Zanlena a její životní příběh - I. díl

Vzpomínky z dětství

Bylo mi 4,5 roku, když se mi narodil bratr Jirka. Strašně jsem se na něj těšila. Když Jirku přivezli z porodnice, tak se kolem koše nahrnuly babičky a tetičky a na mě zbylo místo u hlavy, odkud jsem byla vyhnána, aby nevyvracel hlavičku. Místo mě si tam stoupl někdo jiný. Přišlo mě to celkem líto. 
Také jsem se těšila, jak budu chovat a vozit, ale měli o Jirku strach, tak mi ho nesvěřili. Po tom, co se Jirka narodil, jsem byla odsunuta na druhou kolej, dokonce to i po letech přiznal můj otec.

Hádky rodičů

Po několika měsících přišly na řadu hádky rodičů. První, kterou si pamatuji, proběhla, když mi bylo asi tak kolem šesti let. Tenkrát se mezi sebou i bili. Nechtěla jsem, aby to tak bylo, tak jsem jednoho z nich kousla a aby to druhému nebylo líto, tak i druhého. Potom taťka odešel někam pryč a já šla spát.
Hádky se postupně stupňovaly, a když mi bylo 10 let, tak mamka podala žádost o rozvod. Tenkrát za ní taťka chodil a snažil se jí přemluvit, aby to kvůli Jirkovi a mně stáhla. Taťkovi se podařilo mamku ke stažení žádosti přemluvit. Jenže následovaly 4 roky hádek a občas i nějakého fyzického násilí. Kolikrát jsem se v noci nebo pozdě večer budila a utíkala v zimě na balkón nebo ven, aby toho nechali. Většinou to zabralo. Když mi bylo 14, tak si otec našel přítelkyni se dvěma syny ve věku bráchy a mě. Zhruba ? roku po té se s mamkou rozvedli.

Chtěla jsem zůstat s tátou, ale nedali mi na výběr

Chtěla jsem být s taťkou, ale paní ze sociálky o tom nechtěla vůbec mluvit. Začaly prázdniny a s bráchou jsme víkend strávili u taťky a mamka byla u přítele. Přijela v pondělí s tím, že si u přítele něco zapomněla, musí se pro to vrátit a my, že musíme jet s ní, že večer budeme už doma. I když se mi nechtělo, tak jsem i s bratrem jela, ale nevrátili jsme se večer, ale až za týden. Celý týden jsme strávili v bytě 1+1. Měla jsem s sebou jen to, v čem jsem byla oblečená, sama jsem nikam nesměla. Šli jsme ven až na večer, když přišel mamčin přítel z práce. Každý den odpoledne jsme tedy chodili ven, ale tím způsobem, že jsme došli do hospody, ten přítel si dal několik piv a šlo se nazpátek. Vrcholem všeho bylo, když jsme všichni byli na zábavě a on se tam opil. Vedl nás k sobě domů zkratkou lesíkem. Když jsme vstupovali na cestu, tak si ještě celkem vše vybavoval. Jenže postupně alkohol začal působit a na mamku spustil, kam ho vede a že ho chce zabít. Několikrát spadl na zem a rozbil si hlavu. Pro mě a pro bratra to byla hrozná noc. Přišli jsme k tomu přítelovi domů a oba jsme se klepali.  Myslela jsem, že pojedeme domů, ale nejeli jsme. Teprve až v pondělí, kdy jsem začala strašně vyvádět. To mě mamka vzala a jelo se za taťkou, chtěla od něj podepsat papír, že mě tam nechává na prázdninách, ale taťka jí nic nepodepsal. Když viděl, že vzadu u auta stojí i Jirka, tak na něj zakřičel a ten i přes to, že ho volali zpátky, šel za mnou a za taťkou. Mamka se tedy sebrala a odjela zase s přítelem.

Svěřili jste se tátovi? Jaká byla jeho reakce?

Říkali jsme taťkovi, co jsme tam prožili a oba s bratrem jsme brečeli. Taťka si vzal na nějaký den dovolenou a zbytek prázdnin jsme strávili u babičky. Mezitím se mamka odstěhovala a taťka si zažádal o naše svěření do péče. Byli jsme s Jirkou kvůli tomu na psychotestech a pak nás soud svěřil do péče otce.

Stýkala ses poté s mámou?

Mamku jsem od té doby (od 14 let) do 33 let viděla snad 2krát.  Někdy mi to přišlo líto, že o mě nemá zájem a tak jsem to brala tak, jako kdyby mi umřela.

Stěhuje se k nám taťkova přítelkyně se syny

Když mi bylo 15 let, tak si taťka nastěhoval přítelkyni i s jejími dvěma syny, tenkrát jsem jí chtěla říkat mamko. Když se stěhovali, tak jsem zrovna dostala infekční nemoc a týden strávila v nemocnici. Po příjezdu z nemocnice byli již nastěhovaní a vše, co se jí nehodilo, tak bylo naházeno v pokoji, který měl být můj a Jirkův. Byla jsem ještě týden doma, než jsem mohla do školy a tak jsem si to tam uklízela, ale z toho ležení v nemocnici jsem byla po tom, co jsem něco udělala, hned unavená.

