Sedmý měsíc: V březnu podnikla celá rodina několik výletů, mimo jiné i do zoo, kde krmili zvířátka. Julinka a Míša jsou perfektní dvojka, báječně si rozumí. Julinka je navíc pěkně upovídaná. :-)

Na konci minulého vyprávění jsem doufala, že si s dětmi konečně uděláme výlet a tento měsíc se skutečně krásně vyvedl a s Míšou a Julinkou jsme se podívali za zvířátky hned dvakrát. Julinka už konečně vzala autosedačku na milost, takže jsme se nemuseli bát, že bude celou cestu plakat.

První slunečnou sobotu v březnu jsme navštívili naše milované arboretum, kde je úžasný zoo koutek a tentokrát jsme měli velké štěstí.

V ohradě jsme se potkali s panem ošetřovatelem a užili jsme si super komentované krmení. Míša mohl nakrmit kozy houskami, hodit chleba prasatům a největší zážitek měl z toho, že si mohl pohladit nedávno narozené kůzlátko a maličkého zajíčka. Julinka nechtěla být pozadu a tak se na zvířátka sápala taky. Měla jsem velkou radost, vypadá to, že se obě děti dost „pomamily“ a nemají vůbec strach ba naopak. :-) Potom jsme si celý park hezky prošli, a i když toho ještě moc nekvetlo, bylo tam nádherně a Míša jako vždy musel tlačit kočárek sám.

Další sobotu jsme vyrazili do zoo v Ostravě, byli jsme zvědaví, jak povyrostlo jejich slavné slůně, a také jsme byli překvapeni, že je pořád ještě dost malé.  S Julinkou už se dá perfektně „výletovat“, na všechno zvědavě kouká nebo spí.

S krmením jsme neměli taky žádný problém, několikrát jsem si našla odlehlejší lavičku a i Julinka dostala posilu. :-) Až ke konci jsme si všimli, že v zoo mají přímo kojící koutky, což se mi zdá opravdu báječné a dosud jsem se něčím takovým nesetkala.  Míša byl jako u vytržení, loni ho ještě víc zajímaly skluzavky a houpačky, letos ho musela z věčného ukazování bolet ruka.

Tento měsíc jsme vůbec byli hodně venku, skoro každý den jsme se stavili na chvilku na hřiště a i Julinka už mu pomaloučku přichází na chuť. Jednou jsem se odvážila ji dát do houpačky pro nejmenší děti a moc se jí houpání líbilo, smála se nahlas a každý se po ní otáčel a musel se smát s ní.

Julinka má úžasný apetit, to se s bráchou nedá vůbec srovnat a my jsme opravdu nadšeni. Baští krásně jak zeleninu, tak ovoce, po banánu s jablíčkem nebo hruškou by se mohla utlouct. Na oběd má nejraději samotnou mrkvičku, ale ta už ji tolik nezasytí, takže postupně přidáváme další zeleninu a sem tam i nějaké libové maso.  Jsme překvapeni, jak jí chutná, na druhou stranu se ale před ní nemůžeme cpát my, protože hned natahuje ručky a chce ochutnávat. :-)

Jako správná ženská začíná být i pěkně ukecaná a v pravou chvíli se umí opravdu ozvat. I ten Míša z ní má kolikrát respekt a než by snášel její „ječák“, raději jí hračku dobrovolně půjčí.

Juli je občas pěkná herečka, až se divíme, kde se to v ní bere. Většinu dne je usměvavá, ale jakmile se jí něco nelíbí, tak se opravdu umí ozvat a není to žádný lítostivý pláč, na jaký jsme byli zvyklí u Míši. Naše malá beruška nasadí vražedný výraz, zatne ručičky, celá zčervená a zuří a zuří. :-)

Ale jinak je vážně pohodová, v noci hezky spí, i když poslední dobou se občas v noci probudí a pláče, protože jí zřejmě lezou první zoubky. Ke konci března měla i vysoké teploty, kvůli kterým jsem ji pro jistotu vzala k lékařce, ale i ona usoudila, že je to od zoubků. Každopádně se zatím žádný nevyklubal. Na poslední kontrole Julinka vážila 6,9 kg, teď už má určitě něco přes sedm kilo a občas už se pěkně pronese.  Naštěstí ráda tráví čas na pěnovém puzzle a snaží se o plazení, občas udělá krásně dvě tempa a dokáže už se posunout o kus dál. Kolem své osy už se točí jako profík.

Skvělé je, že už si moc hezky vyhraje spolu s Míšou. Moc ráda ho pozoruje a Míša jí zase strašně rád všechno ukazuje. Když si staví z kostek komíny, Julinka se tváří, že už by chtěla pomáhat nebo alespoň bourat.  A Miška je ochotný ji u všeho nechat, jen na knihy mu nesmí ani sáhnout, jednou mu nedopatřením vytrhla list a od té doby má od Míši přísný zákaz.

Julinka je jediná, koho Míša pustí k sobě do stanu a může se koukat, jak „pracuje“ na svém notebooku. Taky ji moc rád zhoupne na svém koníkovi a oba se pak smějí jako praštění. :-)

Prvního dubna jsme oslavili Míšovy třetí narozeniny a museli se smát Julince, která hned poznala, že dort je k jídlu a snažila se ho ukořistit pro sebe. Ale byli jsme potěšeni, jak se jí Míša chlubil novým autíčkem a později dovolil Julince, ať si s ním pohraje. Zatím jsou opravdu bezvadná dvojka. Zkrátka, já si mateřskou dovolenou nemůžu vynachválit. :-)

Na základě vyprávění Evulika25 připravila Naďa Barochová.

Jak se vede dalším dětem na BOL?

Marečkovi je sedm měsíců. Maminka Buik pro Vás sepsala, co už Mareček všechno umí a jakým aktivitám se spolu s maminkou věnuje.

http://blog.babyonline.cz/buikovo-o/clanek/1932

A co už umí Vaše děťátko?