V každém věku moderní žena (Liberte)

Každá žena to vidí jinak. Roli hraje určitě věk, zkušenosti a to, jestli si žena sama sebe váží (a podle toho i jedná), jak dalece se nechá ovlivnit okolím a jak umí ustát i různé životní zvraty. Moderní žena by ale neměla být feministka.:-) Protože podle mého pak už není ženou, která smí a přímo by měla využívat své ženskosti ku prospěchu svému a svých blízkých.:-)

Jako malá jsem určitě moderní nebyla. Lítala jsem všude jen s kluky, tančila latino, hrála fotbal, jezdila na koni, učila se karate a lezla po skalách. Nosila jsem džíny, trika, číny, později martensky. Do tanečních mě pod pohrůžkou násilí a úplatku v šatech sice dostali, ale cestu jsem si v těch příšerných šatech zpestřila jízdou na skejtu nebo bruslích.

Ve 20 jsem si moderní připadala, měla jsem hlavu plnou copánků, noci jsem trávila v nových latino a reggae klubech, studovala jsem, pracovala, byla svobodná, bezdětná a tak jsem mohla cestovat s báglem na zádech a pár valutami v kapse, jak se na mladou a nezávislou osobu sluší (2 roky po pádu totality). Doba, kdy se otevřely hranice a kdy skoro v každé zemi lidé nadšeně vítali svobodné Čechy, byla na cestování a poznávání ideální, a to i tehdy, pokud jste cestovali jen s málo penězi. Všude se dala sehnat krátkodobá brigáda a tak si vydělat na jídlo a další cestu. Strach jsem neznala a tak návštěva Jamajky, poznání Sahary z velbloudího hřbetu s beduíny, průjezdy válečnou zónou v Dalmácii a další dobrodružné cesty byly jen třešničkami na proježděném cestovním dortu.

Ve 25 jsem si také připadala moderní - měla jsem skvělou kariéru, auto, žila jsem si, jak jsem sama chtěla. Nosila jsem hezké šaty, byla jsem mladá, soběstačná, zasnoubená a většinu roku jsem žila mimo domov. Dá se říct, že jsem žila sen mnohých mladých žen tehdejší doby. Pracovala jsem v zahraničí, na slunečných plážích. Uměla jsem se potápět, jezdit na vodním skútru, naučila jsem se i windsurfing – k tomu mi dopomohli školy a pohlední instruktoři. :-D

Ve 30 jsem byla také moderní - rozvedená, deprimovaná věkem :-) a procestovánu jsem měla snad půlku světa. Nastolila jsem si nový životní styl, úplně změnila obor zaměstnání, zklidnila jsem a zpomalila vysokou rychlost svého žití a bytí a občas jsem i zauvažovala na tím, jestli mě sežerou němečtí ovčáci jako Bridget Jones. :-) Proto jsem se od všeho zlého oprostila a vyrazila na Nový Zéland. Byla to ta nejlepší volba. Tři měsíce cestování s kamarádem, týdny mimo civilizaci, v pronajatém autě a s krosnou na zádech daly mému životu zcela jiný směr. A to určitě jen k lepšímu. Musím zpětně říct, že následující roky patří mezi ty nejlepší v mém životě. V duši jsem svobodná, stále ještě mladá, konečně zdravě sobecká a nezakomplexovaná žena, která si uvědomuje, že nikdo a nic není dokonalé a věčné.

I ve 40 jsem moderní žena - mám malé děti, dokonce dvojčata. Ty jsou tu díky IVF, soukromé porodnici a gynekologii opravdu v módě, protože každý měsíc se tu objeví nový kočárek s miminy.:-) Díky dětem mám stále mladistvý přístup k životu, elán, chuť si hrát, zkoumat a učit se. Beru život jako jednu skvělou jízdu světem. Mé pracovní nasazení je sice oproti dřívějšku nulové, a to proto, že chci více než prací trávit čas s rodinou. Také proto mi pro nezakrnění a nenudění se doma stačí jen klidná a tichá práce na pár hodin denně. Žiju prostě život v tempu, které vyhovuje jak mně, tak mojí rodině.
Doufám, že se budu cítit jako moderní žena i nadále a časem budu i aktivní moderní důchodkyně, která udrží krok se svými mladými dětmi, i to i když ne fyzicky, tak psychicky.:-)

Liberte děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.