odskočila na Bol, že :).

S Pepem do přístavu

V pátek dopoledne jsem vyprala a připravila oběd už na 13:15, protože Pepe musel jet v 15 hod. zpátky do Alicante. Důvodem bylo, že jednu z jachet spouštěli zpátky do vody (byla ven z vody celý týden kvůli opravě na trupu) a majitel chtěl, aby byl Pepe přítomen a po připlutí do přístavu mu pomohl loď přirazit a připevnit k molu. Jelikož loď byla na opravě ve varaderu (doku) vzdáleného 3 km od přístavu, jela jsem s Pepem a zatímco on se do přístavu plavil, já jsem jela autem. Tak ho alespoň majitel nemusel vézt zpátky pro auto. V doku jsem pro vás vyfotila pár lodí (ta modrá byla neskutečná!) a taky „travelling“, který slouží na převoz, spuštění či vyzvednutí lodí z vody. V každém doku mají nejméně dva travellingy: menší a větší. Na fotce vidíte, jak se převážela ta „Pepeho“ jachta. Člověk, který stojí před travellingem, je operátor, který ho dálkově ovládá. Tento travelling má, tuším, kapacitu do 100 tun.

Na cestě domů jsme zastavili v Arenales del Sol (asi 10 km od nás), konkrétně na pláži Carabasí a prošli se. Aby lidé neničili duny a jejich faunu a floru, vybudovala se tam přístupová dřevěná mola podél všech pláží, které patří k Arenales. Viděli jsme tam i koroptve. (Viz. fotky).

Sběr šafránu

A teď trošku z jiné oblasti: v Castilla-La Mancha začal sběr šafránu (viz. fotky). Nejznámější je oblast Jiloca (Toledo). Šafrán se sadí a sbírá ručně a s velkou opatrností. Sadí se v červnu a červenci a sbírá se koncem října, začátkem listopadu nejlépe brzy ráno, protože šafrán kvete za rozbřesku a květ by tak měl zůstat co nejkratší dobu na stonku, jinak uvadá a tyčinky ztrácí aroma a barvu. Po sběru se lístky oddělují od tyčinek uvnitř. Tyto tyčinky se potom při 35°C opečou na hedvábí a šafrán tak získává svou typickou zářivou červenou barvu. Na 1 kg šafránu je potřeba 100.000 květů a tak není divu, že 1 kg šafránu stojí 3.000 eur. Dříve, nevím, jestli i teď, se novomanželům v Castilla-La Mancha dával šafrán jako svatební dar, aby jim přinesl bohatství a prosperitu.

Ekonomická situace ve Španělsku

No a bohužel, ekonomická situace Španělů se nelepší. Podle posledních průzkumů 20 % Španělů žije pod hranicí bídy, 30 % má problémy vyjít do konce měsíce a potom je spousta těch, kteří nebyli na dovolené ani nepamatují, protože to je prostě výdaj navíc, který si nemůžou dovolit. Asi 1,5 milionu lidí už nepobírá žádnou podporu v nezaměstnanosti. Tito lidé si mohli zažádat o státní příspěvek 426 eur. Jak to však lidé dělají, když mají platit hypotéku, vodu, energie, školní potřeby atd. opravdu nevím. I když počet nezaměstnaných pomaličku klesá, stále tu máme bohatě přes 4 miliony nezaměstnaných.

Diskuze na konci stránky

36. týden - 29 dní do porodu

Vyprávění o tom, co se dělo během mého 36. týdne těhotenství začnu tentokrát od konce.

Nemoc došla i na nás

Ve čtvrtek už i na mě došlo (a to jsem úspěšně odolávala celé těhotenství). Dopoledne mě začalo bolet v krku a já jsem v ten moment přesně věděla, kolik bije a jak to všechno bude pokračovat. No „richtig“: odpoledne jsem prakticky ztratila hlas a skoro jsem nemohla polykat. Do toho přišel Pepe z práce, že mu též není nejlíp. Bezva, takže oba nemocní. Udělala jsem proto skvělý kuřecí vývar, který nám alespoň na chvíli ulevil; horečku jsme neměli ani jeden. Ze čtvrtka na pátek jsme se pořádně potili a já spala celkově špatně nejen kvůli tomu, ale taky kvůli zádům. V pátek ráno jsem, překvapivě, začala pomaličku vykašlávat hleny. Říkám překvapivě, protože normálně to tak rychlý průběh nemá a já si obyčejně „užiju“ minimálně dva dny s bolestí na hrudníku, kdy vykašlávat chci, ale nemůžu a až potom to povolí. Naštěstí jsem měla domluveného obvoďáka na 19 hod. kvůli receptu na vakcínu (bez receptu bych v lékárně musela zaplatit celou cenu (což znamená přes 200 eur) a ne jen 40 % z ceny). Pepe šel se mnou a tak jsme toho využili. Mně dal doktor paracetamol (co jiného, že :) a Pepemu Algidol.

Pozitivní na nachlazení bylo alespoň to, že nás dostihlo na konci 36tt a tak jsme si mohli předchozí dny užít jako obvykle (procházky, sluníčko, skype s rodinou a kamarádkama, apod.).

Pondělí - vyřizování

V pondělí jsme taky v klidu zařídili spoustu věcí: notáře, pojištění; konečně mi v nemocnici dali papíry na vakcínu a tak jsem si ji mohla v pátek objednat a taky jsme měli domluvený poslední ultrazvuk (státní péče posílá na tři ultrazvuky, proto těhotné chodí i k soukromému gynekologovi a zaplatí si za to). Dlouho jsme čekat nemuseli, což bylo moc fajn. Pan doktor byl milý a řekl, že je vše v nejlepším pořádku a že máme takhle pokračovat. Malá váží kolem 2,5 kg, je stále hlavou dolů (už dva měsíce) a velikost hlavy, stehenní kosti a trupu odpovídá 36tt. Potom jsme jeli koupit vaničku, která nám ještě chyběla a suroviny na oběd, protože jsme se opět domluvili s tchánovcema, že poobědváme spolu.

Zmínila jsem procházky. Počasí k nim opravdu láká. Prakticky celý říjen máme přes den slunečno, teploty se vyšplhají k 22°C, pofukuje svěží větřík (proto už nosíme dlouhý rukáv, jinak spousta lidí, hlavně cizinců, chodí velmi letně oblečená), přes noc teploty spadnou na 10°C a někdy i méně a to už je zima, když k tomu přidáme vlhkost. Přiložila jsem několik fotek z našeho obvyklého okruhu.:) Přes promenádu to bereme k molu a potom domů kolem soli. My tu totiž máme nejen moře soli, ale také hory soli. :)))

V Santa Pole máme Přírodní Park Las Salinas o rozloze 2 470 ha, který je domovem mnoha druhů vodního ptactva (např. plameňáků, viz foto) a z toho 1 100 ha tvoří solná pole (viz foto). Zrovna nedávno tady proběhla letošní sklizeň soli. S těžbou soli, tak je známá dnes, se začalo na konci 19. st. a podmínky jsou k tomu ideální: moře, slunce a vítr. Slaná voda se přivádí přírodním kanálem a zaplaví solná pole, kde postupně díky slunci a větru vysychá a zůstane jen sůl, přesněji řečeno solná krusta. Aby bylo možné začít sůl sklízet, tato solná krusta se musí nejdříve speciální řezačkou rozřezat (viz foto) a potom se sklidí.

