Rodíme v přímém přenosu 2010 aneb rodíme v zahraničí

Sponzorem Rodíme v přímém přenosu je Voňavka.cz, který oběma rodičkám věnuje dárkovou poukázku pro výběr zboží v jejich obchodě v hodnotě 2.000 Kč.

Voňavka.cz - parfémy a kosmetika všech známých značek. Široký výběr, skvělé ceny, rychlé dodání (www.vonavka.cz).

Rok se s rokem sešel a máme tady další ročník Vašeho oblíbeného Rodíme v přímém přenosu. Tentokrát by se mohl jmenovat Rodíme ze zahraničí. Přineseme Vám totiž předporodní příběhy dvou v zahraničí žijících holek BOLEK:
Mihry, co by prvorodičky žijící ve Španělsku, Zavadilky, druhorodičky žijící na Slovensku.

Dovolte, abychom Vám je krátce představili, resp. holky, že se představíte? :-)

Jak se rodí a jak se těhotní ve Španělsku - Mihra

Mirha je prvorodička, ve 31. týdnu, čeká holčičku

Jmenuji se Míša. Vy, co mě znáte, víte, že už přes 6 let žiji ve Španělsku, jsem v 31tt a čekáme holčičku. Takže o tom, jak se tady rodí vám toho z osobní zkušenosti ještě moc nepovím. Nicméně, je tady několik věcí, které vás možná budou o španělském porodnictví zajímat:

Jak vypadá španělské porodnictví?

1. Jedná-li se o přirozený porod bez komplikací, odrodí matrona. Pouze v případě komplikací, pokud je potřeba použít instrumenty apod. se volá lékař-gynekolog.

Inzerce

2. Žena si může vybrat, kde porodí, i když spadá pod určitou nemocnici. Viz. můj případ. Normálně bych měla rodit ve staré nemocnici. Nicméně, nedávno otevřeli nemocnici novou, kde je šéfem porodního a gynekologického oddělení jeden náš známý, který mi nabídl možnost rodit u nich. Nezaručuje mi, že bude u porodu on (pokud bude mít službu a objeví se komplikace, tak ano), ale na vše, co mě zajímalo (vybavení, lékaři, atd.) jsem se zeptala a rozhodla se, že budu rodit tam.

3. Není nutné si rezervovat místo v porodnici (jak je tomu u některých porodnic u nás).

Inzerce

4. Podepsání svolení k epidurálu: Ve většině nemocnic musí žena, pokud chce epidurál, podepsat svolení nějaký týden před porodem. To neznamená, že jí ho automaticky dají. Žena se rozhodne, jestli ho chce či ne, ale pokud nepodepsala, přijde na věc a ona epidurál chce, lékaři jí ho nepíchnou. Soukromé nemocnice a některé státní podepsání předem nevyžadují.

5. Délka pobytu v porodnici: Pokud je porod přirozený a bez komplikací, pošlou vás domů po dvou dnech. Pokud jde o císaře, doma jste po čtyřech dnech. Samozřejmě, pokud nastanou větší komplikace, nikdo vás domů nepožene a nechají si vás v porodnici, jak dlouho bude nutné.

Inzerce

6- Ve státních nemocnicích vám dají vše: plínky, oblečení, kosmetiku pro miminko; pro maminku taky “erár“ oblečení, vložky po porodu (které však moc dobré nejsou a tak si ženy raději koupí lepší v lékárně). V soukromých nemocnicích si musíte všechno přivézt vy.

7. Soukromé a státní nemocnice: Nevím, jak u nás, ale tady mi každý koho jsem se zeptala potvrdil, že státní nemocnice jsou lépe vybaveny než ty soukromé. Mě to trošku překvapilo, protože za porod v soukromé nemocnici musíte zaplatit a to nemalé peníze, v průměru 5000 eur za přirozený a 6000 eur za císaře a ještě aby nebyli vybaveni na komplikovaný nebo předčasný porod a jeho následky??? Nevím.

Inzerce

8. Porodní plán je tady poměrně nová záležitost a je velmi podobný tomu u nás. Má však formu dotazníku, je zahrnut v těhotenské průkazce a žena jen označí ty možnosti, které se jí nejvíc zamlouvají. Nicméně, jak mi bylo vysvětleno na kurzu, prakticky ve všech nemocnicích se ženě vysvětluje postupně, co jí budou dělat; ptají se na její názor, pokud je víc možností zákroku a spousta věcí, které obsahuje porodní plán, se dělají automaticky (přiložení novorozence k matce ihned po narození; klidné prostředí; mít volnost pohybu atd.). Pokud chce žena porodit do vody, apod. vybere si soukromou kliniku, která tyto možnosti nabízí a zaplatí za to.

