Fireangel aneb jak se žije s mentální anorexií

Pokračování příběhu Fireangel se vyvíjí dobře. Tereza nám zaslala další část příběhu a my budeme držet palce, aby i další vývoj byl jen šťastný:

Fireangel: Deset měsíců od porodu...jak jsem na tom?

 

Dnešní příběh je příběhem obyčejné dívky. Jmenuje se Tereza, ale pokud jí nechcete rozzlobit, říkejte jí raději Terka.
Narodila se na Tři krále, tedy 6. ledna 1987.

Inzerce

Pohodová rodina

Terka vyrůstala jen s maminkou – měla ji za svobodna. V současné době je ovšem jejich rodina veliká, kromě mámy a táty má Terka dvě mladší sestry a čivaváka Kubu.
Jako první miminko v rodině byla Terka všemi obletovaná a velmi milovaná. Když jí bylo šest, maminka se vdala a přivedla tak Terce domů tatínka. Terka ho bere jako svého opravdového tátu, biologického otce nezná a zatím po tom ani nezatoužila.
Jak už jsem naznačila v úvodu, tak kromě tatínka přibyly také dvě sestry – jedna je o deset let mladší než Terka, druhá o sedm. Rodinné zázemí Terka moc chválí. Celá rodina má k sobě blízko, drží při sobě a často se navštěvuje.
Ale vy už víte, že když jsme se s Terkou rozhodly publikovat její příběh, že je v jejím životě něco, co tam „nepatří“ a vy, kteří Terku znáte, víte, že má jeden závažný problém.

Odmala baculkou

Terka odmala patřila k baculatějším dětem, ale nikdy nebyla přímo tlustá. Když přišla do věku, kdy jí to přestalo být jedno, mívala občas snahu zdravě jíst a cvičit, ale nikdy jí to nevydrželo dlouho. Ona totiž jídlo miluje a k tomu byla zvyklá jíst hodně sladkého, přejídat se a hlavně jíst večer.
Neměla žádnou pořádnou motivaci se svou nadváhou cokoli dělat, kluci o ní stáli vždy a nikdy jí ani žádný neřekl, že by měla zhubnout.
Když jí bylo 14 let (v této době vážila asi 75 kilo, při 166 cm), prožívala svou první lásku a byla šťastná. Užívala si prázdniny, končící dětství a počínající dospělost.

Počátky hubnutí

Zlom nastal o 15. narozeninách, kdy ze strany mamky a babičky přišly poznámky, že Terka půjde do tanečních a že by bylo dobré, aby shodila tak pět kilo. Je pěkná holka, tak proč si to kazit nadváhou. Terka si řekla, že to dokáže!
Chtěla si svoji postavu vyběhat, vysportovat a zdravě vyjíst. A tak začala jíst tmavé pečivo, jako mls si povolila jednu müsli tyčinku denně, jedla pravidelně 5 – 6krát denně, hodně ovoce a zeleniny, rozumné porce.
Shodila bez nějakých problémů deset kilo. A začala se nenápadně snažit čím dál tím víc. K večeři už jedla jen zeleninu se sýrem a začala pomalu překračovat hranici zdravé diety.

Překročení kritické hranice

Když měla za to, že už určitě váží jen asi 55 kilo, zvážila ji doktorka na gynekologii a Terka zjistila, že má 60. Pro ni to byl v tu chvíli obrovský šok. Cože tolik??? To přece není možné.
A tak Terka zase měla pocit, že je jako koule.
V tu chvíli už ale její mamka tušila, že chování Terky není v pořádku. Ale protože 60 kg ještě není tak málo, nechala se maminka umluvit na 58. Když měla Terka 58, zdálo se jí to pořád moc a šla na 56. To už opravdu jedla málo, začala být unavená a máma ji vzala k psychiatričce do Prahy, protože si o Terku už dělala velké starosti. Terka je sice celkově taková robustnější, takže nebyla vyloženě vychrtlá, ale přesto už jí začaly vylézat klíční a pánevní kosti.