 

Jen z celkové produkce soli se konzumuje ve Španělsku, zbytek je určen na vývoz zejména do USA a Latinské Ameriky.

Asi 50 km od nás v lokalitě Torrevieja se sůl začala produkovat už před 18. stoletím. Co je však ještě zajímavější, od 19. st. se zde začali vyrábět solné lodě, či lodě ze soli (viz foto). Nikde jinde ve světě se s tímto nesetkáte. Tradice děděná z generace na generaci. Viděla jsem lodě různých velikostí, od malých až po jeden a půl metrové exponáty. Výroba je následující: nejdříve se ze dřeva vytvoří model lodi, který se potom potáhne látkou z bavlny, aby se na něj přichytila sůl a ponoří se na několik dní do slané laguny (zejména v květnu, červnu a červenci, kdy sůl krystalizuje). Poté se vytáhne, nechá se uschnout na slunci a ve finále se umístí do skleněné vitríny, kde vydrží roky beze změny. Jednu takovou loďku jsme před lety přivezli našemu dědovi jako dárek k vánocům. To byla cesta! :)

Naši sousedé

A teď něco o našich sousedech. V ulici nás bydlí dvanáct. Z toho jen tři jsme tu permanentně, jedna vdova z Baskitska tady tráví celou zimu a jaro a zbytek lidí sem dojíždí o víkendech a hlavně v létě. S těmi v kontaktu prakticky vůbec nejsme. Jen s jednou rodinou se rádi zastavíme a popovídáme. Pronajali nám jejich baráček, když jsme přestavovali ten náš a celkově jsou moc fajn.

Sousedi, které máme hned vedle, jsou velice uzavření. Ne, že bychom nějak stáli o to se s nimi kamarádit. Pozdravit v tomto případě opravdu stačí, protože pár konverzací ze začátku, jak jsme se nastěhovali a tak nesmyslné hádky a řeči, které měli s jinými sousedy z Madridu, nám stačili. Navíc ty jejich kočky a porost (fíkovník a další cosi), který mají na terase, o který se vůbec nestarají a který zasahuje na naši stranu a musíme ho ořezávat,...no, nemá cenu nic říkat, protože by se člověk, ač nerad, jen pohádal. Je to škoda, protože, jak Pepe, tak já jsme zvyklí z domu na dobré sousedy, kteří přicházeli na kafe, vzájemná pomoc byla samozřejmostí atd.

Další soused je pán v důchodu, vdovec, který žije sám se psem (ale všimli jsme si, že má nějakou kamarádku; tedy ten pán, ne pes:). S tím se taky jen zdravíme, protože nejen my máme podezření, že městskému úřadu udává lidi, kteří začnou jakoukoli přestavbu na baráčku. Přitom on sám melouchaří a nikdy na něj kontrola nedošla. (!!!)

Paní z Baskitska je též vdůchodu, je hodná, rázná (jak se tady říká: Tiene los ovarios bien puestos.- Má dobře usazená ovária. U chlapů by to byly koule - huevos) a velice upovídaná. Co neví, to nepoví, takže s ní musíme taky opatrně. To tady máme panorama, co? :) Nicméně, jednou, když jsme si s ní povídali, mě zaujalo, když řekla, co si ona dovolí říct v Baskitsku o Etě, tak jí prochází, protože je žena a navíc stará. Kdyby byla chlap, tak by se obávala o život.

V Baskitsku je lepší nemluvit o politice

Pokud se někdy vydáte do Baskitska, tak obdivujte památky, přírodu a potěšte chuťové buňky skvělou místní kuchyní, ale nikdy nemluvte o politice a už vůbec ne o Etě. Je to ošemetné a konfliktní téma, bohužel ještě dnes. Z toho, co slyšíte, si utvoříte názor, že Eta funguje prakticky jako nějaká sicilská mafie: vydírá podnikatele a zbytek peněz získává z obchodu s drogami; má své bary, kde se scházejí její stoupenci; politici a podnikatelé neudělají ani krok bez ochranky, apod. Před více než rokem jedni reportéři udělali pokus. V jedné ulici, myslím, že v Bilbau, nechali zaparkované auto se skrytou kamerou, které mělo vše velmi španělské: potahy červeno-žluté, nechyběla španělská vlajka za zadním oknem, býk, šála, kterou nosí fandové národního fotbalového týmu, poznávací značka nebyla baskitská, apod. Reakce kolemjdoucích na sebe nenechaly dlouho čekat. Skupinka mladíků se tomu sice zasmála, ale navrhovala auto podpálit a prý, jak si někdo může dovolit něco takového tam zaparkovat. Kdo nás však opravdu překvapil, byly dvě důchodkyně, očividně zastánkyně Ety, které neváhaly poznamenat, že toho hajzla, co to tam zaparkoval, by si Eta měla vzít do parády a udělat pořádek.

Nemyslím si, že většina Basků je takových nebo že touží po osamostatnění, ale i tak je opravdu lépe téma politika vynechat.

Diskuze na konci stránky

35. týden - 36 dní do porodu

Pepeho stříhání

Sobota, začátek 35tt, slunečno a protože už dva dny odkládáme Pepeho sestřih, dnes se z toho nevyvlíknu. A tak jsem Pepeho ostříhala. Na potřetí to konečně vyšlo podle představ a výsledek byl více než uspokojivý. Dělám pokroky. Uff, ještěže tak. Když jsem ho totiž stříhala poprvé, tak jsme se jaksi nedomluvili na délce a dopadlo to tak, že jsem mu prostě celou hlavu projela na trojku. To Pepe docela mrkal, protože tak ostříhaný nikdy nebyl. Naštěstí má pěkný tvar hlavy. Když jsem ho stříhala podruhé, tak to už jsem sice věděla, že nahoře chce vlasy nechat o trochu delší, než na zbytku hlavy, jenže kámen úrazu byl sestřih vlasů kolem uší. Nevím, jak se mi to povedlo, ale „vylepala“ jsem to teda pěkně. Vypadal trochu jako pankoš, chudák, a já jsem to obrečela (hormony, zdá se:) a omlouvala se mu ještě několik dní. Ještě štěstí, že to bylo měsíc před svatbou našich kamarádů, takže mu vlasy krásně dorostly.