9. Čím dál víc nemocnic se snaží obdržet označení Baby Friendly – Amigos del bebé.

 

Moje těhotenství - krásné období s domácí pohodou

Co se mého těhotnění týče, budu vás průběžně informovat, ale musím říct, že prožívám krásné těhotenství. (Opominu-li první tři a půl měsíce, kdy se mi děsně navalovalo; zvracela jsem žaludeční šťávy a sliny; a krvácela kvůli hematomu, který se nakonec přirozeně zmizel.)

Mám klidné těhotenství jednak díky pohodě doma (přítel se o mě báječně stará stejně jako jeho rodina) a našim kamarádům, ale také díky přístupu profesionálů, mé matrony a gynekologa, kteří mi ochotně odpovídají na všechny mé dotazy a celkově jsou to velmi příjemní lidé. Navíc vědomí, že je s malou vše v pořádku a vše probíhá jak má, na klidu jen přidá.

I když jsem si už na vzdálenost, která nás dělí, zvykla, vím, že rodiče a prarodiče s tím ještě tak trochu bojují, a proto je mi občas líto, že moje rodina a kamarádi se mnou prožívají tohle všechno na dálku, přes Skype. Kvůli nim se mi několikrát prohnalo hlavou, jaké by to bylo, kdybychom bydleli u nás. Odpověď je: bylo by to jiné. Neříkám lepší nebo horší, jen jiné. Jiné v tom, že bych byla víc s našima, se sestrou, která byla taky těhotná (v srpnu porodila) a babička a dědové, kteří na tom nejsou zdravotně nejlíp (jeden nám odešel v červenci) by mě i viděli a nejen slyšeli každý týden přes telefon.

Zdravotnická péče o moje těhotenství

Ale vraťme se do Španělska. Zmínila jsem matronu a gynekologa. Matrona zastupuje státní péči, která je bezplatná. Ona posílá těhotné na veškerá vyšetření (rozbory krve, moči, screeningy v I, II a III. trimestru); každý měsíc si nás váží, změří tlak a poslouchá srdeční akci miminka a také vede těhotenské kurzy, na které momentálně docházím.

Gynekolog patří do soukromé sféry, kde se platí. Ten můj nemá, naštěstí, přehnané ceny. Za každou návštěvu u něj platím 65 eur. V této ceně je zahrnut podrobný ultrazvuk, který mi pokaždé nahraje na DVD a taky, pokud malá spolupracuje, záběry 3D.

Výsledky kontrol jsou zatím dobré a věřím, že takové zůstanou. S malou je vše v pořádku, já jsem přibrala 12 kg (uvidím, co ukáže váha příští týden u matrony), beru železo (i když jsem ho vždy měla na rozdávání), cukrovku nemám. Jediné, co mi trochu vadí, je můj nízký tlak, který mě kolikrát nemile překvapí (jako první pomoc mám hroznový cukr) a taky, že mi už asi dva týdny otékají nohy. Naštěstí ne moc (kotníky mi vidět jdou) a normálně až navečer. Ale to jsou vlastně drobnosti. Celkově si nemůžu stěžovat.

Moje aktivní léto

Kromě povinných návštěv u matrony a gynekologa si tady těhotním i docela aktivně. Léto jsme strávili prakticky na pláži. Nemyslete si však, že jsem byla přes ty hice vylepená s pupkem ven a chytala bronz jako o život. V žádném případě! Blázen nejsem! Pár hodin dopoledne s veškerým vybavením: slunečník, opalovací krém faktor 50+, svačina, dostatek vody, klobouk. A když jsme nešli dopoledne k vodě, tak odpoledne, ale až kolem 19 hodiny a s tím samým vybavením, protože tady slunko podcenit nemůžete.

