Dvě maminky, dva úhly pohledu (Martina85)

Před pár měsíci jsem se na cvičení s dětmi seznámila s jednou maminkou a jsem ráda, že teď už ji můžu nazývat kamarádkou, protože jsme si padly do noty. Zjistily jsme, že bydlíme dvě ulice od sebe a tak se teď vidíme i několikrát týdně a trávíme spolu docela dost času. Musím říct, že hovory s ní mě často přimějí k zamyšlení nad tím, jaký máme rozdílný pohled na  některé věci ohledně mateřství a taky si pak přiznat, že jinak neznamená vždycky divně nebo dokonce špatně.

Tak začnu třeba porodem. Obě jsme věděly od začátku, kde chceme rodit a taky proč. Já jsem nechtěla vyloženě velkou porodnici, kde jde vše jak na běžícím páse, tedy rychle odrodit a šup s maminkou na pokoj k dalším pěti nebo šesti maminkám. Ale zároveň jsem si přála, aby tam byl neustále dostatek zkušeného personálu a k dispozici všechny možné přístroje, které by mohly pomoct, kdyby se nedej bože něco nedařilo. Proto jsem zvolila nemocnici Milosrdných bratří v Brně. Myslím, že splňuje obě moje základní podmínky a navíc jsem tam byla asi rok předtím jako návštěva a líbilo se mi celé porodní oddělení.

O samotném porodu jsem měla taky docela jasno a to v tom, že udělám vše, co mi doporučí porodní asistentka nebo doktoři. Přece jen já rodím poprvé, kdežto oni porody vedou denně. Epidural jsem chtěla dostat hned, jak to bylo možné, oxytocin, abychom se konečně pohnuli z místa, taky. Přítel byl u porodu a za to jsem byla vděčná, ale vůbec mi nevadilo, když mě odvedli po tom vyčerpávajícím boji na pokoj a on šel domů. Nebyl problém, když tam pak každý den přišel jako první už před polednem, abychom si užili sami dva naše miminko, než se po druhé hodině začali trousit návštěvy a na chodbě bylo plno. Odcházel mezi posledními po šesté, až už sestry zavelely konec návštěv. A já zbytek dne trávila na pokoji, kde jsme byly tři.

Měla jsem štěstí na sousedky, jedna rodila chvilku po mně, druhá k nám přišla další den. Obě byly moc fajn, příjemně nám to tam utíkalo klábosením. A já jako prvorodička velmi ocenila, že byly obě zkušené matky, jedna měla druhé dítě a na tu druhou už dvě čekaly doma. Sice jsem měla načteno spoustu věcí, ale stejně jsem byla ráda za rady hlavně ohledně kojení, s kterým jsem měla ze začátku trošku problém. Nemusela jsem s každou maličkostí otravovat sestry, které mají i tak dost starostí. První večer začal Kubíček v šest večer plakat a byl naprosto neutišitelný, skoro bez přestávky jsem ho měla na rukách až do dvou do rána, kdy jsem už neměla sílu. Za 48 hodin předtím jsem spala dvě hodiny a to ještě nadvakrát. Byla pro mě obrovská úleva svěřit malého sestrám a vzít si ho zpátky až ráno, kdy jsem už načerpala dostatek sil. Nedokážu si představit, že bych to tu noc zvládla bez nich.

