Listopad 2013/4 - Nejhezčí zpráva týdne

Tento týden všechny budoucí maminky absolvovaly ultrazvuk a snažily se odpočívat:

  • Sylviecucy se věnovala miminku v bříšku, nechala se ale také zkrášlit v kosmetickém studiu a užila si vaření,
  • Dominikakolarova si zvyká na nové prostředí vlastního bytu a nechala se unést 3D ultrazvukem miminka,
  • Buik prožila velký stres při vyšetření srdíčka miminka, nakoupila spoustu dárků a pochutnala si na obědě uvařeném manželem.

 

                                                                                                                                                                

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1 000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

Které maminky se projektu účastní?

 

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 30. týden)

Tento týden jsem se hodně věnovala naší malé hvězdičce. Chtěla jsem, aby si po minulém pracovním týdnu odpočinula a měla se v brušku spokojeně.

V úterý jsme byli na kontrolním ultrazvuku... malá váží 1550 gramů, takže váhově odpovídá týdnu, ve kterém se nacházím, výškově odpovídá spíše o týden více, asi bude vysoká po taťkovi :-) Otočená je stále zadečkem dolů, ale dle doktora není důvod se znepokojovat, má čas i místo se otočit. Po celý týden se pohybovala dost aktivně, možná už tu správnou polohu hledá. Slyšeli jsme i srdíčko, lepší než rajská hudba. Suma sumárum jí těhotenství svědčí stejně dobře jako mně... nejhezčí zpráva tohoto týdne. Hned za ní ještě to, že za poslední tři týdny jsem přibrala jen 600 gramů... oslavila jsem to zákuskem!

Inzerce

Ve středu jsem se nechala zkrášlit v kosmetickém studiu na wellness kosmetice. V podstatě je to kombinace masáže a ošetření pleti, v praxi to znamená, že si hodinku a půl poležím s podloženými nožkami v teplém, voňavém a uklidňujícím prostředí, mezitím šikovná paní hýčká mou pleť a dělá mě hezčí. Byla to parádní chvilka jako vždycky.

Odpoledne jsem strávila na menším posezení s holkami, jedna z nich je momentálně v 9. týdnu svého druhého těhotenství. Po rozhovoru s ní jsem doma děkovala své malé, že mě netrápí. Zuz si moc dobře neprožila ani první těhotenství, kdy v podstatě celých 9 měsíců proležela doma, z toho v prvním trimestru s hematomem, ví, co to jsou nevolnosti, bolesti zad i nespavost. Bohužel s druhým mimčem si prožívá něco podobného, až na to, že místo hematomu má enormně zvětšenou část dělohy, která jí způsobuje lehké krvácení. Od doktora má nařízen absolutní klid, nejlépe na lůžku, což ale s téměř dvouletým klučinou, který se chce bavit a hrát si, úplně nejde. Držím jí palce, aby se jí malé udrželo a těhotenství probíhalo klidněji. Doma jsem pak uvažovala nad tím, jaké mám štěstí, že jediné, co mě v těhotenství tížilo, byla únava a spavost v prvním trimestru, což je ta nejpříjemnější těhotenská potíž, jakou jsem mohla trpět. Stačilo se jen vyspat :-) Faktem taky je, že od doby, co jsem otěhotněla, se můj pohled na život změnil, a já jsem tak spokojená, až se toho občas děsím. Věřím, že to malá cítí a je nám tak vzájemně moc dobře.