Výhra

Sobota byla našim šťastným dnem nejen díky již zmiňovanému sestřihu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme šli koupit noviny a nechat ověřit loterii, když na displeji zazářilo „Výhra: 370 eur“ v Euromilionech. To se nám ještě nestalo. Navíc jsme docela omdlévali poté, co jsme zjistili, že uhodnout ještě jedno číslo by nám přineslo přes 700.000 eur. I tak jsme byli vděční za výhru a bylo jasné, že doma obědvat nebudeme. Šli jsme do naší oblíbené restaurace a pěkně si oběd vychutnali.

Gastronomické trhy

Na neděli jsme byli domluvení s Vicentou a Pepeho rodiči, že pojedeme na gastronomické trhy a trhy uměleckých řemesel do vesnice Agost, proslulé výrobky z pálené hlíny. Počasí nám přálo, nepršelo. Všechny stánky jsme měli za chvíli prošlé, koupili chleba, uzeniny, sýry; holky si koupily typická prasátka-pokladničky a babička zase pro Vegu hadrovou panenku s jejím jménem. Neparkovali jsme daleko, tak to chlapi odnesli do auta a kolem 12 hod. jsme si zašli na svačinu do jedné restaurace, kde jsme ochutnali místní speciality. Potom jsme se potkali se Zulemou (jedna z Pepeho sestřenic), jejím přítelem a jeho sestrou s rodinou a povídali jsme si, zatímco holky stály frontu s Pepem, aby si odnesli malé amforky z hlíny, které na náměstíčku dělal pro děti jeden pán zdarma. Potom jsme sedli do aut a jeli k Pepeho rodičům, kde se udělal rychlý oběd (uzeniny a maso na grilu, plus malý aperitivek).
 

Neúspěšná pondělní návštěva nemocnice

V pondělí jsem chtěla jet do nemocnice odevzdat porodní plán a zažádat si o další dávku vakcín proti alergii. Neuspěla jsem s ničím. Alergologie zavřená (prodloužený víkend) a na službě a informacích pro pacienty bylo hodně lidí. Naštěstí mě vezl Pepe, který ten den nemusel do školy, tak mě to tolik neštvalo. Jelikož jsme byli domluvení s Pepeho rodiči na oběd, v Carrefouru jsme koupili vše potřebné (vařil Pepe), já se dívala po nějakých pohodlných kalhotách (nakonec jsem si koupila pěkné černé tepláky. V těchto a v riflích to už nějak do konce doklepu:), natankovali jsme a já byla ráda, že už sedím, protože mě začaly strašně bolet nohy. Hlavně šlapky a bylo to tím, že jsem si po x měsících, kdy jsem chodila v sandálích a žabkách, nazula tenisky.

Oběd a kontrola jachet

U tchánovců jsem si dala nohy nahoru a za chvíli mi bylo líp. Po obědě jsme jeli do Alicante zkontrolovat jachty, protože v úterý byl svátek a Pepe chtěl vidět, že je po víkendu vše v pořádku a že déšť nezpůsobil nějaké škody. Vyfotila jsem pro vás pár krasavic a taky Hrad Sv. Barbory. Jen co jsme přijeli domů, začalo pršet a pršelo celou noc.

Státní svátek

V úterý byl státní svátek: Día de la Hispanidad (objevení Ameriky) a oslava patronky četnictva Virgen del Pilar (Panny Pilar), vždy doprovázený vojenskou přehlídkou, uctěním památky padlých apod. My jsme ten den opět strávili u Pepeho rodičů s Vicentou, její rodinou, rodinou jejího manžela atd. Dopoledne bylo krásně slunečno, tak jsme se před odjezdem tam byli projít. U tchánovců jsem pocítila první poslíčky, tak jsem si zase chvíli hověla s nohama nahoře. Oběd byl luxusní, jako vždy. Škoda, že jsem neměla foťák. José (Vicentin manžel) udělal skvělou rýži se zeleninou (nechyběl tam květák, artyčoky, fazolky, houby, žampiony) a jako dezert jsme měli koblížky. Oni je jedí obalené v krystalovém cukru, já si dala pár s jogurtem. Taky udělal pár koblihů s čerstvým listem citrónovníku uvnitř. Říká se jim „paparajotes“. List se nejí. Dává se, aby dal koblihům citrónovou chuť. Odpoledne se počasí zase zkazilo, začal foukat silný vítr a pršet. Tenhle scénář se opakoval celý týden kromě středy a čtvrtku, kdy nepršelo.

Rozhovor se sestrou přes Skype

Středa byl větrný a na aktivity normální den (domácnost, procházka). Popovídala jsem si se sestrou přes skype a viděla synovečka. Boubelínek, roste nám před očima. Už váží přes 8 kg a je jen kojený. Bude to šikovný chlap jak hora. A potom jsem odpoledne zavolala do obchodu, kde jsme objednali kočárek, v jakém stádiu se naše objednávka nachází. Paní mi řekla, že už vyjel z továrny v Německu a tak více méně za týden by tu měl být. Až ho obdrží, zavolají nám. Jupíííí. Už se strasně těším.

Opět návštěva nemocnice, tentokrát napůl úspěšná

Ve čtvrtek jsem sedla v 10 hod. na autobus, který mě nechal hned u nemocnice a zkusila na druhý pokus odevzdat porodní plán a zažádat o vakcínu. Tentokrát jsem uspěla napůl. Porodní plán jsem odevzdala, jenže jsem jaksi zapomněla (o dávky žádám jednou za deset měsíců), že na alergologii nemají v počítači údaje o složení mé vakcíny a proto potřebují moji kartu, kterou jsem, já kravka, nechala doma. No, kdo nemá v hlavě, musí mít v nohách, takže v pondělí to snad už opravdu vyjde.

Domácí práce, zařizování a bolest zad

Přijela jsem domů, vyprala, zametla terasu, která byla opět pokrytá sousedovým listím (příště vám napíšu o našich sousedech), potom oběd a po siestě jsme jeli nakoupit a dát věci do čistírny (deky, peřinu, polštáře). Zdá se, že je v nás opravdu zakódován zvířecí instinkt pořádně doma uklidit a mít vše připraveno před porodem. Pro malou už mám všechno vyprané a asi před necelým měsícem jsme odtáhli pračku, sušičku, ledničku a sedačku a povysávali všechen nahromaděný borďas. Jednalo se mi hlavně o pračku a sušičku, protože od přestavby jsme s nimi nehnuli.

V pátek mě Pepe hodil do města (potom pokračoval do práce) a já si zašla na poštu, do banky, do lékárny a něco málo dokoupit. Jelikož mě pošťačka nezastihla ve čtvrtek doma, nechala mi lístek, abych si vyzvedla doporučený dopis od kamarádky. Jenže z dopisu se vyklubal balíček, naštěstí lehký. Byla jsem velmi překvapena, protože jsem nic nečekala. Staňka mi poslala např. čaje pro těhotné a kojící (ty tady nevedou), hračky a bodíčka pro Vegu apod. a taky fotky a dopis. No, byla jsem nadšená.