Nicméně rozhovor s psychiatričkou nepřinesl žádný výsledek. Terka v tom lítala až po uši. Jediné, na co dokázala myslet, bylo jídlo. Hlásek jí pořád našeptával: „jsi tlustá, musíš víc, víc se snažit, abys za něco stála, aby tě měli všichni rádi...“   15 let - 48 kg

  • 54 kilo – ztráta menstruace
  • 52 kilo – Terce začala být neustále zima
  • 50 kilo – dělaly se jí modřiny, byla věčně hrozně unavená
  • 48 kilo – začaly jí padat vlasy, lámaly se nehty, bylo jí špatně, topila se v depresích

V tu dobu se nenáviděla za to, jak trápí mámu a celou rodinu, ale už s tím nebyla schopná sama něco dělat. Přes to, že věděla, že když nepřestane s tím, co dělá, tak umře – přesto jí nějaká síla nutila pokračovat. Lhala, vyhazovala jídlo, podváděla při vážení. Pořád se jí chtělo brečet. Místo, aby si jako ostatní spolužáci užívala puberťácká léta, ona seděla doma, uplakaná – s myšlenkami na jídlo a na smrt. Měla strach z každého sousta, bála se přibrat, ačkoliv věděla, že musí. Obávala se tloušťky a také se bála dospělosti.

Nejnižší váhu měla asi po půl roce od začátku experimentování – 44 kilo. Bylo to hrozné období. Diagnóza: anorexia neurosa = mentální anorexie.

Mentální anorexie

Protože se jedná o problematiku odbornou, dovolím si použít citaci z Terčiny seminární práce. Pokud vás poruchy příjmu potravy zajímají více, doporučuji přečíst si celou práci. Najdete ji zde: http://blog.babyonline.cz/pisanka..od-fire/clanek/269/
I v sekci Co na to odborník:

A jak tuto nemoc popisuje Terka?

„Navenek vidíte jen člověka, který je protivný s tím, jak pořád mluví o sobě a o jídle, pořád říká, že nesmí jíst a přitom 16 let - 50 kg z něj lezou kosti, člověka, který se neustále srovnává s ostatními, a který myslí jen na sebe…, ale podívejte se dovnitř…, najdete tam malou vystrašenou dušičku, která jedinou svou jistotu má právě v téhle nemoci. Ta dala jejímu životu strašlivý řád, ta jej řídí a ovládá a určuje, jestli jí bude jen hrozně, nebo příšerně…duši, která se svíjí bolestí, bolestí z hladu, bolestí fyzickou i psychickou, která nenávidí sama sebe za to, co dělá a za to, že s tím neumí přestat…duši zlomeného, zničeného člověka, který bez pomoci zemře, který se bojí jídla a zároveň je pro něj potrava vším...člověka, který své skutečné problémy, se kterými si nevěděl rady, zabalil do poruchy příjmu potravy...uvidíte duši dítěte, předčasně zestárlou, trápící se od rána do večera...toužící po lásce, pochopení, objetí a pohlazení...po úspěchu...po štěstí...duši, která si zvykla na to být středem pozornosti, konečně, konečně se o ni někdo zajímá...a toho se těžce vzdává.
Je to nemoc, která ve vás bude do konce života, pokud ji přežijete...dá se potlačit, schovat do ústraní, ale pořád tam je a čeká na příležitost k novému útoku...ten zpravidla nastává po pěti letech, teprve pak lze říci, zda má člověk jakžtakž vyhráno, nebo ne...“

Zvítězil pud sebezáchovy

Naštěstí u Terky jednoho dne zvítězil pud sebezáchovy a ona začala jíst. Bylo to před Vánoci a její nemoc se zvrhla jinam – v záchvatovité přejídání. Což taky není procházka růžovým sadem. Psychicky na tom byla Terka hůř než před rokem. Dva dny jedla – byla schopná sníst neuvěřitelné množství jídla a nešlo to zastavit – pak týden držela hladovku.
A tak to šlo pořád dokola. Jen přes léto se situace uklidnila. Spouštěčem se Terce staly Vánoce.
Tímto způsobem to pokračovalo téměř pět let...ovšem s tím, že je situace čím dál tím lepší. Dříve váha lítala od 50 do 60 kilo, později už jen mezi 60 – 63. A Terka už se nepřejídala tak moc a tak často.

Kolotoč se opět roztáčí. Kdo ho dokáže zastavit?