Inzerce

Ve čtvrtek jsem se účastnila další lekce předporodního kurzu... zopakovali jsme si, jak správně dýchat v jednotlivých fázích porodu, diskutovali jsme o věcech, které nás zajímaly a podívaly se i na záznam porodu... ne, že by to bylo extra příjemné, protože u některých žen byla opravdu vidět bolest, ale v závěru jsme dojatě pozorovaly, jak si svého dítěte užívají a blaženě se usmívají... četla jsem spoustu rozhovorů s čerstvými matkami, které často mluvily o neuvěřitelném přívalu naprosto jiné lásky, než kterou dosud zažily... začínám to pomalu chápat :-)

O víkendu jsme měli s Kubou rodinnou idylku. Já jsem se vyžívala ve vaření a on se soustředil na postavení dalších kousků nábytku do dětského pokojíku... a tak máme připraven přebalovací pult a komodu pro její hadříky. Zbývá nám ještě dětská postýlka, kterou jsme v pondělí objednali, ale protože budeme mít ruční výrobu z borovicového dřeva, počkáme si na ni zhruba 2 až 3 týdny. Nevadí, můj plán mít vše připraveno do konce roku se plní. V lednu už budu jen ležet a čekat na ten den, kdy poprvé uvidíme naši malou. Jak já se těším!

Inzerce

Příští týden přijede do Ostravy můj šéf se dvěmi nejbližšími kolegyněmi, nejen, že jim předám své poslední úkoly, notebook, telefon a další služební věcičky, ale rozloučíme se i na večeři ve francouzské palačinkárně. Moc se těším, že se ještě uvidíme.

Dominikakolarova (20 let, prvorodička, 32. týden)

Tak už je to konečně tady... začalo nám snežit!!! :-) Na to jsem se taaak strašně dlouho tešila. Sice napadlo z neděle na pondělí jen pár cenťáků, ale stále nám sněží. Teď mi je docela líto, že nemůžu tento rok na lyže, na kterých jsem se loni naučila jezdit, protože mě to celkem chytlo. No tak snad příští rok už by to mohlo jít. Každopádně s příchodem sněhu začíná ta opravdová zima, na kterou se každý rok tak těším, nejen protože jsou Vánoce - nejkrásnější svátky v roce, Silvestr, který budeme trávit doma, tak jako loni, ale bez alkoholu, a to oba dva (přece jen kdyby náhodou, tak aby mě měl kdo odvézt), ale taky protože mám v lednu narozeniny a tento rok se nám přidá další důvod, proč se na zimu těšit... bude tu s námi náš maličký :o)

Od soboty jsme konečně ve svém, poprvé jsme tu spali a musím přiznat, že si budu muset zvykat na nové prostředí. Ale máme to tu krásné, konečně je něco dle mých představ, a to potěší každou ženskou, no ne ? :-D Byt jsme sladili do naší oblíbené červené barvy, ke které přidáváme už jen bílou a černou... taková ta klasika. Jen ještě pár drobností chybí, například židle do kuchyně nebo koberec a skříň do šatny, umyvadlová baterie, někde nám taky chybí dveře (ty nám dělá můj nevlastní otec, je to truhlář, takže o starost míň)... ale i bez toho se dá pár dnů přežít. O víkendu jsme sice něco málo ještě dokoupili, pořád to ale není vše. Bude prostě nějakou chvíli trvat, než se vše dolatí do detailů a my se tu zabydlíme.

Inzerce

Taky už jsme si KONEČNĚ přivezli kočárek. Je trojkombinační, takže jsem nadmíru spokojená, protože shánět ještě vajíčko a za pár let kupovat golfák se mi opravdu nechce. Já o sobě můžu říct, že nejsem pověrčivá, na tyto věci prostě nevěřím, takže si kočárek necháme doma, pěkně v šatně, kde nebude nikomu překážet a bude na očích (nemůžu se na něj totiž vynadívat). Taky dětský koutek se chystáme brzy zařídit (s postýlkou, hračkami atd.). Chci prostě mít na příchod miminka vše pečlivě připravené a ne něco shánět na poslední chvíli. U nás to taky bude trošku problém skrz dostupnost, může se stát, že tu v lednu budeme mít metr sněhu (jsme přece jen na horách), to se pak po nákupech těžko jezdí. V týdnu mi taky konečně dojde balík s oblečením pro malého, takže budeme zase o krok napřed.

