Říjen 2013/4 - Radosti a strasti podzimních dní

Tento týden řešily budoucí miminky těhotenskou cukrovku, čas ale zbyl i na podzimní radovánky:

  • Sylviecucy bojovala s vyšetřením těhotenské cukrovky a uchvátilo ji kamarádčino miminko,
  • Dominikakolarova se dozvěděla jednu dobrou a jednu špatnou zprávu,
  • Buik se věnovala úklidu skříní a s rodinkou se vydala pouštět draka,
  • Ady.S prozradila jméno miminka a absolvovala dlouhou podzimní procházku,
  • Kacato si pochutnala na narozeninovém obědě u rodičů a dostala dárek, který ji velmi potěšil.

 

                                                                                                                                                                

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1 000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

Které maminky se projektu účastní?

 

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 25. týden)

Mám pocit, že uplynulý týden jsem neřešila nic jiného než test těhotenské cukrovky. V předchozím týdnu jsem zavolala na příslušné oddělení nemocnice, kde jsem test plánovala, paní mi ochotně sdělila, že není potřeba se objednat, mohu přijít kdykoliv. Naplánovala jsem si tedy test na úterý ráno.

V pondělí jsem strávila příjemné odpoledne s holkama v kavárně, kde jsem si dala mimo jiné i panini se šunkou a sýrem. Domů jsem přišla „nacpaná“ tak akorát, tak jsem šla spát, aniž bych cokoliv dalšího snědla. Bohužel okolo druhé ranní mě probudily silné křeče z hladu :-/ Test jsem tedy odsunula na další den a ve dvě ráno se ládovala dost brzkou snídaní. Na středeční ráno jsem se připravila už daleko lépe, v půl sedmé dorazila na odběrové centrum nemocnice, kde mi bohužel pan zdravotní bratr na příjmu sdělil, že tento druh testu objednávají, aby neměli víc jak 3 maminky denně... snažila jsem se mu vysvětlit, že paní na sekretariátu příslušného oddělení mi sdělila, že to není nutné, ale pán mi celkem neochotně odpověděl, že takovou paní nezná a objedná mě na pátek... že by do třetice všeho dobrého? Ve čtvrtek tedy proběhla opět stejná příprava na prohladovělé a prožízněné dopoledne, abych v pátek opět vstávala v 5:30 :-/ Tentokrát proběhlo vše bez problému a i když mě kamarádky děsily a upozorňovaly, jak je test nepříjemný a roztok nechutný, jediné, s čím jsem měla problém, byla dvouhodinová nuda v čekárně :-/ Je mi docela líto, že výsledky se dozvím až od pana doktora 29. října, ale cítím, že to bude v pořádku... snad :-)

Inzerce

I celý tento týden jsem byla doma na zdravotní dovolené. Volné dny jsem trávila podobně jako ten předchozí - během dne úklidy, vaření a co bylo potřeba. Odpoledne jsem vyrážela s kamarádkami, za nákupy, k rodině. Nedávno u nás v Ostravě otevřeli španělskou módu Zara, za kterou jsem dosud musela jezdit do Prahy. Hodinu jsem se rozplývala nad dětskými věcičkami, které byly naprosto úchvatné... bohužel jsem se i děsila nad cenami :-( Ale dovolila jsem si koupit malé alespoň legínky s tygřím vzorem. Jejich cena se dala snést a k čančání té naší princezny jsou jako dělané :-)