Když se nastěhovali, začal taťka s jejím mladším synem jezdit po fotbale a s Jirkou se učil. Někdy býval v práci déle, aby měl víc peněz. Takže na mě mu moc času nezbývalo. Moje puberta vypadala tak, že každý víkend jsem byla někde na diskotéce nebo na zábavě, sponzor se většinou nějaký našel, když se mě taťka zeptal, kam jdu, stačila odpověď, že jdu ven. Nikdo na mě v noci nečekal, v kolik a jak jsem se vrátila, ale taky jsem po taťkovi nic nechtěla. Co si pamatuji, tak za 3 roky na učilišti jsem si koupila 1 zimní bundu, kterou jsem potřebovala, 1 zimní boty, elasťáky a tak 4 halenky.

První velká láska

Když mi bylo 15, potkala jsem svou první velkou lásku. Chodili jsme spolu rok a pak jsme se rozešli díky tomu, že jsme si nevyříkali jedno nedorozumění.  Chvíli na to jsem začala chodit s dalším klukem, ale s tím jsem se po chvilce rozešla, protože jsem měla pořád ráda toho prvního. Doufala jsem, že se k sobě jednou vrátíme, ale marně. Ještě jsem měla nějaké známosti, ale už žádnou velkou lásku, v kterou jsem doufala, jsem nepotkala.

Seznámení s prvním manželem

Jednoho dne jsem se seznámila teď už s bývalým manželem Frantou. Šla jsem si zrovna koupit cigarety do hospody, když mě zastavil a ptal se mě, kam jdu a jestli může jít se mnou. Tak se šel se mnou projít a začali jsme spolu chodit. Musím říct, že se mi ze začátku vůbec nelíbil. Po krátké známosti, jsem se s ním vyspala. Ještě teď si pamatuji, jak mi říkal „já jsem se nějak odrušil.“ Koho by tenkrát napadlo, že to jeho odrušení mělo za následek mé těhotenství.

Nečekané těhotenství

Když jsem za ním po měsíci přišla, že jsem těhotná, bylo mi 17 let a měla jsem necelý měsíc do závěrečných zkoušek. Sliboval, jak se o mě a o miminko postará. Rozhodla jsem se tedy si dítě nechat a musela oželet vysněnou maturitu. Chtěla jsem jít totiž po učení dál na školu, a kdyby mi to učení šlo, tak to dotáhnout až na vysokou. Taky jsem přestala s kouřením a začala až, když jsem přišla o mlíko.

Inzerce

Problémy v těhotenství a změna gynekologa

Postupně jsem si na to těhotenství tak nějak zvykala, až jsem se začala na miminko moc těšit. Měla jsem ještě domluvenou asi měsíční brigádu o prázdninách. Šla jsem tedy na měsíc na brigádu do kuchyně a v září nastoupila do práce, protože jsem už na učilišti měla podepsanou smlouvu s podnikem, pro který jsem se učila. Pracovala jsem tam však jen 14 dní, protože jsem byla celkem nachlazená a dost mě bolívalo v podbřišku a ke všemu jsem dost špinila. Když jsem to říkala podnikovému gynekologovi, tak jeho odpověď bylo, že si mám zajít do nemocnice, pokud to nepřestane.

Změnila jsem tedy gynekologa. Když mě moje nová gynekoložka uviděla, tak se zhrozila. Hned mi napsala neschopenku s tím, že těhotné, které dojíždí do práce, nechává doma a taky proto, že moc nechybělo a málem jsem ve 20. týdnu potratila. Neposlala mě do nemocnice, ale nechala doma s tím, že budu jen ležet se zvednutýma nohama, maximálně můžu na záchod a protože jsem to měla blízko, tak k ní každý den na injekce. Měsíc po tom jsem měla 18 let a následovala svatba. Nechtěla jsem se vdávat, ale moje nevlastní matka spustila, že jak by to vypadalo, kdybychom spolu jen žili.

Podraz od kamarádky?

Tenkrát mi taky moje kamarádka, teď bývalá dobrá kamarádka, slíbila, že mi upeče s maminkou cukroví na svatbu a že mi půjde za svědka. Měsíc před svatbou však couvla. Nevím proč, jen se domnívám, že v době mé brigády, kdy jsem byla měsíc v jižních Čechách, měla něco s Frantou. 
Od Franty mi totiž přišel dost divný dopis v tom smyslu, že za ním kamarádka byla a že se ho pokoušela svádět, ale že nic nebylo. Nevím, jestli něco mezi nimi bylo a ani jsem se po tom nepídila. 
Musím říci, že ta kamarádka, byla celkem divoká, co se týkalo kluků.

Svatba a porod

Nakonec proběhla svatba i bez kamarádky. Cukroví pekla tchýně a svatební koláče moje babička, která mi šla za svědka. 
Vzhledem k tomu, že jsem měla rizikové těhotenství, tak jsem měla zakázaný pohlavní styk. Jenže doma jsem pořád slyšela, jestli už můžu a kdy budu moct. 3 měsíce po tom, co jsem málem potratila, jsem byla bez nějakých potíží a tak jsem svolila, ale asi jsem to neměla dělat, protože pak mi bylo špatně a začala jsem chodit na záchod a najednou koukám, že ze mě něco teče, ale moč to nebyla.