V pátek jsem byla na kontrole u pana doktora a musím říct, že jsem celkem zklamaná... dorazila jsem kolem půl 8, abych stíhala autobus za hodinku zpátky domů, JENŽE jsem se nepodívala, že jsem objednaná až na 8:40, takže jsem si pěkně poseděla v čekárně. Po dalším čekání u sestřičky (byly přede mnou dvě pacientky) jsem se konečně dostala do ordinace p.doktora. Myslela jsem si, jak mi na ultrazvuku ukáže celýho drobečka, ale doktor zkontroloval jen čípek (který je naštěstí už zase o něco lepší), pak mi tedy na ultrazvuku ukázal alespoň Vašíkův obličejíček ve 3D (což bylo na druhou stranu super, protože jsme ho pozorovali celkem dlouho), zrovna spinkal a cucal si prstík... no byla jsem z toho úplně vedle, jaký má krásný nosánek a pusinku, je to opravdu zázrak vidět své dítě, ještě než se narodí. Pak jsem ho poprosila o fotku, bohužel dělají fotky jen z klasického UTZ, takže jsem se doma nemohla pochlubit tím, co jsem viděla ve 3D, ale alespoň něco. Pak už jsme spolu jen konzultovali mé problémy s krví (dostala jsem další prášek, na který budu zapomínat) a další návštěvu. Odešla jsem z ordinace a byla jsem ještě stále okouzlená tím, co jsem dneska viděla na monitoru, a když jsem vyšla ven, uvědomila jsem si, že nevím vůbec nic... nevěděla jsem, jak je velký, kolik váží, v jaké poloze je... no prostě věci, co mě tak zajímaly, jsem se nedozvěděla, a budu muset čekat další tři týdny! No nic, pro příště se poučím, pěkně si to vše napíšu a budu se ptát tak dlouho, dokud se vše nedozvím. Chci s sebou taky vzít přítele, sice se mnou už jednou byl, to jsme ještě chodili do Zlína (tam si pan doktor těhotné opravdu užíval, protože jich neměl tolik jako pan doktor tady), ale to byl prcek ještě tak malinký, že toho nešlo moc rozeznat, teď si ten pohled užije určitě víc.

Doufám, že se mají ostatní těhulky a maminky skvěle a jejich děti jsou teď v tom škaredém, proměnlivém počasí zdravé a dělají jim jen samou radost. Tímto je všechny zdravím a přeji další klidný týden plný pohody ;o)
 

Buik (32 let, druhorodička, 33. týden)

Mám ohromnou radost, že už dvě holčiny z Rodíme s BOL mají své cvrčky u sebe, a já jim ještě jednou moc gratuluju. Nevím, jestli z toho, nebo z něčeho jiného na mě v tomto týdnu padnul i takový neurčitý splín. Nic se mi nechtělo, nikam se mi nechtělo, bylo mi tak nějak smutně.

Vůbec netuším, co jsem dělala v pondělí, nejspíš jsem se psychicky chystala na úterý, byla jsem dost nervózní, nikde jsem u ničeho nevydržela, byla jsem nehezky protivná. Nemám ráda takové nervy! Taky nám přišla objednávka z Feeda – plínky pro prcka, objednala jsem i dudlíčky a nějakou kosmetiku. Mára měl největší radost z rozbalování, z balíku plen jsme stavěli hrad a z krabice jsme nakonec udělali stáj pro koníka.