Ve čtvrtek před šestou ráno mě probudila SMSka od kamarádky: „Odtekla mi plodová voda... malý se dere na svět“, a to o celých 11 dní dřív, než byl stanoven termín! Prý to tak u kluků bývá, holky se prý většinou přenášejí... taky máte tu zkušenost? Každopádně v 9 ráno se malý narodil a já jsem zatoužila mít taky porod jen 3 hodinky... nutno ale říct, že pro kamarádku to byl už druhý porod a ty prý bývají rychlejší než první... neočekávám tedy podobný scénář, spíše naopak... má sestra rodila 20 hodin :-/ V sobotu jsem se byla na oba podívat do porodnice a byl to nejhezčí moment tohoto týdne, jaký jsem zažila... malý je dlouhý 50 cm a váží 3100 g, malé, malinkaté drobátko, které jsem se skoro bála držet v náručí, abych ho svou silou nerozdrtila... krásný, spinkajicí kluk... a ta miminkovská vůně je neuvěřitelná... nemohla jsem se jí nabažit :-) Odjížděla jsem s pocitem, že i když porod přetrpím bolestí, těším se na ten náš voňavý uzlíček... za 3 měsíce už může být tady :-)

Inzerce

Dominikakolarova (20 let, prvorodička, 27. týden)

Tak jsme byli po měsíci na kontrole u pana doktora. Měl pro mě dobrou i špatnou zprávu a konečně jsem zase po dlouhé době viděla Vašíka :-)

Nejprve mi pan doktor oznámil, že těhotenská cukrovka se mi obloukem vyhla, což je pro mě dobrá zpráva, jelikož si vážně nedokážu představit tu dietu... vždy jsem se v jídle spíše kontrolovala a teď, když jsem těhotná, tak si jídlo naopak užívám, samozřejmě taky s  mírou; někdy mám opravdu vytříbené chutě :-D Pak ale přišlo vyšetření děložního čípku, a to už pan doktor dobré zprávy neměl. Problém byl v tom, že děložní čípek nešel na monitoru ani vidět, protože je opravdu krátký. Nevěděla jsem, co to znamená, ale bylo mi jasné, že asi nic dobrého. ,,Hrozí vám předčasný porod," řekl mi pan Ráček. Nařídil mi klidný režim, hořčík a nějaké čípky... paráda :-/ Mám vysloveně zakázané jakkékoliv procházky, nákupy a podobně, takže si fakt nedokážu představit, co budu dělat, ale vzhledem k tomu, že situace je celkem vážná, nebudu nic riskovat, doktoři se přece jen mají poslouchat. Potom mi ale ukázal našeho drobečka, to už byla ta veselejší chvíle. Opět šel krásně vidět obličejíček a taky nám ten klučina pěkně vyrostl, už má 28 centimetrů a maminka o další tři kila navrch :-) Od teď se budeme vídat po 3 týdnech, takže prďolu uvidím o něco dřív, už se moc teším a doufám, že bude všechno oukej ;)

Pokročili jsme taky s bytem... přítel KONEČNĚ obložil koupelnu, i když k dokonalosti tomu ještě hooodně chybí a bojím se, že to bude ještě dlouho trvat, tak alespoň něco. Začínám být ale dost nervózní, hlavně po tom, co mi pan doktor řekl o možnosti předčasného porodu, protože už se to takto táhne celkem dlouho a já bych si ráda začala chystat věci pro miminko, jenže bohužel to ještě nejde a taky už mi celkem leze na mozek být s našima v jednom domě. Neustále zkouším přítele nakopnout k tomu, aby to trošičku urychlil, ale zatím marně. Nejvíc mě štve, že za celou dobu jsem tu neviděla ani jednoho z jeho kamarádů, kteří by mu s něčím pomohli, aby všechno nebylo jen na něm... hold tak se pozná pravý přítel, když člověk něco potřebuje, raději dělají mrtvé brouky, ale jakmile je to naopak a potřebují něco oni, ozvat se umí. Nezbývá mi proto, než doufat, že se všechno co nejdříve dodělá a my budeme v klidu bydlet a čekat na příchod miminka :-)

Inzerce

Přeji Vám krásný týden plný pohody a radosti :-*

PS: Přikládám fotku, abyste viděli, jak roste maminka ;)

Inzerce

Buik (32 let, druhorodička, 28. týden)

Je za námi naprosto nezáživný, ničím nezajímavý týden. Uvědomila jsem si, že je zapotřebí udělat ve skříni místo pro věci druhého prcka, a tudíž nastala doba uklízení. Je to neuvěřitelné, ale zabralo to přesně tři dny, ale hezky od začátku.

