Červenec/1 - Sára na JIPce

Tento týden byl zvlášť pro Lenižurku náročný. Přesvědčila se ale o tom, že má rodinu, na kterou se může bez obav spolehnout. 
  • Lenižurka - zažili velké obavy o 18ti měsíční Sárinku, která musela na JIP do nemocnice
  • Amálie -  bojuje s pícháním injekcí na ředění krve, kvůli miminku je statečná

 

LinolaSponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je
Linolaznačka 
Linola, která každé z pěti rodiček věnuje kufříky s produkty pro miminka.  
 

 Společnost Hipp maminkám věnuje kosmetické taštičky. 

Hipp

 

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

 

Společnost GS věnuje maminkám těhotenské vitamíny s vysokým obsahem kyseliny listové GS Mamavit a přípravek proti nadýmání v těhotenství NoballNoball

mamavit

 

Inzerce

Lenižurka (26 let, 25. týden, druhorodička) 

Ahoj všem budoucím maminkám i tatínkům a i těm, kteří již zakouší všech krás i strastí rodičovství.

Tenhle týden procházíme velkou zkouškou. Poprvé od svého narození onemocněla naše 18timěsíční Sárinka natolik, že musela být nakonec vezena rychlou do kadaňské nemocnice. Nikdy jsem si tenhle moment raději nepředstavovala a musím říct, že vůbec nevím, jak bych to celé vlastně zvládala. Se svojí holčičkou jsem totiž nemohla v tu chvíli být, protože se její onemocnění objevilo v době, kdy jsem absolvovala v Praze kurz a nemohla jsem se hned vydat nazpět. Všechnu péči o malinkou, než se natolik zhoršila, že ji převezli, zastala naše nejúžasnější babička, moje maminka, které jsem tak neskonale vděčná, že je tak uvědomělá a schopná a krom toho, že ji mám neskutečně ráda, si jí za tohle vážím ještě více, než dosud, pokud je to vůbec možné... A můj manžel, o kterém jsem z pražské dálky lehce pochybovala, zda je mé mamce dostatečně nápomocen a vždy k dispozici, byl tím nejúžasnějším zetěm a hlavně pravým tátou. Ani nejde slovy vypovědět, jak moc byli oba úžasní... Za skutečně důležité věci většinou nemluví slova, ale činy.

Vše zavinila nevinná pondělní návštěva u švagrové. Nikdo ale nemohl tušit, že sami hostitelé už chytili potvoru, která se projeví až za pár dní. Já odjela v úterý do Prahy na kurz oděvní tvorby, který měl rozpis trvání do neděle, Sárinku si od té chvíle užívala mamka, manžel chodil do práce. V noci na čtvrtek jsem začala zvracet a průjmit a měla jsem za to, že je to intoxikace z večerní číny. Obavy o nenarozené miminko byly veliké, dostávala jsem při každém návalu nezvyklé křeče do bránice a zbytku břicha a zvracela jsem docela urputně jenom šťávy. Hlavně jsem nepolkla ani trochu tekutiny, a když, tak to šlo zas ven, takže jsem byla úplně dehydrovaný „mimoň“. Chodila jsem v polopředklonu, barvu olivově zelenou a oči jsem stěží otevřela, abych aspoň viděla na cestu. Ségra mě dotáhla na radu známé lékařky do Fakultní nemocnice na ambulanci, tam odtud nás poslali k Apolinářovi, že patřím v tomhle týdnu pod porodnici. Kdybych měla slepák, nebo nějakou hnusnou infekční chorobu, tak bych jim já, a v tom druhém případě i spousta dalších, docela poděkovala za postup a rychlost konání.

Inzerce

U Apolináře si mě nejdřív taky předávali jak bramboru, pak jsme pořád někde čekali a čekali (mezi skoro už rodícími matkami před porodním odd.), až volali mé jméno. Pan doktor vyloučil pohmatem slepák, poslechl srdce miminka, které bylo v pořádku, a řekl mi, že takové věci se těhotným v tomto trimestru stávají, že něco sní a tělo na to zareaguje. Neměla jsem sílu na to mu odporovat, ale přišlo mi to i v tom stavu docela úsměvné. Alespoň mi napsal Omeprasol na zastavení zvracení a doporučil popíjet colu. Poslal mě pak ještě na Karlák na hematologii na odběr, kde mě opíchali tupými jehlami, vysáli ze mě zbytek poslední energie a druhý den jsem si pak měla jít pro výsledky (nezjistili mimochodem vůbec nic). Až po tomhle martýriu jsem informovala o svém stavu manžela a ten mi oznámil, že švagrová a její přítel lehli též po prodělaném podobném stavu a já jsem je vlastně následovala. To vědět, tak nikam nelezu a volám akorát doktorovi, aby poradil léčbu. Divím se, že hlavně jim v těch všech ambulancích to nepřišlo hloupé nechat pochodovat někoho „možná“ infekčního po všech čertech :-((( Z toho mě skoro jímala hrůza.

