Na výlety jenom spolu (Lillynka)

Po vyhlášení Happy psaní jsem se také rozhodla přispět s nějakým příspěvkem, také proč ne..témat na vybranou je tu spoustu. Zatím mně nejbližší je téma o výletech s dětmi i bez. Pro mě tedy spíše s dětmi a zatím jen s jedním. Dokud jsem byla svobodná a bezdětná, tak jsem si výlety neužívala jako teď s Markétkou.

Ta má průpravu už od malička, cca od 9 měsíců, kdy jsme s ní poprvé vyrazily (na naše pověstné dámské jízdy) do Jizerských hor. To byla pohoda, většinu času prospala v kočárku a my se s ní naučily zvládat kdejakou překážku. A že jich bylo spousta.

Postupně začala šlapat po svých, takže teď když doma spustím, že se blíží další dámská jízda, nemluví o ničem jiném.

Pro mě byl nezapomenutelným zážitkem výlet loni v září, kdy jsme zdolaly Pramen Labe.

Poprvé, když jsme navštívily Harrachov, se psal rok 2009 a Markétce byly necelé tři roky. Tenkrát jsme se k prameni Labe vypravily poprvé, jenže s golfkami a celou cestu do kopce, jsme to na Vosecké boudě vzdaly a vydaly se zpátky. Přiznám také, že jsme tam přežraly tak, že by stejně další výšlap byl nemožný.

A tak Markétka v průběhu času nabírala sil a kondičku a loni v září pokořila svůj kilometrový rekord. Běžně po svých ujde tak do 15 km, ale tentokrát to bylo celých 22 km, a ač my na konci byly vyřízené a utahané jako koťata, ona šla s tou svou lehkostí až do penzionu, kde se usadila, poručila si džusík, bezelstně se na nás podívala a pronesla: „Holky, tak co? Dáme si to ještě jednou?“ :o)

Obyčejně jezdíme na 4 dny, takže si výletování užíváme požehnaně. Snažíme se mít vždy jednu větší túru, jeden menší výlet např. do města a pak nějaký výlet pouze po okolí. Výhodou ubytování v Harrachově je blízkost Polska a znovuotevřená železniční trať vedoucí až do Jelenie Gory. A protože i v roce 2009 jsme byly ve Sklarzske Porebe, i loni jsme se tam vypravily. Jen s tím rozdílem, že autobus za přemrštěnou cenu 100 Kč na osobu jsme vyměnily za pohodlný a pro nás luxusní vlak.

Na rozdíl od první návštěvy nám přálo počasí a tak jsme se vypravily na nedaleké vodopády Kamienczyk. Kus cesty se zdál docela pohodlný, ale závěrečný kopec byl neskutečný. Protože nás ještě bolely nohy z předchozího dne, bylo to docela utrpení. Cesta byla kamenná (u nás něco jako dlažební kostky), ale z obyčejných kamenů, nevyhlazená, takže co krok, to bolest do nohy. U vodopádu jsme obdržely helmy a musely jsme slézt po železných schodech dolů na ochoz, který nás dovedl až přímo k vodopádu. Moc krásný pohled. V tomto městečku to není jediný vodopád. Výlet jsme ukončily návštěvou cukrárny. Ale kam se hrabe na naše dobroty. Mamka měla pohár plný želé s ovocem a já si dala pohár, který na první pohled vypadal moc hezky, než jsem zjistila, že je to jen šlehačka s vaječným koňakem.:))

Příště bychom se chtěly podívat do dinoparku, který tam otevřeli, ale to až při nějaké naší další návštěvě Harrachova. V letošním roce se chystáme do Splzova u Malé Skály. Už teď plánujeme, kam se vypravíme a co podnikneme. Určitě nás jako jeden z těch příjemnějších výletů čeká město Turnov se zámkem Hrubý Rohozec.

Po Čechách jsme se toho už najezdili opravdu hodně, od výletů po hradech a zámcích, od cest na Šumavu, do Jizerek a nyní až na Severní Moravu. Je spousta krásných míst, které jsme poznaly a které v budoucnu ještě poznáme. Pro nás ženské je to příjemné dvakrát do roka vypadnout od našich protějšků a myslím, že i oni s nadšením uvítají, že se nás zbaví. :)

Ale baví nás to i s nimi. Každý rok jezdíme celá rodina na velikonoce na Šumavu, do malé vesničky nedaleko hranic s Německem. Do Zátoně. Kdysi dávno pro nás byla tahle Zátoňská hospoda s penzionem jen odpočinkovým místem na limonádu, když jsme se vraceli z výletů do Lenory. Když nám ubytování uzavřeli, začali naši jezdit právě sem. Už jsem byla dospělá, takže jsem s nimi nejezdila, ale poslední tři roky se tam společně vracíme a užíváme si Velikonoce mimo každodenní shon v Praze. A protože je to blízko hranic, dá se podniknout i spoustu výletů do Německa. Takový jeden velmi nevšední zážitek nejen pro dospělé je ve vesničce Neuschönau. Tam vyrostla Stezka v korunách stromů. Procházíte se po lávce ve výšce mezi 8 až 25 metry nad zemí necelý 1,5 kilometru, na jejímž konci se nachází 44 metrů vysoká věž, z jejíhož vrcholu vidíte neskutečně daleko do kraje. Pozitivem této stezky je, že je vhodná i pro vozíčkáře a kočárky.

Ač ráda cestuji do zahraničí a mám ráda tu rozlišnou kulturu a cizí kraj, tak naše země je na cestování jako dělaná. Nabízí tolik možností, kam se podívat. Sice nemáme moře, ale za to máme tak různorodý kraj, který stojí za poznání.

A s dítětem mě (tedy nás) to baví ještě víc..

Mohla bych vyprávět hodiny a hodiny. Zážitků za posledních pár let mám nespočet a ráda bych se s vámi o ně podělila. Tak zase příště...

Cestování zdar!

Uživatelce Lillynka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.