První výlet (Martina85)

Byla neděle, venku krásně svítilo sluníčko a my přemýšleli, co budeme dělat. Díky Kubíčkovému brzkému vstávání jsem měla už v deset dopoledne uklizeno i uvařeno, tak jsme se rozhodli pro výlet. Kubík dostal perfektní golfový kočár, který je během minuty rozložený a zase složený, do auta ideální a záda se dají úplně položit, takže ho mohl vyzkoušet už teď v pěti měsících. Jen jsme nějak nevěděli kam vyrazit.

Dřív jsme hodně jezdili po hradech a zámcích, ale to teď s malým nějakou dobu nepůjde, přece jen miminko historický výklad zajímat nebude a krásu starožitného nábytku taky neocení.

Tak Honza, můj přítel, zavolal svým rodičům, aby nám dali nějaký tip. Oni jsou velcí cestovatelé a byli snad už všude. Zrovna se chystali na cestu do lázní Ostrožská nová ves. Prý to tam znají a je tam moc pěkně. Původně jsme se ptali na jiné místo, ale tam jsme taky ještě nikdy nebyli, tak jsme si řekli, že je překvapíme a vydáme se za nimi.

Vypravení jsme byli raz dva, tašku se všemi potřebami na jeden den mám pořád sbalenou, tak se stačilo jenom obléct a vyrazili jsme. Kubíček usnul, ještě než jsme vyjeli z Brna a spinkal celou cestu. Těsně před cílem jsme zavolali babičce, kde tedy jsou a ejhle - překvapili oni nás. Po cestě si to rozmysleli a jeli úplně jinam. No nevadí, užijeme si to samy.

Kubíka se mi podařilo přemístit z autosedačky do kočárku bez probuzení a ještě mu to spaní chvilku vydrželo. Vyspal se ale do růžova, měl po probuzení dobrou náladu, takže vydržel celý zbytek procházky ležet v kočárku a koukat.

Lázně jsou to sice malinké, ale zato moc pěkné. Prošli jsme si parčík a já ochutnala léčivý pramen jako už tradičně v každých lázních. Koupila jsem si suvenýr na poličku - malý keramický zvoneček a posbírala letáčky do vzpomínkové krabice. Vedeme si ji s mužem od začátku a schováváme do ní všechny možné úlovky z výletů a dovolených.

Kubíkovi mezitím vyhládlo, tak jsme si našli lavičku kousek stranou od cesty a já ho nakojila. Je to zatím pohoda, když papá jen mlíčko, není potřeba s sebou nic tahat a ohřívat.

Pak jsme popojeli o kousek dál do Uherského ostrohu. Zaparkovali jsme kousek od náměstí a šli se podívat k Baťovu kanálu.  Bohužel nebyla žádná loď na obzoru, tak třeba příště.

Kubíčkovi už ale docházela trpělivost, v kočáru dál odmítal být a tatínek ho musel nosit na rukách. No nebylo mi vůbec dobře, když tak šli přes most, dole plno vody a oni podle mě jen kousek od zábradlí. Ale zdárně to zvládli a tak jsme si sedli na zahrádku na kofolu a já si dopřála deci vínka, když je takový výjimečný den. Jenže to už byla doba odpoledního spánku a Kuba ne a ne zabrat, byl chudáček z toho úplně nešťastný a my taky.

Radši jsme pokračovali v cestě. V autě většinou usíná rychle, ale tentokrát řval docela dlouho. Usnul až kousek před Hodonínem. To byla poslední zastávka. Zkusila jsem ho zase přemístit a neprobudit, ale nepovedlo se. Tohle je tedy nevýhoda. Dřív jsme si zastavili třeba každou chvilku, abychom si něco prohlédli, ale teď si to asi radši rozmyslíme. Naštěstí mu i těch dvacet minut, co si zdřímnul, pomohlo.

Měli jsme chuť na kafíčko a zmrzlinový pohár a na náměstí jsme narazili na moc pěknou cukrárnu. Kubulka tam byl středem pozornosti, za prvé měl na sobě takové frajerské rifličky, v kterých vypadá fakt moc dobře, a za druhé s ním tatínek dělal srandičky a on se tak nahlas řechtal, že se po něm všichni otáčeli s úsměvem na rtech. Pak jsem si ho vzala na klín já, Honza nezvládá něco jíst nebo pít s tím naším neposedou na klíně. Přece jen já mám v tomhle větší praxi, jinak bych asi už dávno umřela hladem. Humor Kubíka ale přešel ve chvíli, kdy po nás zbyly jen prázdné talířky a on přitom nedostal ani lžičku - to se neodpouští. Smích se změnil ve vzteklý řev a tak jsme se radši rychle sbalili a vyrazili směr domov.

Večer jsme všichni tři padli únavou, ale byl to moc prima den. Už se těším na naši první dovolenou v květnu.

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.