Po střední škole začala Terka studovat na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Brzy si ale uvědomila, že se chce věnovat něčemu praktičtějšímu, oboru, který je zaměřen více přírodně – do zdravotnictví, biologie....a tak to riskla a nastoupila na Vyšší odbornou školu zdravotnickou, obor Diplomovaný nutriční terapeut.
Během prvního semestru měla ale opět problémy. Studium zvládala bez problémů, ale opět se jí začalo vymykat jídlo. Shodila 12 kilo a opět se dostala na kritickou hranici 50 kg. Málo jedla, znovu se objevily deprese, sklony k sebepoškozování, noci probrečené zoufalstvím ze strachu, co bude, jestli už tohle všechno skončí...zase obrovská únava, střídání nálad, přecitlivělost, zdravotní problémy.

Partnerské vztahy

S Terčinými partnerskými vztahy to bylo složitější. Jak sama říká, měla problém mít ráda sama sebe, a tak jen těžko 16 let - 55 kg, s bývalým přítelemvěřila tomu, že ji může někdo milovat.
Stále se snažila si dokazovat, že je přitažlivá a je o ní zájem. To vedlo k tomu, že byla Terka svým partnerům často nevěrná a při prvních problémech je opouštěla. 
„Vím, že jsem uměla, když jsem chtěla, být perfektní partnerka, hodně chlapů jsem svým odchodem doslova poslala k zemi, ale potřeba cítit se milovaná a neustálá nespokojenost se vším mě prostě hnaly dál.“
Od šestnácti do devatenácti let byla Terka s člověkem, jemuž jak sama říká, vděčí za mnohé. Jak se ale časem ukázalo, povahově se k sobě nehodili, a tak Terka navázala sexuální pouze „únikový“ vztah. Ten ji však nakonec spíše ničil…
Terčin původní přítel se jí přesto nechtěl vzdát a po maturitě ji vzal na grilování s partou kamarádů. Terka byla nadšená, dlouho nikde nebyla a navíc partu tvořilo šest kluků a ona mezi nimi jediná holka :-) Byl mezi nimi i Jirka.

Konečně ten pravý

„Vyměnili jsme si čísla, občas se sešli a zjistili, že si hrozně moc rozumíme.
Rozuměli jsme si víc a víc, a pak se nově vzniklá parta rozhodla, že pojede na dovolenou, jenže všichni postupně odpadávali a nakonec jsme pod stan jeli pouze my tři - já, Jirka a bývalý přítel, v té době ještě současný.
My s Jirkou zamilovaní až po uši, samozřejmě tajně - no, byla to nejhorší dovolená v mém životě.
A dopadlo to tak, jak muselo - poslední den vše prasklo a od té doby mám toho nej chlapa na světě (s malou přestávkou, protože bývalý sliboval a sliboval, až jsem se k němu na pár týdnů vrátila, ale to je jiný příběh a naštěstí to Jirka se mnou vše ustál).
Jirka je o šest let starší, a co mě na něm dodnes fascinuje je dokonalé propojení dětské nezodpovědnosti s dospěláckou spolehlivostí, dokážeme spolu blbnout i řešit zásadní otázky...“

Pád na dno a záchranný kruh

Před Vánoci 2007 byla Terka zase na dně. Zlom v jejím životě nastal na přelomu roku 2007/08. Stalo se to na horách, 19 let - 58 kg kam odjela s přítelem a partou slavit Silvestra. Jeden večer se tam Terka prostě složila... Všechno na ní padlo a ona nemohla dál. A v tu chvíli zasáhl její přítel. Udělal jí silný punč, strašně pevně ji vzal do náručí a celou noc si povídali. Terce to strašně moc pomohlo. Řekl jí totiž – mimo jiné – že touží po miminku a že si přeje, aby byla Terka v pořádku, že o ní má hrozný strach.
Díky tomu si Terka uvědomila, že má touhu žít, užívat si, smát se... a tento pocit nyní vyhrál – doufejme, že definitivně.
Jirka o Terčině nemoci věděl od začátku.
„Měla jsem jednu dobu sklon problémy o víkendech topit v alkoholu, a to pak povím i to, co nechci, takže věděl vše, jen si neuměl závažnost toho všeho představit, dokud se mnou před oněma osudnýma horama nezažil opět pád téměř na dno..musím říct, že to zvládl opravdu báječně a touto cestou mu za vše veřejně z celého srdíčka děkuji, jizev na něm mám už dost a vedle něj a naší holčičky se pomalu, ale teď už jistě, hojí....
Minimálně stejný dík patří také mojí mamince, která celou dobu stála maximálně při mně, a i když to pro ni muselo být nepředstavitelně bolestivé, vidět vlastní dítě, jak se pomalu zabíjí, a nebýt schopna s tím něco udělat, nenechala mě svému osudu a vždy mě podržela, stejně jako celá rodina.
(Mimochodem, jak se asi cítila, vím až teď, když jsem se sama stala mámou a na vlastní kůži zažívám, co to znamená milovat svoje dítě...)“

