Inzerce
Inzerce
Inzerce

Aničko, ke mně čelem! (Knihomyš)

Na začátku Ančina sedmého měsíce jsem dojatě zapisovala do deníčku, že se poprvé přetočila. A bylo mi líto, že jsem u toho nebyla. Člověk jednou nechá dítě tatínkovi a skočí na pět minut do sklepa přiložit... a když se vrátí, má místo sladké, klidné, bezbranné holčičky zárodek rotující příšerky. Protože od té chvíle vypadá přebalování zhruba takto:

Položím dítě na přebalovací pult.
Jakmile odtáhnu ruce, přetočí se na břicho.
Položím dítě na záda.
Začnu sundávat tepláky a snažím se ji na těch zádech udržet.
S tepláky u kolen otočím na záda.
Fajn, tepláky jdou sundat i vleže na břiše.
Otočím na záda.
Sáhnu pro čistou plenku.
Otáčím na záda a přemýšlím, proč jsem si tu plenku nepodala, když byla Anka na břiše.
Rozepnu body.
Snažím se Ance vyrvat čistou plenku a zároveň ji otočit na záda.
Bleskově nabízím výměnou za ukořistěnou plenku jiný zábavný předmět, který by ji udržel v poloze břichem vzhůru aspoň dvacet vteřin.
Užasle sleduji, jak se otáčí na břicho s balíkem vlhčených ubrousků v náručí.
Otáčím na záda a zavrhuji nápad zatížit ji několika kilovkami mouky.
Vyhrnuji body.
Otáčím... zkrátím to. Zatím jsem vždycky vyhrála.

Samozřejmě jsem se pokoušela dosáhnout svého i nenásilnou cestou, přesně řečeno úskokem. Nabízení zajímavých hraček zabíralo pouze do chvíle, kdy Anka pochopila, že nejlíp se jí budou zkoumat vleže na břiše.

Přešla jsem na poezii a veselé obličeje – těch si týlem ke mně moc neužije. Nejsem znalec říkanek, takže v tomto období vznikly improvizační perly, jako:

„Aničko, Aničko,
nehýbej se maličko,“

„Lež na zádech, lež na zádech,
výdech, nádech, výdech, nádech,“

nebo lehce výhrůžná:
„Lež, holčičko, lež,
přijde na tě věž.“

Ance bohužel záhy došlo, že maminku včetně recitace a obličejové mimiky má k dispozici nonstop, zatímco přebalovák pouze osmkrát denně. Na dostatečně časté výměně plenky trvám, takže se navzájem trénujeme v mrštnosti a vytrvalosti. V méně světlých chvilkách se ozývají protesty (z obou stran), někdy dokonce i pláč (zatím pouze z jedné strany).

Ombudsman přes mimina mě má stoprocentně v hledáčku. Vůbec nepochybuji, že právo ležet na přebalováku na břiše a mlátit do něj oběma rukama je v kojenecké ústavě jednoznačně zakotveno.

V zájmu zachování svého čistého trestního rejstříku i harmonických vztahů v naší rodině vyzývám konstruktéry z Happy teamu: Udělejte už konečně plenky se zapínáním na zádech!

Uživatelce Knihomyš děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Aničko, ke mně čelem! (Knihomyš) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
mé dceři byly dva dny zpátky dva měsíce. Už před měsícem začala past koníčky že měla hlavičku zvednutou krásně, ale všimla jsem si posledních několik dní, že hlavičku zaklani dozadu, padá ji hlavička na jednu nebo druhou stranu a vypadá to, jak kdyby se chtěla zvednout, i jednu ručičku ze zvedá. Já hity ručičky držím, ale nic moc... Je to normální v tomto věku? Že se to ještě zlepší, srovná, že to je tím že začala s tím celkem brzy a ještě to dotrenuje?
Děkuji předem za odpověď

Dobrý den,

stabilní poloha na bříšku je od 3 měsíců, zatím je ještě čas, ale kontaktujte svého pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 25.04.2024, 17:21
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×