Vzbudila jsem tedy Frantu a vydali jsme se na pohotovost. Tam mi řekli, že si mám jít pro věci a že se pojede do nemocnice. Když jsem přijela do nemocnice, chtěli po mně vložku, aby zjistili, jestli to byla plodová voda, ale vložka byla suchá. Tak si mě nechali vedle porodního sálu do druhého dne. Ráno mě vzbudil křik nějaké maminky, která tam rodila. Jako prvorodička, která neví, co ji čeká, jsem byla dost vyděšená. Naštěstí tam byla mladá a moc hodná paní doktorka, která mě utěšovala.

Inzerce

Ráno mi udělali stěry a zjistili, že to byla plodová voda a tak si mě v nemocnici nechali s tím, že budu 3 dny dostávat injekci kvůli infekci a pak se vyvolá porod. Měla jsem rodit ve čtvrtek, ale nikdo na porodním sále nebyl, tak jsem šla o den dřív. Měla jsem takový strach, že jsem šla poprvé na záchod i bez klystýru. V 9:30h mi dali kapačku a pak mě chodili kontrolovat. Bylo 14:30 a nic se nedělo, doktoři se rozhodli, že mi píchnou vodu s tím, že pokud do večera neporodím, tak druhý den půjdu na císařský řez. Asi se to mé tělo leklo, protože jsem chtěla rodit přirozeně a v 17h přišel na svět syn Ondřej. Hned poté, co mu odstřihli pupeční šňůru, ho odnesli na dětskou intenzivní péči. Narodil se začátkem 34. týdne. Druhý den, když jsem se na něj šla podívat, ležel v inkubátoru, a řekli mi, že na to, v kterém byl týdnu, byl velký, ale že plíce má nevyzrálé a má problémy to tělíčko udýchat. Později, když už byl Ondra větší, jsem se dozvěděla, od svého otce, že když se Ondra narodil, tak byl v kritickém stavu.

Jinak návštěva JIP byl pro mě hrozný pohled. Malinký miminka v inkubátorech s hromadou hadiček píchnutých v tělíčku a všude pípaly nějaké přístroje. V nemocnici jsem strávila 5 týdnů a Ondra 6 týdnů. Kdyby zrovna nestoupala porodnost, tak bych byla propuštěna s ním.  Nechávali mě tam, protože Ondra byl krmen mlékem ode mě, nejprve sondou a pak lahvičkou, mlíka jsem měla hodně, tak jím krmili i jiné děti.

Inzerce

Inzerce

Pokračování za týden


Podle příběhu Zanleny zpracovala Naďa Barochová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Zanlena a její životní příběh - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Já to čtu jedním dechem a ty pokračování.Teším se na dobrý konec.
    Honafa   | 06.01.2011 19:24:25
    Reagovat | URL příspěvku
  • Proč to vždycky musí být na pokračování.Moc sa teším na ďalšie tvoje story.Jinak dúfam,že si teraz šťastná viac než v detstve
    nathalis   | 06.01.2011 15:49:12
    Reagovat | URL příspěvku
  • vzdy při čtení podobných příběhů ze života v duchu děkuju, za dětství, které sem prožila....bylo obyčejné, ale spokojené....až dnes to dokážu ocenit. Tobě přeju at už prožíváš jen samé krásné chvíle a těším se na pokračování.
    kamila   | 06.01.2011 08:28:09
    Reagovat | URL příspěvku
  • je m lito,cim sis musela projit..tesim se na pokracovani a na to,ze uz vsechno bude jen krasne a ty budes jen stastna 
    Andrea81   | 06.01.2011 07:53:51
    Reagovat | URL příspěvku
  • Ach jo, to je mi líto..   
    sazicka   | 06.01.2011 07:41:07
    Reagovat | URL příspěvku
  • nezačal ten tvůj příběh zrovna nejlíp,smutné :-((( těším se na pokračování   
    lucie73   | 05.01.2011 21:25:58
    Reagovat | URL příspěvku
  • Je smutné, že se tohle opravdu děje a já doufám a věřím, že teď si se svým životem spokojená a to co mu předcházelo bude alespoň trošičku zapomenuto někde hluboko a bude už jen dobře 
    Simonetka   | 05.01.2011 17:33:10
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Hlen ve stolici

| Veronika J | dnes, 14:31

Dobrý den, občas se nám objeví tohle ve stolici , je to hlen ? Dítě 4,5 měsíce , od 3 měsíce na um. Dítě jinak bez problému kaká, nemá žádné potíže , bolesti bříška apod, mám trošku sušší pokožku promazáváme leniens. A často ublinkáváme. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

ve stolici je lehce hlen, ale pokud dítě prospívá, není třeba měnit mléko, doporučila bych přidat zeleninový  příkrm.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 18:44
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×