V úterý jsem tedy předala Máru babičce (protože do porodnice mi říkali, ať ho raději nevodím – je to holt takové naše malé šídlo) a vyrazila jsem na sono směr porodnice. Vůbec, ale fakt vůbec se mi tam nechtělo. Sice zase uvidím prcka, ale to sono srdíčka mě prostě děsilo – snažila jsem si to nepřipouštět, ale to prostě tak nějak nejde. Měla jsem kliku, protože lidi brali dle objednání, to zde není vždy zvykem, většinou berou, jak kdo přijde, a tak jsem vlastně předběhla dvě maminy. Na druhou stranu, řada na mě přišla stejně o 20 minut později, než jsem byla objednaná. Přiběhla jsem tam na poslední chvíli, ale stihla jsem se nasvačit a ještě si vyndat knížku a snažit se o čtení. Opět tam na mě čekaly dvě doktorky – mladší, co se zaškoluje, a zkušenější, co ji učí. Mladší začala měřit prcka a zeptala se mě, v kolikátém jsem týdnu. Já si za živého boha nemohla vzpomenout, prostě nervy, mno. Pak začala zkoumat to srdíčko, ale moc jí to nešlo – opravdu se to hledá prckovi přes páteř a ta viditelnost u mě není ideální. Přišla k ní ta zkušenější doktorka a začaly si tam něco šeptat. Mně bylo úplně do breku (ve chvíli, kdy vidím dvě doktorky, jak čučí do monitoru a něco si potichu šeptají, fakt z toho čuchám jen to nejhorší – rychle jsem si ještě říkala, že nebudu brečet!). Pak zasedla zkušenější doktorka, opět přeměřila prcka (řekla, že budu ve 33. týdnu dle rozměrů) a zase najela na srdíčko.  Po asi 10 minutách se jí to hezky povedlo a ta mladší doktorka řekla, že paráda. Pak jen obě zkonstatovaly, že je zde jedno ukázkové miminko, které má srdíčko naprosto v pořádku. Na to se mi zalila očka slzami a už si toho moc nepamatuju. Najednou ze mě spadl ohromný balvan, ale zároveň jsem si přišla tak utahaná.

Ve středu únava stále trvala, takže jsme jen jako každý den procházkovali – stále trénuji chození s Márou na těch kšírách, protože za ruku nechce vůbec chodit. Ale řekla bych, že se pomalu, ale jistě zlepšuje, už tolik neutíka! Jediné pozitivum na středě bylo, že dorazil další dáreček pro Máru, který jsem objednala -  jo, už se mi to hezky uceluje.

Ve čtvrtek jsem se domluvila s babčou, že mi udělá pár foteček. Ale nerada zde přiznávám, že se mi z těch fotek snad ani jedna nelíbila :o(. Jen jsem neměla odvahu jí to říct :o). Mno jen pro ilustraci jednu přidávám.

Pátek byl nákupní – velký nákup do domácnosti a taky shánění nějakých dárečků. Musím uznat, že jsem zase něco ulovila, tak jsem měla ohromnou radost. A co víc, babička se prořekla, že se jí něco líbí, a tak jsem neváhala a hned to nabonzovala dál, a tudíž i brácha má krásný dáreček pro babču. Domů jsme táhly tolik tašek, že jsem měla pocit, že budu mít o půl metru delší ruce.

Sobota měla být krásně relaxační. Dopoledne jsem vyrazila na těhotenskou jógu, kde jsem se nádherně protáhla a opět prohodila pár slůvek s nastávajícími maminami. Jedna už má termín porodu za tři týdny a stále s námi chodí cvičit! Večer jsme chtěli dát Máru k babičce, zajít na véču a pak do kina. Jenže manža byl utahanej, nikam se mu nechtělo, a tak jsem jen s Márou vyrazila k babče, kam dorazil i brácha s rodinou. Malý odpoledne vůbec nechtěl spát, a tak jsem si říkala, že bude hezky spinkat v noci. Ó, jak hluboce jsem se pletla. Já si do jedenácti četla a pak, že půjdu spát. Mára byl ve čtvrt na dvanáct prvně vzhůru a s brekem. Tak jsem ho musela uklidnit, dát mu napít, zachumlat – vydrželo mu to asi hodinku. Pak zase nastal ukrutný řev, chudák, ještě se poblinkal a pak nemohl usnout a jen brečel. Takže jsme spolu do tří seděli na gauči – vždycky, když jsem ho položila, že půjde spinkat, tak ohromný křik, kopání nožičkama. Jak jsem ho posadila, přestal plakat. Asi ho bolelo bříško, taky zbaštil, co se dalo (hlavně dobrůtky u babičky). Ráno vstával před sedmou (takže pro mě 4,5 hodiny spánku – asi příprava na prcka, co??!!!).

