Nejroztomilejší andílci na celém světe (Liberte)

Mám ty nejroztomilejší děti na světě. A netvrďte mi něco jiného, nebo použiji větu mé tchýně: ,,Nechceš si vyslechnout můj názor a s ním souhlasit!“ :-)

Když se naše děti narodily, byly to takové malé krysičky, které za pár dní dorostly do kůže a o dalších pár měsíců později už jim byla malá i ta kůže. Dokud spaly, jedly a tiše koulely oči na ten obří svět kolem nich, byly to ty nejroztomilejší děti na celém světě.

Problém je ale v tom, že neexistuje žádný návod k obsluze a vývoji miminka a ani nikdo nechce nést záruky za případné vady. Tudíž Vám nezbude nic jiného, než jen koukat, jak se roztomilost Vašich miminek pomalu vytrácí, když objeví funkci hlas. Vypínač nenajdete, a tak musíte přejít na metodu ztišení sirény, jekotu a řevu. Když se Vám tohle podaří, celí rozněžnělí nad svými zlatíčky utrpíte další šok.

Funkce pohyb se spouští samočinně během okamžiku a se malé ležící děťátko rozhodne cestovat. Šnečím tempem a pohyby píďalky si velmi rychle osvojí dovednost plést se Vám pod nohy, zalézt do škvír, kam se nevejde snad ani blecha, a Vy je odtudd musíte vypáčit bez ztráty a poškození končetin.

Úroveň této dovednosti stoupá měsíc od měsíce rychlým tempem a přes kutálení, plazení, rozbití si nosu o podlahu, což pak obnáší tišení jekotu, až po chůzi. Vy jen neustále koukáte, kdeže si to roztomilé dítko stihlo upatlat ruce tak, že se Vám zdá lepší potáhnout celý byt omyvatelnou gumou místo malování zdí, praní koberců a čištění čalounění.

Když pak přichází čas prvních krůčků, radujete se. Už budete moc chodit ven a ukazovat si broučky a kytičky jako sousedovic Toníček. Chacha! Vy míníte, roztomilá dítka mění. Ta se fází chůze nezabývají a přecházejí přímo do úrovně běh, cval, trysk a pokud možno každý jiným směrem (aby toho viděly co nejvíce a mohly si vyměňovat poznatky). Vy tak večer uléháte vyčerpaní a přemýšlíte, jestli se místo honění těch dvou nepřihlásíte raději na Golden League a nenatřete to Boltovi na dvoustovce.

Abyste Vaše dítka uštvali dřív než sebe, vymyslíte spousty činností, které ovšem končí Vaším zoufalstvím a totálním vyčerpáním. Nesežrané pastelky ozdobily i ta poslední zbylá čistá místa na zdech, vodovky jsou místo na papíře za Vašima ušima a plastelínu raději schováváte, protože si nejste jisti, jak moc je jako svačina výživná. Duplo kostky máte obtisknuté už nejen na chodidlech a zadku, ale také na zádech od toho, jak jste svým andílkům sloužili jako trampolína, zapomněli jste na pud sebezáchovy a nechali se svalit na zem bez řádného prozkoumání okolního terénu.

V nohách máte snad 1000 mil od toho, jak vozíte dítka všude možně, jen abyste je ukondrcali ke spánku. Vysadíte je na ornici, aby se pěkně unavily polní chůzí, nebo je pohoníte po lese. Ruce máte jako Rambo z toho věčného zvedání jich na houpačku, chytání na klouzačce nebo ze zvedání, aby Vám mohly dát pusu.

Časem se to bohužel stupňuje a roztomilost Vašich ratolestí mizí každé ráno kolem 5. hodiny s jejich ranním výkřikem ,,Šáváme!“ V tu chvíli se Vám hlavou honí myšlenky typu „potvora“, „spratek“, „Po kom to dítě asi je? No po mně určitě ne!“

Když je pak večer a Vaše děti spokojeně oddechují v hlubokém spánku, dáte jim něžnou pusu na čelo a říkáte si, jací jsou to krásní, zlatí, hodní a nejroztomilejší andílci na celém světě. :-)

Uživatelce Liberte děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.