Zato kamarádka měla úplně odlišnou představu o porodu, chtěla ho co možná nejpřirozenější. Samozřejmě by nesouhlasila s epiduralem, oxytocinem ani ničím jiným, pokud by to lékaři neuznali za nezbytně nutné. Na porod doma by si netroufla, na to má dost rozumu, spíš se jí líbí myšlenka porodních domů. Ta možnost tady zatím není, tak si alespoň vybrala malou porodnici kousek za Brnem, kde probíhá tak jeden porod denně a lékaři mají dostatek času a taky zájem respektovat přání rodiček. Hlavním důvodem toho výběru ale byl dostatek nadstandardních pokojů a tedy velká pravděpodobnost, že bude nějaký volný. Přála si totiž partnera nejen u porodu jako já, ale aby s ní byl i během celého pobytu. Prostě si hned po porodu užívat miminko společně jako rodina. Vzhledem k tomu, že byli oba přesvědčeni o tom, že to takhle chtějí, věřím tomu, že jim to hodně dalo. Ale určitě nemám pocit, že mě a mému partnerovi něco uteklo. Měla jsem ty první dny co dělat sama se sebou a nejspíš by u nás nedělalo úplně dobrotu být nonstop spolu. Užili jsme si takhle deset dní po mém návratu z porodnice, kdy měl přítel volno v práci a pro nás to takhle bylo ideální.

Další věcí třeba jsou plenky. Já používám klasické jednorázovky a neměnila bych. Sice to není ekonomické a rozhodně ne ekologické, ale je to prostě jednoduché. Plenku zabalím, vyhodím do koše a nemusím se o nic starat.

Kamarádka používá látkové pleny, rozhodla se pro ně kvůli snaze chovat se co nejvíc ekologicky a samozřejmě finální úspora hrála taky trochu roli. Na delší pobyt venku nebo na cesty používá tedy taky jednorázové pleny. Ale i ty kupuje ekologické, sice jsou dražší, ale nezatěžují tolik životní prostředí, protože se snadno a rychle rozloží a při spalování se z nich nevylučují toxické látky. Jak sama říká, může si je dovolit díky tomu, že mají nižší spotřebu. Kromě používání látkovek se totiž od narození snaží praktikovat bezplenkovou metodu.

Přiznám se, že jsem dřív o této metodě nevěděla prakticky nic a přišlo mi to i docela směšné. Moje představa totiž byla, že nejím, nespím, jen 24 hodin denně pozoruji dítě, jestli mi náhodou zrovna nedává znamení, že chce čůrat. Ale jak jsme se o tom spolu trošku pobavily a já se konečně dozvěděla, co to vlastně znamená a obnáší, změnila jsem názor. Asi to má něco do sebe, ale já si to stejně u sebe nedokážu představit. Je to hodně práce a času navíc a na to já nemám.

Stejně tak na malou skoro nepoužívá vlhké ubrousky, doma pokaždé oplachují pod vodou. Jen v tašce s sebou má malé pohotovostní balení, když je potřeba přebalit mimo dosah vody. Je to tak přirozenější pro jemnou dětskou kůži. Já ty ubrousky používám prakticky neustále, na přebalování, po jídle na utření pusiny, venku na ruce a sama se bez nich taky neobejdu.

Samotnou kapitolou je spaní. Kubíček má od narození vlastní postýlku vedle naší postele a spí jedině v ní. Na kojení si ho předělám k sobě do postele a pak zase zpátky. Někdy u toho oba usneme, ale to se stejně třeba za hodinku vzbudím úplně rozlámaná, protože se asi nějak podvědomě ani nehnu, jak mám strach, abych malému neublížila. Jen jednou s námi spal od půlnoci až do rána a to když měl po očkování špatnou noc. Nevyspali jsme se nikdo. Kdybychom měli prostor na vlastní pokojíček, tak bych si dokázala představit ho tam za chvíli zkoušet pomalu přestěhovat, ale to zatím nejde.

Kamarádčina malá spí s rodiči v jedné posteli a všem to takhle vyhovuje. Vyspí se všichni a obavy nemají. Kamarádka to hodně přičítá tomu, že takhle spali už od první noci v porodnici a je to proto pro ně přirozené. I v tomhle vidí výhodu toho nadstandardu, měli klid a mohli si vše udělat po svém, aniž by je někdo kritizoval. Ptala jsem se, jak to mají v plánu do budoucna a prý nehodlají nic měnit, dokud to bude pořád všem třem vyhovovat, takže klidně několik let.

