Inzerce
Inzerce
Inzerce

Za každých okolností budíme pozornost (nadule1)

Nevím, jestli je to vyloženě jejich roztomilostí, ale jít někam s našimi dětmi znamená spoustu otázek, poznámek a komentářů od cizích lidí.


Obvykle začínáme tím, že „vy máte děti hodně blízko u sebe, viďte?“ - „Ano necelé dva roky.“ „Tak to máte veselo.“ Tento rozhovor v různých obměnách zažíváme s dětmi prakticky každý den. Stačí jen, abychom šli spolu.

Kromě toho, že jsou děti roztomilé, jsou i komunikativní, což se líbí zejména různým babičkám a dědečkům, kteří okamžitě s dětmi navazují rozhovor. „Chodíš už do školky?“ „Poslouchá tě maminka?“ Tyto rozhovory ovšem umí být i poměrně zákeřné. Pamatujete si ten první krásný slunečný den v březnu? Šly jsme s Haničkou do školky pro Kubíka a potkaly jsme nějakou starší paní. Rozhovor mezi paní a Haničkou proběhl následovně:
Paní: „Ty jsi krásná holčička!“
Hanička: „Já vím.“
Paní: „Kam jdeš?“
Hani: „Do školky pro Kubíka.“
Paní (ke mně): „V tomhle věku jsou nejroztomilejší, užívejte si to.“
Já: „Já si to užívám.“
Haničku vyrušila moucha. „Jé mucha.“
Paní: „A zašláplas jí?“
Hani: „Ne.“
Paní: „Tos měla, ještě tě štípne.“

Pak se paní rozloučila a odešla. A já jsem pak několik dní řešila, že moucha opravdu NEŠTÍPE a není potřeba při zahlédnutí tohoto tvora upalovat na druhou stranu (nejlépe do vozovky pod právě projíždějící automobil).


Velmi často si také vyslechnu nějaké poučení, o tom, co dělám špatně a co by „oni“ takhle nedělali NIKDY. Jako příklad můžu uvést situaci, kdy jsme s dětmi čekali na tramvaj. Oba měli v ruce nové hračky, které si sami vybrali v hračkárně – za odměnu, že byli stateční u doktorky (Kubík dostal nečekaně Pendepon a i Hanička pohled na to, jak ji píchají brášku, nesla statečně. :)) Kubík si v hračkárně vybral sadu meče a štítu, Hanička zase sadu z Divokého západu – dvě pistole a odznak šerifa. Jaj, to jsem si vyslechla. „Takové hračky pro děti?“ „I pro takovou krásnou a roztomilou holčičku?“ „To já bych teda nikdy...“.
Zajímavé je, že když jsem Kubíkovi v jeho cca roce koupila panenku, protože na návštěvách si s nimi hrozně rád hrál, tak to bylo taky „divné“.
Co nás ale zaskočilo nejvíc, bylo to, když nás na náměstí v Kutné Hoře doslova obsypala skupina korejských turistů a děti si minimálně 20 minut fotili. Dokonce jim dávali bonbonky a čokolády (po našem svolení). Dodnes se tomu smějeme.

Uživatelce Nadule1 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Za každých okolností budíme pozornost (nadule1) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
mé dceři byly dva dny zpátky dva měsíce. Už před měsícem začala past koníčky že měla hlavičku zvednutou krásně, ale všimla jsem si posledních několik dní, že hlavičku zaklani dozadu, padá ji hlavička na jednu nebo druhou stranu a vypadá to, jak kdyby se chtěla zvednout, i jednu ručičku ze zvedá. Já hity ručičky držím, ale nic moc... Je to normální v tomto věku? Že se to ještě zlepší, srovná, že to je tím že začala s tím celkem brzy a ještě to dotrenuje?
Děkuji předem za odpověď

Dobrý den,

stabilní poloha na bříšku je od 3 měsíců, zatím je ještě čas, ale kontaktujte svého pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 17:21
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×