Co mi náladu ten den dost zkazilo, byla opravdu šílená bolest zad dole na pravé straně. Když jsem se vzbudila po siestě, nemohla jsem se v posteli ani otočit, jak mi bolest vystřelovala a když jsem to rozcházela, tak mi vyhrklo i pár slz. Jak jsem došlápla na pravou nohu, bylo zle. Potom mi bylo už líp a snad se to nebude opakovat. Hlavně, aby to nemělo co do činění s mojí posunutou plotýnkou; to bych teď vážně nerada.

Diskuze na konci stránky

34. týden - 43 dní do porodu

Začátek 34. týdne nám opravdu vyšel. Jako vždy v sobotu jsme šli ráno na trh, potom jsem si doma trošku odpočinula, sezobla nějaké ovoce a šlo se na pláž. Čekala jsem, že budu muset plavat jak drak, abych se zahřála, ale ono vůbec ne! Voda byla vlažná, průzračná a dokonce lepší než v létě. Byli jsme opravdu překvapení. Celkově to bylo lepší než v létě, protože na pláži bylo o dvě třetiny míň lidí a ve vodě žádné medúzy. Pepe se jako vždy potápěl a číhal na ryby a já si báječně zaplavala a trochu zacvičila. Plavání je podle mě ten nejlepší sport. Neplavu na rychlost. Snažím se plavat správně (mít dobrou techniku) a potom jsem jako nová. Záda ani za krkem mě nebolí, no prostě nádhera. Jak jsme přišli domů, vyprala jsem všechny ručníky na pláž s tím, že vše plážové už uklidíme na půdu.

Na oběd byla rychlovka: špagety s cibulkou, tuňákem, rajčetem a sýrem; potom jsme se ve tři mrkli na zprávy, které tady trvají hodinu, a následoval šlofík. Musím přiznat, že poslední dobou jsem dost unavená a po obědě vytuhnu i na hodinu a půl a je to hluboký spánek. Kolem osmé jsme jeli do pizzerie k Rose domluvit se s ní, kdy se sejdeme, abych se podívala na věci, které mi může nechat pro Vegu. Rosa byla na svatbě, takže jsme si alespoň popovídali s ostatními a za chvíli jeli domů, protože pomalu začínali přicházet lidé na večeři a nechtěli jsme překážet. (Nakonec mi Rosa poslala smsku a domluvily jsme se na čtvrtek dopoledne.)

Večer jsme byli oba docela k.o. (ani nevím proč) a tak jsme nešli ani na naši pravidelnou procházku, povečeřeli jsme, podívali se na film a potom šli spát. Těšila jsem se do postele, protože jsem věděla, že nemusím vstávat o půl osmé nebo osm, ale kdy budu chtít.

Návštěva u Pepeho rodičů

Na neděli jsme měli v plánu jet k Pepeho rodičům na oběd a vyzvednout kolíbku. Když jsme se vzbudili, tak jsme si ještě v posteli povídali a sledovali, jak se mi vlní a boulí břicho. Vega byla taky vzhůru.:) Pepe si hned všimnul, že mám trochu nateklý obličej a taky prsty na ruce. To se mi stalo poprvé. Já bych si toho vůbec nevšimla. Vstali jsme v deset, v klidu posnídali, já jsem to doma jako každý den polítala a o půl dvanácté jsme vyrazili. Nejdřív jsme jeli natankovat a potom ke tchánovcům. Tentokrát jsme tam byli jen my, protože Vicenta (Pepeho sestra) měla jednu z dvojčat trochu nachlazenou a ani ostatní nemohli. Poté, co jsme se s nimi přivítali, mi Pepeho mamka řekla, že se dnes vzbudila s tím, že mi musí pohladit bříško a říct Veze, že se na ni všichni moc těší a touží ji vidět. A tak i učinila. :)

Pepeho rodiče jsou moc fajn, vždycky nás rádi vidí a ke mně se od začátku velice hezky chovají. Tatínek je kliďas (ale když je potřeba, dokáže zvýšit hlas), maminka živelnější, oba s výborným smyslem pro humor. Samozřejmě, nikdo nejsme dokonalý. Mamka je někdy moc hrrr a udělá, co si umane, ale to ji Pepe nebo ostatní hned zpacifikují a je klid. Já bych na ni nikdy hlas nezvýšila, stejně jako Pepe by to neudělal našim. Teď, jak jsem těhotná, mi radí, ale nic mi nenutí. Ví moc dobře, že když budu potřebovat poradit, tak se zeptám např. jí, Vicenty a jiných a bude jen na mně, jestli na jejich radu dám nebo ne.

Před obědem jsme si povídali (nebyli jsme u nich asi tři týdny), Pepe pomohl s něčím taťkovi na zahradě a zatímco se rýže dodělávala v troubě, já jsem si na půl hoďky zdřímla. Vega byla po celou dobu velmi aktivní. Po obědě jsme v klidu poklidili, přečetli noviny, zbytek rýže sbalili na další den na oběd, posbírali hrozny a ryngle, rozloučili se a jeli k Vicentě pro kolíbku.

Přikládám fotku budoucích pomerančů. Docela se divím, že od prosince do května nejsem oranžová, protože se pomeranči láduju od rána do večera. Díky tatínkovi máme po celý rok doma spoustu ovoce: pomeranče, citróny, kiwi, jablka, hrozny, švestky, fíky, broskve, atd.

Už máme kolíbku!

Návštěva u Vicenty byla velmi plodná, protože jsme si odvezli nejen kolíbku, kterou tam pro nás nechala její švagrová, ale i houpací polohovací lehátko. Nevěděla jsem, že ho má (a ona též ne; vzpomněla si na to, jak jsme si povídaly) a měli jsme v plánu koupit jedno od Fisher Price. Ušetřili jsme tak 60 eur. :) Pepeho neteře budou skvělé sestřenice pro Vegu. Všechny. Ty nejmladší (v prosinci 7 let) mě vždycky obejmou a hladí mi bříško a musela jsem se usmát, když mi řekly, že se o Vegu budou starat s touhou. Použily slovíčko „deseo = touha“ místo „cariňo = láska, pečlivost“.

Vypili jsme kafe, popovídali si, domluvili se, že si příští týden zavoláme a uvidíme, co podnikneme příští neděli a jeli domů. Doma jsme vybalili věci s tím, že v pondělí na zkoušku složíme kolíbku, šli jsme se projít a potom klasika: sprcha, večeře, zprávy, film a do hajan.

Co mě překvapilo, že ten den Pepeho mamka a sestra nezávisle na sobě poznamenaly, že jakmile budu mít jednoho dne nateklé rty a spoustu chuti do práce, porod bude na spadnutí. Hmmm, to jsem netušila. Zajímavé.