Zatímco Pepe přes léto rybařil, potápěl se, já jsem hodně plavala (a plavu i teď, ale voda je svěžejší), i když v srpnu trochu s obavou, aby mě nepoštípaly medúzy. To se, bohužel, ve třech případech stalo. Kdyby to byl normální štípanec, že se o vás jen letmo otřou, tak nic neřeknu. Ne, u mě to byly šlehy jako by mě zbičovaly a vydržely mi hodně dlouho. Ještě dnes mám na ruce trochu patrnou jizvu.

Když se vrátím k tomu opalování. Viděla jsem spoustu budoucích maminek, které vystavovaly bříško slunci a byly dost opálené. Myslím si, že to moc dobré pro miminko být nemůže, ale to je každého věc. Já jsem to nedělala, protože slunce tady je opravdu jiné (ač to zní divně). Vždycky jsem byla schovaná pod slunečníkem nebo si oblékla tričko.

Jelikož ekonomie teď není na nějaké výlety nebo časté obědy či večeře v restauracích (to Španělé praktikují velmi rádi), dost jsme chodili a chodíme na procházky; jezdili jsme a jezdíme k Pepeho rodičům, kde se sejde celá rodina na oběd, děcka (a nejen ony) blbly v bazénu; sem tam jsme zašli do kina nebo posedět s kamarády. Prostě normální věci. A to nezmiňuji aktivní pohyb doma (úklid, terasa atd.), který je samozřejmostí a kolikrát jste unavení jako byste nachodili kilometry.

Aby té aktivity nebylo málo, od minulého týdne jsme se začali aktivně pohybovat po obchodech a kupovat věci pro malou jako oblečení, kosmetiku, pleny v akci apod. Už máme, naštěstí, nakoupeno. Nijak jsme to nepřeháněli a myslím, že jsme nakoupili opravdu to potřebné. Navíc, jedna kamarádka mi nechá nějaké oblečení po její dceři a postýlku-ohrádku; Pepeho sestra nám nechala fusak, deky, nějaké oblečení po holkách a její švagrová nám půjčila postýlku s veškerým povlečením. Vše jako nové i po deseti letech.

A co napsat závěrem? Snad jen, že o víkendu se půjdeme veselit na kamarádčiny narozeniny, příští týden půjdu k matroně i k mému gynekologovi na kontrolu a další víkend se budeme zase veselit, ale v tomto případě na svatbě. Pokud nezapomenu foťák (to se bohužel stává často), něco nafotím a přiložím fotečky na příště.
 

Jak se daří Zavadilce na Slovensku?

Zavadilka je druhorodička, ve 27. týdnu, čeká holčičku

Můj pražský život a seznámení s přítelem

Ahoj, jmenuji se Tereza a narodila jsem se před 31 lety v Praze. Holky tady na Bolu mě už nějaký ten pátek znají,  tak není žádné tajemství, že žiji se svým přítelem a dcerou na Slovensku v Banské Bystrici. Nebudu se tu moc rozepisovat o stěhování a o změně, která přestěhováním nastala, ale vyjádřím se k tomu jednou větou...každý začátek je těžký.

S Petrem jsem se seznámila v Praze, v hospůdce U Zlatého tygra, byl to takový zvláštní okamžik...on tam byl pracovně:-) a já jsem tam byla s pár kamarády na pivku. Kdyby nebylo čtyř 12° piv nikdy bychom se nedali dohromady. Když vešel, nevěřila jsem svým očím, óóó v ten moment to byl ten nejúžasnější a nejkrásnější muž pod sluncem...opravdu, byla jsem omámená a už jsem z něho nespustila oči. Celý večer jsem si dodávala odvahu oslovit ho a nakonec jsem sebrala odvahu, poprosila číšníka o papír a tužku, kde jsem napsala svůj telefon a odchytila ho u toalet....a tak asi po měsíci telefonátů a milionu esemesek vznikla naše velká láska. Byl květen 2007.

Peťko za mnou jezdil každých 14 dní, cestování stálo spousty peněz a času, byl často unavený a já jsem se každou jeho zpáteční cestu o něj strachovala. Na konci roku tak nějak vyplynulo, že bychom to mohli nějak řešit. To že by se Peťo přestěhoval do Čech nepřipadalo v úvahu, měl dobře zajetou práci, slušné peníze a já jsem pracovala jako servírka, bydlela jsem v pronajatém bytě...logicky to padlo na mě. Rozhodnutí se mi nezdálo tak těžké, všechen čas, kdy jsme nebyli spolu, mi bylo smutno, cítila jsem, že chci být s ním...nejhůře to nesli rodiče, mamka se s tím ještě doposud nesmířila.