Neděle byla opět nenáročná. Dokonce manža udělal obídek (teda, já jsem maličko pomáhala, ale jen maličko). Pozval svou maminku, ať se nabaští s námi. Přišla, ale nebylo jí moc dobře. Z jídla spíš uzobla, pak rychle manžu ostříhala a zase utíkala domů. My jsme následně vyrazili v dešti a ve tmě na procházku (stejně je to strašné, jak je teď už po čtvrté hodině šero a do půl páté tma – ty procházky jsou tak smutný a nepříjemný, ale vím, že se tím malej uťape a pak hezky spinká, takže nedá se svítit, musíme chodit).

V dalším týdnu máme prohlídku v diaporadně, tak doufám, že měření dopadne dobře a my stále budeme moci zůstat jen u diety (tedy bez inzulínu). Taky má dorazit jedna maminka na focení své holčičky, budu doufat, že fešanda bude hezky spolupracovat! Budu vyrábět věnce – už mám vyhlídnuté větvičky – a taky budu vyzvedávat dárky k svátku pro švagrové :o).

Tak a teď budoucí maminky pohladí pupíčky a nastalé maminky dají za nás pusinky cvrčkům, mějte prima další týden!

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Listopad 2013/4 - Nejhezčí zpráva týdne - diskuze

  • Holky užívejte si své bříška co to jde. Mě to tááááák chybí i když pohled na ten vrnící uzlíček v kolébce je nádherný.
    Ady.S   | 02.12.2013 09:42:35 | Reakcí: 8, poslední: 03.12.2013 09:25:00
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Jen kdyby to bříško tak netlačilo, nebolelo a nestěžovalo pohyb :oD
      Buik   | 02.12.2013 21:40:48
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Vše má své výhody, teď už se konečně v noci můžu pohodlně vyspat, ale zase nemůžu když ten můj uzlíček né a né zabrat po kojení a když už tak ho postihne škytavka a je po spaní.Ale je to takové zvláštní 9 měsíců něco nosit a najednou to chybí a už nebude. Jo a taky jsem zjistila že po porodu neunesu Ondru  , váží stejně, ale mě dělá problémy ho zvednout z postele a postavit na zem.
        Ady.S   | 03.12.2013 08:04:30
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          Neděs mě že neunesu Máru :oD ... kolik váží Ondra?? .... já vím, je to takové divné ... a ani u nás už další pupík nebude :o(
          Buik   | 03.12.2013 08:09:34
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE:
            Ondra má 17kg, ale před porodem jsem ho ještě zvládla unést, chlap říká že jsem jen vyčerpaná z porodu.
            Ady.S   | 03.12.2013 08:34:26
            Reagovat | URL příspěvku
            • \
              RE:
              Tak ono se to po porodu nemá přehánět s tím nošením těžkých "věcí". A takz je fakt, že bolí záda a tak, takže je to vážně náročné ... mě bolela nejmíň půl roku :o(.
              Budu doufat, že to naše pídě ani ne 12kilový nebude takový zápřah.
              Buik   | 03.12.2013 08:57:56
              Reagovat | URL příspěvku
              • \
                RE:
                Nemá se nic tahat šestinedělí je jako těhotenství, ale je to těžký malého nevzít do náruče jak byl zvyklý. U mě je to i tím že mě malá vybaštila a já mám dole co jsem nabrala plus i něco navíc, tak vážně sílu moc nemám.
                Ady.S   | 03.12.2013 09:05:22
                Reagovat | URL příspěvku
                • \
                  RE:
                  mno, tak tím bych se nechlubila :o) ... koukej pořádně nabrat sílu!!!
                  Já vím, že je těžké nevzít toho prcka do náručí, dyk to vidím u nás :oD
                  Buik   | 03.12.2013 09:09:12
                  Reagovat | URL příspěvku
  • Sylvie, dnes mě Tvé vyprávění úplně chytlo za srdíčko a tak nějak rozněžnilo.

