RÁNO, RÁNO, RANÍČKO (Lucia23)

Jak začít? Jak vlastně začíná takový normální den? No, pravděpodobně by venku měli zpívat ptáci, sluníčko by se mělo prodírat skrz zatažené žaluzie, zavřeným oknem by k nám měl doléhat smích dětí pospíchajících do školy, z kuchyně by se měla linout vůně čerstvě umleté kávy a ještě teplých rohlíků. Probouzející se žena v saténovém pyžamu by se měla nejprve líně protáhnout a pak se ještě na chvilku zavrtat do bílého povlečení. Samozřejmě má roztomile zcuchané vlasy a sametovou pleť bez vrásek a kruhů pod očima. S úsměvem na tváři procitá a ladnými pohyby jde pomalu do sněhobílé perfektně uklizené koupelny, kde má dostatek času na ranní hygienu a všechny možné rituály s ní spojené.
U snídaně ještě v klidu přečte noviny a jde si vybrat oblečení pro dnešní den. Možná si obleče ten světle modrý kostým, který si minulý týden pořídila ve značkovém butiku v okresním městě. Večer se vrátí do bytu, který zůstal ve stejném stavu, v jakém ho před několika hodinami opustila. Kabelku pohodí na stůl, vyzuje si lodičky a dlaní si masíruje nohy unavené z chůze po kanceláři. O celkovou relaxaci se pak postará vana s horkou voňavou pěnou a dvojka kvalitního červeného vína. Pozdě v noci pak ulehá opět do saténových peřin a čeká, až přijde spánek.


„Mamííííííí, kakalo!!!“ V šoku vyletím z bavlněných zmuchlaných peřin, cestou zakopnu o psa a zamotám se do něčeho vlhkého a studeného a přistávám hlavou přímo k rohu postýlky, ve které mé mladší dítě pomalu dostává hysterický záchvat, protože stále ještě nedostal kakalo. Nikdy si na tahle rána nezvyknu. Pokaždé je to tak stejné a přeci jiné. Vyndávám syna z postýlky a z nohou si odmotávám ručník, který ani nevím, kde se tam vzal, podruhé šlápnu na psa a rozlepuji oči. Malý se sápe z rukou a přitom mi ještě stihne naslintat do vlasů. „Mamí, kakalo“ …dělám, že neslyším a zatímco jednou rukou otvírám žaluzie, druhou zkouším prohmatávat končetiny psa, který se podezřele dlouho zvedá z pozice, ve které jsem ho zašlápla. Zas prší, ta okna by potřebovala umýt…opět.

Než vyjdu z ložnice, slyším už oba z dětského pokoje, jak se hádají. Rychle si snažím vybavit nejkratší cestu k Benešovskému babyboxu…je pozdě. Jednomu je 9 a druhému 2, ani jeden z nich by se tam nevešel. Opouštím myšlenku hodnou macechy a letím do kuchyně. „Matesi, neškrť Nikolku, ona ještě dneska musí do školy“.

Inzerce

V kuchyni se marně snažím nasát vůni čerstvé kávy, která tu samozřejmě není a nikdy nebyla. Bude, až si jí sama uvařím a potom za dvě hodiny ji vypiju, ale to už zas nebude vonět, protože studená káva prostě nevoní. To už mám vyzkoušené. Z ošatky vytahuju dva dny staré rohlíky a dávám je rozpéct do mikrovlnky. „Mamí, kakalo!“ vyndávám rohlíky a nalévám hrnek mléka. Rukou si projíždím vlasy, které jsou zplihlé, bez lesku a slepené lakem na vlasy.

„Mamí, co si mám oblíct do školy?“, „Obleč si rifle a to červený triko“ řvu z kuchyně a vytírám mléko z mikrovlnky. „Mamí kakalo! Mamí kakalo!“ . Bože, jak já nesnáším kakalo!!! „a proč si mám oblíct to červený triko?“, „Protože jsem to řekla“ , „Tak fajn“. Konečně je kakao hotové a malý je spokojený. Sesune se na sedačku a já vím, že mám zhruba dvě minuty na to, nachystat Niki do školy. Řítím se do pokojíku, přeskakuji červené triko a rifle pohozené na zemi a snažím se dostat ke skříni…sakra, ten pes byl přece před chvílí v ložnici. „Vem si co chceš, hlavně už ale prosím Tě něco“ stočím pohled na hodiny na zdi, které neúprosně odměřují čas.