První těhotenství a první porod

V březnu jsem po 13 letech vysadila antikoncepci. Velmi jsme toužili po miminku a taky jsme se náležitě snažili.:-) Za měsíc mi menses meškala...to bylo takové napětí...těhotenský test byl ale negativní. Další měsíc se to opakovalo, ale už s pozitivním testem. To byl ale fofr. Den početí byl doktorem stanoven na 25. 5. 2008.

Na konci  května 2008 jsem nastěhovala svůj 1+1 do Škody Octavie a s Petrem odjela na Slovensko. Pár slz ukáplo. Nejtěžší loučení bylo s mým bytem, bydlela jsem tam od svých 20 let a byl to můj pelíšek, moje hnízdečko...přiznávám, i dnes se mi občas zasteskne. Ale konečně nám začínal náš společný život. Byli jsme šťastní.

Těhotenství probíhalo bez problému, nebylo mi špatně a až na přibírání jsem si ho celkem užívala. Peťko mi stále hladil pupík a já věděla, že nikdy nebudu svého rozhodnutí litovat.

Termín porodu jsem měla 16. 2. 2009, ale naší malé princezně se ven moc nechtělo. Nakonec jsem rodila po hospitalizaci, vyvolání a menších problémech 26.2. Stellka se narodila ve čtvrtek v 15.05 hod. a byla to nejkrásnější miminko.

Bylo to dokonalé...byli jsme 3.

Toužíme po dalším miminku, otěhotnění vyšlo do 4 měsíců

Stellka rostla a my jsme pomaloučku koketovali s myšlenkou mít další miminko. Já jsem nejprve tvrdila, že dříve než za 2 roky ne, ale postupem času jsem povolovala a v srpnu 09 jsem vysadila antikoncepci. Menstruace se dostavila za dva měsíce. Nějak jsme to nechali osudu - nastal Silvestr. Měla jsem chuť dát si skleničku vína, ale řekla jsem si, že si pro jistotu udělám těhotenský test... a ejhle, ukázaly se mi dvě slabé čárky. Poslední menses 12. 12. 09. Chtěla jsem to vykřičet do světa.

7. - 10. ledna jsme trávili u rodičů v Čechách, jednou večer jsem mírně špinila, ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost, protože se Stellou jsem špinila skoro 2 měsíce. Ještě jsem si koupila těhu test, který mi mé těhotenství opět potvrdil. Po návratu domů jsem hned v pondělí 11. 1. šla ke své gynekoložce, která mi udělala sono a prohlídku a závěr zněl, že je vše, jak má být.  Od té doby jsem už nešpinila a vše bylo v pořádku.

V pátek jsem byla s kamarádkou a dětmi na procházce, cítila jsem se hrozně mizerně, byla jsem unavená,  bolela mě strašně hlava. Motala jsem se. Dokonce jsem si přes den vzala i Paralen. Mám celoživotně nízký tlak, tak jsem si myslela, že to je ten hlavní důvod. Jak já jsem se mýlila.

Ráno malá vstávala jako obvykle kolem 6 hodiny... nevím, co mě to napadlo, ale ještě jsem si s ní sedla do obýváku a nakojila jsem ji. Kdybych tak věděla, že je to naše poslední spojení...
Kolem 7 hodiny jsem šla na wc, Peťko ještě spal. Cítila jsem, že je něco špatně. V záchodové míse bylo spousty krve. Už se slzami v očích jsem budila Petra, že musíme okamžitě do nemocnice, že krvácím. Myslím, že v tu dobu jsme už oba věděli, že je zle.

Potrat v 6. týdnu

Po příjmu bylo už vše jasné, spontánní potrat v 6. týdnu. Další rána pod pás byla ta, že si mě tam nechali 3 dny na pozorování. Každý den jsem chodila 3x na sono, jestli pokračuje samočištění. Nejhorší byl pocit, že mám doma ani né roční dítě a že mě potřebuje. První den jsem jen a jen plakala. Doma byl ale absolutní klid, bála jsem se úplně zbytečně a mně se potvrdilo, že Peťko je ten nejlepší chlap pod sluncem.