    Dominiko, užívej si zařizování nového hnízdečka.

    Lucinko, aktivní jako vždy. Měj se moc hezky.
    tygřímáma   | 27.11.2013 11:52:28 | Reakcí: 3, poslední: 27.11.2013 20:45:19
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Uz jsme jen tri
    :-) Krati se nam to..bude mi smutno,az tady budu sama :-) Moc fajn cteni jako kazdy tyden..vzdycky se tesim a vzdycky mam na co.
    Domi, gratuluji k prestehovani..pamatuji se,kdyz jsme se s Kubim stehovali do prvniho bytu..spousta veci nebyla hotova,mnoho jsme toho nemeli,ale vubec nam to nevadilo, byli jsme radi, ze jsme tam :-) Ted uz muzes utulnit bytecek do krasy a az prijde i maly, bude to domov s velkym D!
    Buik, mrzi me, ze jsi byla na ultrazvuku smutna, dulezite je, ze mimco je zdrave a vse probiha, jak ma..za chvili budete mit uzlicek stertti doma a bude vam delat radost ;-)
    sylviecucy   | 27.11.2013 07:40:43
    Reagovat | URL příspěvku
  • Sylvie - krásně píšeš o svých pocitech z těhotenství a o vztahu k miminku! Budeš mít krásný, pohodový porod. Úplně vzpomínám na ty měsíce před porodem, hezky si to užij.

    Dominiko, úplně ti rozumím, taky mi doktor ukázal v 31.týdnu 4D ultrazvuk mého syna a byla jsem z toho totálně vykolejená a naměkko, jaký se ve mně skrýval krásný, téměř "hotový" človíček.

    Luci, já mám podobný splín jako ty - nic se mi nechce, na nic nemám náladu, nic mě netěší. I když se blíží Vánoce a budu dělat různé dekorace a tak, nemám na to nějak chuť, nejradši bych jen spala. A to se tedy tady s mlaďasem fakt nedá. Supr, že máš UTZ v pořádku a prcek je zdravej.
    danicka84   | 26.11.2013 21:22:09 | Reakcí: 3, poslední: 28.11.2013 20:51:16
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Dekuji :-) Musim ale podekovat male, ze me nijak netrapi..a taky Kubovi,ktery kolem me lita.. :-) kazdopadne ted zazivam nadherne obdobi,za ktere jsem vdecna..
      sylviecucy   | 27.11.2013 00:09:20
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Já mám 3D ultrazvuk pokaždé co jsem u doktora,ale teď už ten prcek vypadá k světu dřív nešlo moc poznat co je co a hlavně se nám taky furt schovával,nechtěl ukázat obličejíček.
      Silvy:my už jsme první byt absolvovali,ale bohužel jsme se museli přestěhovat zpět jsem kvůli prckovi,byli jsme totiž předtím dost daleko od našich a přece jen pomoc se bude hodit.
    • \
      RE:
      Jsem hnusná, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama :o), moc si mě tím potěšila ... a taky tím, že chápeš, že s druhým mlaďasem se prostě chrupkat nedá :oD.
      Taky mi spadl ohromný kámen ze srdce po tom UTZ! Ještě aby moje "naše" srdíčko, nebylo v pořádku!
      Buik   | 28.11.2013 20:51:16
      Reagovat | URL příspěvku
  • Opět krásné počteníčko. Holky držte se, užívejte předvánoční atmosféru a odpočívejte. Dejte pusinky na bříška      ..pápá
    Queen222   | 26.11.2013 16:11:33 | Reakcí: 1, poslední: 30.11.2013 15:36:32
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Snažila jsem se, opravdu moc :oD. I na té těhotenské józe jsem se snažila, když jsem byla rozcvičená ... ale NEJDE TO :oD.

      Neumím si dát pusinku na bříško :oD
      Buik   | 30.11.2013 15:36:32
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×