V lásce nejsou překážky (Martina85)

S mým přítelem jsme spolu tři a půl roku. Znali jsme se ale už asi dva roky předtím. Nepotkávali jsme se sice často, ale věděli jsme o sobě a o tom, jak ten druhý žije. Více jsme se sblížili v době, kdy jsem po delším špatném vztahu tápala a hledala sama sebe. Nechtěla jsem tehdy nic vážného a už vůbec ne závazného. A ani náhodou se ženatým mužem. Tak to totiž bylo, byl ženatý a má dvě už dospělé děti. Kromě toho je mezi námi ještě věkový rozdíl 22 let. Obojí vypadalo jako velká překážka, ale flirtu to nebránilo. Ani on původně s ničím nepočítal. Nebyl to ten typický ženáč, co vykládá, jak mu manželka nerozumí, jen aby sbalil mladou milenku. Věděla jsem dávno předtím, že mu to doma neklape stejně jako mě. A tak jsme spolu začali trávit volný čas a bylo nám tak dobře. Nikdo o nás nevěděl, nikdo nám do toho nemluvil. Ale po pár měsících jsem zjistila, že už to nechci a nedokážu brát jen jako flirt. Prostě jsem se zamilovala až po uši. Byl tak milý, hodný, galantní, chytrý, okouzlující. Měl zkušenosti a nadhled, to se mi na něm moc líbilo. Odhodlala jsem se jít s pravdou ven, i když jsem nečekala, že to něco změní. Vyznala jsem mu lásku a on mi na to řekl, že to tak cítí už dávno, jen si netroufal mi to říct. Vždyť jsem to byla já, kdo na začátku stanovil mantinely.

Od té doby jsme se neskrývali před kamarády a známými. Někteří nám naše zamilování přáli více, někteří méně. Ale nebyl prakticky nikdo, kdo by věřil, že nám ten vztah může vydržet. Moji známí se divili, jak si můžu rozumět s někým o tolik starším. Ale kdo znal i jeho, věděl, jaký je to skvělý člověk a že v tomhle věk roli rozhodně nehraje. Tedy popravdě i my jsme o tom rozdílu trochu přemýšleli, ale oba jsme se shodli, že to ani do budoucna není překážka, když se dva milují a chtějí být spolu. A někteří zas nevěřili tomu, že odejde od manželky a rozvede se. I ti se mýlili.

Během dalších dvou měsíců se ke mně nastěhoval a za rok jsme se začali snažit o miminko. Když se mi podařilo po čtyřech měsících otěhotnět, už byla podaná žádost o rozvod. A měsíc před narozením malého bylo vše vyřešeno.

Díky příteli jsem konečně pořádně dospěla a našla další směr svého života. Měla jsem za sebou divoké období plné barů, diskoték a zábavy, jenže mě už takhle žít nebavilo. Ve skrytu duše jsem už dlouho toužila usadit se a pořídit si rodinu. Jen jsem nevěřila, že jsem na to dostatečně zralá. Ale v něm jsem našla tu pravou oporu, s ním po boku bych zvládla cokoliv. Až s ním jsem našla potřebný klid, který mně jako horké hlavě chyběl. A on zase našel důvod být znovu šťastný, smát se a užívat si života a díky tomu omládl.

Mnohým z těch, kteří pochybovali, jejich vlastní vztahy nevydrželi. Zatímco ten náš se naplnil s příchodem Kubíčka a je pořád lepší. Mám pocit, že čím déle jsme spolu, tím víc ho miluju. Je to ten nejlepší chlap, jakého jsem si mohla přát a velmi si ho vážím. Pořád je milý, hodný, chytrý, galantní a okouzlující, ale kromě toho je taky ten nejúžasnější táta pro našeho syna. A třeba jednou bude i znovu stát před oltářem a já po jeho boku...

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.