Narodila se Nella

Termín porodu měla Terka stanoven na 3. 2. 2009. V těhotenství musela Terka ležet na kapačkách v porodnici, protože malá byla podle ultrazvuku o 14 dní menší a bylo potřeba jí trošku „vykrmit“. I z toho důvodu doktoři chtěli, aby Terka porodila co nejdříve, protože přenášení je pro malé miminko rizikové.
A tak Terka v den termínu nastoupila do porodnice. Ultrazvukové vyšetření ukázalo, že malá má málo plodové vody a placenta už pomalu začíná degenerovat. Nemohli riskovat víc než pár dní. Bylo úterý a na čtvrtek bylo naplánované vyvolání. Od středy už Terce dávali injekce na dozrání čípku, udělali oxytocinový test a zkusili zavést půl tablety prostinu na vyvolání porodu.
Nestalo se prakticky nic, akorát v noci pak Terku začalo pobolívat v břiše a zádech po 20 – 30 minutách jako před MS. Tuto bolest v klidu zaspala.
Ráno v 8 jí zavedli půl tablety, aby se tělo pomalu začalo připravovat na porod. Stále to vypadalo, že Terky tělo stávkuje a vůbec nehodlá rodit samo. Po tabletě začaly Terce do hodiny bolesti po 5 – 7 minutách, ale bez kontrakcí.
Pak Terka trávila čas ve sprše, chodila po chodbě, protože sedět ani ležet se nedalo. A po jedné hodině ji doktorka vyšetřila a konstatovala, že je Terka otevřená na 3 cm. A šlo se na sál na přípravu. Dorazil za ní Jirka, kterému předtím zavolala.
Na monitoru už se ukázaly i pravidelné kontrakce, po cca 4min, ale strašně slabé, i přesto, že byly dost bolestivé.  Úlevu se Terka snažila najít ve sprše a na míči, ale nic moc nezabíralo.  Po půl čtvrté jí doktorka píchla vodu, a řekla, že se to teď ještě zintenzívní a zrychlí. V pět Terku opět vyšetřila, a řekla, že to bude tak na devátou. Nicméně ve čtvrt na šest Terka za doktorkou poslala Jirku, protože začaly tlaky na konečník a Terka začala mít potřebu tlačit. Doktora jí tedy znovu prohlídla a zjistila, že Terce chybí centimetr k tomu, aby mohla začít tlačit. Terka musela prodýchat ještě pár kontrakcí, to čekání bylo nekonečné. Konečně jí dovolili aspoň malinko přitláčet – malá neměla ještě dorotovanou hlavu a tak se muselo čekat. Nicméně malé začaly padat ozvy a tak se muselo začít rodit. Terku to stálo hromadu sil, protože děloha se rozhodla, že nebude spolupracovat a z ničeho nic kontrakce ustaly. Do toho malé opět padly ozvy, takže doktorka Terce řekla, že buď jí vytlačí teď, nebo bude muset vzít kleště. A tak Terka zaťala zuby, z posledních sil zatlačila, co to šlo... a najednou strašná úleva – malá byla venku.
Nella se narodila se 4. 2. 2009 v 17:56, 3250 g a 49 cm.
http://blog.babyonline.cz/pisanka..od-fire/fotogalerie/album/5336/
Protože Terka ztratila hodně krve, museli jí převézt na JIPku, kde do rána dostávala kapačky. Naštěstí děťátko je takový dar, že každá mamka na to ošklivé z porodu zapomene a zůstane jen to krásné. To zlatíčko, které má doma, o které s láskou každý den pečuje.