Jelikož jsme chtěli děti brzo za sebou, ptali jsme se všech přítomných doktorů, kdy se můžeme opět začít snažit. Nejčastější odpovědi byly, že 3 - 6 měsíců, ale jedna mladá doktorka vyslovila názor, že pokud jsem byla bez kyretáže a cítím se dobře, ať to klidně zkusíme po šestinedělí.

Další těhotenství přichází ihned po šestinedělí

Ne že bychom mladou doktorku poslechli na slovo:-), ale poslední a jedinou menstruaci po spontánním potratu jsem měla 16. 2. Další se už nedostavila. Odvahu k dalšímu těhotenskému testu jsem dostala až 28. 3., což už nám stejně bylo jasné, že jsem těhotná. Začala mě totiž bolet prsa, a tak jsem se nějak divně cítila. Dvě krásné rudé čárky to potvrdily. Cítila jsem radost a zároveň strach, co bude následovat.

Vše naštěstí bylo v pořádku, žádné špinění, žádné zdravotní těžkosti až na můj žaludek. Ranní čištění zubů a následné posnídání byla katastrofa. Naštěstí po 2 měsících se mi konečně ulevilo.

Další rána - pozitivní test na Downův syndrom

Tenhle stav trval do prvního krevního testu, a to ve 12. týdnu. Jednoho dne mi zavolala sestřička od mé gynekoložky, že ať se prý neděsím, ale že testy vyšly pozitivně na Downův syndrom, a to 1:80. Probrečela jsem celý den. Byl nekonečný. Sestra mě sice trochu uklidnila, že tyto testy bývají velmi často falešně pozitivní, ale věřte tomu. Ještě ten den jsem se domluvila na další konzultaci s paní doktorkou. Paní doktorka mi vše vysvětlila, prohlídka a následné sono byly v pořádku, zaměřila se na projasnění šíje, což vyšlo 1,5. Měla jsem dvě možnosti – buď poslat krev ještě jednou na rozbor, nebo počkat na další test - tripl test - v 16. týdnu. Po rozmluvě s doktorkou jsme se domluvily, že tedy počkáme, že se v těchto případech stejně čeká na tripl test.

Jenže tripl test dopadl taky špatně. Opět riziko 1:80. Bylo to hrozné... V hlavě máte spoustu myšlenek a nejhorší je, že všechno vidíte z té nejhorší stránky.

Rozběhl se kolotoč různých doktorů. Nejdříve jsem se objednala na 4D sono, kde vše bylo v pořádku. V genetické poradně po první konzultaci jsem měla v hlavě pěkný zmatek. Doktorka na mě působila velmi negativně, v podstatě jsme se ani nic nedozvěděli.

V 18. týdnu jsem podstoupila amniocentézu. Byla jsem objednaná na 8. hodinu ranní, ale na řadu jsem přišla až skoro po hodině a půl! Ty minuty se vlekly... Naštěstí  celou dobu byl Petr se mnou, bez něj bych se zhroutila. Zákrok mě nebolel, byl jen velmi náročný na mou psychiku. Prováděl mi ho velmi dobrý doktor v místní nemocnici, který mi řekl, že by mi ho nedělal, že  problém vidí ve špatné dataci. Výsledky by měly být za 3 týdny v genetické ambulanci. Říkala jsem si, jak to vydržíme, ale nejhorší byly ty první 4 dny, pak už to nějak šlo. S Peťkem jsme skoro každý den mluvili o celém průběhu mého těhotenství, o tom co může nastat a jak bychom to řešili. Držel mě nad vodou.

V kardiologické ambulanci, kam jsem byla odeslána z důvodu vrozené vady v naší rodině, se našemu miminku zpomalila tepová frekvence na  52 tepů za minutu, což bylo málo, ale jinak vše bylo v pořádku. S (mimochodem vynikajícím) doktorem jsme se domluvili na dalším záznamu za 2 dny. Ten byl už naštěstí v pořádku a mně se strašně moc ulevilo. Záznam trval 14 min a byl to ten nekrásnější ultrazvuk, jaký jsem mohla zažít.

Úleva

Výsledky z plodové vody naštěstí vyšly dobře, normální karyotyp 46, ženské pohlaví. AF AFP zvýšený na gestační věk, což prý může znamenat rozštěpové vady. Když už jsem si myslela, že celou návštěvu mám za sebou tak  mě  čekal další šok...bylo mi sděleno, že riziko nebylo 1:80, ale z prvního testu 1:14 a z druhého dokonce 4:5!!! Absolutně jsem nechápala, jak se to mohlo stát, kde byla chyba, komu věřit? Nikdo, i přes mé otázky, mi neodpověděl.  Plakala jsem a volala jsem hned Petrovi.