A asi nejkontroverznější záležitostí pro většinu lidí je očkování nebo spíš neočkování. Já jsem zastáncem očkování. O povinném mě ani nenapadlo moc přemýšlet, beru ho prostě jako fakt. Samozřejmě vím, že je vždy určité riziko nežádoucích účinků a z nich plynoucích komplikací. Ale myslím si, že ta rizika jsou tak malá, že klady převážují. A tak věřím, že nám se vyhnou. Kromě těch povinných jsem neváhala ani u Prevenaru 13 a Rotarixu. Příští rok bych chtěla dát klíšťovku a časem možná budeme uvažovat i o žloutence. Prostě důvěřuji lékařům a lékům, a to co se týče mě a teď i malého. Já sama, když mi něco je, tak zajdu do lékárny a vezmu si pilulku. Třeba taková homeopatika možná fungují, ale pokud je budu užívat s přesvědčením, že mi nepomůžu, tak jsou podle mě k ničemu. Syna samozřejmě nechci zatěžovat chemií a vůbec škodlivýma látkami, pokud to nebude nezbytně nutné. Ale to očkování mi právě nutné přijde, minimálně to povinné.

Kamarádka s očkováním nesouhlasí a to ani s tím povinným. Chce svou dceru ušetřit všech těch látek, co by do ní vpravili, vidí v nich větší nebezpečí než je možná nákaza. Jediné očkování, s kterým souhlasí, je proti tetanu. Já se s tímhle názorem neztotožním podobně jako většina, ale to neznamená, že je to špatně. Bylo pro ni tedy nutné najít pediatra, který bude ochotný tolerovat její rozhodnutí a to není snadné, moc jich není. Ale podařilo se a je spokojená, protože prostě podle sebe dělá pro malou to nejlepší, stejně jako já dělám zase podle sebe to nejlepší pro malého.

Oběma nám jde samozřejmě o to samé a to je zdravé a šťastné dítě, spokojený partner a pohodový život. A pro tyto cíle děláme maximum. Jen prostě některé věci děláme každá po svém. Mně vyhovuje využívat veškeré vymoženosti, které mi usnadní život, jsem na nějaké experimenty moc pohodlná. Zato kamarádka se vydává alternativními směry a tak to vyhovuje jí. Nedělá to proto, že je to teď zrovna nějaká módní vlna, ale protože to koresponduje s jejím vnitřním přesvědčením. Obě se samozřejmě cítíme jako moderní ženy a víme, že pro své dítě děláme to nejlepší. A myslím, že přesně tak to má být. Každý má přece právo dělat si věci po svém a nikdo další by ho proto neměl soudit nebo dokonce odsuzovat. Někdy nás může i obohatit zamyslet se nad jinými možnými cestami, třeba jen proto, aby jsme se ujistili, že ta naše je pro nás opravdu ta pravá.

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Dvě maminky, dva úhly pohledu (Martina85) - diskuze