Terko, jak se cítíš teď – jako novopečená maminka? Jak si užíváš rodičovství?

„Malá je dar z nebes. Vážně, po tom všem trápení mám zdravé a spokojené dítě, a to je to jediné, na čem teď záleží. Až s ní jsem poznala, co to znamená někoho milovat tak moc, že  by člověk bez mrknutí oka obětoval vlastní život.
Konečně mám cíl, náplň všedních dnů, péče o ni mě dokonale uspokojuje, nebojím se, co bude zítra, za měsíc…
Těším se na každou další minutu, vím, že teď už zvládnu cokoliv, dalo mi to obrovskou vnitřní sílu a chuť bojovat třeba proti celému světu… nemaluju si vše narůžovo, problémy jsou a budou, ale to patří k životu. Já o ten svůj málem přišla a strašně si teď vážím všeho, co jsem dřív přehlížela. Úplně zdravá nebudu nikdy, i teď mi těhotenská kila vadí, ale jsem už schopná hodit to za hlavu, jsou důležitější věci.
Malou kojím, takže jídlo neomezuji, a raději jdu ven s kočárkem nebo si zacvičím. Jirka je báječný táta, malou miluje stejně jako já a když se náhodou zmíním o nespokojenosti se svým vzhledem, odkáže mě do patřičných mezí. Jsem šest týdnů po porodu, váha pomalu klesá, a devět kilo od ideálu není katastrofa :-)“

Terka nyní - 69 kg Nella Nella Patříme k sobě Nella s tatínkem

Inzerce

Na základě příběhu od Fireangel připravily Naďa Barochová a Věra Tautová.

 

Inzerce


V první řadě bych Vám všem ještě jednou chtěla moc poděkovat za všechny reakce na první část příběhu, moc mě to potěšilo a všech si velmi vážím.

Deset měsíců uběhlo jako voda a Nelli  bude za chvíli slavit rok. Musím přiznat, že vzhledem k tomu, že po šestinedělí mi zbývalo pěkných deset kilo navíc, tak přestože jsem se situací byla smířená, stejně někde v hloubi duše dřímala obava, co bude…co když se mi nepodaří vůbec nic shodit, dokážu se smířit s tím, že je ze mě prostě mamina s pár kily navíc? Jaký bude pocit, že jsem to nedokázala? Nevynoří se zase ta příšera a nebude mě nutit týrat se tím, jak vypadám? Nepřestanu se Jirkovi líbit? Nebudu muset poslouchat poznámky typu: „No jo, dítě zkazí postavu každému, i já bývala skoro modelka...“? Nebo naopak, co když se mi povede dostat se na původní váhu a najednou zase nebudu mít chuť hubnutí zastavit? Je dítě dost silná vnitřní motivace k tomu, aby člověk přestal včas ničit sám sebe? Co když zhubnu jenom kojením a až kojit přestanu, všechna kila se mi zase vrátí?
Díkybohu mě Nellinka zaměstnávala tak, že na podobné myšlenky nebylo mnoho času, tak jsem to moc neřešila s tím, že pro sebe i pro malou dělám maximum (5-7 menších jídel denně, pestrá strava, důraz na ty zdravější potraviny, lehké omezení těch nevhodných, 4x v týdnu rotoped, obden pár minut posilování, co nejčastější procházky s kočárkem a plné kojení do půl roku, s příkrmy kojím doteď a do roku bych ráda vydržela, pokud bude Nelli souhlasit).