Ještě mi paní doktorka, naštěstí tam byla už paní primářka, která byla mnohem sdílnější, řekla, že se jí tam někde zatoulaly 2 chromozómy, ale že je vše v pořádku. Nevím, ale odcházela jsem strašně zmatená a v hlavě jsem měla prázdno. Jen slzy tekly....

Ve 20. týdnu jsem byla v nemocnici na kontrolním UTZ, který dopadl taky dobře. Vyšetřoval mě další doktor, který mi řekl, že se nemusím ničeho bát, že už by tam vrozené vady byly vidět.

Opět zvrat - plodová voda odeslána k novému rozboru

Pak nás čekala ještě jedna návštěva genetiky, kde jsem zažila další šok, to bylo měsíc po té první návštěvě. Paní primářka mi řekla, že pro jistotu pošlou moji plodovou vodu ještě na jeden rozbor do Bratislavy. Asi vám ani nemusím psát, co se mi honilo hlavou. Byla jsem opět na začátku. Nejtěžší bylo - a vlastně stále je -  zahnat ty negativní myšlenky. Jenže jde to vůbec, když se jedná o vaše dítě? Stále dokola jsem se ptala co kdyby a proč?

Z Bratislavy doputovala dobrá zpráva. Vše v pořádku. Opět se nám ulevilo. Ve 28. týdnu jsme byli na 4D sonu, kde malinká byla tak krásná a roztomilá, že jsem se ubezpečila, že vše je v pořádku a vše zlé jsem raději uložila někde hluboko v hlavě. Ve 30. týdnu nás čeká další velký UTZ v nemocnici + další vyšetření srdíčka. Pevně věřím v dobré výsledky. Stejně nebudu mít klid, dokud malá nebude venku z bříška.

Již z představení našich maminek vidíme, že se jedná o skutečně zajímavé příběhy. Oběma držíme palce a už se nemůžeme dočkat další zprávy o průběhu jejich těhotenství.

Dle příběhů maminek zpracovala Naďa Barochová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Rodíme v přímém přenosu 2010 - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Holky,pobrekavam tu.
    Jak jsou mi blizke vase pocity ze vzdalenosti a nkedy mirne nepochopeni,ublizenost rodiny ( a to nejsem ani tehotna)
    Oboum vam drzim palce. Zavadilko - myslela jsem na tebe celou dobu a verim,ze uz je zle za vami.
    Tesim se na denicky holky moje   
    janney   | 30.09.2010 08:39:43
    Reagovat | URL příspěvku
  • VSEM MOC DIKY ZA REAKCE. JSTE BAJECNE!
    mihra   | 29.09.2010 12:21:26
    Reagovat | URL příspěvku
  • To bude napínavé a hlavně věřím,že vše dopadne skvěle.Dávejte na sebe pozor,jsem opravdu napnutá na další články.
    veru-beru   | 29.09.2010 10:43:55
    Reagovat | URL příspěvku
  • jocozinec je nahodou super chlap a vy je mate jako ja...mocprejimiminkazdrava a v zivote uz dalpohodu a klid,hlavne zavadilce preji pevne nervy do konce a zdrave miminko obema
    Liberte   | 29.09.2010 06:47:56
    Reagovat | URL příspěvku
  • Ahoj Míšo a Terko!Moc se těším na vaše příběhy,postřehy a zkušenosti.Zase budu každé ráno číst,jupíííííííííííííí.Oběma vám přeju klidné těhotenství a zdravá miminka.
    tygřímáma   | 28.09.2010 17:41:42
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Hlen ve stolici

| Veronika J | dnes, 14:31

Dobrý den, občas se nám objeví tohle ve stolici , je to hlen ? Dítě 4,5 měsíce , od 3 měsíce na um. Dítě jinak bez problému kaká, nemá žádné potíže , bolesti bříška apod, mám trošku sušší pokožku promazáváme leniens. A často ublinkáváme. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

ve stolici je lehce hlen, ale pokud dítě prospívá, není třeba měnit mléko, doporučila bych přidat zeleninový  příkrm.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 18:44
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×