Jak jsem k BOLu přišla (Martina85)

Je mi 27 let a dá se říct, že moje generace už vyrostla v éře počítačů a nemá s nimi nejmenší problém. A já jsem i přesto byla až donedávna internetem téměř netknutá.

Když jsem vyrůstala, počítač už nebyl úplně nedosažitelný luxus, ale stále ho ještě neměla skoro každá domácnost jako nyní. A ani u nás doma nebylo peněz nazbyt a vždycky byly potřeba důležitější věci. Takže vlastně poprvé jsem s ním do kontaktu přišla v patnácti letech ve škole, kde jsme jako jeden z předmětů měli informatiku. Učili jsme se psát na klávesnici všemi deseti a taky základy programování. Začínali jsme nejjednodušším programovacím systémem zvaným Karel. Pořád si vybavím, jak na obrazovce pobíhal na malém plácku panáček a stavěl zdi z cihel podle našich pokynů. Docela často se mi chudák zamotal v kruhu a obestavěl sám sebe. Další programy už si nepamatuju, na tohle jsem prostě neměla buňky. A tak jsem si známky zachraňovala psaním na čas, to mi docela šlo. Naštěstí jsme tento předmět měli jen jeden rok.

Když jsem v osmnácti už bydlela sama a chodila do práce, občas mě napadlo, že bych si mohla počítač pořídit. Ale výplata nebyla nijak horentní, musely se zaplatit složenky a vždycky se našla důležitější věc, na kterou bylo potřeba našetřit. Volný čas jsem trávila u televize nebo čtením a hry jsme hráli na Playstationu. Internet by byl asi fajn, ale nechyběl mi.

Po nějaké době jsem změnila práci, začala jsem dělat za barem a veškeré účty se dělaly přes počítač. Tak jsem se s ním zas musela skamarádit. Systém byl naprosto jednoduchý, takže mi naštěstí nedělal nejmenší problém. Byl na něm připojený i internet a tak jsem se s ním na dlouhých nočních směnách začala pomalu seznamovat. A přišla jsem mu na chuť. Obzvlášť hry byly na dlouhých nočních směnách k nezaplacení. Když se ve dvě ráno začaly klížit oči a do konce směny ještě daleko, pustila jsem si třeba online kulečník a o zábavu bylo postaráno. Jen mě kolega musel naučit mazat historii, protože to bylo samozřejmě zakázané.:-)

Sice jsem si na výhody internetu docela zvykla, ale přesto mi až tak nescházel, když jsem odešla pracovat jinam. A když jsem náhodou opravdu něco potřebovala najít, napsat nebo vytisknout, zašla jsem si do internetové kavárny. V té době byly ještě na každém rohu, i když jejich velký boom už pominul.

Až předloni o Vánocích jsem si řekla, že si za úspory konečně pořídím svůj počítač. A tak jsem hned v lednu začala obcházet prodejny elektra a vybírat můj první notebook. Jakou já z něj měla radost, když jsem si ho donesla domů. No ale asi nemusím říkat, že jsem moc nevěděla, co s ním. Zasekla jsem se už na instalování antiviru a to ten prodavač v obchodě říkal, že je to hračka a zvládne to každý. Ještěže byl na asistenční lince tak ochotný kluk a
nainstaloval mi to na dálku sám. A ještě byl tak hodný a zavolal po pár minutách on mě, jinak bych se za náš víc jak hodinový hovor asi nedoplatila. Pak jsem začala pátrat po nejvýhodnějším internetu. Chtěla jsem si noťásek nosit i do práce a tak jsem si pořídila na zkoušku mobilní internet, který byl podle mě za rozumnou cenu. Nějaká povolená kapacita stahování mi moc neříkala a prodavač tvrdil, že je to dost, že mi to bude stačit.

Kamarádka mi hned další den stáhla hru, kterou sama hrála. Jmenuje se Farmerama a je hodně populární. Úplně jsem jí propadla hned první den, hrála jsem ji pak skoro nonstop. Bohužel jen necelý týden, než jsem vyčerpala kapacitu pro stahování na celý měsíc. A tak jsem mobilní internet zavrhla a nechala si domů zapojit pevné připojení. A zase jsem mohla vesele hrát. Bylo až neuvěřitelné, že já, která jsem se celá léta malovala a snídala až v
práci, abych nemusela vstávat ani o vteřinu dřív, jsem byla ochotná si každé ráno přivstat, abych stihla sklidit a znovu zasadit svá pole a obstarat domácí zvířata. Tohle nadšení mi vydrželo skoro dva měsíce, pak mě hra k radosti mého přítele přestala bavit.

Další kamarádka tvrdila, že nemůžu žít bez facebooku a tak mi založila profil. Ale mě prostě tento fenomén minul, nelíbí se mi a asi mu na chuť nikdy nepřijdu. Kromě jména tam nejsou žádné moje údaje a nikdy nebudou. Mám tam tři přátele, které tam tenkrát odsouhlasila a veškeré další žádosti ignoruju. A asi ten profil už vážně konečně zruším, protože mi na mail
neustále chodí nějaká upozornění, o která nestojím.

Přestože mě nechytly žádné sociální sítě, byl počítač velmi často využíván. Pořád bylo co hledat, konečně jsem si udělala pořádek ve fotkách a vůbec jsem zjistila, jak je úžasné mít neustále k dispozici zdroj veškerých informací. Nakonec s námi jel i na dovolenou, když jsme zjistili, že je tam připojení wifi.

Pak jsem otěhotněla a s tím přišla moje potřeba neustále hledat odpovědi na nějaké otázky. A tak jsem se přes všechny možné stránky o těhotenství a mateřství dostala až k Bolu. To bylo někdy v druhé polovině těhotenství a našla jsem zde mnoho užitečných informací. Hledala jsem i jinde, ale stejně jsem se vracela k těmto stránkám, líbily se mi nejvíc.

Potom přišel na svět Kubíček, a jakmile jsme si našli svůj denní rytmus, měla jsem docela dost času, kamarádky ho měly málo, a tak jsem začala zase víc brouzdat po netu a hlavně tady na Bolu. Postupně jsem se začínala orientovat v diskuzích a studovala jsem vizitky, abych aspoň trochu věděla, kdo je kdo. Pak jsem se osmělila konečně se představit a zapojit se do
diskuzí. A tak to postupně přerostlo až v takovou moji malou závislost.

Každé všední ráno vstanu, nakrmím Kubíčka a on si pak spokojeně hraje. Já si uvařím kafíčko a zapínám počítač. Projedu diskuze, mrknu co je nového, na něco odpovím, sama se pochlubím nebo si postěžuju a hned mám o něco příjemnější ráno, i když je třeba teprve něco málo po šesté. Pokud nikam nejdeme, tak mám zapnuto prakticky celé dopoledne a průběžně se kouknu. Snažím se nebýt tu moc dlouho, když je muž už zpátky z práce. Ale stejně většinou neodolám se aspoň večer na chvíli nepodívat, jestli se něco důležitého nestalo. Nějak jsem si zvykla probírat tu věci podstatné i nepodstatné, obracet se o radu a pomoc, protože je tady parta opravdu fajn ženských. Muž ze začátku nechápal a smál se, ale už i sám občas nadhodí, ať se zeptám na Bolu, když něco řešíme.

Nějak si už nedokážu představit být bez počítače a hlavně internetu, jak jsem si na něj zvykla. Podle mě je to jeden z nejlepších vynálezů moderní doby.
 

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.