V pondělí jsem se vzbudila unavená a navíc s bolestí kolem jedné lopatky. Určitě to bylo nějakou špatnou polohou při spánku. Moc dobře jsem nespala. Převalovala jsem se z boku na bok, protože spát na zádech už prakticky nemůžu. Po chvilce se mi špatně dýchá. Chtěla jsem jít do banky a do lékárny a tak mě Pepe hodil do města a potom jel do práce. Ušetřil mi tak jednu cestu. Do města to máme přes půl hoďky pěšky. Zpátky jsem to vzala přes trh a koupila si pyžamo s kočičkama. Nějak mi padlo do oka. Dorazila jsem domů a byla jsem ráda, že mám oběd hotový (rýže přišla vhod a udělala jsem k tomu jen salát) a tak jsem si mohla odpočinout. Potom volal Pepe. Chtěl vědět, jak se cítím a říct mi, jak moc mě miluje, že je mu se mnou krásně a je moc šťastný. Zlatíčko, oba jsme potom slzeli do telefonu.

Po siestě jsme hned složili kolíbku a bylo super zjistit, že nemusíme posunout postel, protože se nám vedle ní perfektně vejde a navíc je stejně vysoká jako naše postel, takže malou budu mít opravdu při ruce. Posílám foto. Tady se jim říká „mini cunas“= mini kolíbky.

Den jsme ukončili dlouhou, téměř dvouhodinovou procházkou. Cítila jsem se dobře, venku bylo velmi příjemně, tak jsme to protáhli.

Úterky tráví Pepe celý den ve škole (studuje lodní mechaniku), a proto obědvám sama. Většinou si udělám těstoviny s něčím a je to. Den to byl velmi klidný a téměř odpočinkový. Zacvičila jsem si, a protože tady přes noc foukal vítr, terasu jsme měli opět plnou listí ze sousedova stromu. Bohužel, sousedy si nevybíráme. Takže jsem pořádně zametla, obrala a zalila kvítka a hurá do sprchy.

Česká jídla i ve Španělsku

Z českých jídel tady vařím roštěnky, guláš, pečené maso apod. a sem tam si najdu nějaký nový recept a vyzkouším na Pepem, jelikož on je kamarád s každým jídlem (kromě těch našich sladkých, které chápe jako dezert). A tak jsem na večeři udělala vepřovou panenku v listovém těstě s ořechy a zeleninovým salátem. Jednoduché, rychlé a chutné. Všechno jsem, jako obvykle, dávala od oka. Přikládám recept.

Pro 4 osoby: 800g svíčkové, 50g strouhanky, 50g mletých oříšků, 250g listového těsta, 5 lžic jemně nasekané petrželky, 2 lžíce citrónové šťávy, 2 lžičky citrónového pepře, 1 vejce, provensálské koření, olej a sůl. Maso osolíme, posypeme lžičkou prov. koření, pokapeme citr. šťávou, a olejem a necháme rozležet. Potom maso pečeme ze všech stran na pánvi potřené tukem. Připravíme si směs z opražené strouhanky, oříšků, petrželky, citr. pepře, prov. koření a soli. Listové těsto rozválíme na obdélník, potřeme bílkem, posypeme připravenou směsí a položíme na ni maso, které zabalíme do těsta. To potřeme bílkem a v předehřáté troubě na 200° (po 10 min. stáhneme na 180°), pečeme cca 20 – 30 minut.)

A byla tu středa. Opět klidný, slunečný den. Dopoledne skype se sestrou a potom jsme byli na šestou domluvení na pivko s Martinem (kamarád ze Zlína, který tu žije přes pět let), jeho maminkou a bratrem s dcerou, kteří ho přijeli navštívit (moc fajn lidi) a taky s našimi společnými španělskými kamarády. Domů jsme došli kolem půl desáté a ani jsme nevečeřeli, protože k pití nám v baru vždy dali něco na zakousnutí (una tapa).

Čtvrtek dopoledne jsem prakticky strávila u Rosy. Pro malou mi nechala postýlku-ohrádku a několik úžasných šatiček a svetříků; popovídaly jsme si, po dvanácté jsme připravily malý aperitivek (olivy, šunku, sýr, apod.) a potom mě opět nechala doma. Bylo krásně slunečno, tak jsem na terase vydrhla postýlku a vyprala potah na matraci i oblečení pro malou. Ten den mi po snídani bylo trochu na zvracení (asi budu muset snídat míň) a potom večer mi též moc dobře nebylo. Naštěstí tyto stavy netrvaly dlouho. :)

Pátek – opět krásný den, a protože na víkend hlásili déšť a pokles teplot, byl to i den prací. Na oběd jsme měli výborné lazaně s tuňákem a potom následovala téměř dvouhodinová siesta. Za celý život jsem toho tolik nenaspala jako teď!

Co se příštího těhu týdne týče, obávám se, že začne pro mě noční můrou – budu muset Pepeho ostříhat. Napíšu, jak to dopadlo.

Diskuze na konci stránky

33. týden

Co jsem minulý týden naznačila, teď mohu jen potvrdit: 33tt byl opravdu o dost klidnější, než ten předcházející. V plánu nebyla žádná oslava, žádná svatba a ani kontrola u matrony či gynekologa. Nicméně, jako každou sobotu jsme vyrazili na trh. Přesněji řečeno jsem vyrazila, protože Pepe byl s kamarádem na rybách. Jinak chodíme oba.

Jak na trhy?

Jelikož ráda chodím pěšky a ještě se unesu :), auto jsem nechala doma a kolem půl deváté ráno jsem se vydala směr trh. Je to asi 15 minut svižnější chůze. Když jdu sama na trh a potřebuji nakoupit a nechce se mi autem, byl a je mým velkým pomocníkem skládací nákupní vozík, viz foto. Úžasný to vynález! Sbohem síťovko! Je nezbytnou součástí domácností místních důchodců a čím dál více i mladších ročníků. K dostání je v různých barvách a provedeních: se dvěma či čtyřmi kolečky, cena od 15 do 50 eur. Nedovedu si totiž představit tahat deset kilo ovoce v ruce nebo je byť jen poponášet po trhu a pak donést do auta. Tyto vozíky se využívají i při větším nákupu v supermarketu. Mnohé z nich jsou vybaveny i termo taškou. No uznejte, neulehčilo by to život českým důchodcům, těhotným ženám a vůbec všem, kteří nemají auto? (Nic podobného jsem u nás neviděla, proto to říkám.) Jak můžete vidět, na trhu je spousta lidí s vozíčky.


Tady u nás se trh koná každou sobotu a pondělí. Pouze oslava státního svátku je důvodem k tomu, aby si i trhovci odpočinuli a trh se nekoná. O místních svátcích je otevřeno. V sobotu je na trhu k dostání vše: ovoce, zelenina, sušené ryby, domácí chleba, květiny, med a výrobky z medu, oblečení a obuv pro všechny věkové skupiny, oblečení z druhé ruky, kabelky a tašky různých velikostí, výrobky domácí potřeby, povlečení, polštáře, obrazy, drogerie atd. V pondělí najdete na trhu vše kromě ovoce a zeleniny.