Už o víkendu jsem si říkala, že by bylo vhodné udělat místo ve skříních – taky proto, že jsme dostali další oblečeníčko na mimi od manželova bratránka a já jsem zjistila, že ho nemám kam dát. Stála jsem před skříní a vůbec se mi do toho nechtělo. Možná si řeknete, že do porodu zbývají tři měsíce, tak co blázním, ale já mám v prvé řadě všechno ráda připravené a v druhé řadě tím, že se blíží Vánoce, budu mít spoustu jiné práce, tak aby aspoň něco bylo hotové.

V pondělí, jelikož bylo opět ošklivo, jsem se do toho vrhla. Vyndávala jsem věci, které vůbec klukům do skříní nepatří – co všechno jsme tam nastrkali od spacáků přes prut na ryby, kytaru, věci na kolo, krabice, různé tašky, mno prostě fakt všechno možné. Pak vymyslet, jak skříň rozdělit, kam dát jaké věci kterému prckovi. Přišla i mamča, aby mi s tím pomohla, protože přece jen je to lezení po židlích a naopak zandávání věci úplně u země a mě se občas dost motá hlava. Nejdřív jsme ale dojely koupit dva plastové boxy a několik malých košíčků na věci. Takže v pondělí jsme začaly a protáhlo se to až do úterka. V úterý dopoledne jsme ale nejdřív šli na dlouhou procházku, odreagovat se před tvrdou prací. Pak už skříň konečně začala dostávat takový vzhled, jaký jsem si představovala. Prádlo krásně voní, ale stejně se bude muset ještě v prosinci přeprat (v úterý také během dne probíhalo měření pro „diaporadnu“).

Ve středu jsem se opět vydala na cvičeníčko – Zdravá záda. Zase jsme cvičili na balonech, což je opravdu moc skvělé, hlavně na ta moje bolavá záda :o). Bohužel tento týden je to jediné cvičení, protože těhotenská jóga odpadla. Já jsem se sice snažila dostat na jiné cvičení – těhotných ve vodě – ale bohužel tam bylo plno, a tak se nedalo nic dělat. Odpoledne už bylo hezky, a tak jsme se vypravili na dlouhou procházku (i tento den probíhalo měření pro „diaporadnu“).

Ve čtvrtek bylo pro změnu zase ošklivo. Chtěla jsem ještě dopoklidit všechny krabice, pořádně vyluxovat, prostě to dotáhnout, ale nejdřív mě čekala důležitější věc. Musela jsem zavolat do „diaporadny“, jak mi vyšly výsledky měření té glukózy v krvi. První den – úterý – byl v pořádku, jen jsem dostala vynadáno, že po snídani jsem měla nízkou hodnotu glukozy v krvi, ale to bylo tou dlouhou procházkou, kdy jsem ze sebe vydala hodně energie. Zato ve středu vyšly všechny hodnoty dobře, až na tu poslední, co se měří večer, a tak začalo velké vyptávání, co jsem jedla, zda tam nebylo nic sladkého. Přečetla jsem jí, co všechno jsem zbaštila, a domluvily jsme se, že ty zvýšené hodnoty mohly být kvůli tomu, že jsem snědla větší množství mrkve. Závěr byl takový, že se mám zase změřit za 14 dnů a kdyby nějaká hodnota přesáhla limit, že to mám okamžitě zavolat a že by se to muselo řešit. Pak už jsem uháněla na poštu, kde na mě čekalo překvapení z Těhotníčku – Cvičení pro těhotné. Následovala návštěva u paní doktorky – praktické doktorky. Mám jít na preventivní prohlídku a zároveň si nechat potvrdit do těhotenské průkazky, že jsem OK. Po návratu domů jsem tedy douklidila pokojíček a pak už se v rámci dne nic moc velkého nestalo – jen jsem si vyzkoušela ono cvičení pro těhotné.