  • moc pěkné. Taky bych si přála kamarádku jako jste vy. Mne totiž všechny mé známé za neočkování, přirozený porod, látkovky či nošení v šátku odsuzují, aniž by o tom něco věděly (nebo i jen chtěly vědět). A s opravdovými alternativci si zase nerozumím.
    Vašemu vztahu říkám opravdové přátelství, hned mi to po ránu zvedlo náladu.
    Lamm   | 03.08.2012 08:54:01 | Reakcí: 2, poslední: 30.08.2012 07:01:54
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      já bych byla klidně tvoje kamarádka, páč jsem na ostatní maminky prý taky hrozně "alternativní"   Ale zase ne tak moc, aby se se mnou bavily ty opravdové alternativky  
      Gastrica   | 03.08.2012 10:08:49
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Děkuju. To mě mrzí, že ve svým okolí nemáte nikoho, kdo by projevil aspoň zájem se trochu poučit o nových směrech. Mě to určitě prospělo. Držím pěsti, ať se vám někoho takového podaří najít  .
      Martina85   | 30.08.2012 07:01:54
      Reagovat | URL příspěvku
  • Moc pěkně napsané  Takhle by to mělo být.Neodsuzovat to,když si to někdo dělá po svém.Mám kamarádku velmi podobnou té tvé a i když nejsme blízké kamarádky a vídáme se málo,její styl péče o dítě se mi líbí,přestože já sama taky používám jednorázové plínky,dlouho jsem používala ubrousky a bezplenkovou metodu komunikace jsem nikdy nezkusila,i když mě s ní kamarádka seznámila ještě před porodem.Jak je na tom s názory na očkování,netuším.Ale všechno to dělá ze svého přesvědčení,na nějaké "módní vlny" kašle z vysoka,takže tvou kamarádku plně chápu a fandím jí 
    veverka77   | 20.07.2012 18:08:38 | Reakcí: 1, poslední: 20.07.2012 18:58:54
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • je to prima vidět, že přes rozdílné názory na péči o děti, ale se stejným cílem jste se našly a jste si tak blízké. ať vám kamarádství dlouho vydrží, je to velká vzácnost  
    Lendrunka   | 19.07.2012 21:15:46 | Reakcí: 1, poslední: 20.07.2012 07:53:10
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Moc hezké..   
    Rowdynka   | 19.07.2012 20:09:20 | Reakcí: 1, poslední: 20.07.2012 07:52:29
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Tomu říkám lekce tolerance 
    Calamity J.   | 19.07.2012 16:35:08 | Reakcí: 1, poslední: 19.07.2012 19:49:54
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • zajimave...ja chapu obe,i kdyz je mi blizsi tvuj zpusob...teda soukromi jsem po porodu chtela a mela a dekuji za nej...zase ockovani,zajimave tema,nedavno jsem cetla vysledky studii a je vlastne potvrzeno,ze neockovane deti zustavaji najednu stranu zdrave to ano,diky vetsine tech ockovanych deti..nemaji totiz klde poradne chytit ty nemoci..upadaji i vlny nestovic apod...ale az bude vic neockovanych ,tak se to pry spusti jako lavina...jinak se mi libi,ze te to jine videni sveta neodradilo od pratelstvi 
    Liberte   | 19.07.2012 14:58:43 | Reakcí: 1, poslední: 19.07.2012 16:04:56
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Děkuji. Já si právě myslím o očkování to samé, dokud je to v řádech jedinců, proč ne, ale snad se tento trend nějak moc nerozšíří. Máme i dost společného a ony i ty rozdíly můžou sbližovat, pokud je zájem poslouchat na obou stranách  .
      Martina85   | 19.07.2012 16:04:56
      Reagovat | URL příspěvku
  • Moc zajímavé čtení. A pokud pominu děti, v ostatních věcech a názorech se shodnete?
    tygřímáma   | 19.07.2012 14:06:53 | Reakcí: 1, poslední: 19.07.2012 14:47:56
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Děkuju  . Shodneme se ve spoustě věcí, jak jsem psala Evulik, jsme si i trochu povahově podobné. Máme podobný zájmy a pořád si o čem povídat. Ona není takový ten zarputilý alternativec, který se to snaží vemluvit všem okolo a taky si ráda vyslechne názor, jak to funguje jinde.
      Martina85   | 19.07.2012 14:47:56
      Reagovat | URL příspěvku
  • Mně se moc líbí, že i přes ty velké rozdíly si hezky rozumíte a jste kamarádky. Přestože obě vyznáváte něco úplně jiného, spojuje vás ta velká láska k dítěti a tak to má být.  Moc hezký článek. 
    Evulik25   | 19.07.2012 12:01:35 | Reakcí: 1, poslední: 19.07.2012 13:09:18
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Děkuju  . Ono je dost podstatné, že jedna druhé své názory ani náhodou nevnucujeme. A jinak jsme si myslím i trochu podobné povahově 
      Martina85   | 19.07.2012 13:09:18
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×