Ceny jsou dostupné a i když by se mohlo zdát, že kvalita výrobků není dobrá, doma máme např. několik párů kvalitních kožených bot, každý za 15-20 eur; několik overalků z pravé bavlny pro malou, cena 6 eur/kus; kraťasy nebo sukně za 3-5 eur, apod. A všechno i nadále drží svůj tvar a barvu. Druhá věc je, že my se celkově o vše dobře staráme a udržujeme (a nemluvím jen o oblečení), protože člověk peníze slušně řečeno „nekaká“ a i když věci mají člověku sloužit, není potřeba s nimi zle zacházet.

Co se týče cen, ceny ovoce a zeleniny nejsou jednotné. I přesto, že kupujeme více méně u těch samých stánků, vždycky si nejdřív trh projdeme a porovnáváme ceny. Rozdíly můžou být od 5 centů až po euro a půl, a to je dost. Nikdy nekupujeme u stánků, kde si ovoce a zeleninu nemůžeme vybrat osobně. Těch je naštěstí menšina. Nebo u stánků, které nemají vystavené ceny. Co nás taky velmi rychle odradí je, když si dáme do sáčku např. pět rajčat, prodávající to zváží a pak rychlostí blesku přihodí ještě dvě tři rajčata, aby to dalo kilo. U takového stánku, i kdyby měl super ceny, se už víckrát ani nezastavíme.

Obyčejně utratíme na trhu za ovoce a zeleninu kolem deseti eur týdně. To je potom krásný pohled do ledničky, tak překypující vitamíny. :) Tuto sobotu tomu nebylo jinak a jinak být nemohlo. Já jsem totiž, frajerka, ani víc peněz s sebou neměla. Co mě trošku nemile překvapilo, byl opět můj cukr. Zpátky jsem proto šla o dost pomaleji, než tam.



A ještě něco málo o trhovcích. Všimla jsem si, že ti, co prodávají ovoce a zeleninu, jsou většinou „bílí“ a ti, co prodávají oblečení apod., jsou většinou romského původu. Všichni vydělávají velmi slušné peníze, ale taky se musí otáčet. Ani nevím, kdy odpočívají. Trhy se totiž konají každý den v různých lokalitách a za své místo na tom či onom trhu musí samozřejmě platit nájem, který může činit takových 600 eur na rok.

V neděli jsme se dávali dohromady ze svatby, kterou jsem vám popsala minule a tak to byl klidný den, naplněný odpočinkem, dobrou paellou :), procházkou a hovorem s našima přes skype.

Déšť Gota Fría se střídá se slunečnými dny

V úterý jsem šla na poslední hodinu těhotenského kurzu. Škoda, že byla poslední. Bohužel, nás tam moc nebylo a na vině byl z velké části déšť. A ne ledajaký, ale tzv. gota fría, neboli „studená kapka“. Spočívá v tom, že na podzim je moře o dost teplejší než pevnina, teplá voda se odpařuje rychleji, a to způsobuje silnou atmosférickou nestabilitu, která je příčinou silných srážek. Déšť je bohužel tak silný, že během deseti, patnácti minut naprší tolik, že to zaplaví ulice a na některých místech ve Valencii a Andalusii to už několikrát způsobilo i vážné záplavy.

V úterý bylo nádherně - slunečno, kolem 28°C, paráda. Kolem 15:30 začalo z ničeho nic hřmět. Strašně mě to překvapilo a vypla jsem zvuk u zpráv, abych se ujistila, že to, co jsem slyšela, byla opravdu přicházející bouřka. Asi po pěti minutách začalo pršet takovým stylem, že jsem se docela strachovala, aby to vydržela naše střešní okna. Po patnácti minutách ztratil prudký déšť na intenzitě a pršelo „normálně“. To mi nevadilo, tak jsem vyrazila na kurz směr centrum. Blbé ovšem je, že tady u nás se po každém dešti ulice promění v obrovské kaluže -skoro jezera (které vysychají ještě další den) a tak jsem si připadala jak kamzík. Potom přestalo pršet, vysvitlo slunko a byl zase hic jak blázen.

Jinak byl zbytek týdne velmi klidný a utekl strašně rychle mezi domácností, cvičením, hovory na skypu s rodinou, kamarádkami a procházkami. Mě celkově týdny strašně rychle letí. Ani nevím, co dělám a už je zase pátek.:) Pěkné počasí by mělo vydržet a tak věřím, že ten příští, již 34tt (šmárjá, fakt to letí!:) začneme dopolednem na pláži. Možná si i zaplavu, ale budu muset plavat rychle, protože voda bude, předpokládám, velmi svěží. Náš taťka by řekl, že žádná svěží, ale studená jak sviňa.:) Pokud to vyjde, přiložím fotečku na příště.

I Španělsko zažívá protesty proti reformám a korupční kauzy

A jen tak na okraj - na národní úrovni to tady ve středu vřelo, odbory a pracující vyšli do ulic protestovat proti reformám, které schválila vláda. Protestovali např. proti zmrazení důchodů, zvýšení věku odchodu do důchodu z 65 na 67 let, nebo „zlevnění propuštění z práce“ (odstupné se teď bude počítat místo ze 45 dní za každý odpracovaný rok, ze 22 dní). Problém je, že stávkovali pozdě. Měli vyjít do ulic před dvěma lety a ne teď. No uvidíme, jak se to tady bude vyvíjet. Krize je tady ještě hodně znát.

Taky se tu po čtyřech letech vyšetřování rozjel obr soudní proces proti radním z Marbelly obžalovaných z korupce. Má trvat asi rok. Marbella = nejzkorumpovanější radnice (namočené jsou prakticky všechny politické strany) ve Španělsku. Jde o to, že „šikulové“ si pěkně namastili kapsy tím, že za velmi tučné úplatky (celkově až 240 milionů eur) překvalifikovávali nestavební pozemky na stavební, které pak za pakatel kupovali majitelé stavebních společností. Ani nemusím říkat, že za ty roky se nepostavila ani jedna nemocnice, škola, apod. Kéž by byli donuceni všechno vrátit a posedět si pěkných pár let ve vězení bez možnosti jakýchkoli úlev.

Diskuze na konci stránky

32. týden těhotenství

Jelikož každý nový těhotenský týden začínám vždy v sobotu, ten 32tt měl bezvadný začátek – kamarádčiny narozeniny.

Oslava narozenin

Tereza je bývalá kolegyně z práce, neskutečně plná energie, optimismu, stále aktivní. Slavilo se večer od 21. hodiny na střeše bloku, ve kterém bydlí. Oslava to byla naprosto skvělá: hudba, jídlo, ale hlavně moc fajn společnost (část její rodiny, kamarádi a sousedé). Kromě jejího bratra Javiera (též bývalý kolega – pracovali jsme všichni ve stejné realitce), jejich rodičů a jednoho kamaráda, jsme neznali (Pepe a já) nikoho. Nicméně, vůbec to nevadilo, protože konverzace se navázala se zbytkem pozvaných bez jakýchkoli problémů a naprosto přirozeně. Asi po sto letech jsme si pořádně zatancovali (Vega – naše malá, asi nevycházela z údivu, co se to tam venku děje:) a celkově se báječně pobavili. Mohla jsem si gratulovat, protože ten večer mi nenatekly nohy, ale zato mi kolem 1 hodiny ráno klesnul cukr a i když to spravil hroznový cukr, cítila jsem se zralá do postele a tak jsme se se všemi o půl hodiny později rozloučili a jeli domů.