V pátek jsem byla totálně mimo. Mára měl totiž zase jednou tu svou nespavou :o(. Já jsem šla spát v půl jedné – dočítala jsem knížku, detektivku a už jsem prostě potřebovala vědět, „kdo je vrah“ :o). On se probral v půl čtvrté a usnul až v půl sedmé.

Neděle dopoledne byla věnována pouštění draka. Bylo nádherné počasí – sice hlásili, že by mělo pršet, ale dopoledne to tak opravdu nevypadalo. Když jsme byli v Praze na For toys, tak jsme tam Márovi koupili dráčka, a proto jsme ho museli co nejdříve vyzkoušet. Ze začátku to sice vypadalo na fiasko, protože vůbec nefoukalo. Ale nakonec se to tátovi povedlo. Mára byl nadšenej, stále pozoroval dráčka a chtěl, abych ho zvedla, myslel si, že bude blíž k dráčkovi. Mě pobavilo, když mi Martin řekl, ať chytím dráčka a utíkám s ním – já v tom sedmém měsíci jsem ráda, že se hýbu :oD. Ještě mě bolela záda od toho nošení Máry a jako bonus jsem se děsila, že si vyvrtnu kotník – to umím výborně! Naštěstí tento hororový scénář neproběhl a náš výlet byl zakončen nalezením několika hub v nedalekém lesíku.

Já osobně se cítím docela dobře, sice mě občas přepadají myšlenky, jestli se dají vůbec zvládnout dva prckové, ale tyto myšlenky se snažím velice rychle někam zahnat. Záda mě sice pobolívají, ale to je od tahání Máry. Koukala jsem na těhotenskou průkazku s Márou a tam jsem v tomto týdnu měla o 2 kg víc, než mám teď – takže očividně ta dietka je k něčemu :o). Ale bříško mám určitě větší, to žádná. V příští týdnu jdu teda na kontrolu ke gynekologovi a pak mě čeká prohlídka u praktického lékaře, tak snad všechno dobře dopadne.

Ady.S (31 let, druhorodička, 35. týden)

Tento týden byl pohodový a hodně ve znamení podzimní únavy.

Většinu týdne jsem odpočívala, doma prováděla jen běžný úklid a o odvod Ondry do školky jsem se podělila s Martinem. To bylo ale i na přání malého sviště, protože si chtěl ve školce hodně pohrát, a tak šel brzo ráno a já jsem si ho vyzvedávala až odpoledne. Mně se to trochu příčí, vyzvedávat si dítě mezi posledními, když jsem doma, ale Ondra to naštěstí správně zazdí, když dojdu, tak se ozve otrávené: „Ale, mami, proč tak brzo, ještě jsem si nepohrál.“ Domů jsem ho nalákala jen pod podmínkou, že půjdeme sbírat kaštany.

Hlavní změnou tohoto týdne bylo ukončení pracovní neschopnosti a nástup na mateřskou dovolenou.

Ve čtvrtek jsme měli s Ondrou velký úkol, a to zajít brzo ráno do Lídlu na nákup zimní výbavy. Tušení se vyplnilo a už před otevřením byla před vchodem pěkná fronta lidí netrpělivých k nakupování. My jsme ale byli připravení a měli jsme domluvené, jak na mě Ondra počká stranou od davu a já donesu vybrané věci sama na vyzkoušení. Získali jsme všechno, co jsem měla v plánu, ale spěch ještě neskončil. Potřebovali jsme nákup donést domů, vzít baťůžek a vyrazit do školky tak, aby se stihl autobus na plavaní. Musím se pochválit, zvládli jsme to rychleji než maminky, co jeli autem. Po kontrole zboží doma jsem ale spokojená, Ondra má kompletní výbavu na zimu nachystanou včetně náhradního oblečení do školky.