Inzerce

„Mamí, kakalo! Další!“ jsem ráda, že ve dvou letech tak krásně mluví a skládá věty, jen kdyby nezkracoval ty intervaly mezi jednotlivými větami. „Asi si vemu to červený a kde mám rifle?“ protáčím oči a snažím se vysoukat z vytahaného pyžama. „Maminko, Masýsek taky do školy pude, tašku má“ , to není dobrý…letím do obýváku a hážu školní věci zpět do tašky, ze které jsem vytáhla Matese. Všechno se snažím dělat dostatečně rychle a nenápadně…blbě. „Mamí, já už ho mám fakt plný zuby. Chtěla jsem sestřičku, ta by tohle určitě nedělala“ ,marně se snažím vysvětlit, že dělala. Půl osmé…děti jdoucí do školy pod okny řvou jako na lesy. Je čas….svačinu, pusu a pa… “Poslouchej paní učitelku a odevzdej ty peníze na keramiku a družinu“, „Jasně mami, musíš mi to pořád říkat? Když mi to pořád říkáš, tak si pak myslím, že jsem úplně blbá“. Zamává a odchází pryč. Po chvíli mi dojde, že ani nevím, co měla na sobě. No, snad to nebude špinavý, děravý, nebo plavky. Nezbývá než doufat. Plavky má ve skříni. Oddechnu si.

„Mamíííí, Masýsek penál má“ ….ježiši kriste, snažím se vyhnout psovi a letím ke dveřím, podařilo se mi ho nezašlápnout. Vzdávám myšlenku běžet za Nikčou a předat jí penál. Na jedné noze mi visí pes a na druhé Mates. „Maminko, nepakej…peníze máš“ vytahuje buclatou ručičkou z penálu peníze na keramiku a družinu.

Inzerce

Uživatelce Lucia23 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Ráno, ráno, raníčko (Lucia23) - diskuze

  • ráno
    Hezky napsáno, u nás to je též ráno mela.
    radana1   | 19.10.2012 12:38:32
    Reagovat | URL příspěvku
  • Ježíš, já jsem se tak nasmála a jsem ráda, že v tom nejsem sama a to máme jen jedno dítě. :)
    Meridene   | 19.10.2012 10:56:02
    Reagovat | URL příspěvku
  • To jsem se krásně po ránu pobavila.Hlavně mě utěšuje pomyšlení,že nejsem sama kdo má tak "úžasná rána".Až na malé výjimky to u vás probíhá stejně jak u nás.   
    Val.J35   | 19.10.2012 09:46:22
    Reagovat | URL příspěvku
  • moc dobrý příspěvek, taky je mi občas do breku, znám podobný chaos a nejen ráno, hyperaktivní syn a roční batole
    :-)
    zdeni   | 19.10.2012 08:09:17
    Reagovat | URL příspěvku
  • Super  . Pobavila jsem se, pěkně napsané  .
    Martina85   | 19.10.2012 07:47:41
    Reagovat | URL příspěvku
  • Moc hezky napsané, jen doufám, že u nás to takhle akční nikdy nebude :oD. Při nejmenším se nemusím bát, že bych zašlápla pejska :o)
    Jak se zdá, musí u vás po ránu být docela legrace - pro pozorovatele. Jen tak dál.
    Buik   | 19.10.2012 06:37:58
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Stolice u 12t miminka na UM

| Fuxinka | 27.03.2024, 19:08

Dobrý den,
dcerka 12 týdnů, plně na UM AR. AR nastaveno dle mého popisu pediatričke, kvůli ublinkávaní u dve hodiny po jídle. Máme oboustranný celkový rozštep, takže i napolykáme hodně vzduchu a trpíme kolikou.
Posledné dva dny občas začne brečet už v půlce krmení. Dnes v poledne se šponovala a byla rovna jak pravítko, tak jsem pomohla rourkou po prvních 60 ml a že prdíků teda bylo. Vykakala následne i ty dva bobky, které ale byli obalene v hlene a takové tmavě zelené části. Od kdy jsme na AR začala papat lepšie, skoro zdvojnásobila dávky. Za další 3 hodinky sme papali znovu. U krmení hned začne slyšet bříško, takové to bublání. Po krmení byla stolica, řidší, ale byli v ní černé tečky (moc se rozetřít nedali, a víc nezčerveněli), ale myslím, že to může být krev.
K pediatričke čekáme na termín, ale netreba radši jít na pohotovost?
Děkuji.

Dobrý den,

na meteorismus přidejte Espumisan, můžete do každé láhve 5 kapek. Co se týká zbarvení stolice, sledujte, pokud se bude stav opakovat, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×