V neděli jsme byli docela nepoužitelní, protože jsme zvyklí chodit spát kolem půlnoci a Pepemu navíc nesedlo míchat nápoje. I když musím říct, že toho celkově moc nevypil, protože řídil, ale i ta troška, když není člověk trénovaný, dokáže svoje. Naštěstí jsme si dali po obědě siestu, neboli našich dvacet a bylo fajn. :)

V pondělí nás čekala návštěva mého gynekologa. Těšili jsme se, jak bude malá spolupracovat a ukáže se nám. To se nekonalo. Už od minulé kontroly před pěti týdny je stále hlavou dolů a k naší velké radosti si vesele roste a přibírá na váze. Vážila 1800 g. Poslední týdny je i velmi akční a v pohybu hlavně přes den a někdy i v noci, když se vzbudí.

Těhotenské kurzy

V úterý a ve středu jsem měla v plánu těhotenské kurzy. Celkově je to šest sezení, každé věnované jednomu tématu (porod, péče o novorozence, kojení apod.), doprovázené cvičením (protahování a posilování svalů pánevního dna). Matrona je moc příjemná ženská, která vše ochotně vysvětlí, i ty nejbanálnější a kolikrát „hloupé“ dotazy, které maminky prvorodičky můžou mít. Výhodou je, že se člověk nebojí zeptat. Ve středu mě mohl doprovodit Pepe a tak matrona hned využila přítomnosti muže a místo obvyklého cvičení vytáhla nafukovací balóny (jeden velký a jeden malý), aby ukázala, jaké pozice může maminka zaujmout a jak může partner v nemocnici ulevit budoucí mamince masáží.

Stejně jako u nás i tady je již normální praktikou tzv. porod v pohybu, což znamená, že během dilatace a kontrakcí může žena zvolit pohyb či pozici, která jí nejvíc vyhovuje: chodit, sednout si na balón apod., a ne ležet v posteli.

Zmínila jsem, že matrona využila přítomnosti muže. Na prvním sezení bylo přítomno spoustu tatínků a jsem si jistá, že by rádi chodili i nadále, jenže to byl konec srpna a valná většina měla dovolenou, tak si to mohli dovolit. Teď je situace jiná a navíc kurzy začínají v 17 hod. a to bohužel lidi pracují. (Vzpomeňte si, jak jsem tu zmínila obvyklou pracovní dobu ve Španělsku: dopoledne 9 - 14 a odpoledne 17 - 20. No děs.)

Ve čtvrtek jsem se s matronou viděla opět, ale tentokrát na pravidelné kontrole. K mému překvapení jsem měla ukázkový tlak (120/66), což se stalo poprvé od začátku těhotenství, kdy byly u mě normální hodnoty 103/55 apod. Co se váhy týče, mám zatím 13 kg nahoře. Hrozné číslo to není, jen jsem zvědavá, kam až ručička na váze poskočí. :)

Návštěva místní polikliniky

V pátek jsem musela jít na pravidelné očkování proti alergii na ambulanci místní polikliniky, což jinými slovy znamená obrnit se trpělivostí. Službu tam mají, jak doktoři, tak sestřičky a mě by měla správně ošetřit sestřička. Protože co to je píchnout injekci? Otázka dvou minut. I když by to tak mělo být, tak mě prakticky vždy ošetří lékař. To je, myslím, hlavní důvod, proč čekám kolikrát i půl hodiny, než mě vezmou, ačkoli mám vždy dopředu zamluvený termín. Jen jednou se mi stalo, že mě vzali o 5 minut dřív a jednou o 5 minut později, zbytek čekání. Tentokrát to nebylo až tak hrozné a dokonce mě ošetřila sestřička. Ale stejně....

Svatba po španělsku

A byla tu sobota.....a další oslava :) Tentokrát vstupu do manželství našich kamarádů Soni a Davida. Trochu jsem měla obavu, jestli se vejdu do šatů, ale nakonec to dopadlo, myslím, dobře. Posuďte samy.:)



Španělské svatby, to je téměř na samostatné téma. Soňa a David si vybrali civilní obřad, možnost, které dává přednost stále více párů, i když velmi populární zůstává tradiční obřad v kostele. Začátek byl naplánován na 17:30, ale nevěsta potřebovala půl hodinky navíc a tak se začalo později.:) Byl to rychlý a také vtipný obřad, který se neobešel bez přeřeků, jak svědků, tak paní oddávající. Na východu ze sálu čekala na novomanžele sprška rýže a nudlí (samozřejmě ne vařených:)), která však zachytila i většinu pozvaných, protože znenadání zafoukal vítr. Následovalo tradiční focení s novomanželi, po kterém jsme my odjeli domů si trošku odpočinout a nabrat síly na večer, protože hostina byla domluvená na 21 hodin. Kdybych nebyla těhotná, tak bychom tam zůstali s ostatními a vyplnili bychom čas do večeře někde nad pivkem, jak se to normálně dělá. Také je běžné, že novomanželé tento čas věnují fotografování (fotograf si je odvede/odveze např. na molo k moři či na jiné pěkné místo a udělá jim svatební fotky).

Za ty dvě hodinky doma jsem si krásně odpočinula a krátce před devátou jsme se vypravili do restaurace. Před vstupem, na terase, bylo připraveno malé občerstvení (jednohubky, pražené mandle, pivo, víno, nealko). Poté, co přišli Soňa a David, jsme všichni vešli do restaurace a začalo se hodovat. :) U stolu jsme se sešli s lidmi, které jsme neviděli asi pět let, ale nic se mezi námi nezměnilo. Báječně jsme si povykládali a pobavili se. Kdyby všichni lidi byli tak fajn a normální, tak by to bylo super. Na menu byly tradiční předkrmy jako krevety různých velikostí, paštiky, španělská šunka, losos, sépie; hlavní chod bylo jehněčí s bramborem a jako dezert svatební dort. K pití: bílé, červené víno, nealko, pivo, sidra, šampus, káva a potom alkoholy různých druhů.