V sobotu měl Ondra opět „Vítání občánků“. Tentokrát to bylo rychlé, byla jen jedna skupinka miminek, děti to už brali jako staří mazáci a i my přihlížející rodiče jsme se už tak nedojímali - no já ještě trošku ano, ale to je těmi mými hormony. Odpoledne jsem pak jeli ke kamarádce na kafíčko, je to spolužačka ze základní školy, která bydlí v Ostravě, a tak se vidíme hrozně málo, mimo to má 15měsíční Lucinku, kterou si vždycky ráda poňuňám. Nakonec se sešli dva kluci a dvě holčičky, to měla maminka kamarádky radost, jak má plný dům dětského křiku. Děti se zabavily samy a my jsme si u kafíčka mohly popovídat o všem možném. Nakonec jsme ještě vyrazili na procházku a podívat se, jaké kolotoče se chystají na pouť, která měla být další den.

V neděli jsme využili pěkného počasí a vyrazili do Olomoucké ZOO podívat se na zvířátka a pokochat se podzimní přírodou. Bylo to moc pěkné, Ondra celou dobu hopkal a o všechna zvířátka jevil zájem. Jen já jsem už ke konci cítila, že takové procházky jsou nad moje síly. Po ZOO jsme ještě zajeli na nákup - já jsem se konečně měla čas poohlédnout po zimním obutí a měla jsem štěstí, hned v prvním obchodě jsem narazila na boty, které se mi líbí. Jen mě pobavil prodavač, ptal se, jak mi boty sedí, a dodal radu, že je lepší jít boty kupovat po delší procházce, že noha je pak nafouklá a tím líp poradí, jestli bude tlačit v budoucnu. No po tom, co se dozvěděl, co mám dnes za sebou, souhlasil se mnou, že daná velikost je ta správná. K Ondrové velké radosti jsme navštívili i hračkářství, kde nám s nadšením ukazoval, jaké dárky si přeje od Ježíška... ani si v zápalu vybírání nevšiml, že jsme některé kousky hned zakoupili. Domů jsme jeli všichni spokojení a řádně utahaní.

A jak pokračuje příprava na miminko?

V týdnu jsem si sepsala seznam, co je nutně potřeba ještě nakoupit, a seznámila s tím i tatínka, co,  kdyby bylo potřeba, aby to sehnal sám. Tím, že je to napsané, si na to dokážu vzpomenout, a tak z tohoto seznamu můžu odškrtnout lehátko na koupání, zimní fusak a rukávník na kočárek, to jsme pořídili během víkendu, pro jistotu jsem neodolala a koupila ještě jeden balík plínek, který mi přinese taťka do porodnice, když bude větší spotřeba.

A abych už nenapínala pořád se jménem. Jméno pro naše miminko vybíral Ondra. On celkově vybral i to, co se nám narodí. Když jsme mu asi v 8tt oznámili, že se nám narodí miminko a jemu sourozenec, bez zaváhání prohlásil, že to bude sestřička Anička. I když jsme se mu snažili vysvětlit, že v  bříšku můžu mít i brášku, nedal si říct a byl pevně rozhodnutý stát si za Aničkou. Tím, že i nám se toto jméno líbí, jsme u něj zůstali a za chvíli nám doma přibude Anička. Případné jméno pro kluka už tak jasné nebylo, tam se dodneška nemůžeme shodnout, tak doufám, že se pan doktor nespletl.

Kacato (32 let, druhorodička, 38. týden)

Tak máme za sebou další týden, tento byl už 37. Na můj vkus je to celkem vysoké číslo a porod je fakt za dveřmi, i když mi to pořád jaksi nedochází a přijde mi, že malý bude v tom pupíku snad napořád :-).