Volala jsem to pak mamce, která měla Sáru a zjišťovala jsem, jak je na tom malá, ta byla v pohodě a já klidná. Jenže další noc se to rozjelo Sárince a nastal kolotoč událostí a horeček, zábalů, návštěv obvodního lékaře i pohotovosti, občas jen zvýšené teploty, které v sobotu po poledni završila fibrilní křeč, na kterou hrozně uvědoměle v mžiku zareagovala moje mamka voláním záchranky, hospitalizace na JIP... V nemocnici tu se Sárinkou byl od té chvíle můj muž. Musel si se Sis prožít spoustu dalších krušných chvil, které mu asi zůstanou zaryty pod kůži na hodně dlouho. Držel se hrozně statečně, a když jsem se v neděli po poledni dopravila do nemocnice konečně i já z Prahy, poslouchala jsem ze všech stran jen samé ódy na to, jakého mám skvělého chlapa. Mám. Vždyť já jsem si v tu chvíli připadala jako páté kolo u vozu a neschopná matka. Viděla jsem, jak se tu stará o malou, jak kolem ní všechno dělá, jak komunikuje se sestrami... Byla jsem hrozně dojatá. Mít děti s člověkem, kterého miluji a on miluje své děti a dělá pro ně tyhle důležité věci - že je s nimi, když to potřebují a ne, když on má čas... To je asi životním snem každé(ho). Dochází při tom k maximálnímu duševnímu naplnění. I v tomhle srabu, který si se svými dětmi prožije snad každý rodič, si uvědomuji pocit štěstí. No a i to naše druhé, ač neplánované miminko, spolu nějak zvládneme. Říkal mi to pořád a já mu nevěřila a měla velké pochyby. Mrzí mě to. Už se toho ale ani trošku nebojím. Co může být víc než to, že bude mít kolem sebe to mrně samé milující a obětavé lidi, kterým na něm bude záležet a udělají pro něj vše.

Inzerce

Ať se vám další týden vyvede,
Léňa J.

 

Inzerce

Amálie (30 let, 27. týden těhotenství, prvorodička)

Ahoj BOLky,

tak z nemocnice už jsem doma, to už jsem psala, ale jak to bylo dál tento týden?

V nemocnici mi nafasovali další antibiotika a 4 injekce na ředění krve, a že se mám domluvit na hematologii, jak dál užívat do porodu.

Hned v pondělí jsem proto volala na hematologii a samozřejmě všechny termíny plné, ale paní doktorka byla velice ochotná a milá, a když viděla moji zprávu, že mám nějaký nález v třísle, nějakou sraženinu u dělohy, tak mě ihned pozvala k sobě, aby nic nepodcenila, vzali mi krev a předepsala mi další injekce.

Na dotaz, jak zvládám aplikaci, jsem jí popsala situaci tak, že jí dokonce cukl koutek. Jakože smích. Protože není opravdu lehké píchnout sám sebe, většinou se mi to podaří tak napotřetí, napočtvrté, bohužel se tím i tupí ta jehla a je i víc modřin, ale nedá se svítit, manželovi se dělá špatně jen, když o tom mluvím a nikdo jiný mi to holt nepíchne. Takže zatnu zuby - a je to. Jestli to má být prospěšné mému zdraví a neuškodit malé, tak se klidně i rozkrájím.

Jinak celý týden se nesl ve znamení polehávání, nazvala bych to kojící polštář na všechny způsoby. Už mi přišel a tak jsem ho využila, lehám na něm takřka nonstop, je to opravdu fajn, že mi pomůže zvládnout tu moji neohrabanost, která se stále stupňuje překonat a přetransformovat do pohodlnosti.

Celkově se už zase začínám po zdravotní stránce cítit líp a i ty dvě kila, co jsem v nemocnici kvůli dietě shodila se mi pomalu, ale jistě vrací zpět, no a kde jinde, než na břiše... kynu, teda břicho mi roste přímo před očima. Malá si občas také plete moje břicho s trávníkem v Brazílii na MS, takže když má svoje zápasové chvilky, tak už si říkám, jestli se neprokopne i ven!

Koncem týdne také začala hrozná vedra, takže docela s tím břichem trpím, v noci i přes den se potím čím dál víc, snažím se k tomu víc pít, ale na bazén se kvůli ledvině a močovému měchýři ještě bojím jít, takže sprcha střídá sprchu a odpočítávám, kolik mi ještě do porodu zbývá týdnů...

Další týden mě čeká kontrola u lékaře, tak uvidíme, jestli už mi prozradí něco víc o odhadované váze miminka a udělá nějaký nový obrázek...

Mějte se a za týden zase ahoj. Amálka

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Červenec/1 - Sára na JIPce - diskuze

  • Lenižurka - to mě moc mrzí,že byla Sárinka tak nemocná  Ale zvládli jste to skvěle a je super,že máš tak úžasnou maminku a manžela 
    Amálie - taky bych měla problém si píchnout injekci sama,i když mi normálně injekce nevadí,ale stejně jako tvůj manžel se i můj přítel kácí i při pohledu na jehlu,byť jen v televizi,takže by nic jiného nezbylo 
    veverka77   | 09.07.2014 10:59:19
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×