Ve Španělsku to novomanželé nemají vůbec lehké, stejně jako jejich rodiče, i když tito druzi jsou na tom lépe. Hrozí, že se ani nenají, protože jsou pravidelně pobízeni k tomu, aby se políbili nebo něco málo zatancovali. ?Que se besen, que se besen! (Ať se políbí, ať se políbí!) začne křičet jeden a všichni se k němu přidají a přitom točí ve vzduchu ubrousky (látkovými samozřejmě :)) a počítají, jak dlouhý je polibek. Když máte osmdesát pozvaných, tak je to docela podívaná. Nebo taky jeden začne křičet: ?Qué se dice a la novia? (Co se říká nevěstě?) a zbytek odpoví: ?Guapa, guapa y guapa! ?Bonita, bonita, bonita! (vše znamená: krásná). Tato svatba byla jiná tím, že večeře byla přerušována i dlouhými tanečky, které se zvrtly v malou diskotéku a které jsou normální až po večeři. To nechávaly zahrát nevěstě její kamarádky např. Pretty woman apod. Ani vám nemusím říkat, že číšníci docela mrkali. :)))

Po večeři se pokračovalo v tanečkách už naplno, ale ještě předtím dali novomanželé všem pozvaným malé dárky. Tradičně se mužům dává doutník a ženám speciální balení čtyř/pěti cigaret plus např. symbolické balení pěny do koupele, mýdélka a brož (jako v tomto případě). Taky jsem na jedné svatbě dostala super tanga, která používám dodnes.:)) Možností je opravdu nepočítaně. A co se týče svatebních darů, v naprosté většině jsou to dary peněžní. Novomanželé přiloží k pozvánce na svatbu vizitku s číslem účtu a je to. Všichni spokojení. Španělská svatba je docela drahá záležitost, hlavně když si uvědomíte, že běžný počet pozvaných je bohatě přes sto.

My jsme vydrželi tančit až do dvou do rána. Cítila jsem se dobře, unavená jsem ani nebyla. Nicméně na rozdíl od minulé soboty, kdy mi klesl cukr, ale nenatekly nohy, to bylo teď přesně naopak. Cítila jsem, jak se mi pásky od bot zařezávají do nohou, a tak jsme se se všemi rozloučili a šli do hajan. Byl to moc fajn týden. Ten příští bude o dost klidnější.

Podle deníku Mihry zpracovává Naďa Barochová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Mihra - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Míšo, zvládla jsi to na výbornou !!  
    Ještě jednou moc gratuluji a přeji jen zdraví a štěstí .Vega je moc krásné jméno            
    Small   | 30.11.2010 19:54:41 | Reakcí: 1, poslední: 03.12.2010 10:05:51
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Mooooc gratuluju
    Superne to zvladate, kojeni se neboj, Marusku jsem kojila zrovna tak, jakmile trosku zesilila, naucila se sat, a od sestinedeli jsem kojila bez kloboucku a flasky az do 16-ti mesicu.

    Co mi prijde krute, tak ty navstevy. Ja byla docela rada, ze jsem sama. To odstrikavani a tak, to je lepsi delat soukrome.

    Jeste jednou moc gratuluju, drzte se 
    zajic   | 29.11.2010 15:15:03 | Reakcí: 1, poslední: 03.12.2010 09:59:17
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Mooooc gratuluju
      Diky moc. Taky doufam, ze tak za mesic prejdeme z kloboucku na prso. Uvidime. Zatim saje pekne pres kloboucek, tak jsem rada. Navstevy,...tot tema. Beru to s klidem. Prsa mi videla uz cela rodina a vetsina kamaradu. :)
      mihra   | 03.12.2010 09:59:17
      Reagovat | URL příspěvku
  • moc gratuluji, je moc krásná 
    Stáňa   | 29.11.2010 10:35:42 | Reakcí: 1, poslední: 29.11.2010 13:18:59
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • A ještě takový dodatek k tomu půjčování na vození. Já jsem Tomáška půjčila pouze mojí mamince, ale to už byl na UM a bylo to po šesti týdnech. Tomášek totiž měl tu úžasnou vlasnost, že začal ječet hlady, právě v tu chvíli, kdy jsme se vraceli domů nebo jsme byli v půlce procházky. Takže dokud se na to nebudeš cítit, tak Vegu nikomu na vození nepůjčuj a nic nedej na nějaké klepy a ústrky. Když jsem poprvé měla Tomáška asi hodinu od sebe, tak jsem byla jako na trní a necítila jsem se dobře.
    Meridene   | 29.11.2010 09:14:26 | Reakcí: 1, poslední: 29.11.2010 13:17:17
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Co me na tom nejvic vytocilo bylo to jeji opakovane nalehani, abych ji ji nechala. Proto to moje NE bylo za par vterin opravdu razantni. A muze rikat, co chce, vim, ze ji malou nepujcim. Rodinato je neco jineho, ale stejne se na to necitim.
      Jinak diky moc za prani.
      mihra   | 29.11.2010 13:17:17
      Reagovat | URL příspěvku
  • Ještě jednou moc gratuluju a přeju, aby Vám Vega dělala jen a jen radost. Je opravdu moc krásná a vůbec nevypadá jako před chviličkou narozené miminko. Je sladká.
    Meridene   | 29.11.2010 09:11:30
    Reagovat | URL příspěvku
  • Míšo s tími návštevami ťa chápu.My sme mali to samé,ale už som si zvykla.Musíš byť s ľudmi trpezlivá hoci by mali byť oni,ale nedojde im to  Malá je krásna.Porod si mala taky super.Ja už mám našťastie 3 deti a rodiť už nechci.Veĺa zdravia a šťastia 
    nathalis   | 29.11.2010 08:53:07 | Reakcí: 2, poslední: 29.11.2010 13:27:45
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      To ja trpeliva jsem, ale je vazne skoda, ze to tem lidem, vetsine, nedojde. V nemocnici to byl vazne s navstevama zahul. My dalsi deti chceme, ale bylo by super mit porod jeste rychlejsi; aby mimco ze me doslova vypadlo.:)
      mihra   | 29.11.2010 13:10:43
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Míšo ja som bola z návštev úplne hotová a doteraz som.Vkuse tu nekdo je kto ešte k nám príde jak na rekreaci.Vieš si predstaviť,čo je to s malými detmi.Prvú veľkú návštevu sme mali po šestinedelí.Chceli pořád aby bolo navařeno neco nového a hlavne po 20:00 kedy som bola zrelá tak do postele.Jinak počas celého šestinedelí tu boli tchánovci.To už ani nepočítam.Úplne ťa chápem.Ja už som tvrdá a už říkam,že sa nemám náladu baviť a dovidenia a to sú všetko kamaráti.Jinak to nejde.Bolavá,unavená s hormonami jak na tobogáne a návšteva v obyvaku.No super.
        nathalis   | 29.11.2010 13:27:45
        Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Hlen ve stolici

| Veronika J | 28.03.2024, 14:31

Dobrý den, občas se nám objeví tohle ve stolici , je to hlen ? Dítě 4,5 měsíce , od 3 měsíce na um. Dítě jinak bez problému kaká, nemá žádné potíže , bolesti bříška apod, mám trošku sušší pokožku promazáváme leniens. A často ublinkáváme. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

ve stolici je lehce hlen, ale pokud dítě prospívá, není třeba měnit mléko, doporučila bych přidat zeleninový  příkrm.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 28.03.2024, 18:44
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×