V pondělí ráno jsme s sebou vzali tatínka do školky, ať si to taky zkusí a ví, kam Verunka chodí a do které třídy patří. Tento týden mají barevný, takže každý den musí mít jinak barevné oblečení - dnes začínáme žlutou. Ve třídě byli všichni po ránu jak sluníčka a vypadalo to moc hezky. Já jsme si během dopoledne zavolala na OSSZ, zda už je ta moje mateřská navedená správně a zda si mohu vyzvednout potvrzení a stále nic, mám zkusit ve čtvrtek. Odpoledne se zastavili na kafe tchán s tchýní, tak jsme povykládali, zkoukli nový pokojíček a pohráli si s Verčou, která byla nadšená, že je zase jednou vidí.

V úterý už zvládl tatínek s Verunkou školku sám a já jsem jela na kontrolu do porodnice, kam jsem byla vyslána svou doktorkou. Po zkušenosti z minulého těhotenství jsem vyrazila už kolem 7. hodiny, abych tam byla mezi prvními, protože vím, že je to tam občas na celé dopoledne, ale tentokrát tam skoro nikdo nebyl, tak to probíhalo celkem rychle. Sestra nás napojila na monitor, Robinek si krásně spinkal, takže záznam nic moc, ale to už taky známe z minula, protože Verunka mi to vždycky taky celé prospala. Pak jsme s ním trochu zatřásly, tak se asi na 3 minuty probudil, 2x kopnul a spal dál :D Po 20 minutách jsem se přesunula do čekárny a počkala na zprávu od lékaře, která byla naštěstí v pořádku, a mohla jsem jít.  Na odpoledne jsem byla domluvená s kamarádkou, že si zajdeme sednout do restaurace a dáme si něco dobrého, bohužel to musela kvůli práci přeložit na další týden, tak jsem zůstala doma.

Na středu jsem byla objednaná ke kadeřnici, tak jsem si dopoledne náležitě užila, strávila jsem tam 3 hodiny a odcházela jako jiný člověk :-) Po obědě jsem vyzvedla Verču ze školky a odpoledne jsme navštívily hernu, kde jsem měla sraz s holkama z práce. Verunka akorát začala večer kašlat, tak jsem ji nechala do konce týdne doma, ať se jí to zbytečně nerozjede a nekašle na děti ve školce.  Večer jsem měla doma pěkné překvapení, příští týden mám narozeniny a už dnes jsem dostala nový telefon, který jsem si vybrala, tak mám novou hračku a těším se, až s ním budu fotit Robinka v porodnici :-)

Ve čtvrtek už byla konečně mateřská na OZZS zapsaná správně, tak jsme se s Verunkou vydaly vyřizovat. Vyzvedly jsme potvrzení a zavezly ho na Úřad práce, kde mi paní sdělila, že mi peníze za září asi přijdou až v listopadu, což mě teda potěšila, protože tento měsíc mi nepřišlo téměř nic až na nějaké drobné z práce. Ale říkala, že to zkusí zadat nějak dřív, tak uvidíme. Naštěstí už mě žádné velké nákupy pro malého nečekají, tak to snad nějak zvládneme. Odpoledne bylo nádherně, tak jsme se šli projít do parku.



V pátek si Verunka zase vybrala svůj zlobící den, několikrát byla schválně počůraná, několikrát převlečená, několikrát svlečená, no už jsem jí měla opravdu dost, nakonec jsem vytáhla razítka, a to ji bavilo asi 2 hodiny, tak jsem stihla i uvařit a nachystat jim jídlo do mrazáku, ať mají co jíst, až budeme v porodnici.



O víkendu jsem se vrhla na přípravu kočárku pro Robina. Máme neutrální hnědo-béžovou barvu, tak nemusím řešit, že by se to pro chlapečka nehodilo a nemusíme kupovat nový. Potěšilo mě, že šlo z hluboké korby i ze sporťáku sundat téměř vše, a hned jsem to vyprala a usušila na sluníčku. V pondělí všechno zase poskládám a sporťák na pár měsíců schováme.