Inzerce

Teď to určitě vypadá, že se tu vlastně jen chlubím, ale každá máma mi jistě dá za pravdu, že snad neexistuje mateřství bez jediného obláčku, krizových situací bylo a je samozřejmě plno, byla jsem i v stavu, kdy jsem si říkala, že jsem ještě dítě mít neměla, protože na to nemám. Problémy s bříškem, noční pláč, bojkot kojení, záněty prsu, málo mléka, moc mléka, únava, problémy s krvácením po porodu, Nelli byla párkrát nastydlá a i když to nic nebylo, taky člověk trpí, když je dítěti špatně, pak problémy s příkrmy, zoubky, vztekání, pády, boule, modřiny…prostě klasika :-)
Na konci první části příběhu jsem zmiňovala, že si nemaluji nic narůžovo – omyl, vymalováno jsem měla doslova jako Barbie, a až Nellinka mě uvedla do té správné reality. Ale zvykáme si, zvládáme a každým dnem ji miluji víc a víc, pokaždé mám slzy v očích, když vidím nějaký pokrok, novou dovednost...už je to paráda, dá se říct, že už je s Nelli řeč, je pěkně tvrdohlavá a vzteklá, ale ví dobře, co se po ní chce, i Jirka už se začal mnohem víc zapojovat a vydrží si spolu hrát, už to není jen bezmocné miminko, ale jsou docela parťáci :-) (díkybohu). Už to i reálně vypadá, že v létě 2010 se opravdu přestěhujeme do vlastního baráčku se zahradou, na to se moc těšíme. Do školy jsem nastoupila a zatím pokračuji, je to náročné, ale s pomocí rodiny to jakžtakž zvládám – až se přestěhujeme, asi budu muset přestoupit na dálkovou formu, ale to je ještě ve hvězdách.



Tak jsem vás trochu uvedla do děje – potřebovala jsem se malinko rozepsat, aby se mi o následujícím psalo lépe…jak to tedy vypadá se mnou:

Momentálně jsem na váze kolem 56 – 57 kil, už to víc neklesá a ani se o to nesnažím. Na tuhle váhu jsem se dostala celkem přirozeně, neříkám, že to bylo zadarmo, kromě kojení a lehce korigované stravy za tím stojí hodiny pohybu a hory propocených triček, takže mírně úmyslné to hubnutí samozřejmě bylo, ale nijak jsem netlačila na pilu, šlo to sice pomalu, ale šlo. Když bylo Nelli půl roku a začaly jsme s příkrmy, byla jsem na váze kolem 59 kil a už jsem byla sama spokojená, jen to chtělo ještě trochu zpevnit i bříško bylo znát, tomu jsem ale dala čas do roka od porodu, přeci jen, kůže se musela roztáhnout pořádně a hned to v původním stavu nebude, že.
S tím, jak jsem postupně kojila míň a míň, pokles váhy se začal zastavovat a od šestého do desátého měsíce jsem vlastně zhubla „jen“ další asi tři kila, teď už mi váha stojí, ale pomalu se začíná spravovat „to všechno vytahané“, tedy, až na prsa, bohužel – to už zachrání jen push-upka :-)



Pro mě to ale už není jen o váze. Sem tam se sice zvážím, abych věděla, ale pokud by váha lehce stoupla, vím, že to pro mě nebude žádná hrůza. Poprvé v životě pro mě jídlo není strašák, je to prostě jen příjemná součást života, nemám potřebu se přejídat – proč? Vždyť jídlo není nic zakázaného...dřív jsem si nedokázala vzít ani kousíček něčeho „nezdravého“ – protože mě okamžitě přepadl pocit, že jsem selhala a teď už je to jedno, a vždy to skončilo neuvěřitelným přejedením, razila jsem heslo „všechno nebo nic“. Teď mi nedělá problém dát si na chuť občas kostičku čokolády, ke kafi kousek koláče…tím, že se ve mně něco zlomilo a já jídlo přestala vnímat jako něco, co řídí můj život, se mi obrovsky ulevilo. Dřív jsem prostě měla pořád chuť na všechno a všechno si zakazovala, teď už dokážu klidně říct, že teď chuť na bábovku nemám, ale vezmu si kousek štrůdlu (příklad :-) ). Nebo na sladké třeba nemám chuť vůbec...prostě to, co by mělo být naprostou samozřejmostí, tedy umět naslouchat potřebám svého těla, jsem se naučila až téměř ve svých třiadvaceti letech, nebo lépe řečeno – naučilo mě to moje dítě. A myslím, že nebudu vůbec přehánět, když řeknu:

„Své dceři jsem dala život a ona mi jej za to vrátila…“

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Fireangel aneb jak se žije s mentální anorexií - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Terko
    Ja bydlim velmi daleko od sve rodiny ,moc mi chybi i kdyz se slysime nekolikrat denne.Ta tvoje je skvela, udelala to jediny co mohla ,aby te podrzela ,stala pri tobe. Ty jsi silna osobnost,ja jsem o teto prisere slysela mnoho. Vubec si nedovedu predstavit podobnou situaci.Ale mamco ted mas vyhrano s takovym andilkem a andelem straznym po tvem boku...Jo a ta postavicka je bezvadna, nic neres a uzivej si sve krasy po vsech smerech. Uz jsi zkratka dal nez vetsina z nas, vyuzij vseho cim sis prosla.To nejvrelejsi prani tobe a cele rodine,k samym radostem.Diky ze jsi...Moc se omlouvam ,ale ziju v Italii a bohuzel ne vzdycky mam s sebou muj pc,kde mam cestinu.        drzim palecky
    katushka   | 09.05.2013 12:45:32
    Reagovat | URL příspěvku
  • Terko, jsi skvela! Sama vim, co to je....mela jsem sest let bulimii. Ale uz je to pryc, jsem vdana, mam dvouleteho syna a ted cekame dalsi miminko....
    Drzim tobe a tve rodince palecky:0)
    mamita   | 13.10.2012 20:32:48
    Reagovat | URL příspěvku
  • Ahoj Terko,
    závěr je bezvadnej!Moc ti fandím,tohle vítězství je neocenitelné!Jen tak dál, A co tvá dcera?Už tě napadaly myšlenky jak jí v tom zabránit atak?
    Netrpěla jsem ničím jako anorexie ...,ale moje máma mě šíleně drásala s tím jak blbě vypadám a já jsem si přísahala, že takový život své dceři nepřeju.Vím , že jsem z toho musela být psychicky nemocná?Podobnou máme ale tu přeměnu při rodičovství,já jsem poprvé v životě přestala počítat kalorie až v těhotenství (po 15 letech) a taky musím říci že díky Bohu!Od té doby mě myšlenky uhryzávají jen malinko a štěstí z dětí přebíjí obavy ze sebe sama.
    Držím ti palce!!!!       
    veru-beru   | 13.12.2009 08:02:30
    Reagovat | URL příspěvku
  • Milá Terko,
    jsem ráda , že jsi šťastná a bereš život s nadhledem, už nic nehrotíš (hubnutí, jídlo )     
    Mám pocit, jako bys mateřstvím tak nějak dozrála, ale tak to určitě funguje u většiny z nás  
    Nellinka je krásná princezna, tak ať Vám dělá jen samou radost
             
    Small   | 10.12.2009 11:47:06
    Reagovat | URL příspěvku
  • Terko,zvládla jsi těžké období života a teď je z Tebe šťastná a spokojená maminka nádherné dcerušky.Přeju Ti splnění všech životních cílů.   
    tygřímáma   | 09.12.2009 21:37:45
    Reagovat | URL příspěvku
  • Skvele. Jen tak dal. Je videt, ze uz to mas v hlave srovnane a Nelinka te ani nenecha se zabyvat hloupostmi. Postavu mas krasnou. Ale i kdyz nekdo nema, tak co? Zdravi je prece dulezitejsi a zivot neni o tom, jestli jsme hubene nebo mame nejake to kilecko navic.
    Mimochodem, ja mam kamaradku, ktera mela podobny problem, dokud byla sama, utapela se v depresich, porad hubla a zase tloustla. No a ted ma manzela a hlavne male dite a vubec nema cas premyslet o tom, jestli je dost hubena a krasna a tak.... Najednou je spokojena, nasla konecne smysl zivota   
    janasmile   | 09.12.2009 19:42:05
    Reagovat | URL příspěvku
  • Díky za pokračování. Musím říct, že jsi mě rozesmála s tím malováním na růžovo. Ovšem jinak je ten příběh pro mě velice dojemný. Díky tobě jsem si znovu uvědomila, jak moc nám toho děti dávají. I když někdy zlobí a nechtějí jíst a jsou protivné...      
    nadule1   | 09.12.2009 13:59:04
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Hlen ve stolici

| Veronika J | dnes, 14:31

Dobrý den, občas se nám objeví tohle ve stolici , je to hlen ? Dítě 4,5 měsíce , od 3 měsíce na um. Dítě jinak bez problému kaká, nemá žádné potíže , bolesti bříška apod, mám trošku sušší pokožku promazáváme leniens. A často ublinkáváme. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

ve stolici je lehce hlen, ale pokud dítě prospívá, není třeba měnit mléko, doporučila bych přidat zeleninový  příkrm.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 18:44
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×