V neděli jsme jeli k našim na narozeninový oběd, který mi připravili, tak jsme měli moc pěkný a pohodový den s dobrým jídlem. Babička upekla kačenku s červeným zelím a knedlíkem, udělala dort a bylo tam prostě opět skvěle. Večer už mi na telefonu blikalo upozornění, že musím dopsat a poslat další týden na BOL, ať se neopakuje situace z minulého týdne, kdy jsem na to zcela zapomněla :-)

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Říjen 2013/4 - Radosti a strasti podzimních dní - diskuze

  • Adélko,krásné jméno jste vybrali-teda Ondra     

    Holky hlavně odpočívejte a užívejte si to     



    Zuzbr   | 29.10.2013 12:13:44 | Reakcí: 1, poslední: 29.10.2013 21:25:38
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • děvčátka pěkně se nám to krátí    

    dávejte na sebe i na pupíky pozor a užívejte si to  

    AdyS. moc pěkné jméno máte vybráno :)
    kacato   | 22.10.2013 22:42:41 | Reakcí: 2, poslední: 29.10.2013 21:27:13
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Já mám pocit, že rychleji už to letět fakt nemůže.. až je mi to líto  
      sylviecucy   | 24.10.2013 10:13:30
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ani nemluv jak se to krátí, když to bylo 260 dní do konce mě to připadalo za hrozně dlouho, teď je to za 26dní a nemůžu tomu uvěřit 
      Ady.S   | 29.10.2013 21:27:13
      Reagovat | URL příspěvku
  • Silvi, tygří legínky jsou nádherné. Vůni miminek mám taky moc ráda.

    Dominiko, hlavně odpočívej. Každý den v bříšku dobrý.

    Lucko, obdivuju, co všechno s Márou zvládáš.

    Adélko, jsi skoro připravená na příchod své holčičky.

    Katko, i malé holčičky mají své dny. Jen to člověka někdy hodně zmáhá a v těhotenství zvlášť.
    tygřímáma   | 22.10.2013 19:56:12 | Reakcí: 11, poslední: 29.10.2013 21:28:25
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Aničko mají no a to jí pořád říkám, ať si to spolu ještě hezky užijem dokud jsme samy dvě, že pak u mě nikdy jen pro sebe mít nebude  
      kacato   | 22.10.2013 22:36:35
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Jo paní, nebýt babičky, tak bych velkou část svojich aktivit dělat nemohla :o), je to naše zlatíčko!!!
      Buik   | 23.10.2013 07:11:53
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Babička se vždycky hodí...já mám smůlu v tom,že té naší bude teprv 40 a má doma 5-ti letýho kluka :-D :-D
        • \
          RE:
          Jo, tak tak nějak to měli bráchové ... babča měla mě a chodila do worku ... ale je fakt, že každý víkend u nás bylo dětí jako smetí :oD - poctivě jsme hlídali .... ještě teď si pamatuju, jak jsem je koupala a pak z koupelny musela po jednom odnášet přehozené přes rameno, jako že nesu pytel mouky ... a jak strááášlivě se u toho smáli :o)
          Buik   | 24.10.2013 18:50:35
          Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Domi, držím pěsti, ať jste s mrnětem v pohodě a je v bříšku co nejdéle.. protože jak už tady padlo.. každý den v bříšku dobrý.. držte se !  
      sylviecucy   | 24.10.2013 10:12:54
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Aničko týden po týdnu se to zlepšuje, už zbývá jen dovést postýlku.
      Ady.S   | 29.10.2013 21:28:25
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Hlen ve stolici

| Veronika J | dnes, 14:31

Dobrý den, občas se nám objeví tohle ve stolici , je to hlen ? Dítě 4,5 měsíce , od 3 měsíce na um. Dítě jinak bez problému kaká, nemá žádné potíže , bolesti bříška apod, mám trošku sušší pokožku promazáváme leniens. A často ublinkáváme. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

ve stolici je lehce hlen, ale pokud dítě prospívá, není třeba měnit mléko, doporučila bych přidat zeleninový  příkrm.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 18:44
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×